Ing. Ivo Wiesner (1933–2008) je pro mne srdeční záležitostí. Stál u zrodu mého probouzení se do četných oblastí mimo realitu tohoto světa a byl to on, kdo ve mne probudil touhu poznávat a znát dávnou historii střední Evropy a českého etnika v ní. Jeho dílo je rozsáhlé a přináší řadu podnětných informací, které vám spolu s mými texty a dílem Zecharii Sitchina pomohou vytvořit si obraz, který vám oficiální věda jednadvacátého století nemá šanci dát.
Motto: Vysílání České televize je něco jako permanentní Večerníček. Každý den vnáší do našeho života novou spoustu pohádek. Mám rád tu o Karkulce i tu o Budulínkovi. Ale nejčastěji si při poslechu jejího vysílání připadám jako to pověstné kůzlátko, jak k němu hovoří ten vlk s upilovaným jazykem. (ragauian)
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu po určité odmlce k nepřebernému myšlenkovému bohatství skvělého českého spisovatele a autora řady knih Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem se soustředil na jeho zpracování historie lidstva z dostupných pramenů mimo tuto realitu, kde autor zpracovává poznatky z několika zdrojů, vzájemně je porovnává a také vyhodnocuje a spojuje do určitého obrazu minulosti osídlení této Země v dávné minulosti. Text případně doplním poznámkami se svými podněty k danému tématu. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu dalších poznatků, které rozšíří vás obzor nejenom o znalost dob minulých, ale v tomto případě vás přivedou i k počátkům dějů, které ovlivňují život váš i život celého lidstva jako celku dodnes.
Když odeznělo řádění živlů vyvolaných posledním cyklem planety Nibiru v roce 3449 př. n. l., větší část Elohim se vrátila na Zemi a pokusila se o její ovládnutí, jak to popisuje bible.
Jejich pokusy nebyly příliš úspěšné a v podstatě nebyly nikdy ukončeny a pod zástěrkou dezinformací probíhají dodnes, především na teritoriu západní Evropy a na americkém kontinentu, tedy na zbytku bývalé atlantské domény Maldekianů.
Motto:Bylo by zajímavévědět, jestli i na jiných planetách žijí inteligentní bytosti a fakta o nich by nás jistě šokovala. Ještě zajímavější bude, až tyhle inteligentní bytosti navštíví naši planetu a kontaktují politiky ve vládách celého světa a USA a EU zvláště. Budou v šoku z poznání, že na Zemi inteligentní bytosti už dávno vymřely. (ragauian)
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu po určité odmlce k nepřebernému myšlenkovému bohatství skvělého českého spisovatele a autora řady knih Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem se soustředil na jeho zpracování historie lidstva z dostupných pramenů mimo tuto realitu, kde autor zpracovává poznatky z několika zdrojů, vzájemně je porovnává a také vyhodnocuje a spojuje do určitého obrazu minulosti osídlení této Země v dávné minulosti. Text případně doplním poznámkami se svými podněty k danému tématu. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu dalších poznatků, které rozšíří vás obzor nejenom o znalost dob minulých, ale v tomto případě vás přivedou i k počátkům dějů, které ovlivňují život váš i život celého lidstva jako celku dodnes.
Ivo Wiesner v knize „Do ráje projdeš peklem“, uvádí slova z channelingového zdroje „Awareness“, který dále říká, že: „Jehovah již skončil se snahami o zničení lidstva a přestal s vytvářením chaosu, který rozpoutal svými genetickými a mocenskými operacemi, ještě dlouho před svou smrtí započal proces obnovování původní harmonie energie Země, protože mu to bylo přikázáno“.
Motto: Člověk si vytváří to, jak žije, svojí vlastní myslí. Nelíbí se vám, jak žijete? Změňte své myšlení a změníte svůj život. Vše je ve vašich rukách. Nikdo jiný to za vás neudělá! (ragauian)
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu po určité odmlce k nepřebernému myšlenkovému bohatství skvělého českého spisovatele a autora řady knih Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem se soustředil na jeho zpracování historie lidstva z dostupných pramenů mimo tuto realitu, kde autor zpracovává poznatky z několika zdrojů, vzájemně je porovnává a také vyhodnocuje a spojuje do určitého obrazu minulosti osídlení této Země v dávné minulosti. Text případně doplním poznámkami se svými podněty k danému tématu (jak ostatně bývá mým zvykem). Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu dalších poznatků, které rozšíří vás obzor nejenom o znalost dob minulých, ale v tomto případě vás přivedou i k počátkům dějů, které ovlivňují život váš i život celého lidstva jako celku dodnes.
