Podívejme se spolu na jeden z článků na téma zdraví s příchutí senzace tak, jak byl právě zveřejněn v mainstreamových médiích. Okořením ho v potřebném rozsahu svým komentářem poukazujícím na totální /a zcela zřetelně úmyslnou/ ignoranci a neschopnost oficiální medicíny pochopit pravé příčiny rakoviny jako nemoci, při které tělo člověka v podstatě spouští sebedestrukční program. Zde je text článku:
Za vánoční zázrak považuje Stanislav Vajda (30), jeho žena a tři děti to, že dostal tři měsíce života, ale nádory najednou zmizely. Lékaři jsou opatrnější — podle nich předchozí léčba rakoviny asi zničila i nově vzniklé útvary.
Foto z prosince 2016, Stáňa Seďová, Právo
Jisté je to, že od onkologů voják slyšel v září drsnou vyhlídku: Máte tak tři měsíce života, léky už nic nezmohou. Před dvěma týdny však vyšetření na tomografu ukázalo, že nádory na plicích jsou pryč.
Všichni obdivují, že Stanislav boj s nemocí nevzdal a i přes ujištění lékařů, že konec je neodvratitelný a Vánoc se nejspíš nedožije, bojoval. „Nemít děti, tak bych to zabalil. Zase takový hrdina nejsem,“ přiznává skromně Stanislav.
Efekt léčby a vůle pacienta
„Ale mám rodinu. A kamarády z armády, kteří mě strašně podrželi. Měl jsem cíl dožít se Vánoc. Nakoupil jsem dárky. A pak najednou, před pár týdny, jsem se začal cítit prostě líp. Těžko to vysvětlit. Cítil jsem, že už to neroste, nešíří se. Tak jsem lékařku požádal o kontrolní CT. Dva dny nato mi zavolala, že snímek je čistý. Rakovina zmizela. I ona z toho byla viditelně zaskočená,“ svěřil se uzdravující se muž.
„Já bych to úplně za zázrak asi neoznačila. Jde o spontánní regresi, řekněme pokračování efektu už proběhlé léčby, byť se ze začátku zdála neúčinná. I to občas vídáme,“ hodnotí totální obrat v prognóze pacienta Jana Prausová, předsedkyně výboru České onkologické společnosti JEP.
„Rozhodně ovšem musím souhlasit s tím, že zvrat významně ovlivnil psychický stav pacienta, jeho zázemí a víra. Klid, který u Standy nastal, když věděl, že vše zařídil, zabezpečil rodinu, dodělal opravy, určitě velmi pomohl. Náš imunitní systém vždy ovlivní stres, anebo jeho nepřítomnost,“ dodává Prausová.
A jak je to doopravdy?
Paní Prausová, předsedkyně Českého výboru JEP /ať už to JEP znamená, co znamená/ je určitě dobře placená z našich daní. Moudře hovoří o /řekněme/ pokračování efektu už proběhlé léčby, byť se prý zdála zpočátku neúčinná. Potvora jedna, ta „rakovina“, dělá jim, lékařům, občas pěknou paseku. A protože nemohou /nebo si netroufají/ podrobit pacienta euthanazii, aby se naprostá neúčinnost jejich léčebných metod neproflákla na veřejnost, musí pak trapně /a blbě/ tyto věci národu občas vysvětlovat.
Říká také v onom článku toto: „Rozhodně ovšem musím souhlasit s tím, že zvrat významně ovlivnil psychický stav pacienta, jeho zázemí a víra. Klid, který u Standy nastal, když věděl, že vše zařídil, zabezpečil rodinu, dodělal opravy, určitě velmi pomohl. Náš imunitní systém vždy ovlivní stres, anebo jeho nepřítomnost“.
A jsme u jádra pudla. To, co paní Prausové a pravděpodobně i jejím diplomovaným kolegům připadá jako nepodstatný vedlejší doprovodný efekt, je naopak dokladem něčeho, v čem je třeba opravdu hledat skutečný důvod vyléčení pana Vajdy.
Léčení rakoviny totiž nemá být soustředěno přednostně na fyzickou /tělesnou/ rovinu s důrazem na likvidaci zdivočelých buněk nádoru a jeho metastáz, protože tato léčba je jen pokusem odstranit důsledky něčeho, co má příčiny v psychice člověka. Neodstraníme-li příčinu, každý normální člověk ví, že následek trvá /u rakoviny obvykle až do smutného konce/. A je zde vážné nebezpečí, že tomu tak nakonec bude i u pana Vajdy.
Vy, kteří mou práci sledujete, víte, že v nitru dnešního člověka probíhá neustálé střetávání se dvou samostatných základních programů vědomí fyzického člověka /sobectví a oddělenost/ a vědomí duchovního člověka /láska a sjednocení/. Nitro člověka si proto můžeme také představit jako celoživotně existující manželství ženských energií těla /vzešlého z Matky Země/ a mužských energií ducha /přišlého od Boha Otce/. A vezmeme-li onen příměr ke klasickému manželství vážně, představme si, že ona žena a onen muž se v nitru dnešního člověka prostě nemají rádi /člověk nemá rád „sám“ „sebe“/. A trvá-li ona neláska příliš dlouho nebo je-li příliš agresívní, žena v nás prostě podá žádost o rozvod /spustí rakovinu, oním „rozvodem“ je samotná smrt, oddělení ducha a duše od již nepotřebného fyzického těla/.
