3 / Dnešní téma je jistě pro některé z vás, kteří čtení tohoto textu věnujete svůj vzácný čas, asi trochu kontroverzní. Možná vás postaví před problém, se kterým se budete muset osobně vyrovnat. Chci se s vámi totiž podělit o svůj pohled na specifický projev vztahu ducha a ega, který se dnes již stal a dále stává v českých luzích a hájích jevem podobným dávným epidemiím. Zachvacuje stále širší a širší okruh lidí. Jak už název textu napovídá, řeč bude o duchovní pýše.

Nebudeme se tady zabývat teorií kolem tohoto jevu. Teoretiků, kteří chtějí upoutat váš zájem  mnohými slovy, si dělá nárok na vaši pozornost víc než dost. Podíváme se spolu na tento jev čistě z praktického hlediska jako na určitý fenomén, který je charakteristický právě pro tuto dobu a dá se říci, že jde o fenomén, který je mimořádně rozšířen právě tady u nás doma.

Tématem transformace je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zasaženo vysoké procento obyvatelstva. Nemám k dispozici žádné sociologické a ani jiné výzkumy, ale procentuální počet těch, kdož se na různých stupních věnují esoterickým aktivitám, je podle mých odhadů  skutečně vysoký. Rozhodně vyšší než v okolních zemích.

Dá se říci, že toto zapojení lidí do oněch esoterických aktivit koresponduje s některými informacemi, které řadí naše země na čelo pomyslného duchovního pelotonu v tomto transformačním i potransformačním období.

S omluvou předesílám pro ty z vás, kteří pravidelně nesledují mé texty, že zde může být použito pojmů, které nebudou blíže přímo v textu vysvětleny. To proto, že bych se nerad opakoval, pokud byly tyto pojmy již dostatečně objasněny v mých textech dřívějších např. zde.

Duchovní pýcha je z mého pohledu vada náhledu duše na realitu, v níž je jí dáno žít. Věcně z hlediska vztahu vědomí ducha / dále jen duch / a vědomí těla / dále jen ego / spadá kritické období pro nebezpečí vzniku duchovní pýchy do fáze, kdy duch v součtové duši v přímém souboji s egem pravidelně vítězí a touha po energiích ducha se stává v součtové duši, tedy „denním vědomí“ člověka, skutečně dominantní.

Jsme zde svědky přimknutí se součtové duše k tomu, co člověk identifikuje jako sféru ducha a touha člověka po prožívání čistoty a harmonie nabírá na intenzitě a blíží se svému maximu. Svět s jeho temnými stránkami, starostmi a problémy bývá zatlačován do pozadí a jeho tlak člověk řeší opakovaně únikem své mysli tam, kde jí nejlépe. Směrem vzhůru.

Dnešní doba je podobnému chování velmi nakloněna. Na trhu esoteriky je veliká nabídka příležitostí s detailními návody, jak se některou z mnohých cest úniku z reality všedního dne vydat. Nabídka je tak vysoká, že často je obtížné se v ní orientovat a vůbec vybírat. A jako u každé rozvíjející se části lidské aktivity se i tato rychle vyvíjí cestou ke komerci a stává se i předmětem podnikání jako takového.

Duch člověka, který konečně našel své pevné místo v součtové duši a dokáže se plně prosadit proti dříve existující nadvládě svého ega, se nutně začíná chovat jako vítěz na dobytém území. A jako každý vítěz si myslí, že si s poraženým může dělat, co chce. Vítěz prostě bere vše.

Je v tom podporován názory obecně panujícími mezi esoterickým lidem v českých, moravských a slezských luzích a hájích. Střádá na hromadu duchovní prožitky nejrůznějšího rázu obvykle podle zásady čím více, tím lépe. Je nesen spolu s ostatními kolem sebe na vysoké vlně vzedmuté duchovnosti a mnohdy zapomíná na základy své existence zde na Zemi.

Nic však není více vzdáleno představě, že ego přijímá svoji porážku a nepodnikne žádné protiakce. Je na domácí půdě a jeho pozice v duši proto jsou velmi silné. Z nezbytnosti se tváří, že se podrobilo a stahuje se tak trochu do ilegality.

