Pokračujeme v minisérii o pravém originálním učení Ježíše Krista » Je možné a poměrně jednoduché stát se skutečně opět bohem či jeho částí, být sjednocen sám se sebou a tím sjednocen i s Ním, přátelé!

A není to o nějakém rouhání se. Pravý Kristus, nikoli ten biblický, vám jasně v Tomášově evangeliu sděluje, že jste Božími dětmi. Kdo ve vás je tím Božím dítětem, víte to? Ano, správně! Vaše ženská nízkovibrační část, vaše ego, tedy malé „já“. Citová část vaší duše. A kdo je Bohem ve vašem nitru? Samozřejmě váš duch, božská jiskra, částečka Ducha svatého. A říká-li vám, Kristus: následujte mne! Já jsem ta pravda, ta cesta, co to znamená?

Máte ho prostě následovat. Udělat to tak, jak to udělal on. Vědomě jako lidská duše přimějte svého ducha, součást sebe sama, onu božskou jiskru, částečku Ducha svatého, aby sestoupíla z „výšin“ vašeho vnitřního „nebe“ /úroveň vaší páté až sedmé čakry vašeho energetického těla duše/ do „hlubin“ emocí vašeho ega /úroveň vaší první až třetí čakry vašeho energetického těla duše/ a tím mu, vašemu egu, původně padlé části vás  samotných, podala pomocnou ruku a pomohla mu tak znovu zvýšit jeho vibrace a vzestoupit tak poté spolu s ním na „nebesa“ vibrací vašeho ducha. 

Člověk Ježíš se při této práci na svém nitru stal Kristem. A on sám v Tomášově evangeliu /jedině věrohodném mezi těmi biblickými, jak dokazuji právě v této minisérii textů/ vám oznamuje, že až ty dva v sobě učiníte po jeho vzoru jedním, stanete se Syny člověka! Možná vás tahle informace šokuje, možná vámi tahle informace právě řádně otřásla, ale cožpak rovněž v Tomášově evangeliu není zachycen Kristův výrok o tom, že člověk má hledat a až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest – čili Synem člověka?

Pozn.: viz Tomáš 2, podrobněji se tomuto výroku a jeho porovnání s biblickými výroky obdobného typu se věnuji o pár odstavců níže…

Samozřejmě, je to možné jen tehdy, když se ví, jak na to a když se to umí. A je to spojeno s prací na sobě, nikoli se spoléháním se na církvemi uplatňovaný hoax o tom, že před dvěma tisíci lety to za vás údajně udělal někdo jiný tím, že se nechal ukřižovat. A když se nespoléhá na to, že se mu bude chtít ještě na tuhle planetu dojít si ještě jednou pro vás osobně, kteří tomuto bludu církevní obludy tak pevně věříte.  

Tomáš 11. Ježíš řekl: Ve dni, [kdy] jste byli jedním, učinili jste se dvěma. Jestliže se stanete dvěma, co učiníte?

Povědomost o tom, že zrealizovat vnitřní sjednocení sebe sama do původní Božské jiskry » je možné, vám poprvé přinesl Ježíš Kristus. Ragauian tuto informaci zbavil letitých deformací v podání katolického kléru a přináší vám ji znovu tady a teď. Ve chvíli, kdy se vlastním vědomým rozhodnutím stáváte tam uvnitř „jedním“, eliminujete svůj někdejší „pád“ z původní Jednoty sebe sama do duality ega a ducha » a znovu sami sebe sjednocujete v duchovních vibracích. Dá se tedy říci, že tím spasíte sami sebe a můžete zapomenout na pohádky Ovčí babičky hlásané z kazatelen kostelů o tom, že k tomu potřebujete víru, církevní restituce a druhý příchod Krista » ve fyzické podobě na tuto zemi.

Ježíš řekl: Dám vám to, co žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo a co žádnému člověku v srdci nevzešlo

Druhý příchod, chcete-li, je totiž už tady. Tím, že čtete tento web, tyto řádky, tyto informace, tím poznáváte opět, již podruhé /a naposledy/ pravé Kristovo učení.

A s tímto druhým příchodem Krista /či spíše Syna člověka/ vám mým prostřednictvím přichází i Poslední soud. Tím Posledním soudem soudíte totiž vy sami sebe. Jak?

Dostane-li se k vám informace o nutnosti učinit ony dva jedním, má to tak být a vy jste vyvoleni k tomu, abyste z této Země s ukončením dané inkarnace odešli k Bohu bez povinnosti se znovu zrozovat do reality této planety.

Nevěnujete-li však této informaci pozornost podobně jako před dvěma tisíci lety, kdy vás na ni poprvé upozornil Kristus, odsuzujete se spolu s těmi, kteří o tuto informaci nikdy ani nezavadí, k ponoření do onoho slavného biblického jezera plného síry.

