2 / Tělo, duše, duch a jejich působení v nás, jejich vzájemné vztahy, rivalita, láska či neláska mezi nimi. Myslíte, že je to spíše námět pro disputace věřících či vhodný předmět úvah esoteriků?

Nebo možná máte za to, že tohle je přesně to pravé ořechové téma pro práce filosofů nebo do pracoven specialistů v Bohnicích?

Mohu vás ujistit, že ať chceme nebo nechceme, toto téma je nesmírně blízké každému  a  mělo by stát v centru vědomé pozornosti vás všech. Vše, co jsem měl možnost za léta praxe poznat, totiž nasvědčuje tomu, že naše duální bytí skrze vzájemné vztahy, rivalitu a soupeření a 1ásku či nelásku vědomí těla a vědomí ducha mají pro váš život vezdejší zcela mimořádný význam. Bohužel aniž by naprostá většina z vás o tom cokoli tušila.

Věřte nebo nevěřte, každičký okamžik prožívání našeho života je prodchnut vzájemnou sympatií či antipatií těch dvou částí vás samotných, ega / „já“ / a ducha / „Já“ /.

Každičký okamžik prožívání vašeho života je naplněn důsledky lásky či nelásky těch dvou ve vás. Pokud se vaše ego a váš duch nedokážou spolu smířit a rozumně po dobu vašeho života spolupracovat zde na Zemi, vy jako ona součtová duše, člověk tohoto světa,  tím dnes a denně trpíte a doslova si s tím nevíte rady.

Tím spíše, když o tom, že právě jejich neporozumění k sobě navzájem a neláska je příčinou vašeho trápení, nic netušíte. A když o tom nic netušíte, samozřejmě s tím nedokážete nic udělat. Pokud se ti dva ve vás nepropojí vzájemnou láskou, do vaší duše a tím i do prožívání vašeho života zde na Zemi se vám bude trvale vkrádat pocit vědomí vašeho těla, že je nemilováno a nepřijímáno svým okolím.

A tenhle vnitřní pocit bude přirozeně podle zásady zrcadlení vašeho nitra ve vnějším světě pronikat i tím, co si přitahujete z vnějšího světa. A dění v něm vám bude potvrzovat to, čím žije vaše nitro. A pokud se ono prožívání ve vás nezmění, skutečné prožívání lásky uvnitř a proto i navenek se vám bude na hony vyhýbat.

Stejně tak platí, že pokud ti dva ve vás nebudou spolu šťastni, trvalé štěstí vás ve vnějším světě nepotká. Jen si vzpomeňte, kolikráte v životě se vám zdálo, že vám ku prožívání lásky a štěstí ve vnějším světě stačí maličkost : ještě ten či onen aby vás začal mít rád či ráda, ten či ta aby vás více netrápil či netrápila, to či ono kdyby se ve vašem životě změnilo k lepšímu !

A kolikráte se prchavý pocit štěstí  při dosažení daného cíle brzy změnil ve zklamání nebo zmizel neznámo kam ?  Kolikráte se vůbec nedostavil?

Lásku a štěstí nikdy trvale nenajdeme ve vnějším světě, pokud ji nemáme v sobě samých, ve svém nitru. Skutečná láska a štěstí v našem životě zvenčí je proto podmíněna vnitřním stavem lásky ducha a ega, který naše duše prožívá.

Když duch / „Já“ / miluje a přijímá své tělo / „já“, ego / a oba jsou spolu / sami se sebou / v klidu a pohodě, pak a jedině tehdy, když je duše takto dokonalou spoluprací těch dvou v sobě skvěle naladěna, přitáhne si podobné za čas i ve svém hmotném okolí.

Platí tedy, že láska a štěstí v nás, v naší součtové duši, kterou tady na zemi jsme, je přímo úměrná tomu, jak se navzájem milují a jsou spolu šťastni ti dva v nás. Prosím, chcete-li sledovat dále můj výklad, doporučuji nejdříve číst text tomuto předcházející.

Pokud jste s ním seznámeni, pojďte se na problém lásky a soužití těch dvou skutečných bytostí v našem těle podívat trochu blíže. Řekneme si, o čem to vlastně je a jak to tam uvnitř všechno vlastně funguje.

Ti dva v nás, o čem to je ?

Přicházejí ke mně klientky, které se náhle a dokonce opakovaně setkávají s tím, že se rozpadá jejich manželský či partnerský vztah. Netuší, proč tomu tak je a hledají pomoc u psychologů, kartářek, vědem, organizátorů rodinných konstelací či jiných specialistů na partnerské vztahy.