Poddává se tlaku a ztrácí naději, že duch, který je u něj v těle v podnájmu, ho někdy s láskou nebo vůbec jakkoli přijme. A začíná proto působit skrytě a přirozeně proti úsilí ducha. Vítězný duch sice ovládá klíčové posty v součtové duši a hraje si na hegemona, ale ego je trpělivé a vyčkává.

Pod vlivem tohoto zdánlivého vítězství ducha v součtové duši člověk mnohonásobně zesílí touhu po cestě vzhůru k vysokým vibracím nádherných energií tam nahoře. Vrhá se do duchovních aktivit, hromadí poznatky, přijímá informace a objevuje nová a nová území ve vysokých vibracích.

Lidská duše se vznáší do nebetyčných výšek a touha mnoha inkarnací zdá se být na dosah. Vše se zdá jasné, bylo nalezeno Světlo a cesta k němu a kontakt s ním, to je přece jedině správné a o to musíme usilovat.

A člověk postupně nabývá dojem, že je vlastně tady na Zemi omylem. A je mu konečně jasné, že on je tím čistým duchem shora a ve špíně tohoto světa je pouhým nedopatřením a náhodou. V euforii prožívání duchovních světů hledá viníka toho, že se z nich stále ještě musí svou myslí vracet zpět dolů. Viník musí být nalezen !

A stopa vede přímo k egu. Je právě ego jako představitel hmotného těla, které svojí nutností žít každodenní život, pohybovat se v tomto světě a mezi lidmi, které si nemůžeme vybírat, je vinno tím, že se obratem nemůžeme stát plně duchovními bytostmi. Ano, ego, to nízké a nepříjemné smrtelné tělo se svými potřebami a nároky. Nepřítel je nalezen a je třeba mu zabránit, aby nám škodil.

Znehybníme ho při prožívání meditací, otupíme ho duchovními cvičeními, nedáme mu šanci odmítáním jeho podnětů / vegetariánství a jiné podobné aktivity /. Prosvítíme ho světlem, umenšíme ho, eliminujeme ho, učiníme ho maličkým. Potlačíme co nejvíce jeho působení v naší součtové duši. Aby přestalo škodit a bránit tomu, po čem nejvíce toužíme.

Ale člověk netuší, že jen pokračuje v pohybu v bludném kruhu mnoha inkarnací. Opět, jako už tolikráte, křičí lidský duch hlasitě na celé kolo: to ne já mám problém! Já jsem čistý, někdo jiný je vinen!

Ale ego jste také vy! Ego je skutečně vaším padlým Já! Jeho samotná existence v této vaší inkarnaci není nijak náhodná! Ego je částí vás samotných!

Původně jste byli jako mužské a ženské energie v dokonalé rovnováze tam nahoře. Pak se něco stalo a vaše ženské já začalo klesat do hmotných světů. To ono je dnes vlastně v inkarnaci vaším egem.

Prostě žena ve vás se zapletla do energií astrálních a hmotných světů a vy jste s ní absolutně nezrušitelně spojeni. Úroveň vibrací vašeho ega svědčí o současné hranicí, kam jste vy jako duše svou ženskou částí zabloudili.

Karma a další olůvka, kterými jste tady dole případně zatíženi, to vše je určeno osobně ke  zpracování vám jako společné duši. Samozřejmě to souvisí s činy oné ženy ve vás, vašeho dnešního ega. Ale protože vy jste  v dualitě tohoto světa jedním a projevujete se tady jako člověk / ta součtová duše /, jste tou karmou a olůvky zatíženi i vy jako duch.

A pokud nepostaráte o to, aby ego s podporou ducha a za aktivní účasti účasti vás jako součtové duše ona olůvka odhodilo a nové nesbíralo, jste podle práva trvale vázáni na kola znovuzrozování a budete nuceni se sem stále vracet. A to do doby, dokud konečně neprohlédnete v tomto / a možná nejen v tomto / životě existující vlastní duchovní pýchu a pokorně si  nepřiznáte, že vinni jste vy všichni, nikoli jen ego. Do doby tohoto pochopení budete stále vázáni nezrušitelnou opakovanou vazbou na stále nová ega v hmotných světech.

Takže přelom nastane až ve chvíli, kdy pochopíte, že nemůžete trvale odmítat svůj padlý obraz, své tělo s jeho vědomím ega a tvářit se, že s ním nemáte nic společného. Odmítáním totiž ego posunujete stále níže do náruče entit nízkých astrálních vibrací v jeho okolí. A proti nim je vaše ego bez vaší pomoci a ochrany a bezmocné. A vy jako člověk nepřijetím a neláskou ke svému egu chybujete jako už mnohokráte opakovaně v dřívějších inkarnacích.

