Minule jsem konstatoval, že je pro vás klíčové, abyste pochopili, že ne vy můžete změnit jiné, abyste změnili, případně vyřešili svůj život a tento svět. Takhle to nefunguje. Jedině možným rozhodnutím je provést změnu u sebe.

Tuhle myšlenku mnozí bohužel necháváte projít kolem sebe bez povšimnutí. Vyžaduje totiž aktivitu a zájem dělat něco více než jíst, pít, spát, případně flámovat a věnovat se opačnému pohlaví. A je to něco, co je vám logicky bytostně cizí.

To proto, že od malička jste rodiči a touto společností vedeni k pasivitě a přesvědčováni, že jako jedinec proti proudu událostí kolem vás nic nezmůžete. A ujišťováni o tom, že tohle vaše tělo živočicha, které vnímáte, můžete nahmatat a které je taky vámi, je to jediné „já“, které máte.

Vaše osobnost je tudíž výchovou v dětství každopádně vedena k zapomnění na to, že jste vlastníky a proto máte i přímý přístup k energiím ducha „láska a sjednocení“ a přesvědčena o tom, že je normální být ponořen do ega a tím i do energií do ďáblovy sféry „sobectví a oddělenost“.

A svět a společnost, ve které v dospělosti žijete, si vás už hlídá a stará se o to, aby jste se vy sami svou svobodnou vůlí /pod tlakem/ rozhodli jakékoli vnitřní změně vzpírat. „Já jsem už, tati, takový, já už se nezměním“, konstatoval můj syn kolem třicítky, když jsme spolu probírali jeho životní peripetie.

Jeho život se tedy ubírá daným směrem a já bych mu jen přál, aby mu do života nedopadly rány, které mé srdce předvídá a můj vnitřní zrak vidí. I jemu je totiž souzeno určité poznání a když mu nepůjde naproti on sám, vnutí se mu pravděpodobně samo nepozváno a možná nenechá v jeho životě kámen na kameni.

Vzpomeňte si vy starší na chvíle, kdy jste ve svém životě přišli do situací, které připomínají narážení můry na plamen a nakolik jste si při tom popálili křídla. V lásce, v podnikání, ve snaze dosáhnout svých snů, ve snaze se uplatnit mezi ostatními. Ty neskutečné pocity, že se vám neustále něco staví do cesty, něco sabotuje vaše touhy a snahy, nedovolí vám dosáhnout žádoucího stavu věcí!

Zvykem bývá v těchto případech obvinit ze svých neúspěchů vše kolem sebe, případně vzít to pokorně jako úděl daný Bohem.

Ale mělo by tomu být jinak. Měla by nutně padnout otázka: Proč tomu tak je? Copak se vše spiklo proti mně, aby mne to zničilo? A následovat by měly otázky další: Co mi to má říci? Co mám udělat proto, abych tyhle negativní dispozice změnil? Co mám udělat proto, abych mohl realizovat to, po čem toužím?

Právě tyhle otázky jsou na místě! Protože svými neúspěchy pouze narážíte na limity toho, co jste si sami pro tento život pro své poučení připravili. Přijali jste tato omezení proto, abyste se dokázali probudit ze zaujetí tímto hmotným světem a probudit se k pochopení pravého účelu svého života.

PROBUĎTE SE!

Jste Boží dítě a váš bůh není ten žárlivý Bůh židů či daleko na nebi vzdálený a nepřístupný Bůh křesťanů, jak vám ho představují ti pitomci v sutanách. Váš Bůh je ve vás a touží po tom, abyste zde na zemi ve svém hledání uspěli.

Váš Bůh není na nebesích a rozhodně ho neztotožňujte s Bohem křesťanské církve. Ale je fakt, že vám to nikdy neulehčí natolik, aby vás zřetelně oslovil. Jeho rady procházejí skrze signály vašeho srdce a to bez lásky ducha chrápe. Proto svého Boha v sobě mnohdy neslyšíte.