Ona žena ve vás /vaše fyzické vědomí/ totiž řídí a organizuje celičký život chod vašeho těla podobně jako žena v klasickém manželství vede domácnost. Vy jako člověk této Země totiž neřídíte v sobě nic. Nebo jste si vědomi toho, že řídíte svůj krevní tlak či podíl cukru v krvi? A mohl bych samozřejmě pokračovat. Vše řídí ona žena /vědomí ženy, ženské energie/ ve vás.
A znamená-li neláska k sobě nelásku vědomí ducha /muže/ k vědomí těla /ženě/, je atmosféra vašeho vnitřního manželství podobna situaci, kdy žena v klasickém manželství denně gruntuje domeček duše /samotné fyzické tělo/ s představou, že duch /muž/ ji za to ocení, poděkuje jí a dá jí svou lásku. Ale ve skutečnosti se po celý život se musí smiřovat s tím, že onen její muž vpadne do kuchyně, aniž by se zul a sežere oběd, aniž by si jí pořádně všiml a poděkoval za něj. A pak vtrhne v těch zablácených botech do čisťounkého obýváku, hodí nohy na stůl a čumí celý večer na televizi a chlastá k tomu pivo. A v noci samozřejmě skutek utek.
Vážené ženy, kolik z vás a po jakou dobu byste tolerovaly v klasickém manželství takové chování svého muže? Týden, dva, rok nebo dokonce více? Ale vědomí vašeho těla /žena ve vás/ žije bez lásky vašeho ducha deset dvacet, třicet, čtyřicet, padesát i více let.
A pozor prosím, to platí pro všechny, i ty, kteří mají hmotné tělo mužské i ty, kteří mají hmotné tělo ženské. Protože všichni lidé v sobě mají nerovnováhu mužských a ženských energií a trpí ve svém nitru arogancí muže /ducha/ vůči ženě /egu/ podobně jak je tomu i ve vnějším světě /ve společnosti kolem vás/.
Nepochybně byste se rozvedly, vy fyzické ženy, pokud ovšem nejdete se svým sebeobětováním úplně na pokraj svých sil až k sebezničení a psychické destrukci. A rakovina uvnitř vašeho těla je vlastně aktem zoufalství ženy ve vás, vrcholným stavem protestu proti zacházení muže ve vás s vaší vlastní ženskou částí, je jakýmsi podáním žádosti vašeho těla o rozvod s tím idiotem duchem, který ji /tu ženskou část/ za její starost a opateru nemá rád a mnohdy se k ní chová až s odporem až nenávistí!
Vědomí těla prostě spustí sebedestrukční program a smrt těla je oním konečným aktem rozvodu těla a ducha.
První byl nádor v hlavě
První ránu dostal vyučený cukrář ze středních Čech, který se živil jako profesionální voják, na začátku roku 2015. „Našli mi nádor v hlavě. To jsem se dozvěděl od lékařů ve střešovické nemocnici poté, co jsem tam přišel se zvětšenými uzlinami. Udělaly se mi na krku tři boule. Až po chemoterapii mi došlo, o co jde. Neznal jsem nikoho s rakovinou. Tehdy jsem na pokoji poznal čtyři kamarády. Nikdo z nich nepřežil,“ líčí třesoucím se hlasem tvrdý střet s realitou kruté nemoci mladý otec tří dětí.
Stanislav dál zůstával v armádě a věřil, že léčba pomohla. O čtvrt roku později mu ovšem lékaři museli tuto naději vzít. Nádory se objevily v podpaží. To už musel odejít z práce a znovu nastoupil na léčbu, chemoterapii a ozařování.
Jenomže na léky se mu objevila podle jeho popisu po pěti měsících alergie. Trpěl otoky, velkými bolestmi hlavy a dalšími komplikacemi. Když navštívil lékařku, dostal od ní poslední ránu.
Prvotní a v podstatě jedinou příčinou tohoto stavu nelásky ducha k tělu u naprosté většiny dnešní populace je tato společnost se svými tolik opěvovanými židovsko-křesťanskými kořeny. Tahle společnost zcela /a zcela úmyslně/ selhává při přípravě mladého člověka na život v dospělosti. Klíčovým je fakt, že tohle morbidní křesťanské náboženství pod maskou nepravé Kristovy lásky prakticky vyhnalo Boha ze srdcí lidí samotných na nebesa a přesvědčilo je, že jsou jen těmi ubohými padlými bytostmi, které se mají Boha bát, plazit ae před ním na kolenou a prosit o jeho pomoc při spasení či znovuzrození. Což logicky po staletích církevního teroru vede k tomu, že člověk již zapomněl na to, kým vlastně je. Že je duální bytostí, která má v sobě oba duální póly vesmíru, tedy Boha /duch/ i Satana /ego/. A že disponuje vlastní silou, jak tento rozpor /cestou nastoupení lásky k sobě/ vyřešit. Tedy obrazně řečeno, jak ono někdejší oděělení Boha a Satana /pád z Jednoty/ napravit jejich znovusjednocením bezpodmínečnou láskou ducha /Boha ve vás/ k egu /Satanu ve vás/.