Téměř všichni, kdo ke mně přicházejí, mají za sebou kratší nebo delší období hledání pomoci ve světě kolem sebe. Mnozí možná i tam mnohé pochopili či v mnohém se k pochopení přiblížili.

Ale nedokážou sami překročit svůj vlastní stín. Jsou připraveni vidět opět a stále chyby všude kolem, jen ne u sebe. A neradostně tak pokračují v prožívání iluze o tom, kým jsou oni, čím je tento svět a ti ostatní v něm.

Již dříve jsem se zmínil, že z mého pohledu hledání příčin našich problémů ve vnějším světě znamená kráčet onou širokou cestou podle Krista, kterou jdou již po dva tisíce let mnozí či dnes téměř všichni, ale která nikam nevede.

Správná cesta vede přesně opačným směrem. Ježíš Kristus o ní hovoří jako o úzké cestě, po níž jdou nemnozí, ale která k cíli vede. Tou cestou je cesta vnitřní změny.

Řešení pro ty, kdo mají problémy s láskou a cítí se nemilováni, je jen a jen v nich samotných. Obvykle netuší, že jejich ústřední problém je v tom, že nemilují sami sebe. A tak, ač žijí v iluzi, že touží po lásce, svým nastavením podvědomých niterných energií do okolí vysílají signál o tom, že milováni být nechtějí. A proto ani milováni nebudou. Mnohdy ve svých vztazích i opakovaně.

Buďme k sobě upřímní:  který muž by vydržel stále milovat ženu, která nemá ráda sama sebe či se dokonce přímo nenávidí ? Který muž by vydržel milovat ženu, u níž při objetí narazíte v auře na podvědomé energetické ježčí bodliny nelásky k sobě a celému světu ?

Totéž samozřejmě platí i opačně. Doporučení při potížích ve vztazích proto zní:  podívejte se, zda vlastně máte rádi sami sebe.

Mít rád sám sebe. Tolik se dnes o tom všude  hovoří !  Přesto se setkávám s tím, že téměř nikdo neví, o čem ta láska k sobě samému vlastně je. Na svém webu jsem již několikrát tuto oblast pootevřel. Dnes ji tedy spolu otevřeme dokořán.

Zaposlouchejte se prosím do slov „mít rád sám sebe“. Čeština je nádhernou řečí a dokáže věrně vystihnout i to, čemu my jsme už dávno zapomněli rozumět. Zkuste větu „mít rád sám sebe“ hluboce procítit ve svém nitru. Podařilo se vám upřít pozornost na onu dvojici slov „sám sebe“?

Pokud vám to říká, že nutně ve vás musí existovat nějaký „sám“, který by měl mít rád nějakého „sebe“, pak jste téměř u cíle. Ono slovní spojení „mít rád sám sebe“ je totiž dávno zapomenutým, byť nám denně naší rodnou řečí připomínaným odkazem na skutečnost naší dvojnosti v tomto duálním světě.

Vy, kdo jste si prošli můj předchozí text, velmi dobře víte, že já i vy máme v sobě dvě samostatné naprosto rozdílné bytosti Jsou jimi vědomí těla /  „já“, ego / a vědomí duchovního těla / „Já“, duch /.

A vy sami, tak jak se tady a teď jako člověk této Země cítíte, myslíte a vnímáte sami sebe, ty kolem vás a okolní svět, jste duší. Tedy tím třetím, do jisté míry součtovým tzv. „denním vědomím“, do něhož ty dvě skutečná v nás v každém okamžiku vkládají své vlastní programy – obr. 1:

Měj rád sám sebe. To vám dnes řekne vaše kartářka, váš léčitel, dokonce občas i psycholog či psychiatr. Určitě jste to už nejednou slyšeli. A jistě máte představu, jak byste měli ono „mít rád sám sebe“ realizovat. Můžete své poznatky a zkušenosti v tomto směru porovnat s mými pohledy na věc, které vám předložím. Nepochybuji, že vás alespoň zaujmou a povedou k zamyšlení.

Pohleďme na to, jak se tedy ti dva ve vás k sobě mají. Pokud prožíváte svůj život s tím, že jste nemilováni nebo máte lásky poskrovnu, není pravou příčinou to, že vás váš partner nebo lidé kolem vás nemají rádi.

Je to proto, že jedna z oněch dvou samostatných bytostí ve vás se cítí nemilována a energie nelásky vámi vnitřně prožívané vám přinášejí podle zákona „podobné podobnému“ zvenčí od lidí kolem vás to, co si takto sami přitahujete.

