Otázka: Pavle, jsem ráda, že mám možnost ti položit pár otázek. Myslím si, že tím vyhovím i dalším lidem, kteří nemají možnost ti je položit přímo. A pojďme hned k té první. Velmi mne zaujala v tvých textech ona dualita ega a ducha. Pravdou je, že pro mne je rozklíčovat tvůj výklad složitou záležitostí. Nemáš nějakou zkratku, která by mi jasně a zřetelně osvětlila podstatu věci?
Rád ti vyhovím. Věnuji problému duality v člověku na svém webu hodně prostoru » a rozumím tomu, že pro člověka používajícího ryze logickou mysl ve spojení s egem, bez otevřeného srdce, je obtížné tam uvedené informace vstřebat. Přiznávám, že pochopení skutečného fungování duality v člověku je pro mnoho lidí nad jejich síly a tomuto tématu se prostě vyhýbají. Tak už ale to chodí. Je věcí svobodné vůle každého člověka, zda se zajít o tohle bude nebo ne. Každý se může rozhodnout, čemu chce věřit a jakou cestou se vydá.
Jen musí počítat s tím, že svým rozhodnutím si také volí to, co bude jeho příštím osudem.
Podívejme se spolu na vztah energií ducha a ega, resp. muže a ženy v nás lidech ještě z jednoho úhlu pohledu, který je nám k dispozici dnes a denně a který přesto nevnímáme. I ty budeš překvapena, až si uvědomíš, že přímý odkaz na vzájemný vztah ducha a ega ty sama máš před očima již odedávna, prakticky od svého nejranějšího dětství.
Myslíš, že přeháním? To určitě ne! Jen sis to nikdy neuvědomila a možná budeš mít problém s pochopením určitých souvislostí i nyní, když tě na to přímo upozorním.
Byli to moudří zasvěcenci minulých staletí a tisíciletí, kteří zašifrovali do pohádek řadu pro pozdější lidstvo významných informací. Pro skutečného zasvěcence není problém extrapolovat vývoj lidstva do příštích staletí, protože díky stažení svého nejvyššího „Já“ do nádoby svého k tomu připraveného těla se dostává do vysokých sfér na svahu hory poznání a vidí mnohem dále, než je obzor běžného člověka.
Ty pohádkové příběhy jsi slýchávala v ústním podání, později sis je četla v dětských knížkách a snad jsi je občas i sledovala na televizní obrazovce. Měly ti něco říci a asi neřekly. Podle toho, jak se na mne udiveně díváš, je jasné, že pravdu o tom všem do nich zašifrovanou jsi dodnes nepochopila. Zkusím ti ji teď přiblížit.
Znáš tu pohádku o zlém draku, nešťastné princezně a hodném a statečném Honzovi?
Určitě ano, patří do zlatého fondu pohádkového bohatství naší historie. Podívejme se na děj pohádky mýma očima a pojměme všechny naznačené děje v co nejširších souvislostech.
Drak tu představuje animální svazující sílu nízkých vibrací, která vězní ve svých spárech část nás samotných. Vězní podle tradice někde v jeskyni /symbolika energie Země/ ženu-princeznu /ženskou část nás samotných/ — tedy vědomí ega v nás. Drak drží princeznu-ego v zajetí a nemá v úmyslu se jí vzdát. Plánuje ji lidově řečeno sežrat /zcela pohltit/.
Pak je tu starý král, otec princezny. Představuje v pohádce vědomí duše, člověka této Země, který se na Zemi stal rodičem dítěte-dcery-princezny-ega, tedy těla s jeho vědomím.
Princezna vyrůstá a v rozkvětu mládí se jí drak násilím zmocní a nemíní se ji nijak vzdát. Král chápe, co se děje, je z toho zděšen, ale sám není schopen akce, protože jako otec své dcery je ochromen strachem o ni. Vyhlásí v království smutek /stav životní krize/.
