Vědoucí pohled na Vánoce, jejich současný obsah, rituály, atmosféru se zákonitě liší  od hlavního proudu. Je možné doporučit rozvíjení tradice Vánoc nově vyrůstající generaci? Vězte, že současná podoba Vánoc je dokonale mimo mísu a zabraňuje lidem poznat pravého původního Krista…

---

Vsuvka pro ty zvídavější, kteří by rádi znali podrobnosti: Věřte, nevěřte, v poslední době se konečně provalilo, jak to bylo s narozením Ježíše doopravdy — na následujících odkazech můžete nalézt detailní rozbor, založený na vědecké práci J.D.Tabora i dalších zdrojích:

• http://www.ragauian.cz/vznik-krestanstvi-skutecny-jezis-a-vira-aneb-buh-neporusuje-sve-prirodni-zakony/
• http://www.ragauian.cz/vznik-krestanstvi-zakladni-predpoklady-o-ranem-krestanstvi-jsou-mylne/
• Překroucení Kristova učení bylo provedeno státním římským cézaropapismem v zájmu ovládnutí lidí: http://www.ragauian.cz/vznik-islamu-a-tajne-dejiny-krestanstvi-aneb-jak-katolicka-cirkev-zabila-krista-znicila-krestanstvi-a-stvorila-islam/

---

Pokusím se společně s vámi zamyslet nad hlubším pozadím toho, co každý rok přijímáte s fenoménem křesťanských Vánoc do svého mikrokosmu a do životů svých a svých dětí.

Wikipedie, otevřená encyklopedie na internetu, nám o historii Vánoc sděluje, že 25. prosince se slaví narození Ježíše Krista. V době sčítání lidu v římské říši se údajně, podle církevní nauky, odebral Josef z Nazareta do judského Betléma, aby se tu zaregistroval s Marií, která v té době čekala dítě.

„Když tam byli, naplnily se jí dny, kdy měla porodit. „I porodila syna a položila jej do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo…“ (Luk 2,1-7). Tak se narodil dlouho očekávaný a předpovídaný Boží syn, jehož jedním ze jmen je „Emmanuel“, čili „Bůh s námi“. Oslavou Vánoc se radujeme, že Bůh k nám přišel v Ježíši Kristu, aby se s námi solidarizoval, aby s námi zůstával ve všech našich situacích, a aby každému z nás nabídl cestu k Bohu. Tolik Wikipedie…

Krásná a milá pohádka pro děti i dospělé, co říkáte? Zdá se, že vůbec není důvod ji nepřijmout a naplno si ji spolu se všemi kolem nás neprožít. Ostatně, oslava zimního slunovratu, která se časově kryje s obdobím dnešních Vánoc, patřila vždy k dobré tradici dnešního lidstva páté rasy a to již hluboko ve staletích i tisíciletích předkřesťanského období.

Připomeňme si trochu historii. Už v nejstarších dobách bylo vypozorováno, že kromě cyklu denního slunce existuje ještě cyklus roční, který spočívá v postupném prodlužování a opětovném zkracování dnů, na což jsou vázány i změny počasí a pravidelné střídání ročnících období. Zjištěny pak byly i dva hlavní přechodové body tohoto cyklu, zimní a letní slunovrat.

Přirozenou reakcí na toto zjištění byla pak představa, že slunce se na zimní slunovrat rodí a s přibývající silou slunečních paprsků a délkou dne roste a dospívá. A to až do chvíle, kdy jako letní slunovrat dosáhne maxima své síly, aby potom s přibývajícími dny v kalendáři začalo opět „stárnout“ a slábnout až ke své symbolické smrti a zrození o dalším zimním slunovratu.

U Římanů byl svátek zimního slunovratu nazýván Saturnáliemi a byl zasvěcen původně etruskému otci bohů, Saturnovi, který u Římanů získal atributy božstva hojnosti, polního hospodářství, sklizně a úrody. Saturnálie se vyznačovaly nevázaným veselím, radovánkami a hodováním jako vzpomínkou na „zlatý věk“ Saturnova panování, kdy bylo všeho dostatek. Stalo se tedy oslavou léta jako projevu sluneční síly a jejího vlivu na pozemskou přírodu.