Pokud se cítíte nemilováni, je to proto, že někdo z těch dvou ve vás, duch / „Já“ / nebo tělo / „já“ /, nemá rád toho druhého. A naopak, ten druhý se cítí nemilován.

A vy jako součtová bytost, člověk této Země, prožíváte pocity nelásky jednoho k tomu druhému a současně depresi toho, kdo se vás cítí nemilován. A je vám pěkně mizerně.

Prožíváte smutek, strach a pocity nemilovanosti svého ega i nechuť k životu, odmítání světa i života ze strany svého ducha. A tyto pocity se přenášejí zpětně do vztahů k vašemu životu, lidem i světu kolem.

Již několikráte jsem ve svých textech poukázal na to, že dnešní člověk žije v závoji iluzí o sobě i světě kolem. I zde vám iluze namlouvá, že příčiny vašeho strádání jsou mimo vás, třeba v nelásce či nevěře partnera.

Opak je pravdou. Je to váš problém a jen vy ho můžete vyřešit.  A vyřešením v sobě vyřešíte i problém ve vztahu. Taková je pravda o tom všem.

Kdo koho ve vás vlastně nemá rád ?

Nedává vám ta otázka smysl? Nemylte se prosím, je velmi logická a je na čase si ji položit. Tak kdo  ve vás vlastně nemá rád toho druhého ? Vědomí těla / „já“ / nemá rádo vědomí ducha / „Já“ / nebo vědomí ducha / „Já“ / nemá rádo vědomí těla / „já“ / ?

Odpověď na tuto otázku bude pro mnohé vás možná  šokující : pravdou je, že duch / „Já“ /, který přichází shůry / lidově řečeno od Boha / a tedy obecně považovaný za vzor čistoty, krásy a lásky, nemá rád své vlastní vědomí fyzického těla / „já“ /.

To je jednoznačný praktický poznatek z mnoha kontaktů s klienty v různých stadiích osobní krize. Nikdo z nich se neměl rád. U nikoho z nich duch nemiloval své tělo. Osobně nepochybuji o tom, že podobně jsou na tom dnes doslova všichni lidé tohoto světa.

Prosím, nezapomeňme, že jako o duchu zde pro zjednodušení hovoříme o jeho nejvíce živlovými obaly zastřené energetické podobě, tedy o duchovním těle z energií nejnižšího duchovna. Proč ale nemá vědomí ducha v této své pro život na Zemi klíčové podobě rádo vědomí hmotného těla ? Toho těla, která si při svém rozhodnutí k sestupu do hrubé hmoty této Země k obrazu svému a své jemnohmotné duše sám vytváří ?

Duch přece přichází shora a pohybuje se ve vysokých vibracích. Měl by tedy být z této pozice dostatečně naladěn na vibrace lásky k tělu, životu, světu, bližním svým a nakonec k  nepřátelům svým. Proč tomu tak není ?

Všimněte si, že v biblických textech najdeme Kristův výrok „miluj bližního svého jako sebe sama“.  Podíváme-li se na citát blíže, můžeme ho trochu převrátit do podoby : „kdo nemiluje sebe sama, nemiluje ani své bližní“.

Osobně jsem přesvědčen, ač o to tom možná nesvědčí nic v písemných záznamech, že tomuto Kristovu výroku muselo nutně předcházet vyzvání lidí, aby měli rádi sami sebe. Je jen věcí  pátrání historiků, proč tohle tehdy a ani později nezaznamenal nikdo z těch, kdo prováděli písemné záznamy z Ježíšových dob.

Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Je velmi pravděpodobné, že první křesťané byli tak uchváceni vizí království nebeského, že pobytu v těle a všemu tomu, co bylo k pozemskému životu z Kristova učení směrováno, nepřikládali důležitost.

Proč nemá duch rád své tělo ?

Pro praktické účely práce se svými klienty jsem vytvořil jakési podobenství, které vám zcela jistě příčiny nelásky ducha k tělu přiblíží. Podívejte se na ně se mnou – obr. 2:

Mějme tedy onen jemnohmotný svět na kótě mínus deset metrů pod mořskou hladinou, který jsme si přiblížili již v prvním textu tohoto seriálu. V tomto jemnohmotném světě velmi vysokých vibrací žijete podle mých zkušeností tak zhruba v průměru 30 až 40 pozemských let v době mimo inkarnaci a je vám tam opravdu skvěle. Máte na sobě pouhých deset olůvek zátěže a vaše duše, tedy jemnohmotné tělo, které vás tam jako obal vašeho ducha nosí, je již jím samotným, duchem, vysoce prozářeno.

