Byl jednou jeden pán kolem čtyřicítky a jak už se to mužům stává, našel si jinou – po třech letech to prasklo.
Bylo to někdy v říjnu jednoho roku a začal obvyklý kolotoč – o to intenzivnější, že on i ta jeho, co ji opouštěl, byli původem z takové nóbl vesnice a jejich rody tam něco znamenaly – prostě, bylo to jako kdyby Romeo po letech manželství podvedl Julii.
Vypráví paní M.H.: nejsem už nejmladší a mnohé jsem v životě prožila – mám dva syny a myslím, že jsem je vychovala dobře – mají své rodiny a jejich vztah ke mně je velmi pěkný – když jsem odešla do důchodu a začala jsem mít více času, hodně jsem četla – zaujala mne esoterická literatura a stále víc mne to ve volném čase táhlo i na různé přednášky a další akce tohoto druhu.
Vypráví paní M.J.: nevzpomíná se mi na to snadno – prožila jsem si své: S manželem jsme se před několika lety po dvacetiletém soužití rozvedli a pobyt s ním ve společném rodinném domě se pro mne stával stále více utrpením – nakonec jsem si nevěděla rady a se svými depresemi a nočními můrami jsem skončila v ordinaci psychiatra – dostala jsem léky a doporučení, abych změnila místo pobytu.
Tak jsem na čas opustila Prahu a našla si zaměstnání kus od ní – do Prahy jsem se vracela jen občas kvůli dětem – problémy mé psychiky se však vystěhovaly se mnou a dávky psychofarmak se postupně zvyšovaly…
Vypráví paní V.Š.: Od jisté doby se mi život stal noční můrou – začalo to po rozvodu stěhováním do staré části Prahy do bytu po tetičce v letitém domě, jehož úprava mne stála spoustu peněz a stejně to nebylo nijak moc znát – v zanedbaném činžáku bydlely kromě mne a mého syna samé podivné existence a v okolí byla spousta nevlídných zákoutí.
Ani můj patnáctiletý syn sám ve večerních hodinách nijak zvláště z domu nespěchal – já jsem vycházela večer jen sporadicky a v nejnutnějších případech. Od samotného počátku bydlení zde na mne občas padala tíseň – jakoby ve zdech domu a bytu byla přítomna nějaká neznámá znepokojující síla, kterou jsem nedokázala definovat.
Po nějakém čase jsem se blíže seznámila se sousedy pode mnou a začala jsem onen nevysvětlitelný pocit tísně spojovat s tím, že podle nich (bydleli v místě už dvacet let) v tomto domě za záhadných okolností zemřeli sebevraždou už nejméně tři lidé… a prý se šušká, že jich dříve, snad až za první republiky, zemřelo taky několik.
To však nebylo ničím proti tomu, co s čím jsem se já a můj syn začali později setkávat přímo v našem bytě – v noci nás náhle probouzelo nevysvětlitelné hlomození, které okamžitě utichalo, když jsme se probudili – jakoby někdo něco v bytě rozbíjel o zeď či co…
Vypráví paní A.H.: Přesto že jsem byla vždycky »psavec«, mám teď problém nějak začít – prožili jsme s manželem v minulých letech skutečně těžké životní období, osud k nám byl velmi krutý a naším údělem byla nečekaná a nesmírně těžká ztráta syna, který odešel v rozpuku mládí ze světa vlastní rukou.
To se přirozeně podepsalo na mé i manželově psychice i na našem vzájemném vztahu – výčitky svědomí, vzájemné výčitky, stres a nervozita měly u nás každodenní domovské právo – prostě se nám život rozsypal a ocitli jsme se ve slepé uličce.
Já sama jsem hledala pomoc v různých esoterických aktivitách a úniku z tohoto světa – duchovní semináře přinášely sice určitou úlevu, ale ta byla jen dočasná a brzy se rozplývala vniveč: Vždy se vracely hodiny a dny těžkého přemítání o tom, co se stalo a proč se tak stalo…