Tohle je pravda, která dosud tomuto lidstvu uniká natolik, že ji dobrovolně odmítá a nechce ji v žádném případě slyšet. Ty co nechtějí, nechte být. Alespoň už víte, proč ostatní evangelisté pro jistotu původní Kristův výrok č. 106 prostě zcela ignorovali.

Vraťme se na chvíli k diskusnímu příspěvku pana Jirky. Upozorňuje svého oponenta „Me“, že „pokud četl bibli pořádně, tak jistě dobře ví, že Ježíš nabízí úlevu, pomoc a občerstvení každému člověku a jasně říká, že kdo v Něj věří, má věčný život“. Tato slova v bibli jsou, ovšem jsou zkresleně vykládána ku prospěchu církevním papalášům…

Je prostě třeba uvedená biblická slova postavit do správných souvislostí, jak jsem to právě pro vás výše udělal. Čili správně postupuje nikoli ten, kdo věří Něj, ale ten, kdo věří Jemu a tomu, co lidstvu přišel říct. A hlavně — berte s rezervou biblický Nový Zákon, totálně zprasený podvodnými změnami originálních výroků Ježíše Krista »

Zdánlivě nepatrný rozdíl s dalekosáhlými důsledky pro vás osobně, a obzvláště pro ty z vás, kteří jsou „v Něj věřící“.

Kristovo zbožštění se biblí a především církví samotnou prolíná jako červená nit a je do ní vetkáno církevním klérem s cílem vytvořit precedens nezpochybnitelné autority, která je ovšem plně v rukou církve… a pomocí úprav výroků, které měl Kristus pronést, nikoli Bůh, ale sama církev stanovuje prostému člověku pravidla hry, která musí povinně dodržovat. K jeho neprospěchu a ku prospěchu moci církve nad ním.  

Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne

Pojďme dál, protože máme před sebou opět dramatický důkaz pravdivosti Kristových výroků podle Tomášova evangelia. Tímto důkazem je další, výrok z Tomášova evangelia, který se spolupráci s těmi předešlými dává velký smysl a dokonale je doplňuje. Zde je:

Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest. /Tomáš 2/

No nekupte to! Vzpomínáte si? Důkaz těchto Kristových slov jste si prožili vy sami v sobě! Vzpomínáte si na své slzy a na to, jak jste byli otřeseni ve chvíli, když jste třeba po více desetiletích vašeho života měli možnost poznat a obejmout onu smutnou, opuštěnou bytůstku ve svém nitru? A na své dojetí a ten svůj údiv ve chvíli, kdy jste si uvědomili, že jste chodili po té planetě tolik let slepí a neviděli jste to, co máte přímo před svým vnitřním zrakem?

Pokud si na to vzpomínáte, vy, kteří jste spolu se mnou tím prošli, pak víte, že Kristus už před dvěma tisíci lety hovořil právě k vám a tehdy jste ho neslyšeli. A že jsou vedle jak ta jedle ti všichni ti, kdož se za onu drahnou dobu podíleli na přeformování a překroucení tohoto Kristova výroku v paskvily níže vedeného typu v tzv. kanonických biblických evangeliích.

Tak například Matouš nám ve svém evangeliu sděluje, že:

Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu kámen, když tě prosí o chléb? Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí? /Mt 7,7–11/

Podobně i Lukáš je toho názoru, že:

Který z vás otců podá svému synu hada, když tě poprosí o rybu? A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“ /L 11,9–13/

Rybu a hada nám do toho zamotali, ubozí mudrcové! Tyto texty jako odpovídající deformaci původního Kristova výroku výše pro vás vybral opět onen známý tým kolem pana profesora Dr. Jamese M. Robinsona, bývalého ředitele Institutu pro antiku a křesťanství (IAC) při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátora expedice v Nag Hammádí — a pokud si originál a jeho karikaturu v bibli porovnáte, přímo vás udeří do očí, jak jasná a srozumitelná Kristova informace o tom, že máte hledat, dokud nenaleznete, je u Matouše nahrazena krotkým „tlucte a bude vám otevřeno“. U Lukáše je dokonce  tato informace vypuštěna jako nepodstatná a ostatní evangelisté pro jistotu vynechali to i ono.

A aby toho nebylo málo, všichni ve shodě zcela ignorují Kristovo upozornění o tom, že až naleznou, budou otřeseni a když budu otřeseni, budou se divit a stanou se pány nade vším, co jest.