Upozorňuji, že níže uvedené informace pocházejí z období existence státního útvaru na území našeho státu, kdy zde byl komunistický totalitní režim a svoboda slova byla tedy značně omezena. Nemusí tedy být pro vás, dnešního čtenáře, tím pravým ořechovým a mohou i nevratně poškodit vaše mínění o dnešním světě. Buďte proto opatrní a prověřujte je svým srdcem, které (jak víte) jediné zná pravdu. Pokud byste (náhodou) měli pocit, že by se již tehdy vyprofilované náhledy do historie lidstva skvělého spisovatele a Čecha Ivo Wiesnera v rámci dnešní tzv. liberální demokracie mohly setkat s nepříznivou odezvou a být potlačovány mocenskými strukturami, pak musí jít buď o naprosto chybné vnímání skutečnosti nebo o fakt, že se nám snaží cenzura kvést stejně jako zamlada. A to se přece v „demokracii“ stát nemůže. Nebo snad ano?
Motto: Pokrok dnešní vědy je z velké části pouze arogantní přisvojení tiše uznaných starých pravd. /Pierre de Lasenic/
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
Motto: Snažíš-li se proniknout do zahrady růží mudrců nemaje klíče, podobáš se člověku, který chce kráčet, nemaje nohou. Atalanta Fugiens (Michal Maier, 1618).
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
Motto: Každá lidská bytost v sobě nese původní božské vědění, které je mocnější než lidský rozum i naše ideje a které bylo dříve, než naše logika. Obsahujíc sjednocení příčin a následků směřuje naše vědomí k nejvyšší dokonalosti. /O mystériích egyptských/
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
Tito hnědí Lyrané, pravděpodobně identičtí se Suerny (Nagoliany, Nagasy), byli podle Germane extrémně pasivní a nebojovnou entitou, proto první etapu války démonů za vlastních velkých ztrát prohráli a byli vytlačeni do jižní Indie, přičemž ztratili i ostrov Lanku, ale usídlili se v Asámu, Barmě, Thajsku, Horním Egyptě a archipelagu Rutas – Sansára. V poslední válečné kampani byli Trigardi poraženi armádou Parašurámy a ze svých teritorií posléze vytlačeni jednak na americkou pevninu, jednak do severní Evropy.Tolik krátký přehled závažných historických událostí. Pokračování textu S Ivo Wiesnerem o dějinách lidstva, o alchymii a teurgii, o tajných vědách minulosti a jiných zajímavostech z historie dávných věků /2/→
Motto: Zbav se prachu Země, chceš-li porozumět Vesmíru. Zbav se hvězdného prachu, chceš-li naslouchat /Ivo Wiesner/
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
„Věda“ zvaná antropologie tvrdí, že současné lidstvo pochází z kromaňonského člověka, jehož pozůstatky a artefakty nalezené převážně v západní Evropě mají stáří přibližně 40 000 let, nálezy na americké pevnině pak jsou zhruba snad o 15 000 let starší. Podle teorie odvozené z idejí darwinistů se současné lidské rasy vyvinuly z kromaňonského člověka teprve za posledních 40 000 let. To, poměřováno z hlediska známých biologických a genetických mechanizmů, je úkol, který je velmi pravděpodobně nad síly zdejší přírody… Genetické odlišnosti rasových znaků jednotlivých částí lidstva jsou tak výrazné, že by se musely přirozenou cestou vyvíjet po statisíce či až miliony let…
Pokračujme se zveřejňováním textu knihy vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/ s názvem „Děti moudrých draků“. Jistě vás zaujmou podrobnější informace o vzniku entit dnešních lidí, jejichž těla právě jako duše dnes nosíte. Ve svých článcích zabývajících se rekonstrukcí lidské psychiky jsem velmi omezen místem a nutností soustředit vaši pozornost na hlavní téma, takže v otázce původu a vzniku člověka značně zjednodušuji. Věřím, že tyto řádky s radostí přivítáte.
