Dnes mi dovolte ještě pro jednou výlet do oblasti internetových technologií, která zdánlivě nesouvisí s tématem tohoto webu. Dělám to proto, že i pro nás je Internet hlavním médiem a šiřitelem informací.

Internet se stal nejsvobodnějším prostorem na Zemi. To se ovšem může rychle změnit.

Většina lidí jistě slyšela o návrzích zákonů typu ACTA apod. o regulaci internetové svobody. Podobné pokusy ze strany mocných probíhají neustále a stále častěji. Nicméně úder svobodě může přijít i odjinud. Považuji za dobré abychom všichni věděli odkud vítr fouká a proto upozorňuji na varování velmi zasvěceného člověka, manažera, který VELMI přesně ví o čem mluví, má to v hlavě HODNĚ dobře srovnané. Rozhodně jej nikdo nemůže označit nálepkou tzv. konspiračních teorií, která se jinak úspěšně používá k znevěrohodnění mnoha jiných informací.

Google byl pro spoustu lidí dlouho synonymem „hodné“  korporace jakožto protikladu „zlého“ nabubřelého Micro$oftu. To už ale není pravda. Google už dávno není hodný.

Jak známo moc korumpuje – a absolutní moc korumpuje absolutně. To je jistota.

Malá vsuvka pro zamyšlení. Pokud máte telefon z poslední doby, bude pravděpodobně ze skupiny tzv. chytrých telefonů. Nabízí se následně otázka: Jaký systém vládne vašemu telefonu? A kdo má k dispozici více podrobností o vašem chování než manžel/ka, přítel/kyně, kamarádi?

Níže přetiskujeme dopis, kde vysoce postavený německý manažer poprvé přiznává obrovskou závislost své firmy na společnosti Google. Co dnes zažívají vydavatelé, je jen předzvěstí toho, co přijde: brzy všichni budeme patřit Googlu. Týdeník Dotyk přinesl v plném znění otevřený dopis šéfa německého vydavatelského domu Axel Springer, Mathiase Döpfnera, který publikoval deník FAZ. Je adresován výkonnému předsedovi představenstva koncernu Google Eriku Schmidtovi.

---

Vážený Eriku Schmidte,

ve svém textu „Die Chancen des Wachstums“ (Šance růstu) ve Frankfurter Allgemeine Zeitung reagujete na článek, který tyto noviny publikovaly o několik dní dříve pod názvem „Angst vor Google“ (Strach z Googlu). Opakovaně v něm zmiňujete vydavatelský dům Axel Springer. V zájmu zachování transparentnosti bych Vám chtěl odpovědět otevřeným dopisem a poukázat na pár věcí z našeho pohledu.

Známe se mnoho let a jak jste uvedl, měli jsme dlouhé a časté diskuse o vztahu mezi evropskými vydavateli a firmou Google. Jak víte, jsem velkým obdivovatelem podnikatelského úspěchu této společnosti. Během několika málo let, počínaje rokem 1998, se rozrostla tak, že dnes zaměstnává téměř 50 tisíc lidí po celém světě, v loňském roce generovala tržby ve výši šedesáti miliard dolarů a aktuální tržní kapitalizace dosahuje více než 350 miliard dolarů.

Google je nejenom největším vyhledávačem na světě, ale spolu s YouTube (druhý největší vyhledávač) má rovněž největší videoplatformu. Ale to není zdaleka vše. Jeho Chrome je největším internetovým prohlížečem, jeho Gmail je nejpoužívanějším poskytovatelem e-mailů a jeho Android je největším operačním systémem pro mobilní zařízení.

Váš článek správně poukazuje na to, že Google dodal báječný impulz k růstu digitální ekonomiky. V roce 2013 vykázala firma zisk ve výši 14 miliard dolarů. A já před tímto podnikatelským výkonem smekám.

Google nás nepotřebuje. My ale potřebujeme Google

Ve svém textu odkazujete na marketingovou spolupráci mezi Googlem a Axel Springerem. Také jsme s ní byli spokojeni. Někteří naši čtenáři si to nyní ale interpretují tak, že firma Axel Springer je zřejmě schizofrenická. Na jedné straně je totiž součástí evropské antimonopolní žaloby proti společnosti Google a je s ní ve sporu, pokud jde o prosazování německého autorského práva, které zakazuje krást obsah.

