Různé

Vize Stromu života jako obrazu skutečného dění v nitru člověka této Země

I dnes zůstaňme u tématu oněch dvou soupeřících bytostí v našem nitru. Podíváme se spolu na jeden zajímavý mimosmyslový vhled do situace, který dokonale potvrzuje vše, co už bylo v prvních dvou statích řečeno. Prosím, pokud sem zabloudil náhodou člověk, který není schopen tuto vizi přijmout, nechť odejde a zapomene. Není mu to určeno.

Vy ostatní se zaposlouchejte do jakéhosi záznamu o služební cestě jednoho z mých klientů, velmi vnímavého jasnovidného člověka, kterého jsem požádal již před více než deseti lety o vizi tzv. Stromu života.

Ten tedy jednoho krásného dne vstoupil svým duchovním zrakem do vzestupného pravotočivého energetického víru a byl uveden do situace, v níž prožil poznání toho, jak to vlastně v tomto vesmíru a speciálně v oné přechodové zóně mezi hmotným a duchovním vesmírem vypadá. Text záznamu je zde:

— pak slyším vnitřní hlas: jdi k prameni a pokračuj dál stůj co stůj — po chvilce opravdu jsem u pramene, odkud jakoby „vyvěrám“ — vidím hlínu, bahno, močál, všechno najednou potemnělo a já slyším z dálky přicházející křik, pláč, sténání — zoufalé výkřiky o pomoc — zaměřuji se směrem toho zvuku a vidím veliké lidské utrpení — vidím lidi, spoustu lidí — lidé jsou všude kolem v bahně, špinaví, někdo po kolena, někdo po pás, ale tamhle dokonce jen ústa a nos koukají z močálu — cítím, jak já mezi tou opravdovou hrůzou jen tak lehce se poletuji, ten odér bahna a smradu rozkladu, hniloby je hrozný — toto přece není možné !!! napadá mě otázka, proč tady jsou, ti lidé, čím se asi provinili a kdo jim pomůže, těm nešťastníkům — a přichází odpověď — je to nevyhnutelnost dle jejich volby — — letím dál a v dálce vidím něco jako pevninu a bláto a močál pomalu ustupuje — vidím některé z těch lidí, kteří se totálně vyčerpaní plazí po špinavé pláži blíž a blíž k pevnině — někteří už sedí na pevnině, objímají se, utírají si navzájem bláto a špínu ze svých těl — vnitřní hlas mi říká: láska, pomoc a jednota tě dovede k cíli — — najednou se mi mění pohled /cítím jako bych se díval z ohně/, vidím kolem sebe ty lidičky, jak se tulí k sobě a celí vymáčení a studení se nahřívají u hořících větví různě rozesetých po pevnině — všude je sice ponuro, ale díky ohni ono temno slábne a cítím, jak paprsky světla ohně se rozpínají a ukousávají víc a víc z té ponuré atmosféry — tu a tam vidím i náznaky úsměvů těch zbídačených bytostí — pak vidím nějaké obrovské spletence něčeho — je to jako bludiště z nějakých trubek nebo hadic — netuším, co to je, ale někteří z lidiček po tom začínají chaoticky lézt, jakoby to chtěli přelézat — sem tam padají, ale začínají si navzájem pomáhat, protože jeden tu nic moc sám nezmůže — podávají kameny a po nich popolézají, někteří jsou už i výš a je úžasné pozorovat, jak se snaží jeden druhému pomáhat — tři tlačí jednoho, aby vylezl výš a on jim potom podává ruku a oni za ním lezou — jako mravenci v mraveništi — — a můj pohled se najednou začíná jakoby vzdalovat víc a víc — už vidím opravdu ty lidičky z dálky malinké jako mravenečky — ovšem to, co přichází za pohled z té velké dálky, je naprosto šokující — — to nejsou žádné hadice nebo trubky, které jsem viděl, ale kořeny obrovského stromu — vidím nekonečně velikánský strom, mohutný kmen, ze kterého vybíhají obrovské větve a menší a menší tvořící korunu, která není dohlédnutelná směrem vzhůru — jak ale pohled míří výš a výš, je víc a víc světla — je to úžasné — vidím, jak tak v půli se ta temná spodní část stromu mění do prozářeného nebo spíše světelného stromu, který čím výš tím víc nabírá na intenzitě své záře — až úplně nahoře se doslova rozpouští ve zlatobílém světle — — co mě ale udivuje ještě víc, je to, že tak, jak po tom stromě lezou lidičky zespodu snažíce jít výš a výš, tak i opačně, světelné bytosti různých hustot světla sestupují po větvích shora a shazují těm lezoucím zespodu něco jako zářící lana různých délek — a ti zdola, co dolezou k tomu lanu, ovazují si jej kolem pasu a ono je to jakoby potom nadnáší a pomáhá jim stoupat výš a výš — to vše se děje v onom pásmu přechodu z temné do světelné části stromu, o kterém je mi řečeno, že je STROMEM ŽIVOTA  — naprosto úžasný pohled a nepopsatelný prožitek — a slyším vnitřní hlas, který mi říká: i ty ses vydal na cestu dolů, abys pomohl — 