J. R. Tolkien: Quenta Silmarillion
Má-li člověk porozumět podstatě Zla a Dobra, smyslu zákonů Stvořitele a harmonii Universa, musí především porozumět smyslu své existence a pochopit své poslání v tomto světě. Poslání člověka uvádí více či méně zřetelně řada starých knih, nejsrozumitelněji hovoří Kniha Dhyanů (viz motto této kapitoly) a eposy ligursko-iberského původu, obsažené v Tolkienových dílech (Quenta Silmarillion). Ilúvatar (Stvořitel) dlel celý věk o samotě v zamyšlení a pak rozhodl:
Nedávno jsem dotáhl do konce zveřejňování textu knihy vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/ s názvem „Národ v lénu bohů“ a můj záměr se setkal s jednoznačným úspěchem, mnozí z vás mi to dali a stále dávají najevo při osobní či elektronické komunikaci a jsem tomu opravdu rád… připomeňme si osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo nedošlo v naší zemi zdaleka takové popularity, jakou si zaslouží…
Ivo Wiesner byl absolventem písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Byl autorem více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa. Napsal tyto knihy:
Světlo z dávných věků, Národ v lénu bohů, Předpeklí ráje, Bohové a apokalypsy, Děti moudrých draků, Rozprávění s bohy, Poutníci do země andělů, Alchymie a theurgie svatého ohně, Stezka draka, Temné mocnosti proti stezce draka a spolu s manželkou přeložili védský spis o létání Vimaanika Shaastra.
Pozn.: Jako stěžejní zdroj pro hypotézu o vzniku Země, naší Sluneční soustavy a vzniku života na Zemi uvádí Ing. Ivo Wiesner „Knihu Dhyanů“, podle jeho informací uloženou u kněží tibetského kláštera Bonn-po. Jedná se údajně o nejstarší knihu na světě. Skládá se z několika tenkých kovových fólií s vyraženými idiomatickými grafémy, jež měly plný, ustálený význam, takže k jejich porozumění nebylo nutné znát původně použitý jazyk. Z těchto grafémů se později vyvinulo obrázkové, klínové a hieroglyfické písmo i čínské idiomatické znaky. Bohužel dnes je „Kniha Dhyanů“ nedostupná, takže tuto informaci nelze ověřit. Ing. Wiesner uvádí, že tato kniha podává nejpravdivější rámcový obraz událostí a jevů stvořením světa počínaje a stvořením člověka konče a dokládá to řadou tvrzení ve své knize „Stezka Draka“. Lze vysledovat i určité společné body se sumerskými záznamy, ze kterých vychází Z. Sitchin ve své 12. planetě »
Zecharia Sitchin: DVANÁCTÁ PLANETA | This cylinder seal, VA-243 in the Berlin Near Eastern Museum, shows the sun in the center (!), surrounded by eleven orbiting bodies that include the Moon, Pluto and the yet to be recognized Planet X — Nibiru (Nimiru, Marduk, or Amanyam).
Starobylé bonnské texty zaznamenávají, že před mnoha věky byl vzhled Země jiný než dnes. Země obíhala kolem Slunce mnohem blíže a také směr jejího otáčení kolem vlastní osy byl opačný. Proto kdysi Slunce vycházelo a zapadalo na východě. Dny byly kratší a podnebí bylo subtropické s bujnou florou i početnou faunou. Poměrně blízko Země obíhala další planeta, několikanásobně větší než Země, a byla obydlená vyspělou civilizací pocházející z oblasti Plejád.
Tir, Maldek, Malona
Tato planeta zářila zlatožlutým světlem, a tak byla nazvaná Zlatá planeta či Žlutá planeta. Měla ale další jména jako Tir, Maldek, Malona. O civilizaci, která tuto planetu původně obývala, není mnoho známo, snad jen to, že v čele byla bytost Og či Ogo, která je v esoterické tradici ztotožňována s Luciferem či Zářícím Hadem.
O civilizacích obývajících v téže době Zemi jsem se zmínil v předcházející kapitole. Starobylé báje vyprávějí, že Og se svým lidem se časem dostal do sporu s jinými skupinami bytostí žijícími na Zemi a spor se postupně vyostřil v dlouhé a úporné války v meziplanetárním prostoru. V těchto válkách byl lid Oga nakonec poražen a zatlačen zpátky na Maldek.
Krátce poté byla uskutečněna Lhay záměna sluncí a bezprostředně na to došlo k obrovskému výbuchu Tiru, který planetu Tir roztrhal a způsobil planetární kolaps. Příčina exploze Tiru není známa. Mohlo to být nezvládnutelné působeni slapových sil uvolněných při záměně sluncí, ale stejně dobře mohlo jít o důsledek selhání experimentů s novou zbraní připravovanou civilizací Tiru. Tir, který byl asi desetkrát větší než Země, byl roztrhán a největší troska byla vymrštěna do kosmického prostoru, ale Slunce ji svou gravitací udrželo v dosahu, takže troska začala obíhat kolem Slunce po velmi extrémní oběhové dráze, jejíž rovina svírá nyní s rovinou ekliptiky úhel přibližně 46°.
