3 / V lásce k sobě samému či k sobě samé tak, jak jsme si ji představili v prvním a druhém textu, je skryta hluboká magie energií našeho nitra. Je to o nádherné příležitosti skutečného vtažení vibrací čisté lásky do oblasti našeho každodenního života.
Praktické prožití lásky k sobě a pak i postupně i schopnost trvalého prožívání lásky k vlastnímu tělu jako k duálnímu partneru ducha, kterým jsme, otevírá před námi netušené možnosti.
Vede přímou cestou k poznání fenoménu Kristovy bezpodmínečné lásky. Se skutečným přijetím hmotného těla vaším duchem se totiž spouští ve vaší psychice jemné energetické pochody, které vedou zcela automaticky k definitivnímu přijetí života tady na zemi, k přijetí tohoto světa, lásky k bližnímu svému i vašim nepřátelům.
Uvádím pro vaši informaci obvyklý průběh vývoje lásky k sobě tak, jak jsem ji získal vyhodnocením záznamů z práce s poslední asi stovkou klientů, muži i ženami. Jen v šesti případech byla před zahájením práce úroveň přijetí vlastního ega / vědomí těla / mimo hodnotu –100 %, ale ani v jediném případě nedosahovala plusových hodnot – obr. 1:
Poté, kdy se vám podaří přijmou své ego / vědomí těla / láskou svého ducha, na úrovni „denního vědomí“ konečně naplno pochopíte, že skutečně jste opravdu pro sebe samotné nejdůležitějším člověkem na Zemi vy sami. Ptáte se proč až teď? To proto, že přijmete jako fakt, že nejdůležitějším pro vás je ten člověk, který vám jako duchu tady na Zemi pronajímá své tělo.
Nebo myslíte, že nemít tohle tělo, toho nejdůležitějšího člověka pro sebe, byli by stále pro vás nejdůležitějšími lidmi vaši nejbližší ? Asi ne. Bez spolupráce vás ducha a vašeho těla byste tu totiž rozhodně nebyli a rodiče, partnera či děti byste ani nemohli mít. Natož aby někdo z nich mohl být tím nejdůležitějším pro vás.
Těm z vás, kdo nejste seznámeni s úvodními texty tohoto seriálu, doporučuji je vyhledat a přečíst dříve, než se dáte do čtení zde. V obou jsme se uvedli do obrazu toho, proč by měl člověk jako duch dát lásku vědomí svého těla / egu /.
Dnes si ukážeme, že láskou ke svému vědomí těla / egu /, tedy vlastně k sobě samému, nenaplňujeme jakýsi vzdálený mystický cíl, ale realizujeme zcela konkrétní krok, který nám umožní rozsáhlé změny v našem životě tady a teď na Zemi.
A ukážeme si, jakým způsobem je možno skrze přijetí sebe sama nastartovat takové změny v našem nitru, které vedou ve svých důsledcích i onomu zatím ještě vzdálenému cíli. Tedy k návratů domů do duchovních světů.
K návratu, který každý z nás může realizovat nezávisle na lidech kolem sebe či čemkoliv, co se děje kolem nás v okolním makrokosmu.
Podívejme se s odstupem dvou tisíc let na to, co to vlastně ta energie lásky zde na zemi je a jak se projevuje. Je nutné, abychom si uvědomili, že i projevy lásky jako všechno zde na Zemi podléhají zákonu duality. Láska je zde proto přítomna ve dvou podobách.
Na straně jedné jako Kristova bezvýhradná láska bezpodmínečná a na straně druhé jako lidská pozemská láska podmíněná. Přirozeně i tady je to o tom, který z programů těch dvou skutečných bytostí / viz předchozí texty / ve vás má právě teď a tady při konkrétním prožívání lásky v nás hlavní slovo.
Vědomí ega miluje lidskou podmíněnou láskou.
Vědomí ducha miluje láskou bezvýhradnou.