Vážení věřící, kdy vy jste byli otřeseni tím, co jste nalezli? Asi nikdy, když je vám přímo zapovězeno hledat, protože jedině správné prý je věřit. A kdy jste se případně divili, jak je možné, že vámi mohlo něco tak otřást? Nikdy, viďte! Což právě vy nedostáváte všechno pěkně zabaleno ve věci víry bez jakéhokoli hledání a nalézání, protože vše je jasné a dopředu známo?

Předžvýkali vám tu víru jako kůrčičku, jak to dělává maminka ročnímu miminku a vy takto nakrmeni s dudlíčkem v puse svůj život tady hezky prospáváte. A tím jej ztrácíte.

Dá se to ovšem pochopit: Vy se opravdu budete mít podle své víry skvěle — nemusíte tady dělat vůbec nic, jen věřit. A jednou za hlaholu nebeských polnic prý přijde Ježíš Kristus v oblacích ve svém druhém příchodu a vyzvedne vás tady dole. Jestli ano, budu mezi prvními, kteří se rádi na tu parádu kouknou, pokud budu někde poblíž.

Lidové přísloví ale hovoří něco o pečených holubech, kteří přece sami nelítají do huby… Že by vám věřícím ano? 

Chcete místo „té o Kristu v oblacích“ ještě „tu o Budulínkovi či o Karkulce“? Ale nakonec, proč Budulínek nebo Karkulka? Nejkrásnější pohádku vám vypráví vaše bible, když vám perem evangelisty Lukáše slibuje, že prý:

„…váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ /L 11,9–13/

Tohle je absolutně největší podvod církví na člověku!

Každý, každičký, člověk hodný toho jména dostal pro svůj vývoj zde na Zemi do své duše božskou jiskru, částečku Ducha svatého, který představuje Boha v něm » A každičký člověk dostal do vínku s tělem, které si na sebe jeho duše oblékla, i svou osobnost, své lidské ego, kousíček Satana v sobě.

To jen církev si s vámi hraje podvodnou hru na schovávanou a tvrdí vám, že Bůh je na nebesích a vy tady na Zemi jste prý propadlí svým prvotním hříchem Satanu a nedává vám jinou šanci, jak z toho ven, než jim /církvi/ věřit a platit desátky — pak prý vás Bůh za vaši poslušnost /církvi/ jednou /snad/ odmění.

Opak je pravdou. Když vyvinete patřičné úsilí o prosvícení svého lidského ega svým duchem /mužskou energií/ v sobě a sami předěláte tu částečku Satana /ženskou energii/ v sobě — opět do podoby částečky ducha, kterou kdysi byla, a to za pomoci své bezpodmínečné lásky, teprve pak zamíříte na nebesa.

A teprve na této cestě vlastní aktivity v procesu znovuzrození svého /opět kompletního/ ducha můžete doufat v bonus, tedy v institut boží milosti. Ten můžete aktivovat tehdy, když na Cestě vzhůru při zpracovávání a odstraňování všeho balastu v sobě v podobě bloků, strachů, depresí a závislostí budete potřebovat mírně zatlačit. Pracuji s tímto institutem boží milosti ve prospěch svých klientů už léta a vím, o čem je řeč.  

Pojďme dále! Zamysleli jste se někdy nad následujícím Kristovým výrokem, který logicky zapadá mezi ty ostatní? Pokud ne, řekněme si, oč tady běží. Samotný text je tady:

Ježíš řekl: Není možné, aby člověk seděl na dvou koních a napínal dva luky. A není možné, aby sluha sloužil dvěma pánům, neboť jednoho bude ctít a toho druhého urážet. Nikdo, kdo pije staré víno, netouží hned po mladém. Také se nedává mladé víno do starých měchů, aby nepraskly. Ani se nedává staré víno do nového měchu, aby jej nezničilo. Stará záplata se nepřišívá na nové šaty, jinak by tam vznikla trhlina. /Tomáš 47/

Duší je člověk sám a oněmi dvěma koňmi, na kterých podle Krista sedí, jsou právě ona částečka Boha a ona částečka Satana v něm, o které je řeč výše. Máte v sobě onu částečku Boha, mužskou energii, Světlo a Dobro, ale máte v sobě i částečku Satana, energii ženskou, Temno a Zlo. A vy, člověk se musíte rozhodnout, kterému pánu budete sloužit. Nelze napínat dva luky, každý opačným směrem. Nelze vlévat mladé víno ducha do starého měchu ega a stejně je pravda i to, že kdo v daném životě rád a s chutí pije staré víno ega, netouží po mladém víně ducha.

Na toto rozhodnutí vám dal váš Stvořitel spoustu času. Začali jste první inkarnací jako téměř zvířecí lidé s pospávajícím duchem v sobě v tomto světě, které je hájemstvím Satana a tedy preferuje ego. A v mnoha inkarnacích jste své ego rozvíjeli k dokonalosti, při současném probouzení se vašeho ducha.