Nimiru, Nibiru, Marduk, Amanyam
Délka oběhu trosky kolem Slunce je odhadována na 700–800 let a vždy jednou za 6 115 ± 50 let se přiblíží velmi těsně k Zemi. Podle zlomových struktur dna Atlantického oceánu a intenzity působení na Zemi odhaduji hmotnost této trosky na 5,8–6×1027 g, takže je srovnatelná se Zemí, která má 5,9736×1027 g.
Starověké národy o existenci této nebeské nestvůry věděly a daly ji mnoho jmen: Nimiru, Nibiru, Marduk, Amanyam a další.
Tak se Nibiru stala osudem Země a lidstva, jehož existenci a evoluci determinuje opakujícími se ničivými cykly s intervalem 6 115 let (vypočtená střední hodnota cyklu). Kdy přesně došlo k destrukci Tiru, to není zatím možné zjistit, ale máme k dispozici poměrně přesný odhad prvého ničivého úderu, kterým Nimiru postihla Zemi v roce 113 519 ± 100 př.n.l.
Hledání pravdy? Aneb věda, která nic neví a nahrazuje to dogmaty
Věda i náboženství mají mnoho společného, protože hledání pravdy bylo vždy podstatou všech náboženství v čase jejich jara. Hledání pravdy také je, nebo by mělo být, vždy podstatou lidské existence a činnosti. Ale je tomu skutečně tak?
Coin of Emperor Constantine I depicting Sol Invictus with the legend SOLI INVICTO COMITI, circa 315
Když ve 4. století prohlásil římský císař Konstantin I. (Flavius Valerius Conslantinus) křesťanství za státní náboženství, skončilo pronásledování křesťanů a byl dán počátek budování mocné síly ne-svaté církve římské (tzv. cézaropapismus znamená sloučení moci císaře a papežství v zájmu ovládání oveček). Etatizací (zestátněním) získala římská církev moc a bohatství, ale křesťanství za to zaplatilo ztrátou čistoty Kristova učení, které bylo překrouceno a přizpůsobeno potřebám a záměrům římského státu pro ovládání ovčanů » Hledání pravdy postupně upadlo v zapomenutí, protože v čase boje o moc i území byla pravda utopena v moři krve a utrpení nekřesťanských národů, především Keltů a Slovanů.
S nadhledem a lhostejností pohlížej na rozkoš, bolest, ztrátu i zisk, vítězství i porážky. Jsou to pouhé malichernosti tohoto světa, nepatrné kaménky na dlouhé cestě k Pravdě, které nepřežijí tvé hmotné tělo. (Sutta Nipata)
Prolog
Ti, co požadují důkazy jevů, stejně nejsou schopni je přijmout jako pravdu, ať je jakkoliv průkazná. Proto je požadavek podání důkazu pouhou výmluvou pro lenivou mysl. (Dalajláma)
Od raného mládí jsme byli vychováváni ve zdánlivém bezpečí a jistotě karteziánsko-newtonovského paradigmatu. Mnozí si ochotně osvojili aroganci materialistického světonázoru s jeho pragmatickými argumenty o všemoci hmoty. S posvátnou úctou a hlubokým obdivem pohlížíme na bizarní chrám vědy, ale uniká nám skutečnost, že je podepřen velkým množství nouzových opěr.
Statisticky významná výpověď o existenci vědomí člověka i po smrti a po zániku hmotného lidského těla
Lékaři a thanatologové dokáží dost dobře vysvětlit faktum smrti individua a výmluvně popíší i samotný proces umírání člověka. Na dotaz co je po smrti tvrdí, že „nic“. Jenže co je to „nic“? Poslední poznatky kvantové mechaniky dost přesvědčivě prokazují, že „nic“ vlastně nemůže existovat, protože v rámci Universa má i „nic“ vždy zcela konkrétní a nenulový obsah. Člověk se ale skládá z hmotného těla a nehmotné entity, která je nepřesně pojmenována jako „vědomí“. Biologické interpretace kvantové mechaniky vedou k poznání, že „vědomí je zcela specifickou formou energie, jejíž podstata nám ale stále uniká. Tvrzení vědců, že po smrti člověka již není „nic“, není tedy pravdivé, ale jde zřejmě pouze o jedno z mnoha mylných dogmat materialistické filozofie.