 

Bůh je vaší částí, jste Boží dítě. Jste jeho částí skrze entitu duchovního člověka, kterým také jste. Jste ovšem přímo spojeni i s ďáblem skrze entitu zvířecího člověka v sobě.

Proto jste vy sami jako osobnosti tohoto světa sobě Bohem i ďáblem, duální bytostí, jejíž úkolem je při pobytu zde na Zemi opětovně nastolit jednotu mužských a ženských energií /obou částí sebe sama/ v sobě tím, že původně padlé ženské energie /ego/ učiníte krásnými tím, že je vytáhnete ve vibracích k hranici duchovních světů.

K řešení této životní rovnice jste dostali svobodnou vůli si vybrat mezi oběma dostupnými životními programy. Volíte-li převážně program „sobectví a oddělenost“, jdete cestou ďábla a vzdalujete se cíli svého pozemského pobytu. Volíte-li program „láska a sjednocení“, volíte cestu vpřed, cestu ke znovuzrození.

Pokusili se vás uzavřít /církev, věda i společnost postavená na bázi křesťanských tradic/ do kruhu věčného bloudění na cestě nikam. Vaší prvotní /a tímto působením získanou/ slabinou na cestě k prozření a znovuzrození je vaše přebujelá mysl dirigovaná egem a ono spící, až hlasitě chrápající, srdce neprobuzené duchem.

Není tomu tak dávno, kdy jsem se rozhodl vypořádat s pravidelným kontroverzním přispěvatelem na svůj web. Byl to příjemný člověk, který ale cítil potřebu mně přeposílat tohle či to tam z citací guru či jiných autorit a chtěl znát můj názor na věc. Chyběla mu prostě jakákoli vlastní schopnost srdcem posoudit, co je a co není správné.

Tuto vlastnost máme všichni v sobě, ale musíme ji probudit. Musíme probudit srdce skrze bezpodmínečnou lásku ducha k egu. Nabídl jsem mu, aby vyzkoušel, co je to mít rád sám sebe. K mému mírnému překvapení nabídku přijal.

Výsledek byl úměrný původnímu velkému odporu jeho ducha vůči egu v důsledku po léta zastávaného přesvědčení, že je to právě ego, které je příčinou všeho zla tady na Zemi. Přesto vzápětí přiznal mně i sám sobě, že se jedná o druh vnitřního poznání, jehož existenci by ještě před chvíli rozhodně nepřipustil.

Pracuje na sobě a pevně věřím, že se v příštím období soustředí více na zdokonalení vlastního nitra a tím i probuzení svého srdce bezpodmínečnou láskou ducha k egu a méně času bude věnovat diskusím na netu s podobnými /duchovně na svou dokonalost pýchou překypujícími/ lidmi, kteří se dokáží často v mnoha vstupech na diskusních fórech přít o to, kolik andělů se vejde na špičku jehly…

Bohužel, pravdou je, že dokud nemáte rádi sami sebe, porušujete tu nejzákladnější tezi Ježíše Krista, která vám jasně říká: Miluj bližního svého jako sebe sama.

A já vás ujišťuji, že vyjma ty z vás, kteří se cestou lásky k sobě vydali pod mým vedením, sami sebe nemilujete.

Miluj bližního svého jako sebe sama!!

Na to, aby tomu bylo jinak, jste už příliš dlouho vy sami a skrze své předky vystaveni zničující myšlenkové i citové masáži církve a této společnosti založené na tzv. křesťanských tradicích.

Je samozřejmé, že pokud tedy nemilujete sebe sama, pak ovšem nemilujete bezpodmínečnou láskou ani své blízké či nepřátele. Takže není divu, že s absencí této lásky v sobě v kritických situacích hladce sklouzáváte nekontrolovaným aktem své „svobodné“ vůle k až hluboké negativitě vůči okolí či vybraným lidem či jednotlivcům v něm. To ovšem neznamená nic jiného než že se pravidelně propadáte do spárů ďábla ve vás. Se všemi důsledky, které to s sebou pro vás nese.