Na druhou stranu, Axel Springer nejenom že těží z trafficu, který jde přes Google, ale též profituje z marketingového algoritmu Googlu ve své on-line reklamě. Můžete to nazvat situací schizofrenní – nebo také liberální. Anebo můžeme použít jednu z nejoblíbenějších vět naší kancléřky: Neexistuje žádná alternativa.

Já tedy nevím o žádné jiné alternativě, která by mohla nabídnout byť jen částečně srovnatelné technologické předpoklady pro automatizovaný prodej reklamního prostoru. (Řeč je o využívání sítě AdSense, tedy sítě bannerových a textových reklamních pozic, kterou vydavatel nasadí na svoje stránky a Google do ní na základě svých algoritmů vkládá reklamu. Část peněz pak odevzdává vydavateli. Pro velké vydavatele se právě tohle stává majoritní složkou reklamních příjmů – pozn. redakce Dotyku.)

A upřímně, nemůžeme si ani dovolit vzdát se tohoto typu příjmu, protože zoufale potřebujeme peníze na technologické investice do budoucnosti. Což je také důvod, proč ostatní vydavatelé dělají stále častěji to samé.

Rovněž neznám žádný alternativní vyhledávač, který by mohl pomoci zachovat nebo dokonce zvýšit náš internetový dosah.

Velká část kvalitních médií dnes nabírá čtenáře především prostřednictvím Googlu. V jiných oblastech – zejména nenovinářských – nacházejí zákazníci svou cestu k dodavateli téměř výhradně přes Google. To znamená – a řekněme si to naprosto otevřeně –, že jak my, tak mnoho dalších jsme na Googlu závislí.

V Německu dnes Google dosahuje na celkovém trhu vyhledávačů 91,2 %. V takovém případě je vzkaz „Pokud se vám nelíbí Google, můžete se nechat odstranit z jeho seznamů a jít jinam“ asi tak realistický, jako když odpůrci jádra poradíte, že by měl přestat používat elektřinu. On to totiž udělat nemůže – ledaže by se chtěl stát členem komunity Amišů.

Zaměstnanci Googlu byli vždy k nám i ostatním vydavatelům extrémně přátelští, tato komunikace ale neprobíhá za rovných podmínek. Jak by také mohla? Vždyť Google nás nepotřebuje. My jej ale ano.
Naše světy jsou navíc od sebe vesmírně vzdálené rovněž po ekonomické stránce. Roční zisk společnosti Google je asi tak dvacetkrát vyšší, než generuje Axel Springer. První vytváří větší zisk za kvartál, než činí příjmy toho druhého za celý rok.

Náš obchodní vztah je možné připodobnit ke Goliáši Googlu a Davidovi Axel Springerovi. Když Google změnil jeden algoritmus, jedna z našich dceřiných společností ztratila 70 procent svého internetového provozu během několika málo dnů. Skutečnost, že tato „dcera“ je přímým konkurentem společnosti Google, je jistě zcela náhodná.

Nejen ekonomika, ale i politika

Bojíme se Googlu. Musím to konstatovat velmi jasně a otevřeně, protože jen málo z mých kolegů se to odváží učinit veřejně. A jelikož jsme největší mezi malými, je to možná právě na nás, abychom byli první, kdo v takové debatě promluví.

Vždyť dokonce i vy sám jste ve své knize napsal: „Jsme přesvědčeni, že moderní technologické platformy, jako je Google, Facebook, Amazon a Apple, jsou ještě mnohem silnější, než si většina lidí vůbec uvědomuje ( … ) , a to, co jim dává sílu, je jejich schopnost růst – konkrétně jejich rychlost se šířit. Téměř nic na světě s výjimkou biologických virů se nešíří tak rychle, účinně a agresivně jako tyto technologické platformy. A to činí mocnými i lidi, kteří tyto systémy tvoří, kontrolují a využívají.“

Diskuse o síle a vlivu Googlu proto nepatří do řady konspiračních teorií, které šíří staří zpátečníci. Vy sám mluvíte o nové síle tvůrců, vlastníků a uživatelů. V dlouhodobém horizontu si nejsem tak jistý ohledně té poslední skupiny. Moc je totiž brzy následována bezmocí.

A to je přesně ten důvod, proč nyní musíme vést tuto diskusi – v zájmu dlouhodobé integrity ekosystému digitální ekonomiky. To se týká i hospodářské soutěže – nejen ekonomické, ale i politické. Jde totiž o naše hodnoty, naše chápání podstaty lidstva, našeho celosvětového společenského řádu, a z naší perspektivy – i o budoucnost Evropy.