Věřím, že pokud neodmítáte tuto vizi a priori, pokud ji přijmete za svou, pak je vám po přečtení řádek výše a předchozích textů zřejmé, co je tím spojujícím mostem mezi temným hmotným a světelným duchovním vesmírem.

Ano, je jím lidské tělo člověka páté rasy a lidstvo jako takové. V každém z žijících lidí probíhá děj spojení oné bytosti lezoucí zdola s onou bytostí, která jí shora shazuje ono světelné lano. Týká se to samozřejmě i těch z vás, kteří nechcete či ještě nemůžete naplno přijmout to, co je zde napsáno. Zákony Universa nelze obejít.

V první fázi vývoje tohoto vesmíru byly mužské a ženské energie vás jako tehdy čistě duchovních bytostí v nádherné rovnováze. A pak se prostě ženské energie mnohých původně jednotných duálů rozhodly následovat Lucifera a odešly na opačnou stranu vesmíru. Užila si to, ta vaše děvčata a teď chtějí zpátky. Moudřejší o mnoho trpkých, ale i neocenitelných zkušeností.

Podrobněji si něco o tom, proč a jak se ženské energie původně jednotných duchovních duálů v řadě případů rozhodly následovat příkladu „odbojných“ andělů, povíme v dalším textu.

Skutečný význam příběhu Adama a Evy z Genesis

Kniha Genesis a většina církví přijímaných děl dávné minulosti byla vybírána mezi ostatními především podle zásadně nesprávného kriteria: Podle toho, aby vaši mysl orientovaly směrem k vnějšímu světu a odvracely ji od možné pozornosti světu vnitřnímu.

Například Genesis vám dlouhými, složitými a nesrozumitelnými větami vypráví příběh Adama a Evy, který získává skutečný obsah teprve tehdy, když si uvědomíte, že Adam a Eva nejsou dvěma samostatnými bytostmi stojícími vedle sebe, nýbrž dvěma bytostmi /ego-duch, žena-muž/ propojenými uvnitř jednotného k tomu speciálně připraveného bytostného nosiče.

V Genesis se hovoří o tom, že se člověk provinil proti bohu tím, že jedl ze Stromu poznání. A tak se stalo, že podobně jako Bůh poznal dobré i zlé. A Bůh, s ním naložil, jak naložil. Biblický výklad znáte.

Podívejte se prosím ve zkratce na skutečný význam tohoto symbolického příběhu: Byla to právě Eva, kterou /údajně/ Bůh vyňal z Adamova těla /ve skutečnosti se v touze po poznání z vlastní vůle vydělila z původního jednolitého duchovního duálu – původního Adama/. A byla to opět Eva, která se vydala za poznáním toho zlého /ponořila se do hmotných světů/. S tím ovšem neměl Bůh nic společného, jak bylo řečeno ve vizi výše /cituji/: „je to nevyhnutelnost dle její volby“.

A poté, kdy poznala zlé a měla toho plnou řiť, dala na radu Satana /byla to zase Eva, která kecala s hadem/ a zatáhla do toho Adama, který zatím zůstal nahoře a o jehož svedení měl Satan taktéž eminentní zájem. Volala ho ku pomoci /podala mu jablko/ a on jedl. Tím se spojil oním světelným lanem s úrovní Evina bytí a poprvé poznal i on dobré i zlé v kontaktu s energiemi nízkovibračních hmotných světů skrze své spojení v duši s Evou /egem/.

