12. kap. Zjevení končí tím, že drak (satan) pronásledující ženu se postavil na břehu moře. Tím ukázal svůj dvojí vliv — nad mořem i nad zemí, a také svůj záměr povolat jejich síly do svého boje. Jak jsme si řekli v minulém díle, žena je mj. symbol pro boží lid… někteří autoři uvádí církev — a nezapomeňme že pravý, originální význam tohoto slova je z řeckého κυριακή ἐκκλησία — shromáždění Pánovo.

Zj 13,1: "Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha."

Moře okamžitě odpovídá. Z jeho vln vystupuje šelma, která se překvapivě podobá drakovi. Tak jako on se honosí sedmi hlavami a deseti rohy a stejně jako on se pyšní svými rohy (Zj 13,1). Proroctví dále upřesňuje, že dostává svou moc od samotného draka (13,4). Skutečnost, že vystupuje z vody již prozrazuje její zlověstný charakter. V Bibli a literatuře starověkého Středního východu představuje drak vycházející z vody síly vzdorující Bohu Stvořiteli (Iz 27,1; 43,2; Ez 29,3-5;31;32; srov. Ž69,1.2; 74,12-17;124,1-5).

Vodstvo symbolizuje také pohanské národy, gójjím, kteří se vrhají do útoku proti Božímu lidu (Iz 17,12; Jr 46,7; Zj 17,1.18).

Vodní původ tohoto zvířete rovněž prozrazuje jeho politicko-geografickou totožnost — jedná se o Řím — město na sedmi pahorcích, jehož moc chápali obyvatelé starověkého Středního východu jakoby pocházející z moře. Ve viděních čtvrtého Ezdráše (apokryfní knihy napsané kolem r. 97 př.Kr.) je právě Řím představen zvířetem, které vychází z moře (4.Ezdr 11,1; 12,11).

Pozn. redakce: Tato analýza 13. kapitoly je doplněním staršího rozboru, kde je identita dvou šelem velmi podrobně doložena, včetně historických artefaktů a mnoha fotografií »

Zj 13,2: "Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc."

Avšak popis této šelmy je podrobnější než portrét draka. Nacházíme v něm rysy zvířat z Daniela 7, leoparda, medvěda, lva (13,2; viz Dan 7,2.3) a zejména čtvrtého zvířete s deseti rohy (13,1; viz Dan 7,7). Danielův pohled se soustředí na zvláštní úkaz, kterým končí přehlídka zvířat a jež charakterizuje čtvrté zvíře, a sice na malý roh »

Zj 13,3-4: "Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: 'Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?'"

Podobně jako malý roh je také tato šelma obdařena ústy, která hovoří rouhavě (13,4; viz Dan 7,8). A jako on si podobně také dělá nárok na božství. Nechává se uctívat a lichotit si chválou, která je výsadou Boha. „Kdo se může rovnat té dravé šelmě?“ (Zj 13,4) je záměrným napodobením výrazu „Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine?“, který se týká Boha Izraele (2.Mojž.15,11; Ž 35,10) a jenž je vlastně jménem Michaela (hebrejské mi-ka-el znamená „Kdo je jako Bůh?“).

Zj 13,5-8: "A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka."

Navíc — stejně jako malý roh — pronásleduje po čtyřicet dva měsíců, ale po nich, jak uvádí prorok, bude „smrtelně zraněná“ (Zj 13,3).

Tato chronologie vychází ze struktury ve formě paralelismu textu ABC//A’B’C‘:

První odstavec:
A šelma dostává moc draka (Zj 13,2)
B zraněná hlava (Zj 13,3)
C uzdravená rána, obdiv světa (13,3-4)

Druhý odstavec:
A‘ šelma dostává ústa a moc (Zj 13,5)
B‘ během čtyřicet dva měsíců (Zj 13,5)
C‘ otevírá ústa, obdiv světa (13,6-8)

Tato posloupnost upozorňuje na vztah mezi B a B‘. V prvním odstavci šelma dostává moc draka (A) až do chvíle, kdy jedna z jejích hlav je zraněna (B), načež je obdivována celým světem (C). Obdobně ve druhém odstavci šelma dostává moc draka (A‘) během čtyřiceti dvou měsíců (B‘), a poté je uctívána celým světem (C‘). Zranění šelmy tedy nastává na konci čtyřiceti dvou měsíců.

Až do této chvíle proroctví pouze opakovalo předchozí zjevení. V souladu s viděními Daniela prorok ze Zjevení vidí náboženskou moc usilující uzurpovat moc Boží, která se chronologicky zařazuje po čtvrtém království, a sice roste na troskách starého Říma. Podle stejného zdroje tato moc utiskuje Boží lid po dobu „času a časů a poloviny času“ (Dan 7,25), tj. čtyřicet dva měsícú nebo tisíc dvě stě šedesát prorockých dnů (=let), což je v souladu s informací, která byla již dána ve vidění ženy. Novým prvkem je to, že na konci tohoto údobí pronásledování bude šelma zraněna, avšak její rána bude uzdravena. Dějiny šelmy končí slavnou vizí; „budou před ní klekat všichni obyvatelé země“ (Zj 13,8).

