V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti, co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »

Doba konce se blíží

— od konce pronásledování mezi 18. a 19. stoletím až do doby konečného zničení zla

Zj 6,12-17: "A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl 13 a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, 14 nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. 15 Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, 16 a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" 17 Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?"

Na křik utlačovaných obětí toužících po vysvobození odpovídá nyní křik hrůzy utlačovatelů, kteří se chvějí před Božím hněvem. Rozlomení šesté pečeti zjevuje jinou stránku Boží spravedlnosti. V páté pečeti se Boží soud týkal obětí, jejichž prolitá krev žádala „potrestat ty, kdo bydlí na zemi“ (Zj 6,10). Soud se tedy zaměřoval pouze na spasení a uvedl na scénu Boha milosti, který dává „bílý šat“.

Nyní se soud zaměřuje na utlačovatele a uvádí na scénu Boha spravedlnosti, který navštěvuje obyvatele země svým hněvem. Tyto dvě tváře Boha se doplňují a zjevují stejné dílo spasení. Aby skutečně spasil, musí Bůh nutně znovu stvořit – to však představuje nejen změnu a vytvoření nového, ale také zničení starého řádu věcí.

Důsledky jednání člověka přesahují zemskou sféru a zasahují celý vesmír. Tento hluboce biblický princip je oznámen už při události stvoření. Člověk a příroda jsou stvořeny v závislosti jeden na druhém. Každý morální nebo náboženský zločin má vliv na okolí…

Každý zločin proti člověku je tedy zločinem proti celému lidstvu i vesmíru… Doba konce je popsána jako vesmírný převrat ve dvou fázích.

První fáze zachvacuje zemi. Její vliv je omezen na svět lidí. Je to ještě čas pozemské historie. „Nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem.“ (Zj 6,12.13) Není nemožné rozpoznat v tomto obraze katastrofy, které zasáhly svět na konci 18. a v 19. století. Myslí se tím lisabonské zemětřesení (1. listopadu 1755), ve kterém zahynulo více než sedmdesát tisíc lidí – přibližně polovina populace. Může se tím také myslet temnota, která překvapila obyvatele Ameriky, Kanady, Anglie, Holandsky, Francie, Švýcarska a Itálie kolem roku 1780 a 1880. Můžeme za ně považovat deště meteoritů, jejichž výjimečná intenzita byla zaznamenána mezi rokem 1800 a 1900 v Evropě, Severní a Jižní Americe, ale také v Africe a Asii.

Konec období „času a časů a poloviny času“

Kupodivu, tyto události se časově shodují s dobou označenou prorokem Danielem jako doba konce pronásledování. Tato perioda je ostatně zaznamenána v prorockém kalendáři. Je to okamžik úlevy pro ty, kteří byli pronásledováni církevní mocí. Jedná se o konec období „času a časů a poloviny času“ pronásledování, o kterém hovoří prorok Daniel (Da 7,25) (viz Le soupir de la terre, s. 155 a násl., – ve slov. Túžba zeme). Vítr Francouzské revoluce převrátil všechny struktury. Církev už nikoho neohrožuje. Vesmírná znamení tedy nyní doprovází dějiny jako by je měla potvrdit a dát jim nový smysl, který nasměrovává události ke konci pozemských lidských dějin. Od fáze času konce přecházíme k fázi konce času.

A bylo jí dáno, aby… měla moc po čtyřicet dva měsíce. (Zj 13,5)

Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou. (Zj 13,7)

O šelmě vynořující se z moře je psáno, že měla moc po 42 měsíců a že se tato její moc projevovala pronásledováním svatých. O stejném časovém období můžeme číst i v Danielovi 7. kapitole a ve Zjevení 12. kapitole. V Danielově proroctví je tento časový úsek popsán jako „čas, časy a polovina času“, stejný termín se objevuje i ve Zjevení 12,14. Ve Zjevení 12,6 je tento čas označen jako „tisíc dvě stě šedesát dní“.

Jde o různá vyjádření stejných časových období

Biblický měsíc má 30 dní, biblický rok 360 dní. Platí tedy, že 42 měsíců = 3,5 času (roku) = 1260 dní.

V tuto chvíli je důležité zmínit, že když biblická proroctví mluví v symbolech, potom jeden prorocký den odpovídá jednomu skutečnému roku. (V Ezechieovi 4,6 Bůh říká: „…ukládám ti za každý rok jeden den…“)

S použitím tohoto principu můžeme „čtyřicetdva měsíců“ ze Zjevení 13 přeložit jako 1260 let.

10. března roku 1798, přesně 1260 let po vzniku papežské moci, poslal Napoleon Bonaparte svého generála Louise Alexandra Berthiera s jeho armádou do Říma. Papež byl zajat a o 18 měsíců později zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tato událost ukončila světskou papežskou moc.

Více informací: http://www.ragauian.cz/dve-selmy-vladnou-zemi-2/

Vidění šesté pečeti sleduje stejný běh času jako pátá pečeť. Obě pečeti jsou ve stejném čase a zaměřují se na stejné události, ale z jiného pohledu.