O neslavné, přímo zločinné roli římsko-katolické církve v tomto směru svědčí porovnání čtyř podání výroků Ježíše Krista na toto téma lidské duality, o které je výše řeč. Jedno z těch podání je původní, nedeformované, a je vzato z textu Tomášova evangelia /v historii církví důsledně zlikvidovaného, pro nás v historii neznámého, nově nalezeného až vcelku nedávno v egyptském Nag Hamádí/. Ty tři následující citáty jsou k nepoznání pokroucené varianty onoho původního výroku z Tomášova evangelia tak, jak byly v zájmu vlády nad námi při mnohých přepisováních církevními teplými bratry v Bibli pokrouceny. Porovnejte si práci církevních lhářů a podvodníků s originálem:
Tomáš 18: /ORIGINÁL církevně likvidovaný/
Ježíš řekl: Když dva spolu uzavřou mír v jednom domě, pak mohou říci hoře: "Pohni se", a ona se pohne.
Mk 11,23: /UPRAVENÝ PŘEPIS V BIBLI/
Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře,‘ a nepochyboval by v srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, stane se mu to.
Mt 18,19: /UPRAVENÝ PŘEPIS V BIBLI/
Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce.
Mt 21,21: /UPRAVENÝ PŘEPIS V BIBLI/
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.
Střechu opravil za týden
„Našli čtyři ložiska na plicích. Lékařka mi řekla, že už to nelze léčit. Ať si ještě užiju děti. Přemýšlel jsem cestou domů, jak to řeknu ženě. Mluvili jsme o tom jen ten den. Pak už ne. Chovali jsme se, jako bych byl zdravý,“ vzpomíná Stanislav.
„Když se to dozvěděli kluci z armády, přijeli a začali mi se vším pomáhat. Chtěl jsem vše připravit a mít hotové, než odejdu. Střechu jsem s jejich pomocí opravil za jediný týden. Nedokážu ani říct, jak moc mi pomohli. I psychicky. Přichystal jsem i Vánoce, aby všechno měli,“ popsal své poslední týdny mladý muž.
Z Bible se tak spolu s těmi změnami zcela vytratilo upozornění na to, že máte jako člověk dvě základní vědomí, vědomí těla a vědomí ducha /a samozřejmě třetí, součtové, vědomí duše, které máte běžně jako denní vědomí k dispozici/. Vytratilo se Kristovo upozornění o tom, že má-li najít Bůh ve vás /duch, láska/ a Satan /ego, sobectví/ opět rovnováhu v nově získané „jednotě“ a mají-li tak „spasit“ tak „sami sebe“, je to věcí nalezení té úzké cesty k realizaci toho všeho prostřednictvím /vlastního/ úsilí vaší duše, tedy vás samotných.
Cílem zákeřných církevních manipulací tohoto typu během mnoha staletí je zabránit vám v pochopení toho, co vám v těchto řádcích sděluji. Proto vám lžou a podvádějí. Proto vás straší ďáblem! Jejich cílem bylo, je a bude udržet vás v kolotoči reinkarnací, abyste mohli vytvářet opakovaně hodnoty pro ty, kteří je k sobě pak tak rádi přesměrovávají.
Pozn.: Nedá mi to, dovolte mi do toho vstoupit ještě malým upozorněním… to, co teď se chystá dělat ministr Chovanec dohromady s oním pornohercem Jandou ve věci zřízení Centra pro „odhalování“ rozvratných webů na Ministerstvu vnitra, je /podobně jako to dělala církev po dva tisíce let/ snaha zabránit lidem znát pravdu, resp. si ji svobodně vybrat z více zdrojů… uvědomte si prosím, že tahle šikana se nevyhne ani webu, který právě čtete… a tím, kdo jako první podá stížnost na „nepravdy šířené na ragauian.cz“ a bude žádat jeho zákaz, budou pravděpodobně kardinálové Vlk a Duka v zastoupení Vatikánu… přece jim tu církevní konstrukci, sice chybnou a mnohdy nekvalitně zalátanou, nebude někdo narušovat! …to by tak hrálo, že? …jsou to novodobí Koniášové, je to novodobý jezuitský řád, nové kladivo na čarodějnice… pokud si důkladně nenarazí držku a my je necháme ve volbách znovu projít do sněmovny /ty sociální demokraty/, brzy se dočkáme hořících hranic a upalování „kacířů“ u našich soudů… a vy budete mít ke čtení zase už jen Rudé právo… necháte to dojít tak daleko?
Pokračujme. Takže ten, kdo to dokáže, tedy učinit ty dva /Boha a Satana ve vás/ jedním, pohne i horou, říká Kristus. Což m.j. také znamená, že ten, kdo to dokáže, se stane „mocným“. A to také znamená, že ten, kdo to nedokáže nebo se o to ani nesnaží /i z neznalosti toho všeho/, se stává v určitém okamžiku svého života nutně „ne-mocným“.
A právě zde se nutno vidět příčiny šoku našich milovaných vzdělanců v lékařských pláštích, placených dnes již více než trojnásobnými průměrnými platy občana toho státu, z vývoje nemoci pana Vajdy. Duchovní vědomí pana Vajdy nepropadlo zoufalství nad „proradností“ vlastního vědomí těla, které se rozhodlo odejít z tohoto světa, od nezletilých dětí a nezaopatřené rodiny. K nastartování sebedestrukce určitě mělo jeho ego své důvody, o nichž bylo výše již psáno a které by nebyl problém v psychice pana Vajdy z období před vypuknutím nemoci odhalit. Pan Vajda ovšem přijal svým duchovním vědomím rozhodnutí svého těla s poklidem a porozuměním. Prostě realizoval v sobě onu esoterickou poučku, se kterou si ani mnozí z vás nevíte rady.