Suma vaší nelásky a nenávisti, která v těchto chvílích tryská z vaší aury, spojená poté v energetických centrech jemnohmotných světů /egregorech/ vás jako lidstvo i jednotlivce spoutává na úrovni sobectví /a tedy vibrací ďábla/ bez možnosti uniknout.

Bohužel, mnozí z vás se ani nechtějí vzdát té kratochvíle někoho nenávidět, pomlouvat, nenechat na něm nit suchou. A tohle možná dvojnásobně platí zejména pro ty duchovně pyšné, když hodnotí názory a postoje těch, které nepovažují za hodna vlastní dosažené duchovní čistoty.

Kolik z lidí alespoň několikráte v životě nepocítí touhu po tom, aby skrz ponížení jiného mohli oni sami nechat vystoupat na piedestal sami sebe — jako někoho, kdo je ten správně vědoucí a nechybující.

Pro názorný příklad si vezměme aktuální průjezd amerických armádních vozidel naším územím. Určitá skupina lidí podporovaná masmédií je pro, určitá skupina je proti. Zde se rozhodně nedá mluvit o tom, která ze skupin hájí zájmy světla a která zájmy temna. Hádky a pocity při nich prožívané obě skupiny spolehlivě strhávají do nízkých vibrací negativity — a tedy do náruče ďáblovy.

Všimněte si, že masmédia nejen u nás, ale hlavně venku, podobné spory vyvolávají ve společnosti stále častěji. Skupiny bohatých majitelů novin a televizí a jejich nohsledů se vytvářejí zástupné problémy a stavějí určité skupiny lidí, příznivců a odpůrců, proti sobě.

Tiše svou argumentací a podbízivostí jedné ze stran rozeštvávají emocionální klid mnohých a začínají štěpit části národa na dvě strany. Pak začíná válka energií sobectví o to, čí přístup je správný více… a čí méně. A cíle je obvykle spolehlivě dosaženo: Protože jsou-li ve sporu zataženi ti prostí tam dole mezi sebou, nedokážou se pak již spojit proti nám nahoře!

 PROSTĚ KLASICKÉ ROZDĚL A PANUJ V DENNÍ PRAXI.

Obě strany těchto sporů jsou totiž v moci ďábla v sobě. V tomto sporu zcela chybí faktor lásky. Ta zcela absentuje, vytrácí se. Zůstává jen nenávist k druhým a jejich pohledu na svět. A přitom je přece možno Američany milovat, ať již jako své bližní, ale stejně tak jako své nepřátele.

Totéž stanovisko můžete zaujmout vůči Rusům. A můžete zůstat čistí a svobodni při svém výběru místa, ve kterém se postavíte ve sporu obou stran a láskou a klidem, kterou či který si v sobě uchováte, mírnit vášně na obou stranách.

 A STANETE SE VNITŘNĚ NEMANIPULOVATELNÍ.

Zrození do tohoto světa

Nu což, dost kázání, pojďme dál ve výkladu k okolnostem zrození do tohoto světa. Jistě jste už slyšeli nejen ode mne, že výběr rodičů je /zejména u vás citlivějších a duchovně vyspělejších z vysokých sfér jemnohmotných světů/ i ve vaší režii. A pravdou je, že si obvykle vybíráte rodiče, kteří pro danou inkarnaci mnoho duchovnosti, životního klidu a pozitivity nepobrali.

Proč je tomu tak? Jednoduše proto, že při pohledu vaší duše shora na schema svého budoucího života plane ve vašem /v té chvíli ještě jemnohmotném/ nitru touha v konkrétní inkarnací vyřešit pokud možno co nejvíce dosud nezpracovaných energií a problémů, aby žádoucí efekt posunu vzhůru po žebříčku vibrací světla byl co největší.