Aby jste nic nechápali a zůstali pěkně v poddanství svých temných pánů z  tohoto i onoho světa, to je a vždy bylo na tomto světě mnohokráte jištěno. Dnes je tomu taky tak. Již jsem se dříve zmínil o tom, co mají společného církve, ateisté i dnešní guruové vedoucí nás všechny k duchu. Mají společné to, že všichni vás přesvědčují o tom, abyste preferovali jednu část sebe sama a tu druhou zavrhli.

Proč se tím dopouštíme chyby, to vy, kteří věnujete pozornost mému pohledu na svět, již z předcházejících textů velmi dobře víte. Jedinou cestou z toho ven je udělat zásadně něco úplně jinak než dosud. Udělejte něco, co jste pravděpodobně nikdy dosud ve svých předcházejících inkarnacích neudělali. Podejte svému egu pomocnou ruku a pomozte mu, aby s vaší pomocí po desítkách či stovkách inkarnací mohlo nastoupit cestu vzhůru vibracemi.

Protože stále vyšší míra odmítání ega při snaze o duchovní vzestup je k ničemu. Protože odmítáním ega dále prohlubujete v sobě tragickou vnitřní nerovnováhu duálů trojic energií duch-mužské energie-mysl a tělo-ženské energie-srdce, do které jste se narozením do současné společnosti beztak již ponořili. A ta trvající a případně se prohlubující nerovnováha ve vás spolehlivě konzervuje stávající stav.

Při absenci lásky k sobě a tedy při existenci této vnitřní  nerovnováhy dochází k tomu, že při nedostatečném prožívání duchovních energií srdcem, které svými postoji při protežování trojice energií duch-muž-mysl nutně držíte stranou, se práce s duchovními energiemi a všeho kolem zmocní vaše mysl, která v pozemských podmínkách úzce koketuje se spoluprací s pozemským rozumem.

A tady je ono pověstné jádro pudla : je to právě vaše hýčkaná mysl, která podléhá nástrahám ega, které má k rozumu mnohem blíže než duch. A je to ego, které se pak zmocňuje nepozorovaně krásné hračky, kterou jste mu cestou do duchovních výšin nově pořídili a která se mu moc líbí. A vy jste opět o jednu iluzi bohatší. Totiž o iluzi toho, že vašimi duchovními dary může vládnout pouze váš duch. Opak bývá mnohdy pravdou.

Stav lidské psychické anomálie, který nazývám duchovní pýchou, má dvě stadia. Ta stadia jsou z hlediska trvání i intenzitou působení u jednotlivců velmi rozdílná. Svou podstatou však stejná.

Fáze první

Fáze první se projevuje přesvědčením člověka – tedy součtové duše – o nadřazenosti vlastních duchovních potřeb nad potřebami hmotného světa. Člověk trvale touží po meditacích, intenzívně se věnuje i jiným duchovním praktikám navozujícím změněný stav vědomí, přimyká se k určitým proudům a mnohdy i sektám v proudu esoterických hnutí současnosti a v souvislosti s těmito aktivitami prožívá pocit výjimečnosti duchovního dění kolem sebe. Nutnost přerušovat pravidelně tuto tak žádoucí činnost kvůli potřebám běžného života vnímá více nebo méně negativně.

V této fázi se obvykle sdružuje do určitých komunit a touží po spoluprožívání a potvrzování svých vnitřních prožitků. Je žádostiv také opakovaného potvrzování správnosti svého duchovního usilování ze strany těch, kteří tuto cestu s ním sdílejí. Směrem k ostatním lidem okolo postupně narůstá pocit, že jeho duchovní postoje a aktivity nejsou ostatními nezúčastněnými lidmi kolem něj přijímány adekvátně důležitosti toho, co on sám prožívá.

Postupně se stává na své komunitě a duchovních praktikách stále více závislým a jeho komunikace s nezasvěceným okolím se zhoršuje. Dostává se do situace, kdy ty, kdož nejsou v souladu s jeho názory a pohledy na věc, začíná odmítat a odsuzovat a postupně s těmito lidmi kolem sebe omezuje komunikaci a počíná k nim cítit a projevovat negativitu plynoucí z vědomí vlastní nadřazenosti.