Dalším pramenem dokumentujícím existenci této rituální oslavy je kult boha Mithry. Tento indoíránský bůh slunce a světla je doložen již v dávnověku staroindickými védami a íránskou Avestou. Když pak v 1. století př. n. l. římská říše připojila východní maloasijské provincie, dostal se jeho kult až do Říma, kde se začal velice rychle šířit. Mithra zastával úlohu prostředníka mezi bohy a lidmi, jeho kult jevil četné rysy známé dnes z křesťanství, jako byl i jakýsi křest svěcenou vodou, přijímání chleba a vody nebo vína, postupy ve zkouškách mravní vytrvalosti atd.

V určitém historickém období se tedy prastarý Mithrův kult setkával s křesťanským uctíváním Krista a docházelo mezi stoupenci obou kultů ke svárům. Křesťanství markantně sílilo a s tzv. pohanským Mithrovým kultem i s jeho nositeli /jak ostatně bývá, vždy bývalo a dodnes je křesťanským zvykem/ se postupně s láskou krvavě vypořádalo.

Tedy nic nového pod sluncem.

Dnes si tedy slavnost slunovratu užíváme v jejím křesťanském přebalu, který začal nabírat moderní podobu někdy od konce sedmnáctého století. Smutné ovšem je, že jsme skrze tento církevní svátek směrováni do marasmu stále vyššího a stále hrozivějšího uctívání hmotné spotřeby a stále více se odcizujeme původnímu významu tohoto svátku.

Pozn.: Všimněte si prosím pěkně, že církev —  při veškeré její na odiv dávané zbožnosti a umírněnosti ve věcech hmotných — oficiálně rozhodně nijak nahlas neprotestuje proti zneužívání Vánoc k „nekřesťanským“ orgiím přežírání, nákupního šílenství a kolektivního holdování spotřebě hmotných statků… příčina je zřejmá: cokoli odvrátí vaši pozornost od snahy jít „úzkou“ cestou vlastní vnitřní změny k vnějšímu světu a jeho radovánkám, je církví ve skutečnosti vítáno… bojí se, kluci, že se jim jednou vymknete z rukou… i když vám to samozřejmě nikdy nepřiznají…

Římští císařové spojili více různých slunečních kultů v jednom státním náboženství pod názvem Sol Invictus — a to jsme už u přímého základu katolicismu. Stačilo pak už jen pár kosmetických úprav vč. implementace Kristova jména a cézaropapistický katolicismus byl na světě — porodníkem byl imperátor Konstantin I., kterého sama církev nazývá prvním křesťanským císařem. Má to drobný háček, on křesťanem nebyl, pokřtít se nechal až na smrtelné posteli. Katolicismus je jen mocenský nástroj.

S růstem tzv. civilizace se původní smysl rituální oslavy zimního slunovratu v dnešním marketingovém křesťanském pojetí prakticky již zcela vytratil a byl nahrazen neživotným a zcela strnulým kultem Syna Božího Ježíše Krista. Je signifikantní pro danou situaci, že jako děti přestáváte v Ježíška věřit kolem desátého roku věku, ale v Boha Ježíše Krista věříte jako dospělí lidé nejen vy křesťané, ale i vy ateisté.

Ruku na srdce, i ten nejzatvrzelejší z vás ateistů si v těžkých životních situacích na Boha vzpomenete, a to ne jednou. Povědomí Boží přítomnosti na nebesích máte hluboko v sobě zažitu, hořící hranice středověku ve vašem podvědomí ega prostě zanechaly hluboké stopy…

Rozumějte mi dobře, prosím: Esence toho, co nazývají křesťané Bohem /Zdrojem/, skutečně existuje a je třeba ji znát, věnovat jí pozornost a žít v souladu s tím, co do našich životů vnáší… jen její křesťanské pojetí je nešťastné, falešné a úmyslně zavádějící, jak si v dalších textech ukážeme.

