V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti, co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »
Zahájení Božího soudu v nebi
— 19. století
Zj 6,9-11: "Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. 10 A křičeli velikým hlasem: "Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?" 11 Tu jim všem bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci a bratří, kteří budou zabiti jako oni."
Pátá pečeť znamená obrat v běhu sedmi pečetí. Po rozlomení prvních čtyř – systematicky spojených se čtyřmi bytostmi a se čtyřikrát opakovanou výzvou „Přijď“ – se objevují čtyři koně, kteří měli představit oznámenou událost.
Po rozlomení následujících tří pečetí však už nepřijíždějí koně, ale prorokovi jsou ve vidění přímo ukázány prorocké události.
V páté pečeti je slyšet křik obětí. Historie už není vyprávěna z pohledu utiskující a dobyvatelské moci. Perspektiva je jiná. Prorok už nevidí koně, ale muže a ženy, kteří volají po Božím soudu.
Je bůh nespravedlivý?
Z pohledu trpící oběti jsou důležité jen dvě otázky: Proč přišlo utrpení? Kdy skončí?
První otázka tíží, je trýznivá a zneklidňující, jde o věčný problém utrpení spravedlivého. Ale zde je toto utrpení ještě nespravedlivější než utrpení spravedlivého – je to utrpení toho, kdo umírá „pro slovo Boží“ (Zj 6,9).
Je to křik Židů uvržených v babylónském zajetí do rozžhavené pece za to, že se odmítli poklonit modle. Je to křik prvních křesťanů vhozených do arény pro svou víru v Boha lásky. Je to křik křesťanů na okraji společnosti, uvězněných a upalovaných pouze za to, že otevřeli Bibli anebo hlásali Boží pravdu. Ale je to také křik Židů od středověku až po současnost, kteří byli zbaveni všeho, pronásledováni, zabíjeni a tráveni plynem jenom proto, že byli Židy a svědčili o dávném Bohu.
Text Zjevení popisuje utrpení jako zápalnou oběť: Pomocí obratu „spatřil jsem pod oltářem“ je jejich smrt představena jako smrt zvířat, která jsou zabíjena u paty oltáře (Lv 4,7). Jejich duše volají po odplatě až k Bohu, tak jako kdysi krev Ábela (Gn 4,10). Zde použité výrazy jsou vypůjčeny z 3. knihy Mojžíšovy, která ztotožňuje duši s krví (Lv 17,11), aby ještě lépe vyjádřila obětní povahu tohoto utrpení. Jejich krev je vylita na Boží oltář, a tím jejich smrt nabývá náboženské povahy, která odkazuje k Bohu.
Pozn.: A ano, jsme si zcela jisti, že Bůh je samozřejmě spravedlivý! Pochopení otázky na spravedlnost Boha je spojeno s pochopením skutečné podstaty lidské bytosti, resp. duše… Více o podstatě duše, včetně vědeckých a biblických důkazů pro její existenci, se můžete dozvědět zde »
Co symbolizuje bílý šat?
Prorok zaslibuje nejen spasení obětí – dostávají bílý šat -, ale také odplatu viníkům. Spasení vyžaduje spravedlnost, aby bylo úplné…
Bílý šat je podle několika dalších zmínek ve Zjevení velmi pravděpodobně symbolikou pro čistotu (bílá je čistá!) duše.
Kdy už to skončí?
Oběť touží po vysvobození. Odtud pramení její křik: „Kdy už to skončí?“
Tento křik se nespokojuje s útěchou náboženské zkušenosti, s vírou v Boha přítomnosti nebo minulosti. Tento křik je pronikavý svou zoufalou naléhavostí, která vyžaduje Boží zásah do reality dějin. „Kdy už … vykonáš soud?“ (Zj 6,10) Tím se říká, že k soudu ještě nedošlo a že je očekáván jako časově přesně daná událost. Stejný křik zaznívá se stejnou netrpělivostí, která volá po Božím soudu, v žalmech (Ž 13,2; 35,17; 79,5; 89,47; 94,1-3 atd.). Avšak křik nejbližší našemu textu je slyšet v knize Daniel (8,13) (srov. Da 12,6). Také tam se tento křik týká utrpení svatých, kteří jsou pronásledováni církví (Da 8,12). Také tam přímo ústí v událost Božího soudu.
Očištění svatyně znamená svátek smíření neboli jóm kippúr
Na otázku „Kdy už?“ anděl odpovídá vlastně tím, že pro tento soud určuje čas: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (bude očištěna).“ (Da 8,14)
Očištění svatyně v jazyce 3. knihy Mojžíšovy znamená svátek smíření neboli jóm kippúr (viz Lv 16,30; srov. Le soupir de la terre, s.182 a násl. – ve slov. Túžba zeme), tedy vesmírný Boží soud. Je to okamžik, kdy – podle obdobného textu Daniela 7 – „zasedl soud a byly otevřeny knihy“ (Da 7,10).
Pátá pečeť nás tedy přenáší až do času, kdy je v nebi zahájen soud.
Podle tohoto vidění to přesto ještě není konec utrpení. Událost konečného spasení je odložena do chvíle, kdy bude naplněn úplný počet zachráněných (Zj 6,11). Aby spasení bylo účinné, je třeba přítomnosti všech. Zde je zmíněn biblický princip úplnosti. Bůh totiž nezachraňuje jednoho bez druhého. Spasení jednotlivce nezbytně zahrnuje spasení vesmíru. Spasení se týká buď celého vesmíru, nebo vůbec není. Není možné být spasen v současných podmínkách, neboť království spravedlnosti vyžaduje očištění, stvoření jiné přirozenosti. To je základní naučení jóm kippúr.
Z tohoto faktu vyplývá, že Bůh není pouze Bohem kříže a milosti, Bohem bytí nebo mystické zkušenosti. Bůh je také Bohem spravedlnosti a svatosti. A je to přesně tato stránka Boha, která je na tomto místě připomínána: „Pane svatý a věrný“ (Zj 6,10), jde o teologický jazyk, se kterým jsme se již setkali v dopise do Filadelfie (Zj 3,7). Obě vidění mají mimo jiné stejné téma – bratři (adelfoi) (Zj 6,11), které se nachází v názvu Filadelfie.
Tato nenápadná ozvěna potvrzuje naši orientaci v čase. Proroctví míří ke stejnému okamžiku dějin. Jsme v 19. století.
-pokračování-