A vy v něm žijete láskou. Lásku jako energii vyzařujete, přijímáte a vyměňujete si navzájem s těmi, kteří v této sféře vibraci vysokého jemnohmotného světa s vámi žijí a již jsou stejně dokonalí jako vy. Máte jen malinký, ale velmi podstatný problém.

Máte ve svém hodně probuzeném duchovním „Já“, kterým vlastně jste, stálou a neutuchající touhu jít do ještě vyšších světů. Blíž k Bohu, chcete-li. Ale sebedelší pobyt v tomto vysokém jemnohmotném světě vám tento další duchovní vzestup nezajistí.

Prostě tady můžete žít tisíc let a neposunete se tolik ve svém duchovním vývoji jako za jediný rok na Zemi. Proč ? Protože vás tady nikdo nezraňuje, nikdo nenapadá, nikdo energeticky vyčerpává !

Nemusíte se učit milovat své bližní, protože tyhle kolem sebe nemáte důvod nemilovat. A nemusíte tu se učit milovat své nepřátele, protože tady žádné nemáte.

A tak se rozhodnete s tím něco dělat…

Jednoho dne ohlásíte u službu konajícího anděla a řeknete mu : hele, brácho, je mi tu sice fajn, moc fajn. Ale já už musím se sebou zase něco dělat. Potřebuji na sobě zase trochu zapracovat.

Pusť mne prosím na Zemi. Anděl na vás koukne, jestli to myslíte vážně a zavolá šéfovi nahoru. Šéf, pokud je mi známo, nikdy nebývá proti, protože respektuje vaši svobodnou vůli.

Ještě moment, řekne vám anděl, před odchodem tam dolů ještě musíme splnit nějaké formality. Za prvé je nutné dát dohromady váš životní plán a za druhé vám musíme vybrat rodiče tak, aby vaše nová inkarnace na Zemi splnila svůj účel.

Často se diskutuje o tom, nakolik má člověk ve svém bytí tady a teď možnost uplatnit svou svobodnou vůli a nakolik je vše, co zde na Zemi prožívá, dáno jednou provždy. O tom je onen životní plán.

Představte si ho jako cestu po železnici. Na každém větším nádraží si můžete směr jízdy změnit. Ale mezi těmito většími nádražími musíte brát to, co vám zvolená cesta přinese.

Když nenasloucháte své intuici a vydáte se cestou, která běží pásmem povodní, popadaných stromů či kde se srazí s tím vaším jiný vlak, je to vždy již důsledek vaší volby v onom předchozím větším nádraží.

A volba rodičů ? Poslouchejte, budoucí člověče, řekne vám anděl. Já vám nemohu dát maminku ani tatínka, který  mezi inkarnacemi žije ve stejném nebo dokonce vyšším jemnohmotném světě než vy.

Protože pak by se vám dostalo z hlediska vaší potřeby energií v dětství příliš dobrého zacházení a to přece není cílem vaší cesty tam dolů. Vy potřebujete rodiče s nižší vibrační kvalitou energií, s více „olůvky“ než máte vy !

Jebině ti pak udělí vaší dětské psychice tolik ran a úderů, kolik jich máte zapotřebí a kolik jich v tomto životě dokážete zpracovat. A že jich bude pěkný balík, si buďte jist. A když tak půjdete s tím balíkem dospělým životem, budou se na něj nabalovat další a další problémy, které si podle zákona podobného budete přitahovat ze svého okolí.

A až toho už bude na vás moc, ti shora, co se o vás tam dole budou starat, speciálně pro vás zorganizují životní krizi, aby vám pomohli se probudit. No nekoukejte tak udiveně, kdyby té krize nebylo, vykašlal byste se na svůj životní plán a jenom žil a chrochtal zahrabán do hmoty a nikdy by vás nenapadlo se byť jen podívat nahoru.

Ale když vám přijde ta krize, vy si jednou pod tíhou toho, co se s vámi děje, řeknete : tak to ne, s tím už žít dál nechci ! S tím musím něco udělat ! No a pak se poodvrátíte od svého totálního zaujetí hmotným světem a začnete hledat řešení jinde.

A začnete poznávat věci mimo pozemskou realitu, o které jste dosud nic netušil. A jednou se objeví přesně podle vašeho životního plánu někdo, kdo vám vysvětlí, o čem to vlastně je.  A pak nastává nejdůležitější chvíle vašeho života !