Pohled do historie tuto prorockou předpověď potvrzuje. Těchto 1260 let, která začínají kolem r. 538 — dobou významnou ustanovením církve coby instituční moci — a končí kolem r. 1798 — dobou významnou oslabením této moci, zejména z Napoleonova popudu (ale již i před tím: reformace, osvícenství, Velká francouzská revoluce). Poté se papežská moc velmi rychle obnovuje. V 19. století jsme svědky renesance katolické církve.

Papež se za silné podpory své jezuitské armády stal modlou pro své ovečky, které jsou manipulovány tak, aby ho uctívaly jako Boha, a tak je tomu dodnes

 

První vatikánský koncil (1870) představuje vrchol hnutí uctívání papeže. Po nepokojích revolučních a napoleonských let je papežství více a více uznáváno jako autorita ve věcech civilních i veřejné morálky. Prohlášení papeže za neomylného se tedy jeví být ještě více nezbytné proto, aby byla papežská moc účinnější. V polovině 19. století byla tato koncepce obhajována velkým množstvím katolíků. Papež ji podporuje všemi prostředky.

Pozn. redakce: Dnes nám následující fakta mohou připadat jako špatný vtip, ale je třeba pochopit že to vše byla a je záměrná manipulace k podpoření papežské totality. Jezuitský řád je dodnes nejsilnějším nástrojem draka…

Jezuité veřejně vysvětlují, že když papež medituje, je to samotný Bůh, kdo v něm přemýšlí. K chvále Pia IX. jsou skládány hymny. Dokonce se jde tak daleko, že Svatý otec je pojmenován jako „viceBůh lidstva“ (Brucel. Shelley, Church History In Plain Language, Waco, 1982, s. 381). Konečně r. 1870 je vyhlášeno dogma o neomylnosti papeže. Od té chvíle nepřestala prestiž papežské moci růst. A dnes, po pádu marxismu a v důslewdku sociálních, politických a ekonomických krizí, je papež více než kdy jindy představován jako morální autorita par excellence. Ke konci r. 1994 mu prestižní americký týdeník Time zasvětil speciální číslo a zvolil ho „mužem roku“ (Time, 26.12.1994–2.1.1995).

Odvážit se — při vědomí těchto skutečností — označit papežství jako šelmu ze Zjevení znamená riskovat, že budeme obviněni z anachronismu. Tento druh výkladu se pod laskavými křídly otevřeného a respektujícího ekumenismu již nenosí. Nesmírná popularita papeže, velkého a světově uznávaného hlasatele morálky a pokoje, který už nepronásleduje, ale který naopak vystupuje ve prospěch utiskovaných a chudých, vyvrací tento výklad proroctví.

A přesto právě tato skutečnost dává proroctví za pravdu, a sice právě ve faktu, který se zdá, že proroctví popírá. Místo aby byla argumentem proti pravdivosti tohoto vidění ze Zjevení, popularita papeže potvrzuje tento výklad. Dokonce to bylo předpovězeno.

Prorok vidí, že za tuto náboženskou moc se staví „každý kmen, národ, jazyk i rasa“ (Zj 13,7). Poprvé vliv papežství sahá za katolické náboženství, nebo Itálii nebo Francii, „nejstarší dceru církve“.

Aktuality z roku 2015

Aktuální vývoj lidských dějin ovšem dokonale potvrzuje to, co jsme právě dekódovali ve Zjevení — První šelma odhazuje masku a začíná dávat najevo svou násilnou a totalitní povahu. Pár následujících zpráviček nemůže nikoho nechat na pochybách:

8.7.2015, QUITO, Ecuador – Papež volá po novém světovém pořádku a začíná otevřeně bojovat proti lidské individualitě (rozuměj svobodě): Papež Francis na úterní mši v ekvádorské metropoli Quito označil za příčinu současných válek a násilností individualismus. Události předpovězené v Janově Zjevení kapitole 13 vrcholí! – Pope Francis wraps up the first leg of a three-nation South American pilgrimage Wednesday after issuing an impassioned call for a new economic and ecological world order where the goods of the Earth are shared by everyone, not just exploited by the rich.

• http://www.foxnews.com/world/2015/07/08/pope-wraps-ecuador-leg-south-america-trip-after-calling-for-new-ecological/
• http://svobodneforum.cz/papez-problemem-dnesniho-sveta-je-individualismus/

Záměrem těchto biblických slov není útok proti žádnému poctivě věřícímu člověku, jde tu o objasnění smyslu dějin — abychom věděli, na co si máme dát pozor — abychom věděli kdo je skutečným nepřítelem celého lidstva — a abychom se nenechali stáhnout ke dnu těmito šelmami a jejich antikristovským modlářstvím. Toto poslední naučení naši část uzavírá, „teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru“ (Zj 13,10).

To „dno“ ohlašuje Zjevení o kousek dále — a je jím tzv. Druhá smrt, neboli smrt duše, která čeká ty, kteří kráčejí za modlami cestou, kterou Kristus označil jako širokou: „…bázliví, nevěřící, ti, kdo propadli modlářské ohavnosti, vrahové, smilníci, kouzelníci, modloslužebníci a všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou, což je smrt druhá.“ (Zj 21,8)

-pokračování-