Nic však není tak jednoduché, jak to možná vypadá. I ti z nás, kteří jsme se zrodili na této Zemi v minulém století a kteří máme v sobě vloženy vysoké dispozice k preferencí programů ducha oproti programům ega, jsme ve svém dětství přijímali extrémně silné vlivy svého okolí, které nás přes naši snahu o odpor s téměř stoprocentní účinností dotlačily pro tento život k přijetí energie lásky jako té lidské pozemské podmíněné.
Teprve vlastním poznáním v průběhu svého života dostáváme šanci to změnit. Řekněme si, proč tak tomu je a rozšiřme si tak dále soubor informací o tom, proč dát sami sobě příležitost s tím něco udělat.
Destruktivní role římsko-katolické církve
Všichni jsme totiž výchovou v rodině i ve společnosti generačně vázáni na vžité představy o lásce a jejích obecně přijatelných podobách výchovou ze strany generací našich rodičů, prarodičů a praprarodičů do bůhví až jakého kolena.
Prostě názory na to, co láskou je a co láskou není a co je přípustné a co nikoli, sajeme již s mateřským mlékem a dále je zcela zákonitě stále stejným směrem rozvíjíme rok za rokem až do své dospělosti. Ve chvíli, kdy se sami stáváme rodiči, tuto mnohdy jen nepatně zkušenostmi pozměněnou šablonu lásky předáváme opět další generaci.
A právě v oné existenci dlouhé časové linie předávání naprogramovaného chování ve věcech prožívání a uplatňování lásky v životech mnoha generací možno vidět naprosto nezastupitelnou roli temného a velmi dobře promyšleného působení římsko-katolické církve v minulosti.
Protože těmto nesprávným představám právě díky přežívající tradici zakotvené v obecném povědomí jsou dnes stále vystaveni nejen lidé dosud věřící, ale i ti, kdož si pro sebe často hrdě nárokují označení již zcela „ateisticky“ myslící generace.
Prostě svoboda prožívání lásky a pozitivních emocí vůbec nás všech tady na Zemi je silně poznamenána stále aktivními energiemi daleké minulosti a silně se zde uplatňují ony letité negativní energetické vzorce zakotvené v našem podvědomí přenosem mezi generacemi.
Kristova bezpodmínečná láska k sobě, k životu i k lidem kolem vždy visela na vývěsním štítu římsko-katolické církve. Byla a je hlásána z kazatelen kostelů, v katedrálách i v přímých přenosech ze Svatopetrského náměstí v Římě. Ovšem skutečné působení katolické církve po staletí i dnes směřovalo a směřuje přesně opačným směrem, než bylo a je deklarováno.
Do lidských myslí byl zaséván cílevědomě pocit vlastní lidské malosti a nedokonalosti před všemocným Bohem na nebesích. Byla nám všem zcela vědomě a úmyslně implantována představa, že se již rodíme obtíženi tzv. dědičným hříchem a jsme vybaveni jediným životem bez možnosti opravy.
Bylo nám vnuceno přesvědčení, že jsme zcela závislí na boží milosti a je zbytečné se o cokoli snažit. Byli pronásledováni a upalováni mnohdy ti nejlepší z nás v každé generaci. A byli pronásledováni a upalováni právě ti, kdož v rámci dobových možností hledali svoji cestu k pravdě o tom, co jest.
Pravda o životě zde byla vždy našim duchovním pastýřům / a šelmám v jedné osobě / v každé generaci nepříjemná ze všeho nejvíce.
Cílem tohoto staletí a tisíciletí trvajícího vymývání mozků nebylo nic menšího než ovládnutí našeho kolektivního a tudíž i osobního myšlení v zájmu získání moci nad námi jako celkem i jednotlivci.
Proto učili nás všechny z generace na generaci nemilovat a odmítat naši údajně nízkou lidskou pozemskou přirozenost a potlačovat přirozené potřeby těla. Byl vyvyšován duch a zatracováno tělo / ego /. Bylo upřednostňováno utrpení a potírána radost ze života.
To církev postavila vaše tělo / ego / na pranýř a mnozí z vás jste dosud její hru neprohlédli a hrajete ji s sebou dál. Jste si vědomi, že právě odmítání vašeho těla / ega / jako něčeho nízkého a zavrženíhodného vás staví proti sobě samému či sobě samé ?