Z jeho vibrační úrovně /duše/ proti drakovi /drtivému vlivu temného hmotného okolí/ je ovšem zásah vyloučen. On sám se naučil draka bát od chvíle, kdy v jeho dětství se v království objevil a proto se mu nedokáže sám postavit
Ví, že na to prostě nemá sílu a připadá si zcela bezmocný. Hledá tedy /jako mnozí lidé v obdobných situacích/ pomoc zvenčí u těch kolem sebe. Ohlíží se po někom, kdo princeznu z drakových spárů vysvobodí a z krize ho vysvobodí.
Obrací se na renomované drakobijce, kteří deklarují, že boj s draky mají v popisu práce a vyznačen na svých bojových korouhvích. Žádá je, aby jeho problém vyřešili a princeznu osvobodili. Tito rytíři bez bázně a hany s erby na štítech a zarámovanými osvědčeními o zasvěceních do čehokoliv či diplomy z psychiatrie a psychologie zkoušejí možné i nemožné, ale pokaždé dostávají od draka na frak. Odjíždějí z podobných bojů se zlomenými meči a pocuchanými brněními a bez sebevědomí a princezna má bohužel smůlu.
Oni rytíři s důležitostí sobě vlastní si ovšem snaží připisovat zásluhy, které nemají a výsledkem jejich práce bývá často jen to, že pořádně pouštějí žilou královské pokladnici. Nemluvě o tom, že se traduje, že sežerou všechno, co v královských kuchyních k sežrání je.
V boji samotném neuspěli a aby to nějak zdůvodnili, mezi lidem obecným trousí poznámky o tom, že by princezna /lidské ego/ měla být ponechána svému osudu. Radši pokorně padnout na kolena a modlit se.Šak on ten shora slíbil, že tu někoho pošle a ten to pak vyřeší za nás!
Ti studovaní mezi drakobijci podstrkávají králi /člověku, duši/ přehršle tlumicích pilulek proti depresím s fatálními vedlejšími účinky na jeho podlomené psychické a fyzické zdraví a radí mu, aby se s tím vším nějak smířil. Svoji pomoc si samozřejmě nechávají pořádně zaplatit na dřevo z královské nemocenské pokladny.
Nikdo zvenčí nedokáže pomoci. Král se po zkušenostech s těmito amatéry vydávajícími se za experty nakonec vzdává naděje a z nezbytí se obrací tam, kde dosud nehledal. Dovnitř sebe, dovnitř svého království s příslibem, že ať zachrání princeznu /ženu v nás, vědomí ega/ kdokoli, dostane princeznu za manželku a půl království k tomu.
Honza je představitelem mužské složky nás samotných, muže /ducha/ v nás. Je sice pravým rytířem bez bázně a hany, ovšem tato Země se vším všudy mu nijak nevoní. V této, jakož i po mnoho minulých inkarnací volil pobyt v zápecí jako optimální variantu přežití dané inkarnace /jako ostatně ty a ostatní kolem tebe/, válel se v duchnách s přesvědčením, že ten pobyt tady na Zemi na té peci nějak přečká.
O dění v království pozemském se nezajímal ani v nejmenším. Vždy ho štvalo a i nyní ho štve, že skrze starosti a kontakty s lidmi v okolí ho zasahují jemu protivné nízké pozemské energie, kterých se prostě štítí a odmítá se jimi zabývat. Běžné lidské radosti a starosti byly a jsou pod jeho úroveň vnímání. On je přece ten čistý tam nahoře /na peci/ a ať si ti pitomci dole /pod pecí/ poradí, jak chtějí. To si říkával a dodával: já si své nádherné čisté ručičky přece tímhle pozemským blátem špinit nebudu!
Krize království, smutek a zoufalství nad osudem princezny, které zasáhlo všechny královské poddané v čele s králem /a tedy duši jako celek/ nakonec nenechalo ani Honzu se dál válet na peci. Pochopil konečně, že by si měl najít tu pro sebe pravou. Uvědomil si, že už dospěl /prošel celým vývojem zde na Zemi/ a měl by už ze sebou něco udělat. Výzva pomoci princezně ho tentokráte chytí za srdce, sbalí pár buchet do uzlíku a jde hledat štěstí na královský zámek.