Cesta duchovně pyšného člověka životem se potácí mezi dvěma póly. Mezi  euforií prožívání ducha a často hlubokými pády do ega, které však obvykle vidí ti kolem něj, jen málokdy on sám. Je to prostě o vidění třísky v oku jiných a nevidění břevna v oku svém.

Druhá fáze

Druhá fáze duchovní pýchy je vyhrazena těm, kterým se dostalo určitých řekněme významných darů shůry. Na své cestě minulými životy se propracovali k tomu, že v životě tomto v sobě objeví vlohy pro léčitelské aktivity, věštění, magii, čarodějnictví a jiné a jiné atributy toho, co je možno nazvat schopnostmi duše nebo ducha. Tyto dary pak rozvíjejí v tomto životě až k dokonalosti a setrvávají u nich často po celý život bez vlastní vnitřní snahy o další duchovní vzestup.

Člověk má vždy opustit to nižší pro to vyšší, které mu vždy přichází. Nemá lpět na exploataci stávajících konkrétních darů ducha, je-li mu otevírán obzor pro další duchovní růst v této inkarnaci. Každá stagnace ducha je opět příležitostí pro ego dotyčného člověka, aby se postupně nepozorovaně zmocnilo manipulace s těmito dary.

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem ještě jako zajíc v esoterice navštívil váženého funkcionáře Hnutí grálu v Karviné s dotazy ke knize Ve světle pravdy – Poselství grálu Ernsta Oskara Bernharda, německého proroka první části dvacátého století. Argumentoval jsem na základě přečteného, že podle mne oficiální výklad některých pasáží neodpovídá smyslu určitých částí díla a toužil jsem po kvalifikovaném vysvětlení.

Pan představený mne vlídně vyslechl a mile se usmál, řka : a kolikráte jste toto dílo pročetl ? Dvakrát opravdu důkladně, já na to. Vidíte, opáčil, a já padesátkrát. A dal najevo, že mé pochybnosti jsou bezpředmětné a audience je u konce.

Jistě jste se i vy ve své praxi setkali s lidmi, kteří při aplikaci svých metod na klientech argumentují podobně. Jsou neotřesitelnými pilíři svých pravd a jejich vývoj v tomto směru byl dávno ukončen. Tito lidé jsou ale bohužel běžně vybaveni vysokým stupněm „magické“ síly, která jim umožňuje manipulaci s energiemi astrálních světů dle vlastních představ.

A při opakovaných úspěších se stávají na uplatňování daných praktik závislými a s růstem zkušeností a potvrzování konkrétních výsledků své činnosti se utvrzují o kvalitách jimi vlastněných schopností. Prostě umí něco, co jiní neumí nebo umí něco ze svého pohledu lépe než jiní.

A pokud ego využije tohoto vědomí výjimečnosti sebe sama a zmocní se nepozorovaně vlády nad jeho dary, je zle. Ego takového člověka je citlivé na zpochybňování vlastních kvalit při práci s energiemi a mnohdy se uzavírá se do ulity své profesionality, přestává komunikovat se svým stejnorodým okolím a k laickému okolí začíná cítit pohrdání lidmi kolem sebe hraničícím s nechutí.

A jsme u reálného nebezpečí zneužití oněch energií proti lidem, které jsou egem ovládanému léčiteli, mágovi či jiným k podobným činnostem způsobilému člověku nepříjemní. Problém nastává i tehdy, pokud tento egem ovládaný člověk, mnohdy podvědomě, zatouží vás nějakým způsobem ovládnout či případně i potrestat. Mnozí z vás jistě podobné dopady někdy pocítili. Není to rozhodně vůbec příjemné, setkat se s někým z oněch sebejistých nositelů jediných pravd a dostat se do křížku s astrálními energiemi zdivočelými z jejich popudu.

V 4. části tohoto pojednání si přiblížíme příčiny mnohých neúspěchů při aplikaci jinak správných  postupů při tzv. duchovní práci a osvětlíme si nutnost reálného sbližování obou trojic duálních energií poctivou vnitřní prací ve vlastním mikrokosmu jako nutné podmínky a jakési vstupenky do lepších pozic při i biblí předvídaném třídění zrna, které se s vysokou pravděpodobností stane realitou v blízké budoucnosti nás všech.