Přesně tak: vás samotného proti tomu, kým také jste! Rozděl lidské nitro, vraz do něj nelásku a strach a pak si s ním můžeš dělat, co chceš! Rozděl a panuj, to je heslo všech, kteří touží po moci nad osudy ostatních.
Vy, kdož jste připraveni pochopit, že jisté veskrze ve své podstatě lidstvu nepřátelské organizace parazitující na Kristově tradici jsou po většinu své historie nástrojem konkrétních entit mimozemských civilizací k ovládnutí lidstva, udělejte to.
Do našeho nitra mezi ducha a ego tak byl vražen klín, který ve svých důsledcích srážel a dále sráží naše ego do nižších a nižších vibračních rovin existence. Postupně pod tlakem církve v minulých tisíciletích naše vědomí hmotného těla stále více „padalo“ do hmoty a stahovalo s sebou i naši součtovou duši – obr. 2:
A my jsme postupně více a více omezovali komunikaci se svým nižším „já“, až jsme nakonec docela ztratili kontakt s ním a tedy i sami se sebou. Když hovořím o ztrátě kontaktu, je to přesně o tom, že se z našeho života vytratila jakákoli pozitivně laděná komunikace mezi duchem a egem a byla nahrazena nevědomým a mnohdy i vědomým odporem.
O příčinách tohoto odporu jsme si řekli už dříve. Prostě jsme zapomněli, že se naše vlastní Já“ a „já“ jsou dvěma částmi téže mince v nás. Dokonce jsme zapomněli, že naše ego je v nás naší vlastní svébytnou částí a má své vlastní vědomí sebe sama.
Setkávám se s duchovně založenými lidmi, kteří praktikují lásku k určitým částem svého těla tím, že na ně s poděkováním zaměřují např. při józe svoji vědomou pozornost. Vědomí těla / ego / ale touží být milováno jako bytost, nikoli třeba pro krásu či užitek svých nohou či rukou. Touží být milováno jako samostatná bytost v nás a touží být milováno vědomě.
Máte rádi u své partnerky stehna, ňadra nebo její něžné bříško ? Jistě, i ona je ráda, že tomu tak je. Ale když nemilujete JI, když její stehna, ňadra či bříško jen užíváte, jak se asi ONA cítí ? Je totiž bytostí a ne věcí k užívání !
I vaše vědomí těla JE vaším partnerem. Je partnerem vás jako ducha, kterým jste. A nechce být užíváno, touží být vámi, tedy duchem, milováno proto, že JE !
Příčiny pádu do hmoty
Milujte své ego, protože ten snad nejhlubší prošleh mé intuice mne vede k příměru, že:
Náš duch je naším pravým já!
Ego je jeho do hmoty „padlým obrazem“.
Máte samozřejmě možnost tento pohled na sebe sama přijmout nebo odmítnout. Ale již nikdy nemůžete jako dosud říci, že vám o tom nikdo ve vašem životě nic neřekl. Možná si jednou ve svém životě nebudete sami se sebou vědět rady.
Pak se prosím v prvé řadě spojte s těmito svými dvěma v sobě existujícími bytostmi a jako člověk, z energetického pohledu ta součtová duše, je uveďte do souladu. Protože se velmi pravděpodobně nemají rádi a jejich vzájemná neláska je pravou příčinou vašeho pádu do hmoty a vašich potíží tady a teď (obr. 2).
Soudruzi faráři a další funkcionáři totalitní organizace s tisíciletou tradicí vám všem postupně vzali pravého Krista a jeho bezpodmínečnou lásku a vnutili vám Krista zcela jiného. A uvěznili vás v hlubinách vibrací nelásky k sobě a podmíněné lidské lásky.
Donutili vás přijmout nelásku k hmotnému tělu jako takovému a tohle lidstvo jim to sežralo i s navijákem. Dosáhli postupně toho, že skrze odmítání těla duší, kterou zde na zemi jste, vás stahovali stále níže a níže do stále nižších vibračních rovin, až okolní energie kolem vás přiměly vašeho nádherného ducha rovněž ono údajně nečisté a opovrženíhodné tělo / ego / nemilovat.