„Přijal sám sebe“, své tělo s jeho vědomím a ve chvíli, kdy ho už ztrácel, začal ho milovat bezpodmínečnou láskou. Byť třeba jen proto, že ho nutně potřeboval k tomu, aby stačil zaopatřit svou rodinu. A tak na rozdíl od doby, kdy byl bez této choroby a ve středu jeho pozornosti a citů bylo všechno a všichni kolem, jen ne on sám /resp. jeho vědomí těla a tedy samotné tělo, díky němuž může na této zemi jako vědomí ducha a tedy duch pobývat/, začal sledovat každé dobré ráno a začal být svému poslušnost odpírajícímu tělíčku vděčný za každičký další den a každičký zbyteček síly, kterou mohl věnovat těm, co měl rád.
A ač to mnohým z vás stále ještě bude znít neuvěřitelně, on teprve ve chvíli, kdy své tělo s jeho stávkujícím vědomím ztrácel, mu začínal poprvé v životě věnovat pozornost, přijetí a lásku, kterou mu měl dat od počátku svých dní. A jeho obrat k přijetí těla a jeho potřeb v souvislosti se zvládáním ne-moci byl zřejmě dostatečně intenzívní na to, aby se stalo to něco, co uvádí „pány“ doktory opakovaně v úžas. Vědomí těla pana Vajdy zareagovalo na změnu přístupu duchovního vědomí k sobě tak, že prostě přehodnotilo své rozhodnutí k destrukci vlastního organismu a rozhodlo se dát svému partnerovi v těle a samo sobě ještě šanci. A samodestrukční množení buněk zastavilo.
Všimněme si, že se tak nestalo naráz. Jeho tělo se už dvakrát rozhodlo pozastavit onu destrukci /nádor v hlavě a v podpaží/ ale spustilo ji i potřetí, tentokráte v plicích. Z hlediska psychiky pana Vajdy je možno říci, že při každém zlepšení či zdánlivém opadnutí nemoci jeho myšlení a přístup k sobě rychle nabral zpětný /dlouhodobě zaběhaný směr/ a vědomí těla ne-moc obnovilo. Opakované podněty ale vnitřní proměnu vnímání sebe sama u pana Vajdy dokončily a vědomí těla vyčkává, zda bude ta změna trvalá.
Je proto nutno říci, že ani tentokráte nemá pan Vajda ještě vyhráno. Vše záleží na tom, zda skutečně zakotví v sobě po těchto zkušenostech definitivně jako fakt to, že nejdůležitějším člověkem pro něj je jeho vlastní tělo se svým vědomí. Tedy tělo, které mu slouží a po této zemi ho nosí.
Právo na konci článku píše: Jeho příběh chytl za srdce nejen pacienty, pro které je obrovskou inspirací, ale i lékaře. Stanislav Vajda se stal tváří projektu Srdcerváči – Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jehož ambasadorkou je sama ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice Dana Jurásková.
I Stanislav se rozhodl změnit svůj život a místo obrany pomáhat jinde. Právě ve VFN chce nastoupit do sanitářského kurzu, aby i on byl prospěšný těm, kteří to potřebují.
Podle změny zaměstnání se ale jeví jeho vnitřní změna k lásce k sobě jako definitivní a to je pro něj i rodinu skvělé. Jak to mohu vědět? To proto, že přece znáte Kristův výrok o tom, že máte „milovat bližního svého jako sebe-sama„. Pokud se pan Vajda rozhodl milovat své bližní natolik, že je rozhodnut jim pomáhat a sloužit, pak to udělal proto, že je naplněna ta druhá část výroku „jako sebe sama“. A má-li definitivně rád „sám“ /jako duchovní vědomí, duch/ „sebe“ /ego, vědomí těla, tělo/, pak ego už v sebedestrukci pokračovat nebude…
Náš svět je tak jednoduchý, milí přátelé, a dá se v něm tak šťastně žít, když víte, jak na to a změníte přístup v prvé řadě k sobě a tím i k lidem kolem sebe a světu jako takovému. Myslete na to ve vánočním čase a hledejte tu cestu, které je štěstí vede. Vy na to máte, jen vytrvat!
Původní článek napsala Stáňa Seďová, Právo
Mám pocit, že s každým Vaším dalším textem ve mne přibývá více a více rozporů. Mívám z některých částí vašeho výkladu opravdu nepříjemný pocit, jako když se mi někdo snaží podsunout něco, co je do velké míry jeho vlastní interpretace jeho vlastních zkušeností povýšené na absolutní pravdu.
A pro mne osobně jsou to celkem stěžejní věci. Uvedu příklad, třeba mi ho objasníte.
Obviňujete církev, že straší ďáblem…. Za to vy strašítě druhou smrtí, tzv. smrtí duše.
