Je toho ještě mnoho, co byste si měli uvědomit ve vztahu k sobě samým…

Ona fyzická bytost ve vás například totálně nesnáší, když se ráno postavíte jako duch před zrcadlo a začnete kritizovat její vzhled /obraz hmotného těla v zrcadle/.

Protože jste to právě vy jako duch, kdo nahlas nebo ve svém nitru vyjadřuje odsudek vůči fyzické bytosti, která třeba stárne a získává vrásky při snaze vytvořit vám na zemi příznivé podmínky k životu.

Představte si také situaci, kdy žena /ego/ dokonale uklízí byt či domeček, aby se muž /duch/ v něm cítil jako doma a měl co nejlepší podmínky pro existenci na tomto světě. A ten, pro koho to dělá, tedy muž /duch/ přijde zvenčí domů, sedne do křesla obýváku, hodí nohy v zablácených pracovních botách na stůl a pustí si televizi.

To vše, aniž by snahu oné ženy slovem ocenil či si jí dokonce vůbec všiml. Jak je asi ženě /egu/ za této situace, pokud se opakuje 365 dní v roce?

Další příklady chyb

Další pohledy na chyby, které umocňují nesoulad ve vašem nitru a které běžně děláte, aniž byste znali důsledky:

Tak například pokaždé, když se na sebe zlobíte pro zapomenuté klíče a nadáváte si — tak aniž to tušíte, váš /dokonalý/ duch nadává a kritizuje své fyzické „já“ za jeho nedokonalost.

Nebo když vyjdete z krizové situace třeba s partnerem a přehráváte si, co bylo řečeno. Trápí-li vás, že jste mu ještě neřekla to či ono — pak opět váš dokonalý duch z toho obviňuje své nedokonalé ego.

Je to dále v podstatě kdykoli, kdy jste se sebou nespokojeni nebo si něco vyčítáte…

Proto vás tak mnozí, aniž by vám vysvětlili proč a jak, vyzývají k tomu, abyste odpustili sami sobě. Ano, sami sobě, tedy duch egu.

Každý stres je důsledkem vnitřní nelásky

Říkají vám moudří muži v bílých pláštích, že za většinou problémů vaší psychiky a nakonec i fyzického těla stojí stres? O stresu se také hovoří jako o nejčastější příčině tloušťky u žen nebo alkoholismu u mužů.

Ano, oni promovaní psychologové a psychiatři po letech studia a praxe někdy i správně rozpoznávají, v čem je zdroj vašich potíží. A nasypou do vás psychofarmaka a jinou chemii, napakují si kapsy prémiemi dealerů nadnárodních koncernů za prodej veskrze vedlejší účinky vzbuzujících „léčiv“ a jdou domů s pocitem dobře vykonané práce. A přitom vyhánějí ďábla belzebubem.

Co už oni nevědí a proto vám neřeknou, je fakt, že každý, každičký stres ve vašem mikrokosmu je důsledkem toho, že vaše ego trpí už povícero let či desetiletí neláskou svého ducha a už toho má lidově řečeno plnou prdel.

Pozn.: Lidé, kteří prošli mým školením lásky k sobě a dalšími úpravami vlastní psychiky ve svém mikrokosmu, prakticky slovo stres neznají… daří se jim ho rozpoznat a silně zeslabit téměř ihned, kdy vznikl… a mají k dispozici nástroje, kterými mohou tento stres úplně zlikvidovat vlastními silami do deseti minut až půlhodiny… a po trošce zácviku dokonce zvládnou stresovou situaci ještě dříve, než nastane… 

Největší tajemství: Ego je samostatné vědomí a tudíž i samostatná bytost

Ego je v člověku samostatné vědomí a tudíž i samostatná bytost a je-li nešťastné, v zoufalství sahá po prostředcích, které jsou náhražkou lásky /k sobě samé či k sobě samému/, která jim chybí. Jídlo a alkohol k takovýmto náhražkám legitimně patří.

Ego otupuje své vědomí s cílem snížit — a alespoň na chvíli zmírnit požitkem z jídla nebo alkoholu — prožívaný stres z nelásky vlastního ducha, kterou pociťuje jako velikou přítěž…

Vášeň pro jídlo a pro alkohol se pak stává pro egem v nízkých vibracích ovládanou duši trvalou potřebou a duch se od těla ještě více odtahuje. A jakýkoli zásah lékařské vědy pro takto závislé lidi nepředstavuje nic jiného než marný pokus vyřešit jednu závislost závislostí druhou.

