V poslední době se hodně odkazujeme na Janovu Apokalypsu. Není to samozřejmě náhodou. Jsme si jisti, že ve Zjevení předpovězené děje se v naší realitě realizují právě v této době! 

Výklad Janova Zjevení 2. část

Pokračujeme s dekódováním pravého významu Zjevení, zprávy která je považována za natolik důležitá, že byla dána hned dvěma na sobě zcela nezávislým prorokům ve zcela jiných dobách — Danielovi a Janovi.

Více najdete v předchozím díle seriálu, pokud jste jej minuli. Pokusíme se nyní spolu pochopit význam dalších pěti symbolických prorockých znaků.

Tento seriál pravděpodobně bude narušovat některé »pravdy« které vám nalil do hlavy vzdělávací systém a většinový názor společnosti okolo. Vězte prosím že nejsme zaujati proti nikomu osobně, naopak všem bychom chtěli nabídnout poctivou pravdu, k vašemu osobnímu prospěchu. Nefandíme žádné straně ani náboženskému systému, jediné co nás zajímá je nalezení pravdy. A jak řekl kdosi: Pravda osvobozuje. Možná jej znáte…

6. Mluví pyšně a rouhavě

A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě… A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. (Zj 13,5-6)

Šelma z moře je charakterizována svým rouháním se vůči Bohu, jeho jménu i příbytku, i vůči všem, kdo přebývají v nebi. Také v prvním verši 13. kapitoly je psáno o tom, že na hlavách, které šelma má, je »jméno rouhání« (kral.).

Co je to »rouhání«? Co vlastně tento výraz znamená? Kde jinde bychom mohli najít spolehlivější definici, než v Bibli… V Janově evangeliu 10,32-33 je psáno o tom, že židé chtěli kamenovat Ježíše. Když se jich ptal na důvod, jejich představitelé mu odpověděli: »Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.« (Jan 10,33)

Jedna z biblických definic tedy označuje za rouhání, pokud se člověk prohlašuje za Boha. Ježíš se samozřejmě nerouhal, protože on Bohem je. Když však něco podobného prohlašuje obyčejný člověk, jde nepochybně o rouhání. Další definici rouhání najdeme v Markovi 2,5-11, kde Ježíš odpouští hříchy ochrnutému muži. Náboženští vůdcové mu to však měli za zlé: »Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?« (Mk 2,7)

Ježíš se samozřejmě opět nerouhal. Člověk však hříchy odpouštět nemůže a pokud tvrdí, že ano, pak jde nepochybně o rouhání.

Když je o šelmě z moře řečeno, že „má na hlavách jméno rouhání“ nebo že mluví „rouhavě“, znamená to, že se prohlašuje za Boha na Zemi a přisvojuje si právo odpouštět hříchy.

Platí tato charakteristika v případě papežství?

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem… je jako by byl Bohem na zemi, jediný vládce věřících v Krista, vůdce králů, má plnost moci.“ (Lucius Ferraris, Prompta Bibliotheca, 1793, vol. VI, Papa II, str. 25-29)

„Nejvyšším učitelem v Církvi je Římský Pontif. Spojená mysl tedy požaduje… úplné podřízení se a poslušnost vůli Církve a Římského Pontifa jako samotného Boha.“ (Lev VIII., O hlavních povinnostech křesťanů jako občanů, Encyklika, 1890)

„Bůh odděluje ty, které Římský Pontif, který zastává tyto funkce ne pouhého člověka, ale pravého Boha… ruší ne lidskou, ale spíše božskou autoritou.“ (Dekretále Řehoře IX., kniha 1, kapitola 7.3)

„Zastáváme na této zemi místo Boha Všemohoucího.“ (Velké encyklické listy papeže Lva XII, červen 1894)

„Papež není pouhým představitelem Ježíše Krista, on je Ježíš Kristus sám, ukrytý pod pláštěm těla.“ (The Catholic National, červen 1895)

„Papež má tak velikou důstojnost a je tak vyvýšen, že není pouhým člověkem, ale je jako Bůh, zástupce Boží… Je rovněž božským vladařem a nejvyšším vládcem, králem králů… Kdyby to bylo možné a andělé by mohli chybovat ve své víře, nebo by mohli myslet v rozporu s vírou, mohli by být souzeni a exkomunikováni papežem.“ (Výňatky z Ferrariho Církevního slovníku, článek o papeži)