Seznamujeme se zde již v třetím pokračování » s textem etického kodexu člověka, který pro vás zpracoval český spisovatel a vizionář Ivo Wiesner. Tento kodex nese v sobě souhrn informací o tom, co a jak by měl znát a respektovat člověk, žijící právě tady a teď na planetě Zemi, aby se přiblížil se cíli svých inkarnací — znovuzrození se v duchu a definitivnímu odchodu k životu do světů vyšších vibračních rovin bez nutnosti dalších inkarnací na této Zemi. Při příležitosti začtení se do tohoto věky prověřeného kodexu si povíme i tentokrát něco o tom, co ho může vhodně doplnit. Totiž něco o tom, jak tento etický kodex v dnešních podmínkách naplnit konkrétními skutky.
V první části » jste se začali seznamovat s textem etického kodexu člověka, který pro nás všechny připravil na základě dlouholetého studia starých dochovaných písemných materiálů český spisovatel a vizionář Ivo Wiesner. Souhrnně dal dohromady soubor informací o tom, co a jak by měl člověk, žijící v dané inkarnaci na této planetě znát a respektovat, aby naplnil smysl svého pobytu zde a přiblížil se cíli svých inkarnací — znovuzrození v duchu a odchodu k životu do světů vyšších vibračních rovin. Z jeho podání je zřejmé, že veškeré tyto informace byly na Zemi přítomny již v dávné minulosti a byly známy našim předkům. Příčinou jejich „zapomnění“ a dnešní neznalosti ze strany lidstva je především to, že si před mnoha staletími uzurpovala monopol na duchovní vedení lidstva ta proslulá parta Satanových pohůnků ve Vatikánu a dodnes řádí mezi námi jak černá ruka.
Český spisovatel Ivo Wiesner nám daroval svou prací na řadě svých knih nesmírné hodnoty svého ducha. Osobně si jeho práce velmi vážím, protože jeho závěry ze studia pramenů z tohoto světa i z channelingových zdrojů velmi dobře korespondují s těmi, kterých se za mého života dostalo mně osobně. Podívejme se dnes spolu na jeho pohled na to, jak by měl člověk na Zemi žít, aby byl jeho život v souladu se zákony Univerza /chcete-li: zákony božskými/ a naplnil tak své osobní poslání. Spisovatelův originální a pronikavý vhled do spleti dějů v našem bezprostředním okolí, kterému dnešní člověk diky dokonalé dezinformační masáži bohužel naprosto většinově nevěnuje žádnou pozornost, si rozvineme a doplníme o to, co i v těchto pramenech chybí a proto vám to ani Ivo Wiesner nemohl předat. Doplníme si to /již po kolikáté/ i o mé poznámky, týkající se způsobů konkrétní realizace zásad etického kodexu v jeho textu uvedených.
Tentokráte si představíme souborný text tohoto tzv. „etického kodexu člověka“. Tento kodex v režii Ivo Wiesnera obsahuje informace o stvoření člověka, jeho údělu a poslání dle záměru Stvořitele tak, jak je tento skvělý český badatel v dávné historii lidstva našel a extrahoval z řady starých textů, které měl možnost prostudovat. Informuje nás v tomto kodexu, že člověk byl stvořen jako polydimenzionální / v mé terminologii multidimenzionální / bytost jinými vyššími bytostmi po božské linii shora podobně jako ony byly stvořeny dříve těmi ještě vyššími. Uvádí, že nejvyšší částí polydimenzionální bytosti zvané „dnešní člověk“ / a tedy jedině skutečně „živou“ částí člověka v pravém slova smyslu / je sekvence samotného Stvořitele a Božské Matky, která byla při stvoření do něj vložena a proto je jejich přímým potomkem / vlastní tedy božskou jiskru, je jako původně zvířecí člověk spojen s člověkem duchovním /.
Pokračuji v programu vašeho seznámení s dílem vynikajícího českého autora Ivo Wiesnera /1933–2008/, tentokráte knihy s názvem Poutníci ze země andělů. Připomeneme si tak osobnost tohoto vynikajícího člověka a spisovatele, jehož dílo se zabývá dávnou historií slavných předků našeho národa a je protiváhou západně pojaté historiografické verze existence Slovanů v Evropě jako jakéhosi „omylu“ dějin, se kterým se naši nejbližší sousedé, Germáni již několikráte pokusili po dobrém i po mnohem méně dobrém razantně vypořádat. A snaží se o to dodnes.
