V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení a postupně se dostáváme k tomu, o čem to celé je. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »
Zj 14,14-20: 14 A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp. 15 A další anděl vyšel ze svatyně a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: “Pošli svůj srp a začni žeň, protože přišla hodina žně a dozrála úroda země.” 16 A ten, který seděl na oblaku, hodil svůj srp na zem a země byla požata. 17 A další anděl vyšel ze svatyně, která je v nebi, a také on měl ostrý srp. 18 A jiný anděl [vyšel] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.” 19 Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. 20 A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.
Prorok z knihy Zjevení ve 12. kapitole začal sedmi znameními v nebi a to vizí ženy obklopené sluncem a měsícem, jejíž hlava byla korunována hvězdami. Nyní prorocký pohled uzavírá tento kruh a zastavuje se v nebi u vidění Syna člověka obklopeného oblakem, jehož hlava je korunována zlatem. Vize Syna člověka je protikladem vidění oné ženy. Tato poslední událost představuje naplnění všeho očekávání.
Pro staré izraelské proroky není konec tragickým přerušením předchozího děje, po kterém už nic nenásleduje. Konec otevírá také nové obzory. Konec – to je také naděje. Aby proroci znázornili tuto dvojznačnost konce, používali metaforu sklizně (Jl 4,13). Sklizeň totiž představuje zároveň jak násilí sekání stébel, tak i shromažďování klasů. Vyvolává představu smrti i života.
Příchod Syna člověka
Prorok knihy Zjevení přebírá stejný obraz sklizně, aby jím znázornil konec (Zj 14,14-19).
Kniha Zjevení jej však popisuje – aby ještě lépe vystihla myšlenku dvojznačnosti toho konce – obrazem dvou sklizní, které byly součástí zemědělského života Palestiny ve své době – sklizeň obilí na jaře a vinobraní na podzim.
Sklizeň obilí představuje shromáždění věrných (Zj 14,14-16). Obraz vyjadřuje smysl oběti, o které jsme již hovořili. Jsou to „Boží prvotiny“ (Zj 14,4). Tato sklizeň je v přímé souvislosti se Synem člověka, neboť je to jeho dílo a jedná se o jeho království.
Vidění z knihy Zjevení zde splývá s viděním proroka Daniela. Také tam je soud podán jako poslední událost lidských dějin, která předchází příchod Syna člověka. V 7. kapitole knihy Daniel se Syn člověka přímo podílí na jednání soudu. Vidíme jej, jak přichází do blízkosti „Věkovitého“ dříve, než obdrží království a vládu (Dan 7,13.14; viz 7,16.27).
Text z knihy Zjevení popisuje stejný děj. Příchod Syna člověka se nejprve týká soudu, který odděluje a shromažďuje všechny, kdo byli posouzeni jako spravedliví. To je pozitivní rozsudek vynesený ve prospěch obviněného (Dan 7,22). Žeň přináší poselství života. Volba řeckého termínu pro vyjádření myšlenky sklizně (therismos, theridzein) je v této souvislosti významná. Toto slovo specificky označuje shromažďování snopů, a nikoliv jejich žnutí, jak by tomu bylo v případě, kdyby záměrem textu bylo zobrazit potrestání nepřátel. Požaté obilí svázané do snopů je obtěžkáno zrnem a je příslibem chleba.
Tento obraz připomíná ukládání zrna na sýpku a jeho shromáždění představuje bezpečí a jistotu, že konečně dosáhlo svého určení.
Pozn. redakce: Slovo potrestání není ideální — je lépe říci že každý prostě automaticky podle božských zákonů dostane odměnu za své skutky, podle známého Kristova hesla „jak zaseješ, tak sklidíš“!