„Všechna jména, která se v Písmech vztahují na Krista… všechna tato jména se vztahují na papeže.“ (kardinál Bellarmine, Autorita koncilů, vol. 2, str. 266)

„A Bůh sám je povinen řídit se soudy svého kněze a odpustit nebo neodpustit, podle toho, jestli kněz dá nebo nedá rozhřešení kajícníkovi…“ (Liguori, Povinnosti a důstojnost kněze, str. 27)

Chudák Bůh sám je povinen řídit se
soudy svého kněze.

Proboha!

Na uvedených příkladech můžeme vidět, že se papežství snaží zaujmout Boží místo a osobuje si právo odpouštět hříchy, tedy právo, které má jedině Bůh. To jsou rouhání nejvyššího druhu.

Jak už je uvedeno v předchozím bodě č.3, papež nosí trojitou korunu jako symbol toho, že je králem nebes, země a podsvětí. Nejen že se papež prohlašuje za boha na zemi, tvrdí o sobě dokonce, že je králem nebes.

Velice jsem užasl, když jsem viděl nápis na koruně (tiáře) Pia IX: IESV CHRISTI VICARIO INFALLIBILI ORBIS SVPREMO IN TERRA RECTORI REGVM ATQVE POPVLORVM PATRI. Anglicky: To the Infallible Vicar of Jesus Christ. To the Supreme Governor of the World on Earth. To the Father of Nations and Kings.

Papež i kněží si evidentně libují v označení »(svatý) otec«. Nikomu nevadí, že je to přímém rozporu s jasným biblickým příkazem?

A nikomu na zemi nedávejte jméno »Otec«: Jediný je váš Otec, ten nebeský! (Mat 23,9)

7. Bojovala proti svatým a zvítězila nad nimi

A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou. (Zj 13,7)

Podle tohoto rozpoznávacího znaku útočila šelma z moře v určitém období (ke kterému se dostaneme později) na Boží lid a vítězila nad ním. Historickým faktem je, že papežství během své středověké vlády zabilo více lidí, než nacistické Německo v průběhu druhé světové války… Ale na druhou stranu: zase na to měli více času než Hitler, to bychom jim férově měli přiznat.

„Římská církev prolila více nevinné krve než jakákoliv jiná instituce, která kdy v lidstvu existovala.“ (W.E. Lecky, Vznik a vliv racionalismu v Evropě, vol. 2. str. 32)

Je historickým faktem, že velké evropské války měly náboženský základ. Pronásledováni byli Valdenští, Albigenští, Hugenoti… a obecně všichni svobodně myslící lidé: každému se i o půlnoci v hlavě okamžitě vynoří jména jako např. G. Bruno, J. Hus, J. A. Komenský…

Papež Innocent III. nařídil francouzskému králi vyhladit Albigenské, kteří odmítli přijmout upravenou papežskou verzi křesťanství a nadále používali své vlastní záznamy Kristova učení. Vydal rozkaz, že pokud tato „zákeřná a odporná sekta zlovolníků odmítne odvolat, má být rozdrcena jako jedovatí hadi.“ Historikové zaznamenali, že při jediném tažení bylo zabito více než milion těchto nevinných lidí… další informace »

Nemůžeme se příliš divit – vždyť papežem uznaný katolický soudruh s. Tomáš Akvinský řekl, že přesvědčení kacíři by měli být usmrceni se stejnou jistotou jako ostatní kriminálníci, protože jsou podvodníci. Milý pán, že? 😉

Na Toulouském koncilu (r. 1229) papež Řehoř IX. vydal toto nařízení: „Vládcové jednotlivých panství musí s pečlivostí vyhledávat kacíře v obydlích, chatrčích a lesích, a dokonce jejich podzemní útočiště musí být zcela vyhlazena.“

Můžete namítnout, že tato ustanovení platila v dávném temném středověku, ale dnes je úplně jiná doba. Jak pohlíží na kacíře současná Katolická církev?

V apoštolském listu AD TUENAM FIDEM vydaném 18. května 1998 papež poprvé od zahojení rány (o tom později – viz bod 9) používá výraz heretik (kacíř) a varuje neposlušné členy stáda, že budou potrestáni, pokud nepřijmou papežskou autoritu v doktrinálních otázkách.

