V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti, co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »
Doba křížových výprav, hranic, inkvizice a náboženských válek
— temný středověk
Zj 6,7-8: "A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: "Pojď!" 8 A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním. Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami."
Rozlomení čtvrté pečeti uvolňuje koně, jehož sinavá barva (chloros) připomíná smrt a teror. Tento kůň je ohlašován čtvrtou bytostí podobnou letícímu orlu, který je připraven se vrhnout na svou kořist – obrazem, který v Písmu připomíná pronásledování a hrozbu smrti (viz Dt 28,49; Jb 9,26; Pl 4,19; Abk 1,8; Mt 24,28). Církev nyní zosobňuje smrt v nejvyšší míře.
Nejen jezdec, jehož jméno je „smrt“, ale i skutečnost, že je poprvé doprovázen druhým jezdcem se jménem Hádés (místo mrtvých). Tímto řeckým slovem Septuaginta překládá hebrejské slovo šeól, což znamená místo, stav mrtvých. Tato dvě slova – „smrt“ a „území mrtvých“ jsou v knize Zjevení často pospolu (Zj 1,18; 20,13.14), aby zároveň označila přicházející smrt i stav mrtvých, který po ní následuje. Tato poslední rána zahrnuje a převyšuje všechny ostatní: po meči a hladu přichází smrt. Pokud jde o „dravé šelmy“, ty pouze zesilují myšlenku smrti. Místo zemřelých, šeól, je v biblické symbolice často představováno dravými zvířaty (viz Ž 22,14-29; 91,13).
Po ovoci poznáte je, říká Kristus
Je to doba, kdy se církev projevuje jako nositelka smrti a útisku. Stíhá a pronásleduje všechny, kdo jsou podezřelí, ty, které považuje za bludaře a nevěrné. Doba křížových výprav, hranic, inkvizice a náboženských válek.
Na horizontu takového způsobu myšlení církve můžeme už dokonce zahlédnout stín nacistického útlaku, živený právě totalitním a uzurpátorským „učením pohrdání“ (výraz Julese Isaaca v Génese de ľantisémitisme, Paris, 1956, s. 131 a násl.). Sinavý kůň je také připomínkou holokaustu se svým průvodem mrtvých a svým zlověstným dílem systematického vyhlazování. Takové čtení prorockého poselství může překvapit. Nechtěli jsme totiž vždy chápat vztah mezi antižidovskou zuřivostí Hitlera a stavem společnosti připraveným církví během osmnácti staletí výzev k nenávisti a antižidovskému násilí.
Když Hitler vyhlásil v jednom rozhovoru se dvěma katolickými biskupy, že jeho záměrem je docela jednoduše převzít a dokončit dílo napáchané církví na Židech během několika staletí (Hitler’s Table Talk, citované Rosemary Ruetherovou, Faith and Fratricide, New York, s. 224), sám netušil, jak výstižně se vyjádřil. A dokonce jestliže šoa (nacistické vraždění) s náboženstvím souviselo pouze nepřímo, nemění to nic na skutečnosti, že vzniklo díky církvi jako ovoce o to nebezpečnější, že se zrodilo v oblasti mimo její vliv. I když se na něm církev přímo nepodílela, přesto za ně zůstává v jisté míře zodpovědna. Víme totiž, že se na něm podílela svým spoluvinným mlčením a také pokaždé, když se na ni odvolávali nacističtí vrazi (k tomuto tématu viz Saul Friedlander, Pie XII et le IIIe Reich, Documents, Seuil, 1964).
Pozn. redakce: Původní autor netušil, že je to ještě horší — my dnes už totiž víme, že papežství zašlo až tak daleko, že dovedlo fašismus a speciálně jmenovitě Mussoliniho, Hitlera i Franka k moci » Podpora probíhala samozřejmě většinou skrytě a tzv. neoficiálně prostřednictvím nastrčených prostředníků, spřátelených bank v rukou Druhé šelmy, případně i tajných jezuitů — tím nejhorším byl Franz von Papen, který osobně předal moc Hitlerovi. Více podrobností zde »
![Die feierliche Fronleichnams-Prozession an der Spitze der päpstliche Nuntius Monsignore Cesare Orsenigo dahinter Vizekanzler [Franz] v. Papen und Reichsverkehrsminister [Paul] v. Eltz-Rübenach. 31. Mai 1934](http://www.ragauian.cz/wp-content/uploads/Prozession-an-der-Hedwigskirche-in-Berlin-Cesare-Orsenigo-Vizekanzler-Papen-und-Reichsverkehrsminister-Eltz-Ruebenach-31.-Mai-1934.jpg)
Čtvrtý kůň tedy představuje poslední období džihádu církve. Zatímco dobývání světa začalo mírumilovně – na bílém koni s jezdcem s lukem a bez šípů. Tedy dobývání bylo vedené samotným Ježíšem Kristem, počínaje druhým koněm přebírá církev sama otěže a bojuje za Krista. Už to není Kristus, který bojuje za ni. Cosi se změnilo v křesťanském myšlení a náboženské války jsou toho nejvýmluvnějším dokladem. Už není hlásána křesťanská pravda o Bohu, který sestupuje a pracuje pro člověka.
-pokračování-