Často ve své bláhové snaze o maximalizaci výtěžku očekávané inkarnace tlačíte na spolupracující anděly, aby vám přidělili rodiče z pokud možno co nejnižších jemnohmotných světů a aby vám vůbec do proudu budoucího života vložili celou řadu nepříjemných okamžiků a zkušeností.

Jste totiž vedeni současně i snahou dosáhnout ve svém vtělení situace, která vám umožní shodit ze sebe jho zapomnění na to, kým jste a proč jste sem přišli a donutí vás přes všechny záhaly iluzí tohoto světa hledat pravou podstatu sebe sama a toho, co zde nutně musíte udělat.

Výsledný efekt je mnohokráte ještě kombinován nutným převzetím karmického vztahu k některému nebo oběma rodičům, které situaci dále komplikují. Jako dítě v mámině lůně pak sklízíte, aniž jste se třeba jen jedenkrát nadechli vzduchu této Země, důsledky své horlivosti při stanovení si vlastních cílů pro tuto inkarnaci.

Klíčový a zničující pro vaši vyvíjející se psychiku budoucího človíčka je především nedostatek lásky a pozornosti ze strany budoucí matky či otce, potažmo nedostatek lásky v okolním prostředí, ve které je vám dáno se vyvíjet.

Je tomu tak proto, že od chvíle početí /kdy je vaše duše již připoutána k auře vaší budoucí matky/ a hlavně od chvíle prvních pohybů v prenatálu, kdy vaše duše definitivně sestoupila do fyzického těla dítěte a oživila ho, žijete v bezprostředně a přímo v proudu pozemského energetického zápasu psychických vlivů ega /program sobectví a oddělenost/ a ducha / program láska a sjednocení/ realizovaného společností, do které jste se zrodili.

O tom, že v naší společnosti se nějak zvláště výrazně prosazuje vědomí ducha, se rozhodně nemusíte obávat. Jste proto většinově obklopeni kompaktním prostředím plným energií „sobectví a oddělenosti“.

Vás se ovšem z toho všeho v prenatálu přirozeně týká především kvalita soužití matky a otce, ale potažmo i členů širší rodiny a těch dalších jedinců, kteří se po dobu těhotenství stávají, byť jen na nějakou dobu součástí okruhu blízkých osob. Jde o to, kolik lásky či negativity tito vám bezprostředně blízcí lidé mezi sebou a vůči vám vytvářejí a prožívají. .

Pokud přicházíte z vysokých sfér jemnohmotných světů, máte vysokou vnitřní potřebu prožívání lásky. Tou jste totiž v těchto světech prakticky žili, protože podíl poměru sobectví vzhledem k lásce je ve vysokých sférách jemnohmotných světů nízký až velmi nízký a vy jste odtamtud na prožívání lásky zvyklí.

Volíte-li však k dosažení cíle své inkarnace své rodiče tak, že pocházejí z podstatně nižší úrovně jemnohmotných světů, stáváte se již v prenatálu nutně obětí stavu, kdy ve vašem okolí je převažující sobectví a láska je poměrně vzácnou komoditou. A to má na vaši budoucí psychiku dítěte velmi negativní vliv.

Jako příklad si uveďme: Budoucí matkou je mladá žena, která ještě není připravena k mateřství a ráda by ještě žila volně, svobodně, cestovala a užívala. Dítě ve svém lůně bere spíše jako přítěž: Protože ji tahle společnost touto informací nevybavila, neví nic o tom, že onen človíček v ní již plně vnímá své okolí a potřebuje dnes a denně spoustu její pozornosti a lásky.

Po dobu těhotenství o dítěti uvažuje spíše jako o něčem, co bude živé až po narození, a o období těhotenství jako o něčem, co je nutno přetrpět. Je tady obvykle zřetelná absence snahy spojit se vědomě v průběhu těhotenství vlastní myslí a citem s osobností vyvíjejícího se dítěte, což znamená nulovou nebo minimální komunikaci s dítětem a minimální vědomé vyzařování lásky k němu.

 -pokračování-