Vždy, když si vaše ego narazilo zvláště silně držku o ega jiných lidí kolem, obracela se vaše duše při hledání východiska z této prekérní situace ke svému duchu, aby poté opět na něj zapomněla a dala přednost starému vínu ega. Tak to šlo pořád, dokud jste si krok za krokem neušili při existenci starého měchu i měch nový, na mladé víno ducha. Teď je třeba ten starý měch dát prostě do sběru.

Ne všichni jste šli jedním krokem. Vy, kteří jste dočetli až sem, už rádi popíjíte mladé víno z nového měchu, i když možná ještě ne vždy. Rozhodně není s vámi u těchto řádek nikdo z těch, kteří ještě holdují starému vínu ega naplno. Ti sedí po hospodách desátých cenových skupin a chlastají to své „staré“ egoistické jako o dušu.

A o tom to je. Tohle vám sdělil Kristus už před dvěma tisíci lety, milí věřící i nevěřící. A co pro vás v bibli zanechali církevní opisovači na pokyn svých šéfů?

Tak například Matouš má jasno:

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ /Mt 6,24/

I Lukáš s ním souhlasí:

Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ /L 16,13/

A dodává:

Řekl jim ještě další podobenství: Nikdo nepřišívá záplatu z nového pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému stejně nehodí.  Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. Nové víno se má lít do nových měchů. Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž: Staré je dobré. /L 5,36–39/

Posuďte sami: Byl ten chlap, ten Lukáš, opravdu tak blbej, že pravý význam Kristových slov nepochopil, nebo z něj toho vola udělali až pozdější /dnes bychom řekli „mainstreamoví“ cenzoři s vyholenými kolečky na hlavách?

Ani Marek netrhá partu:

Nikdo nepřišívá záplatu z nové látky na starý plášť. Jinak se ta nová výplň od starého utrhne a díra bude ještě horší. Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak víno měchy roztrhne, víno se rozlije a měchy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů.“ /Mk 2,21–22/

Biblická moudrost jak vyšitá. Nepřipomíná vám to tak trochu tu slavnou Gretu, která ječí p*čoviny do mikrofonu a svět p*tomců ji za to freneticky tleská?

Z podání tzv. evangelistů se vytrácí to podstatné. Vytrácí se nutnost vaší vnitřní volby mezi duchem a egem, světlem a temnotou, dobrem a zlem a problém je redukován na volbu mezi Bohem a Mamonem. A to je /pro církev/ skvělé a pozitivní!

Církev vám oněmi úpravami v bibli vzkazuje: Ty, prostý lide, přece volíš Boha, není-liž pravda? Kdyby ne, jen řekni, nějaké to bukové dříví se vždycky najde a na hranici přijdeš k rozumu! A pokud tedy volíš Boha, pak mamon jistě odmítáš. A to je správné, protože jenom my, církev, jsme dost silní, abychom se o ten mamon postarali. My jsme totiž Satan — a kdo je víc?

Nečetli jste jasné biblické vyjádření, které říká, že to Satan na Zemi vládne?

1 Ježíš pak plný Ducha Svatého se vrátil od Jordánu. Duch ho vodil pustinou 2 čtyřicet dní a Ďábel ho pokoušel... 5 Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa 6 a řekl mu: “Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. 7 Jestliže se tedy ty přede mnou pokloníš, všechna bude tvá.” (Lukáš 4)

My ve Slezsku v těchto případech říkáváme: „Někrytykuj, něpodskakuj, seď na dupě i přytakuj!“ Oni vám věřícím říkají jednoduše: Věř v námi pozměněného Krista a o nic se nestarej…

Tohle dělají po tisíciletí, ti církevní, povětšinou poněkud méně heterosexuální braši v sutanách a purpurových i šarlatových hábitech. A naposledy to dotáhli do vítězného konce u nás v restitucích a přihrál jim to i Nejvyšší soud formou zákazu zdanění restitučních náhrad…

Jo, přátelé, kdyby Satan řehtal jak kůň, v paláci Nejvyššího soudu byste si připadali jak v dostihové stáji. 

A my ve Slezku doporučujeme v těchto případech tento postup: „Jak ti kdosi cosi takiego vboči, ser na bonton a řidkim guvnem mu střikni v oči!“

Pokud se někdy k tomu rozhodnete, nezapomeňte to ovšem udělat s láskou!

-pokračování-

---

Další informace:

• https://www.bible.com/en-GB/bible/509/luk.4.1-7
• https://www.bible.com/cs/bible/509/REV.17.4-6