Což je v dost zásadním rozporu s knihou a textem (Sethovy promluvy), kterou jste tady nedávno zveřejnili jako další důkaz správností vaších vhledů. Tam je na několika místech uvedeno, že podstata vědomí nemá žádný konec a je to vlastně jedna velká kreativní hra. Konkrétní odkazy na text:
„Vy existujete a rozvíjíte se jako jedinec, osobnost, ale vaše duše je věčná a má nekonečné možnosti, které nikdy nemohou být vyjádřeny skrze jednu osobnost.“ (kap. 7. Duše a její potenciál.// 530. sezení, 20. května 1970, 21.19, středa. // str. 96 pdf)
“
„“Duše je nesmrtelná stejně jako kterákoli jiná část vašeho já. Lze ji chápat jako pole elektromagnetické energie, jehož jste součástí. Je to pole koncentrované činnosti, zdroj možností, které hledají uplatnění, seskupení nefyzického vědomí, které si uvědomuje svoji identitu. “ ( kapitola 6. Duše a způsob jejího vnímání // 528. sezení, 13. května 1970, 21.03, středa //str 90 pdf)
Zároveň ve stejné knize je i komentář k Vaší interpretace toho, co se děje s vědomím po smrti. (vs. Váš systém dobra a zla, podle převažujících tendecí v součtové duši (Bůh ve vás /duch, láska/ a Satan /ego, sobectví/))
„Vaše názory týkající se charakteru reality silně přibarvují vaše zkušenosti, protože si je interpretujete ve světle své víry a svého přesvědčení, i když nyní interpretujete svůj život podle vašich představ, co je možné a co nemožné.“ ( kapitola 9. Zážitek „smrti“ // 535. sezení, 17. června 1970, 21.00, středa //str. 120 pdf)
„Víra v pekelný oheň může být příčinou halucinací, ve kterých se ocitnete v pekelném ohni. Víra v existenci ráje vás tam přivede. Svoji realitu si vytváříte sami svými myšlenkami a tužbami. Takový je
charakter vědomí, ať už se nalézáte v jakékoli rovině reality. Ujišťuji vás, že tyto myšlenky a představy jsou pouze dočasné.“ ( kapitola 9. Zážitek „smrti“ // 535. sezení, 17. června 1970, 21.00, středa //str. 120 pdf)
„Systematická teologie založená na protikladech je také velmi škodlivá. Pokud věříte, že všechno zlo musí být vyrovnáno dobrem, pak se upínáte k systému reality, který je velmi omezený a zahrnuje v sobě semínka utrpení. V takovém systému je potřeba pochybovat i o dobru, které je následováno zlem. Dobro versus zlo, andělé versus démoni, to jsou překážky brzdící rozvoj člověka. Ve vašem systému reality příliš rozlišujete kontrasty a protikladné faktory. Považujete je ta základ vaší existence.´ Tyto protiklady si vytváříte uměle, jsou výsledkem špatně využitých intelektuálních schopností. Rozumem nikdy nemůžete pochopit to co vnímáte citem a intuicí. Rozum si vytváří protiklady ve snaze najít smysl fyzické existence, říká vám: Když existuje dobro, musí být také zlo, protože se snaží vše vysvětlit a zaškatulkovat. Jsme-li jednou nahoře, musíme být také dole. Vyrovnanost je nutná. Vnitřní já si vše uvědomuje v širších souvislostech, zlo je jednoduše ignorance a „nahoře“ a „dole“ jsou pouze pojmy související s prostorem a směrem. (22.25) Silná víra v tyto protikladné síly je škodlivá, protože brání člověku správně porozumět skutečnosti, vnitřní jednotě, celistvosti a propojenosti všeho se vším. Víra, tedy fanatická víra v protiklady je snad tím nejškodlivějším vlivem, nejen po smrti, ale i během fyzické existence“ (kapitola 11 – Posmrtná volba a způsob převtělen // 546. sezení, 19. srpna 1970, 21.20, středa // str. 157 pdf)
V jednom z Vašich textů varujete před léčiteli, kteří jsou si přehnaně jistí vlastním výkledam toho, „jak se věci mají“. Takový pocit mám často i tady.
Netvrdím, že Vše, co tu píšete na mne takto působí. Naopak, pevně doufám, že podstata Vašeho přístupu pomáhá lidem z neuvěřitelně utrpných životních situací. Pokud tomu tak opravdu je, zasloužíte si mnohem více pozornosti než jen tyto stránky. Zároveň je podle mne třeba nahlížet na to, co zveřejňujete (ale take na sebe) kriticky (aspoň trochu). A nejen intuicí.
Děkuji a jsem s pozdravem.
Nemohu odpovídat za autora článku, tak alespoň jen stručně něco málo. Je tu více autorů, jedním z nich je i Seth, proto rozdílné úhly pohledu…
Cílem tohoto webu je poznání — a to poznání, ke kterému musí každý dojít sám. Nedáváme vám dogma, dáváme vám pohledy na pravdu z různých úhlů. Pravda je sice jen jedna, ale pohledy jsou různé. Stvořitel dává svobodu a tu my respektujeme.