Tady vyprávění knihy Genesis končí. My si ten příběh ale budeme vyprávět dál: Budeme si vyprávět o tom, jak se Satan /dnes za pomoci církví a dalších poskoků v řadách mocných tohoto světa/ snaží o to, aby ducha /Adama/ stáhl pomocí těla /Evy/ do vibrací vlastní zvířecí říše a uhasil v něm jeho božskou jiskru.

A budeme si také vyprávět o tom, jak již poučenou Evu /po mnoha inkarnacích váhání/ Adam skutečně přijme a svou silou lásky ji vyvede zpět do světů, kde smrt ztrácí nad lidmi svoji moc.

A uvědomíte si to nejpodstatnější: Bůh a Satan nejsou žádné entity čnějící vysoko nad vámi, vedle nichž si připadáte jako mravenečci bezmocní a neschopní čehokoli bez jejich laskavého souhlasu či nakopání do míst, kde záda přestávají mít slušné jméno.

Tohle falešné vidění do vás vkládá svět, církev a ateisté a proto se tady stále znovu rodíte a znovu umíráte.

Bůh a Satan jsou ve skutečnosti dvěma částmi vaší bytosti jako ego a duch a vy jako duše jste nositeli božské síly, pomocí které sami-pro-sebe-samé /jako Adam pro lásku k Evě/ můžete přemoci Satana v sobě /Evino ponoření do zvířecí přirozenosti/. Postupným pozvednutím jejích vibrací zpět na vibrační rovinu ducha se oba znovu zařadíte do Jednoty sebe sama a získáte právo vrátit se domů /do Světla/.

Pak dojde k tomu, o čem se můžete dočíst v 1. listě Korintským:

Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe.(1. list Korintským 15:45,47)  

Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. Pak se naplní, co je psáno: smrt je pohlcena, Bůh zvítězil. Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? (1. list Korintským 15:53-57)

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/1co.15.50-56.csp

Je velmi zajímavé porovnat tuto pasáž i s jiným překladem:

https://www.bible.com/en-GB/bible/162/1co.15.50-56.snc

Jste původně božskou jiskrou, jste tedy částí Boha samotného. Je tedy jen na vás, zda Eva /vaše ego, Satanova jiskra ve vás/ stáhne Adama do záhuby zvířecí přirozenosti, nebo zda Adam /Bůh ve vás/ zdolá svojí silou bezpodmínečné lásky tu satanskou jiskru a zdolá tak Eviny nízké pudy a instinkty. Jen tak mají ve společné nově získané Jednotě-sebe-sama ve vysokých světelných vibracích šanci dospět ke znovuzrození v duchu a opustit toto v podstatě slzavé údolí.

Po tisíciletí tu byly a jsou /dračí i ještěří/ síly v pro vás neviditelných a vámi nevnímaných dimenzích této země, které nechtějí, abyste to věděli. Ve vědění je totiž síla a bez těchto informací jste slabí a snadno manipulovatelní.

Všemi milovaný František Vatikánský a jeho posluhovači, stejně jako jejich předchůdci, si z vás dělají už po tisíce let kozy a vy jim stále znovu sedáte na lep.

Pokud vyhovíte mé prosbě o to, abyste se seznámili s „duchovní“ historií a současností působení římsko-katolické cézaro-papežské církve, pochopíte toto mé tvrzení v celé jeho hloubce. Spoustu důkazů a faktů naleznete mimo jiné v následujících textech — první je faktografickou analýzou toho, jak byly původní kristovské znalosti zcenzurovány a druhý je stručným historickým přehledem násilí proti lidstvu:

Chcete pokračovat po úzké cestě, nebo vás stále baví být za voly a kráčet za papežem a jemu podobnými onou širokou cestou podle Krista do záhuby své duše?

Pokud už nechcete být za blbce, tak příště nashledanou. Doufám, že obě bytosti ve vás, ta Eva lezoucí zdola, i ten Adam, který té Evě shora hodil světelné lano, se už na další pokračování určitě těší. Protože jejich vzájemná spolupráce díky vaší případné absolutní nevědomosti o jejich existenci a potřebách /zatím/ funguje jen nedokonale a to je příčinou všech potíží, které se táhnou vaším životem.

Příště si řekneme něco o tom, jak je toto Univerzum organizováno a řízeno.