Největší příležitost posledních dekád

Jak to vypadá, vaše firma bude hrát klíčovou úlohu v různých oblastech našich profesních i soukromých životů – v domě, v autě, ve zdravotnictví, v robotice. To je obrovská příležitost a o nic menší hrozba. Obávám se, že jednoduše nestačí jen dokola jako vy tvrdit, že chcete svět udělat „lepším místem“.

Internetový kritik Evgeny Morozov jasně popsal pozici, kterou by měla moderní občanská společnost zaujmout: toto není debata o technologii a fascinujících možnostech, které představuje. Toto je politická debata. Zařízení se systémem Android a algoritmy Googlu nejsou vládními programy. Nebo by alespoň neměly být. Jsme to my, lidé, kteří mají rozhodnout, zda chceme, či nechceme to, co se od nás žádá – a jakou cenu jsme ochotni za to zaplatit.

Vydavatelé získali v tomto ohledu svou zkušenost velmi záhy – a stali se jakýmsi předvojem pro další sektory a odvětví. Dokud to bylo jen otázkou „vyvlastnění“ obsahu (který vyhledávače a agregátory využívají, ale nechtějí za něj platit), jen málokoho to zajímalo. Ale to se změní, jakmile se ten stejný princip aplikuje na osobní údaje lidí. Otázka, komu tato data patří, bude jedním z klíčových politických témat budoucnosti.

Ve svém článku říkáte, že ti, kteří kritizují Google „v zásadě kritizují internet jako takový, a tím pádem i příležitost každého, aby měl přístup k informacím z kteréhokoliv místa, kde se právě nachází“.
Opak je pravdou. Ti, kteří kritizují Google, nekritizují internet.
Ti, kteří mají zájem na celistvosti internetu, jsou ti, kteří musejí kritizovat Google. Z pohledu vydavatelů internet není hrozbou, ale největší příležitostí posledních několika dekád. Plných 62 procent ze zisku naší společnosti dnes jde z digitálního byznysu. Řeč tedy není o internetu, ale pouze o roli, kterou v něm hraje Google.

Férová kritéria neplatí

V této souvislosti je nanejvýš důležité zmínit stížnosti týkající se hospodářské soutěže, které na Google před čtyřmi lety podaly u Evropské komise asociace evropských vydavatelů a internetových firem. Google je ukázkovým příkladem společnosti s dominantním postavením na trhu. Se sedmdesátiprocentním globálním podílem totiž definuje infrastrukturu na internetu. Druhým největším vyhledávačem je čínský Baidu s 16,4 procenta – a to jen proto, že Čína je diktatura, která zakazuje volný přístup ke Googlu. Následují vyhledávače s tržními podíly cca 6 procent. Tihle jsou však jen pseudokonkurenty. Trh fakticky patří jedné společnosti. Rok od roku roste i podíl Googlu na trhu on-line reklamy v Německu. V současné době činí kolem 60 procent. Pro srovnání, noviny Bild, které byly považovány za dominující na trhu po několik desetiletí (což byl také hlavní důvod, proč Axel Springer nesměla koupit televizní stanici Pro Sieben Sat.1 nebo regionální noviny), dosahují na trhu printové reklamy v Německu devítiprocentního podílu. Ve srovnání s tím Google není jen dominujícím, ale superdominujícím hráčem.

Google dnes na internetu znamená to, co kdysi Deutsche Post znamenala při doručování pošty nebo Deutsche Telekom u telefonních hovorů. Což byly ve své době národní státní monopoly. A dnes tu máme globální monopol na síti. To je důvod, proč je tak nesmírně důležité, aby existovala transparentní a férová kritéria pro výsledky vyhledávání u Googlu.Nicméně, tato férová kritéria neplatí. Google totiž umisťuje své vlastní produkty, od e-commerce až po stránky ze své sítě Google+, výše než ty konkurenční. A to i navzdory tomu, že mají pro spotřebitele nižší hodnotu a neměly by být v souladu s algoritmem Googlu vůbec zobrazovány.

Mnohdy ani jasně neupozorňuje uživatele, že tyto výsledky vyhledávání jsou vlastní reklamou. A pokud má náhodou služba od Googlu méně návštěvníků než ta konkurenční, objeví se na vyšší pozici ve vyhledávači, až nakonec získá mnohem více zhlédnutí. Tomuto se říká zneužití dominantního postavení na trhu. Každý by čekal, že evropské antimonopolní úřady takovou praxi zakážou. Ale nevypadá, že by se něco takového stalo. Komisař místo toho navrhl „dohodu“, která nechává v úžasu a beze slov každého, kdo je obeznámený s celou problematikou.