Z nelásky k tělu / egu / se tak postupně stala přirozená norma spolužití našeho ducha s tělem / egem / v nás. A tak se podařilo skvěle rozdělit a znepřátelit naše obě skutečná vědomí, vědomí těla a vědomí ducha. Dostali nás prostě tam, kde nás chtěli mít. Do nejednoty!
V průběhu posledních dvaceti let své práce na vlastním vzestupu osobních vibrací jsem dostával opakovaně určitou vizi. Nekonečný a mnohačetný zástup lidských bytostí kráčí stále v obrovském kruhu s hlavami skloněnými směrem k zemi a je v poslušném útvaru a v neustálém pohybu udržován „pastýři“ zjevně mimozemského původu, kteří zahánějí náhodně z řady vybočující jedince zpět dotykem jakýchsi holí udělujícími postiženým intenzivní psychické šoky.
Hůl, pastýř, stádo. Nic vám to nepřipomíná ? Někdy se usmívám ironii osudu, která na dvacet let učinila Vlka pastýřem našeho byť značně prořídlého stáda katolických oveček.
Naprostá většina z nás nic netuší o tom, že jsme se přijetím nelásky k sobě a v důsledku duálního odcizení obou bytostí „Já“ a „já“ v sobě stali tvárnou hlínou poslušnou energetickému diktátu cizích myslí a předmětem naprosto dokonalé manipulace. Pravda o tom, kdo jsme, byla skryta našemu pohledu a byli jsme omotáni závojem iluzí o tom, kdo jsme my a čím je tento svět kolem nás.
Mají nás do dnešního dne v rukou tak dokonale, že koncem dvacátého století nás jejich ateističtí souvěrci vedou cílevědomě k šipkám do náruče ega a velí popírat ducha. Jen to ne, aby ti dva se spolu mohli dorozumět, jen to proboha ne!
A ty z nás, kdo přesto po svém hledáme cestu ven ze sevření hmoty, odchytávají aktivisté New Age a další a další nositelé jedině správné cesty k duchu, pro něž stejně jako pro klasické církve hraje naše ego trochu zastřeněji, ale přece jen roli otloukánka, ne-li přímo nepřítele na cestě vzhůru k nádherným energiím tam někde nahoře.
Tak nás vedou ruku v rucek životu bez síly. Tu nám dává jedině spolupráce ducha a ega.
Jedním z důsledků působení církve v minulosti i dnes je obecné povědomí mezi lidmi o tom, že člověk si lásku musí zasloužit. Že láska je bonus, který získáváme pouze bezchybným životem v bázni boží a tím, že ve všem dobrovolně upřednostňujeme před potřebami svými potřeby Boha a svého pozemského vládce.
A přirozeně si lásku zasloužíme také jen tehdy, když ctíme matku svou a otce svého, milujeme bližní své a nepřátele své. A také tehdy, když nastavíme kdykoli svou druhou tvář, když máme to štěstí, že jsme uhozeni do té první.
Prostě můžeme milovat sami sebe, když se rozpustíme v těch druhých kolem nás a přestaneme být sami sebou. Protože být sám sebou a mít rád sám sebe je přece sobecké a zavrženíhodné.
A tak je dnes naprosto normální, že v naší západní civilizaci je v ateisticky údajně přísně vedené škole při výchově dětí stále zdůrazňována zásada, že člověk se může mít rád až tehdy, když ho budou mít rádi ti kolem něj a splní vůči okolí vše, co se od něj očekává.
V rodinné a školní výchově se láska k sobě samému či sobě samé staví automaticky na roveň egoismu a sobectví. Všichni jsme byli v dětství vedeni k podvědomému návyku vyhovět a zalíbit se všem kolem sebe, a to často na úkor sebe sama a svých oprávněných potřeb.
Byli jsme a jsme vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : já ti dám lásku a ty mi za ni dáš vděčnost, abych se taky mohl/a/ mít rád/a/ za to, jak jsem skvělý/á.