Kán. 1346 – § 1. „Kdo popírá nebo zpochybňuje některou pravdu, které je nutno věřit vírou božskou a katolickou, nebo kdo odmítne křesťanskou víru jako celek a po legitimním napomenutí se nenapraví, bude jako heretik nebo odpadlík potrestán větší exkomunikací, člen duchovenstva kromě toho může být potrestán dalšími tresty až po laicizaci.“

§ 2. „Ten, kdo v jiných případech popírá nauku, která je papežem nebo sborem biskupů vykonávajícím pravý učitelský úřad církve definitivně předložena k víře, nebo se drží té nauky, která je stejným způsobem zavržena jako chybná, a i po legitimním napomenutí se nenapraví, bude potrestán odpovídajícím trestem.“

Nenápadně a pokradmu se Řím opět chystá prosadit svá nařízení, přesně jak předpovídá Bible.

Je hrozné a nepochopitelné, že církev, která se označuje za křesťanskou, bojovala proti křesťanům držícím se Bible. Jak se mohlo něco takového stát?

Pozn. redakce: Nabízíme vám ke zvážení ještě jednu možnost. Snažme se vespolek být nestrannými pozorovateli dění — a my nefandíme žádné straně — jediné co nás zajímá je nalezení pravdy. Uvažujme spolu…

Pročpak se nám církve stále snaží tak agresivně diktovat co si máme myslet?! Proč jim na tom tak strašně moc záleží? Že neváhají ty neposlušné bližní hledající pravdu s bratrskou láskou upalovat na hranicích a masakrovat pomocí křižáckých výprav? Co je tím skutečným důvodem?

Co když je to třeba tak, že potřebují skrýt pravdu o tom co Ježíš doopravdy přinesl? Co když je tím důvodem snaha skrýt něco co se jim nehodí?

Že to nedělají z lásky k bližním naprosto jednoznačně dokázali svými činy. A nedá se to svést na chyby jednotlivců, jak často zní omluvy ze strany fanoušků církve. Dějiny ukazují, že je to zcela systémová záležitost.

Moderní papežové káží o tom, jak bychom měli být hodní abychom spasili svou duši a přitom zatajují podstatné části Kristova učení, které k tomu potřebujeme. Láska k bližním vypadá jinak…

Poznáte je po ovoci bylo řečeno

15 Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. 16 Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? 17 Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. 18 Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. … 20 A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci. 21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. (Mat 7,15-21)

http://bible.com/bible/15/mat.7.15-18,20-21.b21

Otázka života a smrti

Pročpak asi? Odpovězte si sami-sobě uvnitř svého srdce, uvnitř své duše…

Tento web se vám bude i nadále snažit odkrývat to, co bylo úmyslně skryto. Mnoho v tomto čase vyplouvá na povrch. Je jen na vás zda se nad tím zamyslíte a vyvodíte sami pro sebe důsledky. Nebo chcete ze sebe nechat dělat blbce donekonečna?

Je dobře známo, že nejúčinnější lží je polopravda – a přesně to se po 2000 let děje: Originální Ježíšovo sdělení bylo salámovou metodou postupně a nenápadně ořezáno a zcenzurováno. Jednou ze zásadních potlačených věcí byla hluboká znalost skutečné podstaty člověka, jeho vnitřní psychiky neboli slovy apoštolů: Těla a ducha, kteří spolu bojují v každém z nás.

Máme to štěstí, že alespoň něco málo přežilo a je nyní opět k dispozici, např. v znovuobjeveném Tomášově evangeliu » Pro náš web je povinností vám tyto zapomenuté znalosti nabídnout, začali jsme textem Dvě cesty » a tím to samozřejmě nekončí. Určité kousky pravdy se dochovaly i v Origenových spisech » Velkou část Ježíšova originálního učení měli podle mnoha indicií i Albigenští, proto byli tak pečlivě vyhlazeni i s jejich písemnostmi — ano, toto byl ten skutečný důvod proč byli zmasakrováni tak, že by se ani Hitler nestyděl. Zapomněli jste už co je psáno?