Ostatně tentýž princip nacházíme u mnoha starých, ale i nedávných národů. Několik rodin tvořilo rod, v jehož čele stál obvykle nejstarší a nejmoudřejší praděd či děd, jehož rozhodnutí nad členy rodu nemělo odvolání. Každý rod měl svůj rodový znak — totem, obvykle stylizovanou podobu váženého zvířete, rostliny, hvězdy, či jiného jevu. Někdy se stávalo, že rod postupně přijal i totemové jméno významného předka. Řadou rodů byl tvořen kmen, v jehož čele stál obvykle druid zrozený z jeho středu, který se opíral o kmenovou radu složenou z náčelníků jednotlivých rodů. Kmenový náčelník měl nad kmenem neomezenou moc a plně odpovídal pouze Nejvyšší Bytosti, či prostřednictvím druidského velekněze podřízeným bohům.
Pojem „barbaři“ byl použit již Řeky původně pro všechny národy, jejichž řeči Řekové nerozuměli. Později tento termín nabyl až pejorativního významu zdůrazňujícího civilizační nevyzrálost a méněcennost některých etnik projevující se hrubostí, krutostí a nevzdělaností.
Od Řeků toto pojetí v podstatě převzali i Římané, kteří již za barbary považovali všechny národy a etnika neřímského původu, přestože mnohé z nich neměly o nic horší kulturu než Řím samotný. Příkladem mohou být především Keltové. Když křesťanská církev římská získala koncem 4. století n. l. rozhodující vliv v západní části rozpadající se Římské říše, vytvořila si velmi pevný ideologický a mocenský klíč k ovládnutí vytvářející se mocné říše germánských Franků.
Tím začíná usilovné a cílevědomé pronásledování (prý) „pohanů“, tedy národů a etnik ideu falešného západního křesťanství » nevyznávajících. Katolický klérus úzce spojený s franckými panovníky začíná používat ideu křesťanství jako zásadní ideologické zdůvodnění expanze francké říše do původního keltského a slovanského prostoru.
Jestliže tak podrobně hovořím o Libuši, bylo by chybou nezmínit se také o skvělém pokladu, který přináší věnem rodu Přemyslovců. Traduje se, že tento poklad je dosud skryt v hloubi Vyšehradu a spolu s duhově zářícím zlatým trůnem v budoucím čase jednou vyjde na povrch. Věnná část pokladu byla přemyslovskými panovníky dále rozmnožována.
Pokud někdy panovník v nouzi část pokladu vyzvedl, tak desetinásobek brzy vrátil. Mnoho cizích králů a dobrodruhů se tento poklad snažilo získat, ale bez úspěchu. Místo jeho uložení vešlo do hrobu spolu s posledním Přemyslovcem zrozeným „po meči“. Jak úžasný to musel být asi poklad, můžeme stěží odhadnout z velikosti, vzácnosti a čistoty drahých kamenů, zasazených v korunovačních klenotech českých králů, které prý byly z přemyslovského pokladu pro tento účel kdysi vyzvednuty.
Nejprve pro Václavovu korunu, z níž byly převzaty i do korunovačních klenotů krále českého a římského Karla, toho jména čtvrtého. Jedná se o skupinu obrovských spinelů, rubínů a safírů, vesměs pocházejících z Orientu, i když je možné, že některý ze safírů pochází z Jizerských hor od Safírového potoka.
Jistě mnohého čtenáře napadne, odkud Liban věnný poklad získala. Je pravděpodobné, že to byla část pokladu vyšehradského nemethonu, která byla dána i věnem novému budoucímu národu, pokud se nejednalo o celý poklad svatyně. O značném stáří drahokamů svědčí mimo jiné i prastarý a nepříliš dokonalý způsob opracování do nepravidelných „muglí“. Tak tvrdé a houževnaté kameny jako jsou rubíny a safíry se musely starým mistrům brusičům opravdu obtížně opracovávat.