Byli jsme také vedeni k přístupu k ostatním podle schématu : dám ti lásky co jen mohu a ty mne za to taky budeš mít hodně rád/a/, ať můžu mít ze sebe dobrý pocit.
Je ve vás prostě zakořeněno přesvědčení, že se můžete milovat až tehdy, když se přesvědčíte o tom, že si lásku zasloužíte.
Protože vás za vaši dobrotu, obětavost a lásku, kterou jim projevujete, mají rádi všichni kolem vás.
A PRÁVĚ V TOM JE SKRYT NEJVĚTŠÍ KÁMEN ÚRAZU VAŠÍ
A OBECNĚ LIDSKÉ PSYCHIKY!
Sami ovšem víte, jaká je praxe. Výsledky takovéhoto přístupu jsou povětšinou mírně řečeno k ničemu. Nikdy totiž nemáte a nebudete mít dost důkazů zvenčí o tom, že si zasloužíte milovat sami sebe za to, jak jste nádhernou bytostí. Protože tu ten či onen vám lásku, o níž stále svými činy žadoníte, z toho či onoho důvodu odmítne.
To vzápětí raní vaše ego, protože vy reakci toho druhého nutně považujete na projev vlastního selhání a vnímáte ji negativně. A vaše ego takto zasaženo se i vůči těm nejvíce blízkým lidem byť na pár okamžiků uzavře do pocitu nelásky.
A tak pořád dokola znovu a znovu hledáte ve vnějším světě potvrzení toho, že se můžete mít rádi a toho pravého potvrzení se vám nikdy nedostane. A tak to vzdáte a přijmete jako fakt, že si lásku nezasloužíte.
A nemáte se rádi a tak se stane to, co vyhovuje těm, kdo vás mají pod kontrolou. Bez lásky k sobě vám totiž zůstává spolehlivě uzavřen klíčový zdroj vašich osobních energií k multidimenzionálnímu vzestupu.
A jak z toho ven ?
Věřte prosím tomu, že mezi noční můry církevních a jiných dnes velmi aktivních specialistů na ovládání mas patří sny, v nichž vy jako lidé této země se vydáváte směrem vzhůru ve vibracích zapovězenou úzkou cestou každý do svého nitra.
Protože tam, při hledání lásky a štěstí těch dvou ve vašem vlastním nitru nad vámi zcela přirozeně ztrácejí kontrolu. Děsí je, když tuší, že se byste se mohli dopracovat jednou uvnitř sebe sama k tomu, jak se zbavit strachu, depresí a obav tím, že budete žít tady a teď sjednoceni láskou k sobě samým. A objevíte sílu své vlastní multidimenzionality, která jejich moc nad vámi smete.
Zapomeňte pro tuto chvíli na ty, kdož jsou kolem vás. Odhoďte to, co po často již mnohá léta vašeho života považujete za dané a pokuste se pochopit, že láska k sobě samému, tady k egu, stojí úplně na počátku všeho.
A že k tomu, abyste se začali a pak i měli rádi, nepotřebujete nikoho ve vnějším světě. Protože si úplně vystačíte sami. Prostě přijměte jako fakt, že ti dva ve vás nežijí spolu dobře a vy jako duše s nimi promluvte a udělejte si v sobě pořádek – obr. 3:
A přijměte fakt, že chcete-li změnit cokoli ve svém životě či chcete-li změnit svůj život jako takový, je láska k vlastnímu egu prvním krokem na oné úzké cestě dovnitř, která vede k cíli. Nechte si ukázat cestu k pravé lásce ke svému egu a začněte se mít tím pravým způsobem rádi.
Pak postupně najdete sílu změnit své vnitřní energetické nastavení, zbavíte se manipulativních energií vnesených do vašeho nitra dříve a odjinud a vyrazíte postupně cestou vzestupu vlastních vibrací všech svých vědomí do sfér, v nichž na vás ti temní zdola už nemají páku.
Tohle nemůže udělat nikdo za vás!
A budou se dít věci…
– pokračování –