8. Měla moc po 42 měsíců

A bylo jí dáno, aby… měla moc po čtyřicet dva měsíce. (Zj 13,5)

Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou. (Zj 13,7)

O šelmě vynořující se z moře je psáno, že měla moc po 42 měsíců a že se tato její moc projevovala pronásledováním svatých. O stejném časovém období můžeme číst i v Danielovi 7. kapitole a ve Zjevení 12. kapitole. V Danielově proroctví je tento časový úsek popsán jako „čas, časy a polovina času“, stejný termín se objevuje i ve Zjevení 12,14. Ve Zjevení 12,6 je tento čas označen jako „tisíc dvě stě šedesát dní“.

Jde o různá vyjádření stejných časových období

Biblický měsíc má 30 dní, biblický rok 360 dní. Platí tedy, že 42 měsíců = 3,5 času (roku) = 1260 dní.

V tuto chvíli je důležité zmínit, že když biblická proroctví mluví v symbolech, potom jeden prorocký den odpovídá jednomu skutečnému roku. (V Ezechieovi 4,6 Bůh říká: „…ukládám ti za každý rok jeden den…“)

S použitím tohoto principu můžeme „čtyřicetdva měsíců“ ze Zjevení 13 přeložit jako 1260 let.

Šelma vycházející z moře má tedy mít moc po 1260 let. Co o tom říká historie? Skutečně měla Římská církev moc po tuto předpovězenou dobu?

Pohasínající hvězda velké Říše Římské se měla ještě na chvíli rozzářit, aby se následně nepozorovaně přetransformovala do podoby papežského státu. Belisarius byl jedním z posledních starověkých římských hrdinů a vynikajícím vojevůdcem, jehož život by sám o sobě vydal na romány. Císařem v Konstantinopoli byl Justinián a cézaro-papismus byl v plném rozkvětu. Justinián byl pilný a s křesťanskými myšlenkami to šlo rychle z kopce, tak jak bylo státní křesťanství čím dál více zneužíváno k manipulaci poddaných. Největší ztrátou byla likvidace posledních střípků hlubších znalostí z doby Ježíše, které doposud ještě přežívaly např. v díle Origena. Něco málo naštěstí zbylo dodnes a určitě se na tato fakta ještě někdy podíváme, abychom vystopovali jak postupně ona cenzura původních křesťanských myšlenek probíhala.

„Vigilius… nastoupil na Římský papežský stolec (538 n.l.) pod vojenskou ochranou Belisaria.“ (Historie křesťanské církve, vol. 3, str. 327)

Pozn. redakce: Buďte si jisti že nejvyšší vládcové Římské cézaro-papistické říše o té skutečnosti — že je Zjevení obviňuje — dobře vědí.

Historie Říma je velmi spletitá, takže ke skrytí této nebezpečné informace se jednoduše stačí spolehnout na omezenou kapacitu lidské mysli, pro kterou je těžké dát si střípky mnoha informací do souvislostí.

V učebnicích jsou uvedena jiná data, data daleko menšího významu a inkriminující údaje o skutečném mocenském pozadí historie si musíte najít tzv. mezi řádky a brát v potaz známé heslo »historii píší vítězové«. Tato zatemněnost historie nás také nutí k napsání doplňkového textu o historii papežství, kde se pokusíme kousky informací složit do uceleného obrazu. Těšte se v blízké budoucnosti na podrobnější výklad přerodu Římské říše na Papežskou.

Šelma z moře by podle proroctví měla mít moc 1260 let

Jan odhaluje, že mocnost označovaná jako šelma vynořující se z moře bude mít moc přesně 1260 let. Je tedy jen matematickou záležitostí, abychom ověřili, zda proroctví skutečně mluví o papežství.

Pokud přičteme k roku 538 (počátku světské moci Římskokatolické církve) 1260 let, dostaneme rok 1798. Představuje-li tedy šelma z moře papežství, musíme najít historický důkaz, že v roce 1798 byla jeho moc radikálně omezena.

10. března roku 1798, přesně 1260 let po vzniku papežské moci, poslal Napoleon Bonaparte svého generála Louise Alexandra Berthiera s jeho armádou do Říma. Papež byl zajat a o 18 měsíců později zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tato událost ukončila světskou papežskou moc, alespoň pokud jde o vynucování papežských nařízení silou.