Tuto vysoce kvalitní repliku vyrobil jeden z nejlepších českých zlatníků a výtvarníků – Jiří Urban. Foto: ceskekorunovacniklenoty.cz
Mnohem starší, odhadem asi z období vrcholící „halštatské éry“, je pověst o ohnivém býku, vztahující se k jeskyni Býčí skála v Moravském krasu. V této jeskyni se nacházela jedna z nejdůležitějších svatyní té doby, která sloužila jednak ke slavnostnímu nastolování krále či knížete Keltů, jednak byla místem kultovního pohřbu zemřelého krále žehem.
Svatyně sama byla zasvěcena obávanému božskému oráči a dřevorubci Esuovi, který se zde často zjevoval jako bílý či zlatý býk. Byla zde i posvátná kovárna, v níž druid-kovář prastarým předepsaným způsobem vykoval pro nového krále meč, dýku, přílbici a pancíř, ale mrtvému králi naopak tuto zbroj odebíral a rituálním způsobem ji zničil. Patrně se zde konaly i pohřby žehem druidů a popel mrtvých se odevzdával lesům, loukám a potokům. Keltové, podobně jako Árjové, věřili (věděli!), že smrt je jenom „středem dlouhého života“, která otevírá brány nových poznání.
Nositeli a šiřiteli keltské kultury v českém, moravskoslezském a slovenském (západním) prostoru byli potomci prvé keltské vlny, která k nám dorazila někdy kolem 8. století př. n. l. Tito Keltové se usídlili na vrchovinách a v podhůří hor, v zalesněných územích horních povodí našich řek.
Keltové — původní obyvatelé území Čech, Moravy a Slezska
Keltská opuková hlava héroa ze Mšeckých Žehrovic, 3. st. př. n. l. Tzv. „héroové“ jsou synové nesmrtelných bohů s pozemskými ženami.
Byl to lid přinášející s sebou již vykrystalovanou duchovní kulturu, pevnou sociální organizaci a na svou dobu velmi pokročilé technické znalosti a dovednosti. Hlavní slovo měla kněžská elita — druidové, která dohlížela i na vojenskou a správní šlechtu. Prostý lid „ambakté“ byl veden a vychováván v duchu vysoké sociální i duchovní etiky k pracovitosti, vzájemné snášenlivosti, poslušnosti náčelníků a druidů a k uctívání bohů.
Dochovalo se několik verzí mýtů o Dionýsovi a já uvádím verzi, o níž se domnívám, že je v nejmenší míře zasažena mladšími vlivy: Zeus našel zalíbení v Semelé — překrásné dceři pozemského krále Kadma. Diova náklonnost, jak už to chodí, nezůstala bez následků. Při předčasném porodu Semelé zemřela a nedonošeného synka si Zeus zašil do svého stehna (podle jiné verze do boku) a tak jej donosil místo zemřelé matky.
Naxos tetradrachmon shows Dionysos, ca. 410 B.C
Syn obdržel jméno Dionýsos, což v překladu znamená přibližně „prostředník mezi Diem a národem Nýsů“, kterýžto národ měl Zeus v oblibě a vyvolil jej k výchově svého syna. Dionýsos vyrůstal a pod dohledem mudrce Siléna a nymf získal všestranné vzdělání tak, jak určil Zeus.
Nýsové byli jedním z čelních árijských kmenových svazů, který Árjům dával krále i vojevůdce a přední mudrce. Nýsové žili v pohádkově krásné zemi Nýsaie, rozkládající se mezi řekami Kofénem (Kábul) a Indem. Hlavní město Nýsa leželo na úpatí hory Méros, na kterou spolu často vystupovali a kde rozmlouvali otec se synem, tedy Zeus s Dionýsem.
Když dospěl a ukončil svůj výcvik, dostal Dionýsos od otce dva hlavní úkoly: Prvým úkolem bylo dobytí a civilizování Orientu (Indie) a druhým bylo sjednocení starých Řeků a pozvednutí jejich ducha.
Tento text doplňuje seriál Národ v lénu bohů » Obsahuje další stopy, které nezávisle na Ivo Wiesnerovi potvrzují obrovskou duchovní úroveň Praslovanů, kterou mezi řádky můžete vyčíst i v oficiálních encyklopediích. Ačkoliv se oficiální západní „věda“ ruku v ruce s církví snaží vytvořit dojem, že Slované byli „pohané“ a „neznabozi“, opak je pravdou. Ve skutečnosti bychom mohli naše předky nazvat gnostiky — tedy těmi, kteří skutečně vědí, jak tento svět funguje a znají jeho skutečnou historii, ne tu zfalšovanou, kterou nám vnutila drakoniánská církev.