Na druhé straně sklizeň hroznů tedy představuje odměnu nevěrných. Tentokrát je žnec ztotožňován s ohněm (Zj 14,18), který je – jako v Danieli 7 – nástrojem negativního soudu (Dan 7,11). Navíc anděl, který vykonává tento soud, vychází od oltáře, odkud se ozývaly hlasy Božích mučedníků (Zj 6,9; viz 8,3-5). Tento soud se koná jako akt spravedlnosti, který mstí oběti (Zj 14,19). Tato sklizeň tedy přináší poselství smrti. Z násilně lisovaných hroznů teče červené víno, které připomíná tekoucí krev (viz Iz 63,1-6; Pl 1,15. Prorok to v tomto smyslu vykládá. Je to krev, kterou vidí vytékat z lisu (Zj 14,20), a tento obraz se mění v obraz bitevního pole s koňmi ponořenými až po uzdy do krve.
Rozsah krveprolití znázorňují čísla, která udávají jeho rozlohu – 1600 stadií. tj. kolem 300 kilometrů (1 stadion se rovná přibližně 200 metrům). Tento počet je samozřejmě symbolický. Pohrává si s číslem „čtyři“ (4 x 4 x 100), o němž víme, že v knize Zjevení označuje geografickou univerzálnost – „celou zemi“ (Zj 4,6) stejně jako v knize Daniel; tímto způsobem se vyjadřuje, že trest má celosvětové rozměry. Navíc je to – společně se 144 000 (12 x 12) – jediné číslo umocněné na druhou (4 x 4) z knihy Zjevení a tato souvislost napovídá, že existuje jistý vztah mezi dvěma skupinami, které tyto dvě číslice umocněné na druhou představují – tábor země (číslo 4) je protikladem tábora smlouvy s Bohem (číslo 12 = 4 x 3).
Lisování se odehrává „za městem“ (Zj 14,20). Také v tomto případě se jedná o symbolické vyjádření označující tradiční místo soudu národů, gójjím (viz Jl 4,2.12; Za 14,2-12). Tedy těch, kdo náleží do cizího tábora.
Toto je nejpřekvapivější a nejvíce šokující poselství z knihy Zjevení, které popudilo nejednoho křesťana. Slavný reformátor Martin Luther dokonce z tohoto důvodu tuto knihu zavrhl a považoval ji za nekanonickou.
Bůh v hněvu, Bůh spravedlnosti, který nechává drtit hrozny a téci krev — nejenom Bůh lásky, který právě shromáždil své věrné.
To, co Martin Luther nepochopil — a spolu s ním i spousta jiných křesťanů — je, že láska nemůže existovat bez spravedlnosti.
Poznámka Pavla Karpety
o spravedlnosti
Cítím potřebu se vyslovit k často špatně chápanému pojmu božské lásky a spravedlnosti. Máte-li někdy pocit, že si místy protiřečím tím, že mé postoje vůči církvím nejsou vedeny důsledně z pozice té lásky, na kterou jste tady na Zemi zvyklí, pak nezapomínejte na to, že obraz oné — nikoli bezpodmínečné, ale „bezbřehé“ — lásky, kterou máte v sobě ukotvenu díky tisíciletí trvající masáži církve, je jednoduše chybný.
Tak si to shrňme
Církevní dogmata počínaje Marií jako pannou po početí i po porodu a konče Kristem – Bohem, který zemřel na kříži, aby vás spasil — jsou výtvory chorých mozků církevních pantátů, které nemají oporu ve skutečné organizaci Univerza a slouží jen k ochromení vaší svobodné vůle vydat se svým životem na cestu, kterou vám samotný Kristus doporučil.
Protože on vám doporučil tu „úzkou“ cestu do vlastního nitra, cestu k bohu sídlícímu ve vašem srdci a k lásce k vašemu partnerskému egu bez podmínek, která jediná vede ke konečnému cíli vašeho pobytu v tomto skautském táboře duší » Jedině ta vede totiž k definitivnímu příklonu k exploataci programu „láska a sjednocení“ a definitivnímu odhození negativních aspektů programu „sobectví a oddělenost“.
Pro vaše církevní vedení, a zejména to římsko-katolické, platí Kristovo ponaučení z Tomášova evangelia » v tomto provedení:
Ježíš řekl: Když slepý povede slepého, spadnou oba do jámy. (Tomáš 34)
Pád do jámy je právě tou širokou cestou k církevnímu Falešnému obrazu boha na nebesích, kterou jdou mnozí a o níž je Kristem řečeno, že nevede k cíli. Pád do jámy je i pádem do propasti ateismu, který s vaničkou odporně zatuchlé vody církve vylévá i dítě pravého Kristova učení. Pád do jámy představuje pro vás reálné nebezpečí budoucí realizace vaší druhé — tentokráte definitivní, duchovní smrti — tak jak před tím Zjevení také opakovaně varuje!