Seth jako bytost mimo inkarnaci má cenné vhledy, nicméně chápejte prosím že jeho úhel je radikálně jiný, z podstaty věci…
Ohledně té „druhé smrti“. Neberte to prosím jako strašení, my na rozdíl od církve prostě jen rozebíráme fakta, která uvádí mj. Zjevení. Rozpor se Sethem je jen zdánlivý, daný právě tím úhlem pohledu, cituji Setha: „Vy existujete a rozvíjíte se jako jedinec, osobnost, ale vaše duše je věčná a má nekonečné možnosti, které nikdy nemohou být vyjádřeny skrze jednu osobnost.“
Každý dobrý učitel musí zjednodušovat fakta, stejně jako např. model atomu je zjednodušený pohled, stejně jako duální model člověka je zjednodušený — ano jistě, ale je v zájmu věci aby se čtenář dozvěděl to podstatné a neutopil se v detailech…
Seth není v rozporu s námi, on mluví o inkarnacích a o tom, že duše je z našeho pozemského tělesného pohledu věčná, jelikož přetrvává fyzickou smrt… cituji: „Duše je nesmrtelná stejně jako kterákoli jiná část vašeho já. Lze ji chápat jako pole elektromagnetické energie…“
To je jistě pravda, ale pak je tam ta druhá smrt, tedy smrt duše, kterou lze vidět na vyšší-detailnější úrovni poznání… jak už se řešilo např. zde:
http://www.ragauian.cz/co-je-to-duse-doopravdy-a-co-je-to-duch-vedecke-dukazy-o-existenci-duse-a-co-na-to-rika-bible/
Zjednodušeně jde o to že lidská duše je sice schopna „věčně“ existovat v tomto pozemském systému — ten pozemský systém reality ovšem není věčný… Naším cílem vývoje duše je ukončit tuto pozemskou „školu“ a postoupit do dalšího „vyššího ročníku“ na další vibračně vyšší, jemnohmotné úrovni… vibrační úroveň vaší duše automaticky rozhodne / rozsoudí, zda na ten vyšší level na tzv. Konci věku můžete postoupit. Ta vyšší úrověň je mimochodem to, čeho mají křesťané plná ústa. Říkají tomu „spasení“, esoterici pak znovuzrození v duchu.
Těm duším, které neprospějí, hrozí naopak, že už se nikdy z hmoty nevymotají a temné síly je stáhnou dolů, do nižších a nižších vibrací… tato nízkovibrační část vesmíru je konečná a podléhá rozkladu, proto se mluví o tzv. druhé smrti, smrti duše! Fyzikálně bychom mohli říci že ona duše jakožto „pole elektromagnetické energie“, bude ve finále vtažena do jakési „černé díry“, která toto vaše duchovní pole vcucne a převálcuje, rozloží, jakoby sešrotuje… nevím jaký příměr by byl nejlepší.
Nejsme tedy v rozporu se Sethem, proto vám jej srdečně můžeme doporučit…
Ještě jinak, berte to tak, že ragauian vám ukazuje Cestu ve „vibracích nahoru“, Cestu která je člověka nejpraktičtější a nejlépe schůdná! Tím se vyhnete tomu vtažení do „nízkých pomíjivých vibrací“, které věčné rozhodně nejsou a prostě budou v tzv. Době soudu vymazány, nebo jinak řečeno recyklovány, z hlediska Universa se žádná energie neztratí, jen přijdete o svou osobnost, tj. o duši… žádné strašení, jenom fyzikální realita… O TOM TO JE!
PS:
k poznámce Setha: „Víra v pekelný oheň může být příčinou halucinací, ve kterých se ocitnete v pekelném ohni. Víra v existenci ráje vás tam přivede. Svoji realitu si vytváříte sami svými myšlenkami a tužbami.“
…tohle je samozřejmě pravda — Svoji realitu si vytváříme sami svými myšlenkami — ale my vás přece nevedeme k žádné slepé víře, nýbrž k poznání…. k poznání toho, že tento systém jednoduše je duální… my vám neříkáme že existuje peklo (možná to někdy bylo použito jako vtip vůči církevníkům, kteří tomu věří, ale my přece netvrdíme že to tak je)… my jen říkáme že je zde duální systém v jehož rámci je třeba jít vývojově ve vibracích „nahoru“… což samozřejmě neznamená žádnou prostorovou dimenzi, nýbrž nahoru ve vibracích = zvýšení frekvence!
cituji Setha: „Systematická teologie založená na protikladech je také velmi škodlivá. Pokud věříte, že všechno zlo musí být vyrovnáno dobrem, pak se upínáte k systému reality, který je velmi omezený a zahrnuje v sobě semínka utrpení.“
…a zase to není v rozporu s námi, my nemluvíme o žádné teologii, my mluvíme o objektivním faktu že tento svět je duální, my neříkáme že musíte trpět… my naopak ukazujeme Cestu, jak žít šťastně, TADY A TEĎ! my vám jen ukazujeme jak se prakticky vyrovnat s reálnou dualitou světa a především sama-sebe… a nejsme sami kdo mluví o dualitě, to stejné přece i říká taoismus… a skutečně je zde vše duální! Počínaje magnetickými póly a konče dualitou tělo-duch uvnitř nás lidí!