Protože pokud se skutečně rozhodnete pro cestu vnitřní změny sebe sama, máte dobře nakročeno. Bude vás to stát ještě mnoho úsilí, ale na konci své cesty tímto životem s určitostí odhodíte pár dalších olůvek, kterých jste byl před příchodem na tuto zemi hrdým majitelem.

A až se budete vracet jednou tady k nám nahoru, pak už se nebudete hlásit na vrátnici u mne, ale u některého z kolegů ve vyšších jemnohmotných světech. Jak vysoko ? Jo, to se mne moc ptáte. To přece záleží už jen a jen na vás. Na tom, co s tím uděláte tam dole. Řekne vám ten anděl.

A pak vás jako duši hodí do lehké narkózy a po čtyři měsíce se zdržujete v auře budoucí matky. Někdy mezi čtvrtým a pátým měsícem těhotenství naváží ti, kdož se o vás starají, zatím volný konec oné stříbrné pásky přetržené při posledním odchodu z inkarnace k tělíčku plodu vyvíjejícího se v děloze budoucí matky.

A tady nastává kritický zlom a klíčový okamžik !

Ptáte se proč ? Odpověď je velmi jednoduchá. Vaše duše se spolu s v ní hodně probuzeným duchem dostane zase po dlouhé době příležitost přijímat energie ze zdejší pozemské reality.

Vyvíjející se tělíčko v děloze budoucí matky se totiž stává něčím jako přijímačem, skrze který po oné stříbrné pásce veškeré dostupné energie této pozemské reality proudí přes součtovou duši až k vašemu duchu.

A váš duch, zvyklý na tu krásu prožívání tam nahoře, se nestačí divit a je zděšen. Na mnohé z těch energií nízkých vibrací, které v sobě mají ti, kdož přišli ke zrození tady na Zemi z jemnohmotných světů na kótě oněch mínus tří set metrů a světů ještě nižších, je vaše duše a duch do ní ponořený doslova alergický!

A drží se obrazně řečeno za hlavu: proč já debil jsem sem chodil!

Protože vy, nesmírně čistá duše a duch se tak po dlouhé době najednou bez varování opět dostanete do přímého kontaktu s energiemi, které k vám proudí od všech vtělených duší pozemské sféry.

Té sféry, ve které navíc  setkáte i s energiemi lidských bytostí mimo inkarnaci í s těmi, o nichž říci, že jsou ne-lidské , je přesným vyjádřením jejich skutečné podstaty.

A vy jako duše a duch máte pocity podobné pocitům člověka, který vleze do sklepa plného krys, hadů a švábů. Fuj, ty hnusný světe ! Právě to jsou pocity vašeho ducha v prvních chvílích jeho napojení na vlastní, byť ještě ne zcela vyvinuté tělo zde.

A váš duch přestanete v okamžení mít rád své tělo a s ním i svůj život zde, tento svět i lidi kolem sebe. Prostě jeho čisté energie jsou tímhle sousedstvím mnohem nižších energií atakovány, hrubě napadány, zraňovány a vaše duchovní Já touto situací velice trpí.

A váš duch se od světa odvrací. Kdo z vás, kteří čtete tyto řádky, v dětství v jistých okamžicích nestál v tomto světě podobně jako já občas ve chvíli, kdy byl ve svém okolí občas svědkem výronu zvláště nízkých energií s pocitem, který by se dal popsat slovy : Proboha, co tady dělám ? Proč já tady vlastně jsem ? Tohle přece není svět, ve kterém chci být !

Co se s tím dá dělat ?

Ale dokonáno jest : vaše šance své rozhodnutí vzít zpět jsou minimální. I když občas některá z právě vtělených duší nepřijít sem dolů uspěje. Proč myslíte, že se dítě občas v děloze přetočí před porodem nevídaným způsobem ?  Proč je dítě při porodu někdy škrceno pupeční šňůrou  nebo se dokonce narodí mrtvé ?

A co lékaři dosud nezvládnutý syndrom zastavení dechu u novorozenců ?  Ovšem doba těm, kdo se chtějí na poslední chvíli inkarnaci vyhnout, příliš nepřeje. Porodníci pro to nemají pochopení a zachraňují pro tento svět všechny, seč můžou.

Pokud vám přesto podaří se z vlastní vůle nenarodit, je to pro vás pěkně karmické a bude to zohledněno ve vibracích jemnohmotného světa, kam vám po tomto aktu nepokory bude dovoleno vzestoupit.