Pozn.: Vám všem, kteří právě kroutíte hlavou nad tím, co vám tady povídám, chci říci, že to kroutíte hlavou zbytečně… to jen vy vnímáte, že ty stresující tlaky přicházejí zvenčí, od událostí a lidí ve vašem okolí… ano, přicházejí zvenčí, ale proč asi?… protože venek, vnější svět, tedy vaše okolí, události a lidé v něm jsou jen odrazem toho, co se děje ve vás… okolí vám prostě nastavuje zrcadlo… přejídáte se či přepíjíte, protože vás nemá nikdo ve vnějším světě rád?… jen se koukáte v zrcadle na nelásku ducha k vlastnímu egu… a zda to vaše mysl připouští nebo ne, na tom vůbec nezáleží… fakta jsou fakta…

Samotný fakt, že duch ve vás nemiluje vlastní ego, to není tak docela vaše vina. To tahle společnost se svým absolutně pokřiveným náboženstvím, tragicky parodujícím a pokrucujícím původní Kristovo učení /mimochodem, ono se nám dochovalo v nedávno znovunalezeném Tomášově evangeliu/ vás přímo učí, že nejdůležitější jsou všichni kolem vás, pak jsou jedna dvě kupy hnoje a až za nimi někde je místo pro lásku k sobě. Proč asi? V čím zájmu? Na to bylo na tomto webu již mnohokráte odpovězeno.

Vaši duchovní guru v církvích /ale i falešní proroci skrývající se za esoteriku/ vás přesvědčují, že milovat sebe sama je sobectví nejhrubšího zrna. A tak je vaše ego ponořeno vibracemi prožívané nelásky k sobě samému cele do močálu „ďábelských“ energií „sobectví“ křesťanské tradice. Prostě sedí u toho baru obklopeno řáděním egoušků jiných lidí a duch trpí opodál, ale rezignuje na možnost změny.

Probuďte se prosím! Jako duchové jste svázáni svým životem zde se svojí padlou ženskou energií v hmotném těle a v tomto kontaktu musíte setrvat až do své smrti. A kdoví, do kolikáté už smrti.

Ale jedním jsem si jist a doporučuji vám to: V den, kdy začnete mít opravdu rádi sami sebe a začnete /místo snahy o změnu všech v okolí/ měnit sami sebe, blížíte se okamžiku, kdy smrt již nad vámi nebude mít moci.

Vaše ego původně ponořené v močále ďáblovy nízké sféry vibrací prostě vystoupá k vysokým vibracím svého učitele – ducha – a získá logicky podobně jako on nárok na nesmrtelnost. A bude-li váš nesmrtelný duch i vaše ego povýšené zpět — téměř nebo zcela na úroveň ducha — jistě si domyslíte, co to znamená pro vás jako součtovou duši /lidskou bytost/.

Už mi věříte, že jako duchové nemáte onu ženu v sobě rádi a možná ji, onu odpornou ženštinu, ve kterou se vaše někdejší milá změnila, dokonce nenávidíte? Nebo jsem vás stále ještě nepřesvědčil? Je jednoduché nic nedělat a žít ze dne na den. Pak ovšem budete žít tak, jak si zasloužíte.

Chcete splnit cíl, kvůli kterému jste na Zemi přišli?

Pokud přece jen chcete splnit cíl, za kterým se zde na Zemi vydali, musíte se probudit, přestat si hrát na prvního po Bohu, slézt z onoho stromu, ze kterého se koukáte na vše a všechny tady s despektem. Musíte si uvědomit, proč jste tady a vyvinout maximální úsilí o otevření svého srdce pro bezpodmínečnou lásku, která přijme vaše ego, vaše malé „já“ přesně takové, jaké je. Se všemi jeho chybami v oblasti psychiky i těla.

Teprve pak začnete konečně bezpodmínečně milovat i ty kolem vás — přesně podle původního, nepokrouceného významu Kristova výroku „miluj bližního svého jako sebe sama“…

-pokračování-