1260 let papežské vlády se označuje jako doba temna. Určitě už jste se s tímto termínem setkali. Ta doba byla tak temná proto, že kněží zakazovali lidem číst nebo vlastnit Bibli (V roce 1229 koncil v Toulouse vydal dekret, zakazující laikům vlastnit knihy Starého a Nového zákona, na koncilu v Trentu (1545–1564) pak byla Bible dokonce přidána na index zakázaných knih.). Z pochopitelných důvodů. Kdyby lidé poznali pravdu, nebyli by tak snadno manipulovatelní.

Tarragonský církevní koncil nařídil, že „nikdo nesmí vlastnit knihy Starého a Nového zákona v římském jazyku a pokud je někdo vlastní, musí je předat místnímu biskupovi do osmi dnů po vyhlášení tohoto dekretu, aby mohly být spáleny.“ (D. Lortsch, Histoire de la Bible en France, 1910, p. 14.)

Poté, co se v 19. století začaly formovat biblické společnosti, zařadila je Katolická církev na seznam »škůdců«, po bok komunismu. 8. prosince 1866 napsal papež Pius IX. ve své encyklice Quanta Cura následující konstatování:

„Socialismus, komunismus, tajné společnosti, biblické společnosti… škůdci tohoto typu musí být zničeni jakýmkoliv způsobem.“

9. Její smrtelná rána se zahojila

Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. (Zj 13,3)

Dá se i tato indicie aplikovat na papežství? Utrpělo smrtelnou ránu, která se později zahojila?

Jak už jsem uvedl výše, papežský systém utržil 10. března 1798 zdrcující ránu a pozbyl svou moc vynucovat poslušnost svých nařízení silou.

„V roce 1798 generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a ustanovil sekulární.“ (Encyklopedie Britannica)

Naplnilo se proroctví a byla tato smrtelná rána, kterou papežství utržilo, uzdravena?

V roce 1929 uznala italská vláda Vatikán za nezávislý stát. Papež se tak stal znovu také politickým vládcem. 9. března 1929 řekl: „Lidé celého světa jsou s námi.“ The San Francisco Chronicle otisklo článek o podepsání smlouvy na přední stránce svého vydání. Bylo v něm mimo jiné napsáno toto:

„Mussolini a Gaspari podepsali historickou smlouvu… uzdravující dlouholetou ránu.“

Bible předpověděla, že rána první šelmy bude uzdravena a noviny to potvrdily přesně stejnými slovy. Skutečnost je bohužel ještě daleko horší:

Navíc k tomu všemu se totiž hrály skryté zákulisní politické hry, jejichž součástí byl obchod s Mussolinim: Vatikán pomohl diktátorovi k moci a Lateránská smlouva byla protihodnotou v tomto obchodě. Aby nedošlo k mýlce, opakuji ještě jednou jinými slovy: Vatikán významně napomohl fašistům k moci » O něco málo později proběhlo to samé v Německu — jako přes kopírák. I v aktuálním fašistickém převratu Ukrajině má Vatikán prsty » Nemusíte mi věřit, sami si prověřte na uvedených odkazech důkazy a motivace Vatikánu k těmto zločinům…

10. Celá země jde v obdivu za šelmou

…ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou. (Zj 13,3)

Poté, co byla smrtelná rána uzdravena, má celá země jít v obdivu za šelmou. Můžeme ve spojitosti s papežstvím vidět i naplnění tohoto poznávacího znaku?

Začněme médii, nepochybně žijeme v mediální době, kdy se prostřednictvím médií vládne masám. Co takhle se trochu začíst?

Papež je médii oslavován ve stylu rockových hvězd. Přičemž bychom si měli dobře povšimnout, že nejde zdaleka jen o tzv. mainstream. »Osobností roku« si jej volí třeba i homosexuálové v časopise Advocate. V extrémně slavném Time se papa objevuje opakovaně. Je tu také krásně stylově vyobrazen s červenými růžky. Sluší mu to. Vypadá to, že Francis rekordy popularity Jana Pavla ještě hodně překoná…

Kdo není slepý vidí, že papežství je populární mezi politiky na celém světě. Obzvlášť do očí bijící jsou perfektní vztahy a velmi časté kontakty papalistů s USA – obzvlášť vzhledem k tomu že Američané s papežem vždy měli docela problém – díky své protestantské tradici.