než jsem stačil reagovat, je tu již odpověď od mého kolegy… mohl bych se s ní klidně ztotožnit, protože je psána dobře s vystižením všech podstatných detailů… ale nechci vás zklamat a proto pár vět přímo ode mne…
správně píšete, že ty rozpory vznikají ve vás… rozpory ve vás jsou rozpory subjektivními, nikoli objektivními… a proto si je musíte vyřešit vy sám v sobě… vy vlastně porovnáváte zdroje informací ode mne a od Setha a nějak automaticky si předpokládáte, že speciálně kvůli vám se sejdu se Sethem někde u piva a doladíme si své postoje k vašim otázkám tak, abychom vás nestresovali… vy to byste to prostě rád dostal krásně a srozumitelně naservírováno tak, aby vám to sedělo pěkně do kříže…
ale takhle to nefunguje… vezměte v úvahu, že existuje hora poznání, která se tyčí nad rozsáhlou rovinou… lidé žijící v těle se vlastně pohybují na oné rovině a jejich informační rozhled je značně omezen… někteří lidé, a není jich málo, si již z minulých inkarnací přinesli schopnost napojovat se na bytosti momentálně bez těla nebo na bytosti andělské či archandělské, které mají své místo na svahu té hory poznání… lidská bytost v inkarnaci se může napojit na jinou bytost tak vysoko na svahu hory poznání, podle toho jak má dokonale pročištěn perisprit své duše… čím výš, tím také jsou informace kvalitnější…
Seth je, pokud je mi známo, právě teď bytostí bez fyzického těla a promlouvá ke svému kontaktu jistě z místa, které je na svahu oné hory pěkně vysoko…
pokud jde o mne, otázka tedy zní, zda pozice mého pravého Já je výše než pozice Sethova nebo níže a zda mohu vědět něco líp než on nebo je tomu naopak… je těžké po vás chtít, abyste uvěřil tomu, že já získávám své informace díky tomu, že jsem dostal příležitost projít cestou tzv. znovuzrození v duchu… na této cestě ke znovuzrození vlastně postupně připravujete /zušlechťujete/ tady na Zemi existující nádobu svého fyzického těla k přijetí energeticko-informačních obsahů svých vyšších duchovních těl až po to nejvyšší, po pravé Já… a pokud se to podaří, máte pak už ve svém těle tady přístup k tomu, co ví a zná ona bytost vašeho pravého Já sídlící trvale právě na svahu oné hory poznání…
jen tak na okraj: vezměte si mezi mne a Setha jako rozhodčího Krista… ve svém podobenství o setí a sklizni říká, že existuje zrno, které nepadlo na úrodnou půdu a proto vůbec nevzešlo… co se s ním asi stalo, když nevzešlo?… pak existuje koukol v pšenici, která to zrno má a ten musí být podle Krista vytříděn… řekněte mi, kde na Zemi se koukol skladuje v silech a k čemu se používá?.. pokud vím, spaluje se či zaorává, každopádně je bezcenný, k ničemu…
takže jak je to s tou nesmrtelností duše?… zatím 2 ku jedné v její neprospěch /samozřejmě za určitých podmínek/…
zbytečně se snažíte pochopit, kdo má pravdu, já nebo Seth… každý to vidíme z jiného úhlu a naše informace si odporují jen ve vašem dosud nedostatečně proškoleném duálním spojení vašeho srdce a vaší mysli… osobně vám mohu doporučit přestat být závislý studiu a porovnávání názorů jiných, protože to patří do té široké cesty, o níž hovoří Kristus jako o té, kterou jdou mnozí a která nikam nevede… ukončete ji, tu širokou cestu a nastupte cestu tzv. znovuzrození v duchu, tu úzkou cestu dovnitř sebe, která opět podle Kristových slov vede k cíli, byť po ní jdou jen někteří… protože pak se postupně dostanete k informacím vlastním a nebude muset volit mezi variantami něčeho, co zatím rozhodně nejste schopen plně pochopit…
Dobrý den,
mám dotaz k tomuto:
Ohledně té „druhé smrti“. Neberte to prosím jako strašení, my na rozdíl od církve prostě jen rozebíráme fakta, která uvádí mj. Zjevení.
Konrétně ke knize Zjevení. Když je prakicky celá Bible přepsána (zcenzurována), dá se Zjevení věřit? Nemyslím konkrétně o druhé smrti, ale obecně. Proč by zrovna Zjevení uniklo cenzuře? Díky za odpověď.
Pravděpodobně jste již četl naše shrnutí o tom, jak vznikala Bible… nezavrhujeme ji kompletně:
http://www.ragauian.cz/category/tajnosti-cirkve-rimske/
Zjednodušeně můžeme říci, že největší cenzura vznikla vyškrtnutím těch nepohodlných evangelií… dále probíhalo komolení špatnými překlady buď z nepochopení, nebo tím že překladatelé přizpůsobovali a i v dnešní době přizpůsobují překlad svému (často chybnému) chápání… každý překlad je současně výkladem… toto přiznal mj. sám Jeroným ve svých dopisech.
Také jsme již zmínili že symbolické věci nebyly víceméně pokrouceny, jelikož je překladatelé nechápali a nemohli je přizpůsobovat svým záměrům…
Je známo že Zjevení je hodně moc symbolické, proto lze předpokládat že došlo jen k malé deformaci, velmi dobře víme že něm např. byla nesprávně používána slova Ježíš, Kristus, Syn člověka jako synonyma…
Dále k „druhé smrti“: Samozřejmě lze uvést jako podpůrný důkaz o smrti duše také podobenství o rozsévači a vytříděném koukolu, jak již bylo v této diskuzi zmíněno.
Do třetice bych mohl přidat Kristův výrok o Dvou cestách, kde ZCELA jasně A VÝSLOVNĚ říká že „široká cesta“ vede ke SMRTI resp. do záhuby!
Dvě cesty: Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo jí nalézá. (Mt 7:13–14)
Pro zajímavost ještě mohu dodat že církví uznávané Eusebiovy Církevní dějiny, zmiňují mj. že Janovo Zjevení bylo málem také vyškrtnuto… ale evidentně přežilo právě díky jeho symboličnosti… lidé prostě cítili že v něm něco je…
Eusebius píše v kap.