Ve skutečnosti je to tato církev, která zničila Kristovo gnostické učení o poznání sama-sebe a dodnes vede lidstvo po široké modlářské cestě do nikam — jak jsme podrobně doložili v dalších textech o historii církve na ragauian.cz » Dejme slovo encyklopedii:
Slovanská mytologie » je souhrn představ o přirozenosti světa a bozích Slovanů. Vychází z tzv. proto-indoevropské mytologie a nejblíže má k mytologii Baltů. Díky snaze katolického Západu o její likvidaci je zachována pouze ve zlomcích a v nepůvodní podobě. Pokusy o rekonstrukci slovanské mytologie proto vychází především ze zpráv křesťanských autorů brojících proti přežívajícímu „pohanství“, kronikářů, folklóru, lingvistiky a komparativní mytologie. I přes potlačování však existuje bohatý materiál svědčící o animistickém pohledu na svět a také o sezónních slavnostech, svědčících o cyklickém chápání času.
Víme, že část populace Hyperborejců se před kataklysmatem zachránila a odešla ve dvou kolonách na jih, ale kam ve skutečnosti odešli? Mapa nás poučí, že Lomonosovův hřbet (pravděpodobně Hyperborea) jedním koncem svého oblouku se dotýká Novosibiřských ostrovů a druhým koncem Ellesmerova ostrova, sousedícího s Grónskem.
Hyperborejci tedy mohli odcházet nejspíše přes Ellesmerův ostrov do Grónska a podél jeho východního pobřeží měli možnost přeplout na Island a odtud dále na Britské ostrovy nebo do Skandinávie. Postupovat z Ellesmerova ostrova západ ním směrem bylo zřejmě nemožné vzhledem k existenci kanadského ledovce. Druhá kolona po dosažení Novosibiřských ostrovů měla možnost volby postupu západním směrem, nebo jihozápadním směrem podél Leny, přes Sibiřskou plošinu a dále podél horských masivů Sajan a Alatau.
Západní směr byl pravděpodobně již v té době neprůchodný, protože v cestě stála hustá bažinatá tajga Západosibiřské nížiny. To vše jsou pouze předpoklady vycházející z reálné situace.
Skutečnost je taková, že od počátku 3. tisíciletí př. n. l. se po obou kolonách Hyperborejských vyhnanců slehla zem. Nedlouho po zániku země Hyperborejců se na Euroasijské pevnině takřka náhle vynořují dvě nové entity: Keltové a Árjové, přičemž Keltové se vynořují v západní Evropě a Árjové na východě v podhůří Hindúkuše.
Domnívám se, maje pro to dobré důvody, že Keltové i Árjové jsou přímými potomky oněch dvou zmizelých kolon hyperborejských utečenců.
Povězte mi, Čechové, zda víte, kým jste? Jak
sladké je jméno ráje, z něhož přicházíte?
Zákonem Nejvyššího vám úděl je dán. Zda
mu dostojíte?
Lúcíno cudná, tvůj již panuje bratr
Chraň jinocha, který přijíti má
jím končí železné plémě…
(Vergilius)
Prastará tradice říká, že na Zemi je mýtické posvátné místo, kolem něhož po dlouhých věcích vyroste město proslulé duchovní čistotou. Na konci Železného věku se v tomto městě setkají „Čistí“ (bohové s malým „b“), aby s tímto národem vstoupili do nového Zlatého věku, jak stanoví vůle Nejvyššího.
V prastarém jazyce je ono posvátné místo zváno „PRAGA ALBHA“, což znamená „Místo setkání Čistých“.
V tomto textu, založeném na úvahách Ivo Wiesnera, se podíváme na vzdálenou historii lidstva, na období předcházející sumerskou éru — analyzovanou Sitchinem v jeho slavné Dvanácté planetě »
Zatímco Zecharia Sitchin vás uvede do nejstarší archeology zdokumentované civilizace — sumersko-babylonské — o Wiesnerovi toto neplatí, jeho dílo totiž musí být zákonitě poměrně hodně spekulativní — jelikož těch archeologických stop je v daném období podstatně méně…
Zatímco Zecharia Sitchin se zabývá neuvěřitelným a fantastickým úsvitem civilizace po velkém přelomu, po archeology zaznamenané barbarizaci lidstva, která probíhala po poslední celosvětové katastrofě někdy mezi lety 11000 až 6000 před naším letopočtem — Wiesner se snaží hledat příběh předchozí před-katastrofické civilizace.