K osvětlení tohoto bodu by mohlo pomoci i několik vzpomínek na pohřeb papeže Jana Pavla II. z roku 2005…

Tohoto pohřbu, který byl označován za největší v historii, se zúčastnily více než dvě stovky světových vůdců. Nejen politických, ale také náboženských. Řím byl přeplněn miliony poutníků, kteří se osobně chtěli zúčastnit pohřbu papeže a miliardy lidí tento obřad sledovaly prostřednictvím televizních přenosů.

Davy lidí na pohřbu Jana Pavla II.

Projevy úcty a uznání zesnulému papeži Janu Pavlovi II. zněly z úst většiny vrcholných politiků a náboženských vůdců z celého světa. Ohlasy několika prezidentů (USA, Ruska, Francie) a premiérů (Velké Británie, Německa, Itálie) na smrt bývalého papeže si můžete přečíst například na této stránce.

Světoví vůdcové na pohřbu Jana Pavla

Pro zajímavost pár citátů od představitelů nekřesťanských náboženství:

Izraelský premiér Ariel Šaron vyslovil politování nad skonem „muže míru, přítele židovského lidu, který uznal jeho jedinečnost, muže, který se zasazoval o usmíření mezi národy“.

Palestinský vůdce Mahmúd Abbás řekl, že papež věnoval svůj život obraně spravedlnosti a míru pro všechny: „Byl velkou náboženskou postavou, která zasvětila svůj život obraně hodnot míru, svobody, spravedlnosti a rovnoprávnosti všech ras a náboženství i právu našeho národa na nezávislost.“

Íránský prezident Mohammad Chatami označil zemřelého za obránce pravdy, spravedlnosti a míru. „S mimořádným smutkem jsme vyslechli zprávu o úmrtí hlavy katolické církve Jana Pavla II., který spojoval náboženské učení s filozofickým myšlením a básnickou a uměleckou tvořivostí.“

Přední celosvětová autorita sunnitských muslimů, velký imám káhirského al-Azharu šajch Muhammad Sajjid Tantaví označil papežovu smrt za „velkou ztrátu pro muslimský svět“.

Desatero přikázání? Modlářství?
Co má s tím vším společného?

Zesnulý papež Jan Pavel II. si dokázal naklonit srdce celého světa. Současný papež je podle všeho na dobré cestě k získání ještě větší popularity. Mimo jiné si příhřívá polívčičku právě díky mrtvole Jana Pavla II, kterou dal vyhrabat aby mohla být svatořečena.

Definice modlářství nám říká, že jde o náboženské uctívání čehokoliv, jedno zda zlatého telete či osoby.

Rád bych zde jen apeloval na soudnost jednoho každého. Stejně tak prostý selský rozum …ptejme se sami-sebe: Chci skutečně žít jako pravý křesťan podle Desatera, nebo ze sebe nechám dělat blbce?

A koho volíte vy? Cézaropapeže nebo Ježíše? Nebo budete dělat že neumíte číst?

Jelikož šla za šelmou vystupující z moře „celá země“, je zřejmé, že jde o celosvětově působící mocnost. I tuto charakteristiku jistě římskokatolický systém splňuje. Katolická církev je jednou z mála celosvětových církví.

Totožnost první šelmy odhalena

Je třeba něco dodat?

Jen malé připomenutí: Prorok Daniel a nezávisle na něm Jan s odstupem tisíce let sdělují stejnou zprávu. Spousta poznávacích znaků v těchto dvou proroctvích je shodná, můžete tam ale najít i jiné indicie.

To je jasná známka toho, že původci těchto sdělení jim dávají hodně vysokou důležitost!

Analogicky to platí i pro Desatero, které je v Bibli zapsáno hned dvakrát! Přesto měl někdo tu drzost originální 2. přikázání vyškrtnout z katechismu! Uděláme opět stejnou chybu a zase jim naletíme?

V pokračování této analýzy se pokusíme na základě dostupných indicií odhalit totožnost druhé šelmy z 13. kapitoly Zjevení, podíváme se na spolupráci těchto dvou šelem a na to, jak tyto mocnosti ovlivňují náš život.

 -pokračování-