V páté pečeti se prorocký pohled zaměřoval na Boží lid, oběť pronásledování, jehož volání „kdy už“ v souvislosti s proroctvím z Daniela 8. kapitoly nás zavedlo doprostřed 19. století. Potom toto vidění překlenulo čas a přeneslo nás za lidské dějiny, do chvíle, kdy je toto volání vyslyšeno a soud konečně vynesen – svatí dostávají svůj bílý šat.

Stejným způsobem i vidění šesté pečeti překlenuje období od konce pronásledování mezi 18. a 19. stoletím až do doby konečného zničení zla a jeho původců. Tato druhá fáze zachvacuje tentokráte nebesa. „Nebesa zmizela, jako když se zavře kniha.“ (Zj 6,14) Nyní se událost týká celé země. Jazyk, který ji popisuje, znázorňuje její vesmírný dosah typicky hebrejským způsobem tím, že spojuje extrémy, aby vyjádřil úplnost: „hory… ostrovy; králové země… vojevůdci…, všichni otroci i svobodní“ (Zj 6,14.15). Boží hněv naplňuje celý obzor a prostor. Je to okamžik, kdy Bůh bere vládu nad vším do svých rukou. Od této chvíle mu nikdo a nic neunikne (6,16). Šestá pečeť končí viděním kralujícího Boha „sedícího na trůnu“ (6,16). Proto vidění končí otázkou plnou úzkosti: „Kdo bude moci obstát?“ (Zj 6,17)

A přesto je v pozadí této otázky naděje. To je paradox biblické naděje, že ji nenadále nalézáme i tam, kde jsme ji už nečekali. Tato otázka je vypůjčena ze slovníku proroků Nahuma a Malachiáše, kde je pokaždé úvodem k ujištění zachráněných, kteří jsou svíráni úzkostí: „Kdo odolá jeho hroznému hněvu? Kdo obstojí před jeho planoucím hněvem? … Skály se před ním drolí. Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná se k těm, kteří se k němu utíkají.“ (Na 1,6.7); viz Mal 3,2.3)

Také zde, v knize Zjevení, vytváří odpověď na tuto otázku jakousi vsuvku, intermezzo, které se týká zachráněných z velkého soužení.

---

Papežská šelma sice byla smrtelně zraněna a ztratila svou moc, nicméně poměrně brzy ji získala zpět. I tyto události jsou předpovězeny ve Zjevení…

Její smrtelná rána se zahojila

3 A jednu z jejích hlav jsem viděl jakoby raněnou k smrti, ale její smrtelná rána byla vyléčena. Celá země nad tou šelmou užasla; 4 poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc, a poklonili se také šelmě se slovy: “Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?”

Naplnilo se skutečně proroctví a byla smrtelná rána, kterou papežství utržilo od Napoleona, uzdravena?

V roce 1929 uznala italská vláda Vatikán za nezávislý stát. Papež se tak stal znovu také politickým vládcem. 9. března 1929 řekl: „Lidé celého světa jsou s námi.“ The San Francisco Chronicle otisklo článek o podepsání smlouvy na přední stránce svého vydání. Bylo v něm mimo jiné napsáno toto:

„Mussolini a Gaspari podepsali historickou smlouvu… uzdravující dlouholetou ránu.“

Bible předpověděla, že rána první šelmy bude uzdravena a noviny to potvrdily přesně stejnými slovy. Skutečnost je bohužel ještě daleko horší:

Navíc k tomu všemu byly sehrány skryté zákulisní politické hry, jejichž součástí byl obchod s Mussolinim: Vatikán pomohl diktátorovi k moci a Lateránská smlouva byla protihodnotou v tomto obchodě. Aby nedošlo k mýlce, opakuji ještě jednou jinými slovy: Vatikán významně napomohl fašistům k moci » O něco málo později proběhlo to samé v Německu — jako přes kopírák. I v aktuálním fašistickém převratu Ukrajině má Vatikán prsty » Nemusíte mi věřit, sami si prověřte na uvedených odkazech důkazy a motivace Vatikánu k těmto zločinům…

Teď už tedy víme, že papežství zašlo až tak daleko, že dovedlo fašismus a speciálně jmenovitě Mussoliniho, Hitlera i Franka k moci » Podpora probíhala samozřejmě většinou skrytě a tzv. neoficiálně prostřednictvím nastrčených prostředníků, spřátelených bank v rukou Druhé šelmy, případně i tajných jezuitů — tím nejhorším byl Franz von Papen, který osobně předal moc Hitlerovi. Více podrobností zde »

A tohle je doba ve které žijeme a kterou bolestně zažíváme na vlastní kůži. Momentálně Druhá šelma tlačí na pilu především na Ukrajině a snaží se nás zatáhnout do další světové války skrze naše členství v NATO. Sežereme jim to zase?

Přemýšleli jste někdy nad válečnou štvavou propagandou v našich médiích? O neustálém vytváření „obrazu nepřítele“? A uvědomujete si přitom, že v podstatě všechna tzv. mainstreamová média patří skrze nitky vlastnické struktury Druhé šelmě? A co myslíte, v čím zájmu taková média informují? Myslíte si, že některá z těchto šelem jedná v zájmu lidstva? Myslíte si že někomu z nich jde o mír? Nebo snad dokonce o dobro lidí? Nebuďte naivní…

Necháme se znovu manipulovat k dalšímu násilí? Necháme ze sebe i nadále dělat voly?

-pokračování-