VI.25. Origenův seznam kanonických knih
V první knize svých komentářů k Matoušovu evangeliu dosvědčuje svou věrnost církevnímu kánonu. Zná jen 4 evangelia. Jeho slova zní: „Podle tradice v Boží církvi pod nebem byly přijaty bez odporu jedině čtyři evangelia. Dozvěděl jsem se, že Matoušovo evangelium, dřívějšího celníka a potom apoštola Ježíše Krista bylo napsáno první a že je napsal pro věřící ze židovství v hebrejském jazyce. Druhé je evangelium Marka, který je napsal podle Petrových kázání. Proto také jej Petr ve svém katolickém listu nazývá svým synem. „Pozdravuje vás spolu vyvolená církev v Babylonu a Marek, můj syn“, píše v tom listu. Třetím evangeliem je evangelium podle Lukáše, bylo potvrzeno Pavlem a napsal je pro věřící z pohanství. Posledním je Janovo evangelium. V 5. knize Výkladů Janova evangelia říká o listech apoštolů toto: „Bůh uznal Pavla za služebníka Nové úmluvy ne pouze slovy, ale svým Duchem. Pavel šířil evangelium od Jeruzaléma až do Illyrika. Nepsal však všem církvím, ve kterých učil. Dokonce i těm, kterým psal, poslal jen několik málo řádků. Petr však, na kterém je zbudována Kristova církev a kterou nepřemohou pekelné brány, zanechal jen jeden uznávaný list. Má být však od něho i druhý list. Je totiž o tom pochybnost. Co mám říci o Janovi, který spočíval na hrudi Pána? Tento nám zanechal jedno evangelium, přiznává však, že by toho mohl napsat více, že by to však svět nemohl obsáhnout (J 21,25). Mimo to napsal o tajemném zjevení s příkazem mlčet a nepsat o hlasech sedmi hromů. Také zanechal jeden list o několika málo řádcích. Možná že napsal i druhý a třetí list. Vždyť ne všichni je považují za pravé. Oba nemají ani 100 řádků.“ Konečně se Origenes ve svých homiliích vyjadřuje o listu Židům takto: „Způsob psaní listu Židům postrádá oné vyjadřovací prostoty vlastní apoštolovi. Sám říká, že není zběhlý v řeči (2 K 11,6), to znamená, ve vyjadřování. List Židům je však psán krásnou řečtinou. To by mohl dosvědčit každý, kdo dovede posoudit rozdíl ve vyjadřování. Kromě toho obsahuje obdivuhodné myšlenky, které nejsou nijak horší než u všeobecně uznávaných spisů apoštolů. S tím musí souhlasit každý, kdo pozorně čte spisy apoštolů“. K tomu krátce na to připojuje: Abych vyslovil svůj názor, myslím, že myšlenky jsou apoštola, vyjadřování a celá skladba že patří někomu jinému, který si zapamatoval, co učitel řekl, zapsal a blíže to osvětlil. Jestliže obec považuje tento list za Pavlův, možno s tím souhlasit. Vždyť ne bez důvodů považovali předkové tento list za Pavlovo dílo. Kdo však list napsal, to ví jen Bůh. Spisovatelé, jejichž spisy se nám zachovaly, jedni jej připisují římskému biskupu Klementovi, druzí autoru evangelia a Skutků apoštolů Lukášovi.“ Tolik o tom.
a
VII.25. Janovo Zjevení
Brzy na to mluví Dionysius o Janově Zjevení. „Někteří z našich předchůdců prohlásili tuto knihu za nepravou a zcela ji zavrhli. Vyvraceli kapitolu za kapitolou
a ukazovali, že kniha je nesrozumitelná bez jakéhokoli vnitřního spojení. Také nadpis knihy prohlašují za nesprávný. Říkali, že to není žádné Janovo dílo a také vůbec ne zjevení, poněvadž vše je zahaleno hustým závojem nesrozumitelnosti.
…
Já sám nechci však knihu zavrhovat, poněvadž mnoho bratří na ní velmi lpí. Můj názor je, že je nad naše chápání, a domnívám se, že uvedené události mají skrytý a zcela obdivuhodný smysl. I kdybych ji nepochopil, cítím, že slova mají hlubší smysl. Měřím a posuzuji je ne podle své vlastní schopnosti. Spíše jim věřím. Považuji je za mnohem vznešenější, než abych to mohl pochopit. Nezavrhuji, co nemohu pochopit. Spíše obdivuji, i když jsem to nepochopil.“
Když pak Dionysius celou knihu podrobně probral a dokázal, že není možné doslovně chápat slova, pokračuje: „Na konci celého tak zvaného proroctví velebí prorok jak ty, kteří podle tohoto proroctví jednají, tak i sebe. „Blahoslavený, kdo plní prorocká slova této knihy, a já Jan jsem to slyšel a viděl“ (Zj 22,7,8). Že se tedy jmenuje Jan a že spis je od nějakého Jana, to nepopírám. Docházím k tomu, že je to dílo svatého Bohem omilostněného muže. Nerad bych přiznal, že tento muž je apoštolem, Zebedovým synem, Jakubovým bratrem, který napsal evangelium zvané Janovo evangelium a katolický list. Ze způsobu vyjadřování jakož i z celého uspořádání uzavírám, že autorem není jeden a týž člověk. Vždyť evangelista nikde neuvádí své jméno a nemluví o sobě ani v evangeliu ani v listě.“
…
atd.