Drak má mnoho hlav. Boj s mnohohlavým drakem, kterému navíc odseknuté hlavy znovu narůstají, dokumentují v pohádce nutnost velmi obtížného zápasu s tím, co ženu-princeznu-ego pevně drží ve své moci. Je to zápas o osvobození naší vlastní vnitřní ženy /vědomí ega/ v nás na cestě k její záchraně a Honzovým konečným cílem je po vítězství nad drakem pozvednout ženu-princeznu-ego k sobě na koně do sedla vlastních čistých vysokých vibrací a společně s ní se vrátit ke králi.
Vůbec to není lehké. Honza si hezky mákne, ale dobrá věc se nakonec podaří. A on přiváží princeznu zpět jejímu zoufalému otci /přibližuje ji zpět k vlastní společné duši, od které byla nízkými vibracemi v důsledku působení okolí — draka — dočasně odtržena a kontakt s ní byl ztížen/.
Následuje veselí, společná radost a nutně vše směřuje ke svatbě, která symbolizuje vzájemné sjednocení Honzy /ducha/ a princezny /ega/ do posvěceného svazku. Po svatbě /potvrzení sjednocení ducha a ega ve společných vibracích/ je Honzovi odměnou půl království /samozřejmě nebeského!/. Po smrti krále /duše, člověk umírá a už se nikdy na této pozemské rovině nezrodí/, pak jemu i jí, sjednoceným v jedno, patří království /nebeské/ celé.
Ne náhodou je Honza v českém podání prostý chlapec z pece. Také ne náhodou uspěje tam, kde selžou mnozí renomovaní drakobijci ověnčení mnoha diplomy ze svých mnoha pseudorytířských klání. On jediný totiž má sílu a motivaci tam, kde cizí selhávají. On jediný /svatá prostoto!/ se snaží pomoci princezně-egu z pozice své bezpodmínečné lásky a nedělá to ze zištných důvodů. Tu sílu lásky Honzy /ducha/ k princezně-egu nazývám ve svých textech onou tzv. multidimenzionální silou a právě ta dokáže skutečné divy.
Otázka: Ten pohled na pohádku jako zdroj poučení je podnětný. Hledat tam hlubší význam, to mne opravdu nikdy nenapadlo! Podobenství o renomovaných rytířích bez šance a prostém Honzovi, který jediný nakonec zvítězí, je velmi příjemné a inspirující. Uvědomuji si, že i já jsem dříve chodívala a hledala ony „renomované rytíře“, kteří mne oslňovali leskem svých diplomů o zasvěceních do toho či onoho. A o tom, že se za ta léta skutečně poctivě starali o vyprázdnění mé osobní pokladnice, taky něco vím.
Ber prosím příběh o prostém Honzovi jako potvrzení toho, že nemusíš být žádným duchovědcem, guru či členem nějakého oficiálního důležitého akčního týmu Světla v pozemských podmínkách, aby jsi uspěla v pozici Honzy při záchraně vlastní vnitřní ženy a při získání vlastního království /nebeského/, které pak bude patřit vám oběma.
Ne, opravdu nikdo nepotřebuje hromadit diplomy o zasvěceních do toho či onoho a už vůbec se nikdo se nemusí cítit méněcenný před těmi, kteří tyto diplomy mají a hromadí. Závislost na těchto hmotných projevech vlastní /zdánlivé/ dokonalosti na to či ono jsou pouhým projevem duchovní pýchy některých a současně nesporným projevem touhy po handlu s tímto předstíraným duchovnem. Meče těchto lidí jsou až do chvíle, kdy něco pochopí, vyrobeny z papundeklu a brnění z vaty a nepomůžou nakonec ani jim samotným.
Boj s drakem pouze předstírají a drak z nich má srandu. Bohužel nepříjemné je to, že po dlouhou dobu obvykle zabírají místo na bojišti Honzovi, který musí čekat, až se ti druzí přestanou na draka vytahovat a král /vy, vaše duše/ konečně dospěje k názoru, že hledá pomoc tam, kde nic k nalezení není. Dnes je to opět jako za časů Kristových: jeho apoštoly se nestali profesionální farizejové z chrámů, ale prostí lidé, nezkažení žádnými falešnými doktrínami.