A těch pár olůvek navíc při vašem příštím zrození může znamenat, že ztratíte do jisté míry kontrolu nad dobrovolností svého dalšího sestupu zde a může se to projevit ve zhoršení podmínek pro kvalitu vašeho příštího života. Patříme prostě pod karmický zákon, který nikdo z nás nedokáže obejít.

O tomtéž je i to, když svůj vlastní pokus o odchod z inkarnace nedotáhnete do konce a pak se narodíte v důsledku tohoto pokusu s nějakým typem poškození svých životních funkcí. Pak si svou karmu vyberete okamžitě a třeba si budete v dospělosti zbytečně lámat hlavu nad tím, proč právě vy máte v životě smůlu.

Takže už víte, proč váš duch nemá rád své hmotné tělo ? Faktem je, že by se to po narození mohlo začít lepšit. Duch / Já / ve vás po svém spojení se svým hmotným tělem v duši by si mohl pomalu začít na energie tohoto světa zvykat a začít tělo, život, svět i lidi kolem postupně přijímat a mít rád. Ale bohužel to se nestane.

Nestane se to právě proto, že si člověk vybírá rodiče z o něco nižších jemnohmotných světů. Ti žijí svými méně dokonalými vibračními energiemi a jsou obvykle již tak dokonale zapleteni do vlivů okolního světa podporujících jejich ega, že vám v mnohém a mnohdy ještě více nedokážou pro váš život zde na Zemi v dětství vytvořit podmínky, které byste vzhledem k úrovni svých dosud nádherně čistých dětských osobních vibrací potřebovali.

Proč, to vám vysvětlím letem světem na příkladu svých klientek, které ještě chtějí mít děti. Říkávám jim: prosím, nedělejte od prvního přiložení dítěte k prsu tomu malému človíčkovi nic, co byste vy sama nechtěla, aby vám dělalo samo, kdyby se vaše role obrátily.

Buďte si prosím v každičkém okamžiku vědoma toho, že za tím maličkým zatím bezmocným tělíčkem nyní a kdykoli v jeho dětském věku stojí sebe úplně sebe-vědomý nádherný duch, který je pravděpodobně ještě dokonalejší než ten váš.

Prosím, nemanipulujte se svým dítětem !

Respektujte prosím v každičké chvíli jeho potřebu svobody jednání a konání ve všem, co už jako dítě je schopno si samo rozhodnout a udělat. Jinak ho zablokujete tak, jako zablokovali vaši rodiče vás!

Léta dětství běží jako voda a vy se v patnácti šestnácti letech postavíte do života. Jako základní vklad z dětství si přinášíte hluboký vnitřní problém : váš duch nemiluje své tělo.

Podívejme se na tuto situaci opět v jakémsi podobenství. Dochoval se Kristův výrok o tom, že tělo je chrám duše. Držme se při zemi a řekněme si, že tělo je dům. A v tom domě bydlí dva, ego / „já“ / a duch / „Já“ /. Již jsme si řekli, že každý má jinou úroveň vibrací.  Duch samozřejmě mnohem vyšší než tělo.

Pro názornost si zohledněme vibrační rozdíly mezi vědomím ducha a vědomím ega a nebraňme se představě,  že v onom domě tedy žije vědomí ducha jako člověk a vědomí těla jako pejsek. Vibrační podobnost mezi egem a duchem na straně jedné a pejskem a člověkem na straně druhé je téměř dokonalá.

A tak se ve vašem společném domě vědomí ducha / člověk / konečně postaví na vlastní nohy a zaujme místo u rovnou u okna. A hledí stále jen ven, do vnějšího světa. Vůbec nedbá o to, že s ním v tom domě žije jeho vědomí fyzického těla / pejsek /.

A vy jako duch v oněch šestnácti letech, protože toho pejska nemáte rádi a je vám odporný kvůli energiím, které přes něj k vám proudí, jste se postavili k oknu a od této chvíle u něj stojíte a koukáte ven. A koukáte ven po celý život, pokud se nestane něco mimořádného, co vás donutí se od okna odvrátit a koukat taky aspoň chvíli dovnitř.

Normálně se vám jako duchu totiž dovnitř vůbec koukat nechce.

A s tím zdola, s tím pejskem se bavit, to už vůbec ne!

Je přece tak nízký, tak nedokonalý, tak protivný, nic neumí, nemá úroveň!

Přece se s ním nebudu špinit.

Fuj!