Absence povědomí o skutečném významu oslavy zimního slunovratu vás všechny — a zejména vaše děti — vzdaluje vám samotným, vaší podstatě, vašemu zakořenění v přírodě této planety a dále prohlubuje odcizení — a to zejména odcizení mladé generace od potřeb a smyslu života jako takového.

Dnešní pojetí Vánoc vás plíživým krokem již dávno zavedlo do situace, kdy se stále více vzdáváte kontaktu s přírodou a dáváte přednost technice a technologii výroby a spotřeby uměle produkovaných hmotných, ale i duševních statků. Ty si postupně plně podmaňují kvality vaší duše a neponechávávají v ní již mnoho místa pro to, co by tam mělo být především.

Pro oslavu zrození Boha zapomínáte na jeho stvoření, na tuto Zemi s jejími cykly a bohatstvím, které dalo vám jako lidem prostor k životu. I proto to tu vypadá, jak vypadá, s vymíráním živočišných druhů i kolabujícím životním prostředím.

Zde bych skutečně doporučil rodičům věnovat se trochu studiu původního historického pojetí tohoto svátku a při zachování křesťanského rázu Vánoc dětem i sobě více připomenout i existenci prastarého rytmu střídání ročních období a slunečního cyklu a dalších atributů tohoto svátku.

A lásku a poděkování k Bohu Otci na nebesích, když už ho tam chcete za každou cenu mít, rozšířit i na Matku Zemi a její podíl na vašich životech. Jsme to přírodě a Matce Zemi dlužni.

Je to pro vás o to více důležité, že současná generace vašich dětí se díky rozvoji internetu a počítačové techniky přírodě a základním znalostem o ní stále více vzdaluje a začíná žít ve virtuálním světě, v němž má příroda, ze které pochází podstatná část jejich lidství, ono „já“, jen minimální prostor ke svému uplatnění. Nestandardní chování, drogy a alkohol a násilí po vzoru našich „velkých amerických přátel“ zachvacují stále vyšší procento příslušníků mladé generace a nezměníme-li svůj přístup k sobě a životu, tahle společnost skončí v kotrmelcích.

S přihlédnutím k výše uvedenému moje odpověď tedy zní: ano, nestavějte se zbytečně proti většinovému proudu uctívání svátků vánočních. Ano, přijměte tuto vánoční pohádku a využijte jejího půvabu k radosti vašich dětí a k prohloubení pocitu sounáležitosti mezi členy rodiny a všemi kolem vás.

Ale najděte cestu i k pochopení původního pravého významu toto svátku jako takového a postavte ho dětem nejméně na roveň viditelné kulise Ježíška, stromečku a dárku pod ním. Mluvte s nimi, a to nejen o Vánocích, o nádheře přírodních cyklů a plodivé síle přírody, která nás živí a šatí. Úžasně tím prohloubíte vlastní i dětské vnímání sebe sama jako součásti tohoto světa a této přírody a učiníte u sebe, ale i u dětí základní krok k možnosti znovuzrození bezpodmínečné lásky k sobě samým.

Nezapomeňte prosím, že ti caparti si mnohdy myslí, že mlíčko či vajíčko se rodí přímo v regále vašeho supermarketu, kde ho s vámi pravidelně kupuje. Jsou úžasně manipulovatelné, ty naše děti. A ve škole a školce se taky učí mnoha zbytečnostem místo pozitivnímu vztahu a životu a světu. Zažil jsem v dobách reklamy na oplatku či čokoládu s názvem Křupino, jak maminka na přání  asi tříleté holčičky jí jednu koupila v krámě.  Vyšel jsem spolu s nimi na ulici a byl jsem svědkem hlubokého zklamání děvčátka /i slzička ukápla/, když Křupino rozbalila, kousla do něj – a nic. V reklamě se totiž zatřásla Země a každý kopec či hora byla hned nižší…

Neschovávejte se se svojí osobní zodpovědností za vývoj vašich dětí za záda této ubohé krachující a ve lži a nepravostech žijící společností počínaje jejími školkami, školami a konče sněmovnou, senátem a vládou tohoto státu.

MĚJTE KRÁSNÉ VÁNOCE!

-pokračování-