Ježíš Kristus předpověděl dobu, kdy na Zemi nastane doba Syna člověka. Jak se zmiňuji jinde ve svých textech, bude to nikoli Kristus, ale s ním spojený Syn člověka, který si odvede ty, kteří patří jemu. Odvede si /do království nebeského/ i tebe a ty, kteří dokážete podobně jako Honza /duch/ porazit v sobě draka nízkých vibrací, který vězní vaši princeznu-ego.
Pak se duch a ego, muž a žena ve vás po eonech věků vývoje vrátí do jednoty ve svém vnitřním mikrokosmu a duální svět dále již není místem, kde byste měli setrvávat.
STAŇTE SE HONZY A OSVOBOĎTE SVOU VNITŘNÍ ŽENU. POZVEDNĚTE JI K SOBĚ VE VIBRACÍCH A VAŠE JE KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ!
Tomáš 22 Ježíš jim řekl: Když z dvou uděláte jedno a vnitřní připodobníte vnějšímu a vnější vnitřnímu a to, co je nahoře, uděláte jako to, co je dole a když to, co je mužské a to, co je ženské, učiníte jedním jediným, aby mužskost nebyla mužskostí a ženskost ženskostí … pak vejdete do království.
S královstvím nebeským rozhodně budou mít potíže v této fázi vývoje Univerza jak papežové se svými suitami černokněžníků, tak další mocní tohoto světa. Ani mnozí další z těch, kteří se dnes honosí odznaky světské a duchovní moci, na potřebné vibrace sjednocení v rámci vlastního mikrokosmu nedosáhnou. Nedosáhnou na ně, protože se jako králové na svých panstvích místo boje s nimi ochotně klaní drakům, kteří vězní jejich vlastní princezny.
Mnohem větší šanci obstát v boji s drakem máte vy, prostí lidé, nezatíženi představami a rétorikou všech těch falešných guru, kteří vás po léta, desetiletí i staletí vedou ke Světlu jen zdánlivě a to proto, aby si zajistili svoji moc nad vámi a svůj prospěch z takto získané moci.
Budiž také poučením pro tebe a ostatní, že pokud je mně i vám známo, neexistuje varianta pohádky, kdy se Honza poté, co se dozví o možnosti zabít draka a získat princeznu a království, pouze otočí na teplé peci a glosuje to směrem k mamince výrokem: Je to kráva, spustila se s drakem, dobře jí tak! A odmítne se z pece hnout. Z mnoha důvodů výše uvedených i uvedených jinde v mých textech se zatraceně nevyplácí ponechávat princezny, které jsou nám souzeny, k sežrání drakům tohoto světa!
A jistě jste taky nikdy neslyšeli o tom, že při pokusu o záchranu princezny zvolí Honza posed v asáně a intenzívně v meditacích posílá ubohé princezně trpící v zajetí draka energie Světla. Těžko říci, zda představa, že drak oslněn oním světlem z meditací se děsně vyděsí a v náhlém záchvatu prozření si dobrovolně vezme život, je jen směšná. Spíše je i životu nebezpečná.
Otázka: Děkuji ti za otevření části obzoru, který mi byl dosud skryt. Tak mne napadá, že podobně by se mohla vyložit třeba i další pohádka o Šípkové Růžence. I v ní láska vítězí nad stagnací způsobené přírodními vlivy. I zde je princezna osvobozena díky lásce svého prince. Je to možno tak vnímat?
Ano, samozřejmě. Je to tak. Právě v dnešním období transformace se slétají draci strachů ze všech stran, mlátí křídly, ječí a řvou a děsí nás, prosté lidi tohoto světa. Odvádějí do jeskyní naše vlastní princezny a dělají si na ně nárok.
Je na čase slézt z pece a ony princezny v nás jednou provždy osvobodit. Vlastní silou, láskou k sobě samým. Láskou Honzy-ducha k princezně-egu.
Co dodat?
Přeji všem, kteří jsou rozhodnuti nenechat svůj osud v rukou jiných a začít ho řešit ve vlastní režii, aby našli třeba v pohádce o Honzovi svoji inspiraci.
A tobě díky za to, že ses ptala!