Začít s poutí po „úzké“ cestě je přitom tak jednoduché. Vzpomeňte na Kristův výrok:
Ježíšovi učedníci mu řekli: Kdy nastane vzkříšení mrtvých a kdy přijde nový svět? On jim řekl: To, co čekáte, přišlo, ale vy to nechápete. (Tomáš 51)
Začněte to chápat aspoň nyní, dva tisíce let poté, kdy to Kristus řekl!!
Ano, je tady šance jít tou „úzkou“ cestou. Vždy tu byla, ale služebníčci oné První šelmy Janova Zjevení (alias smilnice-nevěstky v šarlatovo-purpurovém oblečku) vám bránili a doposud brání to pochopit. Papežští farizejové leží ve žlabech, sami nežerou a jiným žrát zabraňují.
Návod k dispozici zdarma!
Tu „úzkou“ cestu jsem pro vás důkladně popsal ve svých statích Dvě cesty » a Dualita lidského bytí » Je to cesta rekonstrukce energií vašeho vnitřního mikrokosmu, cesta ke znovusjednocení vašich kdysi oddělených mužských a ženských energií.
Prošly ji pod mým vedením snad stovky lidí. Všem se reálně změnil k lepšímu i jejich život vezdejší právě teď v přítomném okamžiku… i jejich šance na dosažení života „věčného“ o kterém žvaní církve, aby vás na druhé straně od něj účinně odváděly.
Vím, že platí Kristův výrok „Žádný prorok není přijímán ve své vesnici. Žádný lékař neléčí ty, kteří ho znají. (Tomáš 31)“ a nedělám si proto iluze o pohledu naprosté většiny lidstva k přijetí těchto tezí. Nejsem na tom závislý.
Nikomu to nevnucuji. Každý soudí sám sebe. Moje láska k lidem je čistá a spravedlivá.
Původní Kristovo učení se znovu objevilo na Zemi!
Nakonec je třeba zdůraznit toto: Celou dobu vidíme, jak Zjevení zdůrazňuje pád vatikánské-babylonské nevěstky. Ale nejde jen o zlo, které vatikánské papežství páchá jako světovládná mocnost!
To zlo má kořeny hluboko v historii, ve 4. století, kdy na příkaz prvního cézaropapeže Konstantina I. bylo okleštěno Kristovo učení a byla z něho vytvořena nefunkční napodobenina sloužící jen a pouze k ovládání oveček a k získání moci nad lidstvem — rozhodně nikoliv k naoko proklamovanému účelu dosažení tzv. spásy. Ano milí čtenáři, eunuch nikdy syna nezplodí — a stejně tak vás papežské neboli katolické křesťanství dovede jistě jen k té tzv. druhé smrti duše, jak je inzerována ve Zjevení. Proto rozhodně není od věci mrknout na to, co bylo papežskou církví potlačeno, spáleno a před lidstvem pečlivě skryto…
Dekódování původního Kristova učení z Tomášova evangelia a důkazy jeho autentičnosti jsme pro vás shromáždili zde:
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-krestansky-klaster-v-chenoboskiu-a-jeho-gnosticke-krestanske-spisy-z-nag-hammadi/
- http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-kym-byl-pisatel-tomasova-evangelia-muzeme-mu-verit/
- http://www.ragauian.cz/lehce-nevazne-o-vaznem-konfliktu-mezi-zivym-gnostickym-poznanim-a-smrticimi-dogmaty-viry-8/
Padla, padla ta veliká říše Babylon
a stala se příbytkem démonů,
doupětem všech nečistých duchů,
doupětem všech nečistých ptáků,
doupětem všech nečistých a ohavných šelem!Vyjděte z ní, můj lide, abyste unikli jejím hříchům, abyste nedostali z jejích ran!
-pokračování-