Ve své praxi rekonstrukce lidské psychiky se běžně setkávám s něčím, čemu tahle společnost absolutně nevěnuje žádnou pozornost. Pomaličku sice přichází do povědomí lidí fakt, že naprostá většina psychických bloků a případných následných stavů poruch psychického a fyzického zdraví má svůj původ v raném dětství, ale velkým tabu zatím zůstávají často havarijní prožitky budoucího dítěte v období prenatálního vývoje. A nikdo v podstatě neučí budoucí rodiče aby se problematickému chování, jednání a myšlení v období vývoje dítěte v prenatálu vyhýbali.
Rád bych dnes vnesl do této oblasti alespoň trochu světla ze svých osobních zkušeností. Jde mi především o to, aby se početí dítěte a samotné rodičovství stalo uvědomělým aktem zbaveným vlivu nahodilosti a s tím spojených psychických šoků pro budoucího človíčka.