Všimněte si také, že podobnost ke Kristem zmíněné široké cestě směrem ven při onom stálém pohledu z okna ven a úzké cestě při pohledu směrem dovnitř je tady dokonalá a nikterak náhodná.

A ten pejsek ve vás ?  No, především si řekněme, že ten dům vlastně patří jemu, protože on se o něj stará. On v něm vaří, pere, smaží, myje nádobí, uklízí, stele. Protože on řídí všechny základní funkce těla. Dělá to samozřejmě pro sebe, ale i pro vás. Protože vy jako duch jste u něj jaksi v podnájmu.

Touží po vaší lásce podobně jako fyzický pejsek po lásce člověka, svého pána. A nechápe, proč ho nemáte rádi. Nechápe, proč ho nepřijímáte. Vždyť jste ho tím, že jste původně chtěli sejít dolů, vlastně vyvolali k životu.

Vyslali jste do oblasti hrubohmotného světa astrální matrici své duše, která byla k vašemu obrazu poctivě postupně vyplněna hmotnými prvky a oživena vědomím těla, které je odrazem vědomí vašeho ducha. Tedy vědomím vás samotných, kterými jste.

A vy se nyní s ním nebavíte a tváříte se, že neexistuje. Proč to dělá, ptá se vědomí toho, který je zde na zemi taky vámi. A je hodně, hodně smutný.

Smutné je soužití ducha a těla bez lásky.

Říká si, ten pejsek : přece svému druhému Já v sobě půjčuji ruce, aby mohl tvořit, co ho baví. Půjčuji mu nohy, aby mohl běhat a tančit. A co hlavu, tu přece taky mu půjčuji, aby mohl myslet a třeba na ní nosit klobouk.

Nemluvě o tom, říká si, že mu dávám k dispozici i ostatní části těla k výkonu některých  specifických činností, které mne, ale i jeho naplňují radostí a uspokojením. Proč mne tedy nemá rád ?  Proč si mne nevšímá ? Proč mu nejsem dost dobrý ?

A pak se stane, že je mu / tělu / dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát a vy jako duch pořád koukáte jen ven. A vaše fyzické tělo, ten váš pejsek, si začíná zoufat. Brzy umřu a nedočkám se od toho, pro koho tady na zemi žiji, možná ani slova uznání. Ani pohlazení, ani slůvka hřejivé lásky za to vše, co jsem pro něj za ta léta udělal. To je přece k  zbláznění ! To je šílené ! To je nespravedlivé !

A cítí se, ten pejsek, vaše tělo, hodně zklamáno a unaveno soužitím s vámi. A vy jako člověk této Země stárnete a nabíráte stále další a další nemoci. Už jen proto, že se pejskovi chce stále méně pod dojmem oné nelásky o svůj / a tedy i váš dočasný / dům starat. Už dlouho pro nedostatek energie vaší lásky nemá sílu vše čistit a uklízet v onom domě tak, aby dům byl v naprostém pořádku.

Vaše láska, pokud by ji měl, by pro něj byla nezanedbatelným přídavkem žrádýlka do misky, které by přetavil v čištění těch svých orgánů, kde mu již jeho síly k údržbě nestačí !  A navíc je soužitím a léty nelásky ze strany vás jako ducha pořádně rozhozen a znechucen.

Žijí spolu tak trochu jako v manželství, váš duch a tělo. Z tohoto pohledu ruku na srdce, děvčata ! Kterou z vás by bavilo celý život udržovat dům pro manžela, který si vás ani nevšimne a když vás náhodou vidí, odvrací od vás zrak ?

Ano, přesně tak, jak odvracíte svůj zrak vy jako duch ve svých třeba padesáti letech / a mnohdy i mnohem dříve /, když zahlédnete obraz vlastního těla ve vyleštěném skle vstupních dveří nějakého supermarketu.

Vím, že nejsem svým pohledem na svět a věci kolem něj v záplavě informací o všem kolem roku 2012 příliš naladěn na módní vlnu.

Mnoho moderních guru dnešních dnů kolem vás je připraveno vést vás, své věrné, k pocitu, že zasáhne vyšší moc a zajistí váš bezproblémový přestup z dimenze „3D“ do „4D“ a když budete hodně hodní, ještě lépe do „5D“.

Pokračuje silná tendence k přednostní orientaci na sféru ducha a sílí snaha o to vstoupit do sfér ducha již za života zde na zemi.

Role našeho pravého „Já“ jako nádherné bytosti sestupující shora je prostě ve vědomí duchovních lidí dnes silně posilována a je všemi dostupnými způsoby zdůrazňována správnost jeho upřednostňování před starostí o vědomí těla.

Propaguje se jeho dokonalé uvolnění se od ega!

Se slovy o nutnosti milovat své tělo se nesetkáte prakticky nikde!

S tělem – egem – se doporučuje bojovat.

Ego se prosvěcuje a rozpouští.

Ega se je nutno zbavit, aby neškodilo!

TAK TAKHLE NIKDY NE, PROSÍM!

Pro mne je to jen další doklad o tom, jak si lidé málo jsou si vědomi toho, že se svého vědomí těla / ega / štítí a jak ho nemají rádi. A mnohdy ho až nenávidí jako údajnou přítěž na cestě vzhůru. Živlová magie nás učí, že optimálním stavem energií je rovnováha. Hledejme ji.

Jednostranné posilování vztahu duše – duch nic neřeší. Prosím, nezapomínejme, že tady na Zemi jsme tělem, duší a duchem. Nezapomínejme také, že každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho neslabší článek.

Existuje-li určitá laťka vibrací, kterou můžeme označit jako limit pro vibrace biblického spasení či dokonce vytržení v povětří, je to mez, kterou musíme zdolat jako lidé žijící na této Zemi právě vibracemi svého nejslabšího článku, tedy těla!

Píšu tyhle řádky, abych postavil před vás reálnou a srozumitelnou variantu k obvyklé dnešní duchovní praxi. Bůh, pokud existuje jako onen starý pán tam někde na nebesích, vám prostřednictvím anděla při vašem sestupu dolů zcela jistě dal najevo, že si přeje, abyste ve svém těle v tomto světě žili rádi a milovali jak své tělo, tak tohle všechno tady a teď kolem vás.

Určitě si nepřál, abyste z vlastního těla jako duchové unikali do oněch vysokých světů, kde vlastně jste doma mezi inkarnacemi a kde se za pár let budete moci zase běžně pohybovat, aniž by jste své hmotné tělo zanedbávali.

Myslím, ba jsem o tom přesvědčen, že spoléhal na to, že prozáříte svá hmotná těla těmi nádhernými a skvělými energiemi tak, že je stáhnete do svých těl a beze zbytku je začnete vědomě a s láskou k tělu a této Zemi tady žít.

A uděláte vše pro to, aby jste své padlé „já“, své ego, svým ponořením se do sebe, jeho přijetím a láskou nasměroval k návratu do stále vyšších a vyšších vibrací.

PROTOŽE NEPŘIJETÍM TĚLA JSTE STÁLE TAM, KDE VÁS CHTĚLA UŽ KDYSI CÍRKEV TOLIK TOUŽÍCÍ PO MOCI NAD VÁMI MÍT!

Vaše ego, přesněji vaše „vědomí těla“, to jste totiž z mého pohledu vy sami. Z hlediska své praxe a intuitivního vhledu do souvislosti věcí vezdejších ho vidím jako vaše vlastní „padlé“ Já, které je v podobě „já“ ponořeno do jemnohmotných a hmotných světů.

Na cestě k návratu domů do duchovních světů ho proto nutně potřebujete uvést na trajektorii vzestupu vibrací. A jak jinak to chcete udělat než přijetím a láskou k němu ?

Nemůžete mířit vzhůru a svoji legitimní část od sebe odhazovat se slovy : to není moje, to mi nepatří ! Jste s ní prostě spojeni a jednou se důrazně přesvědčíte o tom, že možnost své ego nebrat v úvahu či je odhodit vás spolehlivě udrží dole. Více si o tom řekneme v příštím textu.

Konkrétní návod, jak dosáhnout dokonalé lásky mezi svým duchem a tělem, není součástí těchto řádek. Existuje, mám ho pro vás k dispozici a je obsahem prvního ze šesti sezení zaměřených na komplexní rekonstrukci vaší psychiky.

Dovolte mi vám něco navrhnout: pojďte na kompromis. Naučte se milovat své tělo a pak mu případně dopřejte ony hluboké meditace prožívat s vámi. Teprve pak ono samo, vaše ego, zcela dobrovolně otevře každičkou buňku svého těla té nádheře, kterou se mu rozhodnete seslat v meditacích.

Ale za krátký čas budete překvapeni tím, že zcela nenásilně pochopíte, že nejkrásnější meditativní činností je vědomé láskyplné prožívání každodenního života v dokonalém soužití vlastního ducha a ega tady a teď.

– pokračování –