Eriku, v článku mluvíte o kompromisu, kterého jste se pokusil dosáhnout s Evropskou komisí. To, čeho jste dosáhli – pokud tedy Komise návrh přijme –, je jen další model, jak si zaopatřit nové inzertní příjmy. Nebudou tedy žádné „bolestné ústupky“, ale spíše jen další zisk.

Zrada základní myšlenky Googlu

Komise zcela vážně navrhuje, aby dominujícímu vyhledávači bylo i nadále umožněno diskriminovat své konkurenty tím, že bude rozhodovat o řazení výsledků vyhledávání. Což je naprosto kritická podmínka úspěchu v současnosti. Jako „kompenzaci“ nicméně zřídí nové reklamní okno, které bude umístěno na začátku seznamu výsledků. A ty společnosti, které budou mít pocit, že jsou diskriminovány, si budou moci tuto pozici koupit. Tohle ale není kompromis. To je jen oficiální zavedení nového obchodního modelu, který má posvěcení od EU a který by byl v méně čestných kruzích označen jako výpalné: pokud nechceš, abych tě zabil, zaplať.Vážený Eriku Schmidte,víte velmi dobře, že to by mělo za následek dlouhodobou diskriminaci a oslabení jakékoliv konkurence.Tím mám na mysli, že Google by byl takto schopen ještě dále rozvíjet svoje unikátní postavení na trhu. A to by dál oslabilo zejména evropskou digitální ekonomiku. Upřímně si nedokážu představit, že tohle je, jak říkáte vy, kompromis. Nechci to ale vyčítat vám ani společnosti Google. Vy jako zástupce firmy musíte pečovat o její zájmy. Moje kritika je zaměřena proti evropskému komisariátu pro hospodářskou soutěž.

Komisař Joaquín Almunia by se měl znovu zamyslet nad tím, zda je opravdu moudré celou dohodu zpečetit a udělat z ní úřední akt, a současně tím vytvořit situaci, která se zapíše do dějin jako pomyslný hřebík do rakve již tak sklerotické evropské internetové ekonomiky.Především tím ale budou zrazeni spotřebitelé, kteří si již nebudou moci vyhledat to, co je nejdůležitější a nejlepší pro ně, ale jen to, co je nejvýhodnější pro Google. Což je v konečném důsledku i zrada základní myšlenky, kterou razil Google.

Pozoruhodně upřímná věta

To stejné platí i pro obrovský a ještě problematičtější okruh otázek, které se týkají zabezpečení a využití dat. Od toho okamžiku, kdy Edward Snowden spustil aféru s odposlechy NSA, kdy se na veřejnost dostaly podrobnosti o úzkých vztazích mezi hlavními americkými on-line firmami a americkými tajnými službami, se společenské klima – alespoň v Evropě – zásadně změnilo.  Lidé jsou citlivější na to, co se děje s jejich uživatelskými daty. Nikdo toho přitom o svých zákaznících neví tolik jako Google. Vždyť Gmail čte dokonce i soukromé či služební maily a může je i podle potřeby vyhodnocovat. Vy sám jste v roce 2010 řekl: „Víme, kde se právě nacházíte. Víme, kde jste byli. A více či méně můžeme dokonce vědět, co si myslíte.“ To je pozoruhodně upřímná věta. Otázka ale zní: Jsou uživatelé opravdu šťastní, že takové informace se nepoužívají jen pro komerční účely – což může mít řadu výhod, ale i řadu hrozivě negativních aspektů –, ale mohou skončit i v rukou zpravodajských služeb, což už se do určité míry také děje?

V knize Patricka Tuckera s názvem Naked Future: Co se děje ve světě, který předpovídá každý váš pohyb, je scéna, která zní jako ze sci-fi románu, ale není. Mimochodem, Tuckerovy vize budoucnosti jsou považovány za „nevyhnutelné“ i ze strany hlavního myslitele Googlu Vinta Cerfa. Představte si, píše autor, že se jednoho rána probudíte a na mobilu si přečtete následující zprávu: „Dobré ráno! Až dnes půjdete z práce, potkáte svoji expřítelkyni Vanessu (chodil jste s ní před 11 lety), a ona vám oznámí, že se bude vdávat. Snažte se tvářit překvapeně!“ Vzhledem k tomu, že Vanessa to ještě nikomu neřekla, vás samozřejmě zajímá, jak takovou informaci váš telefon ví. A poněvadž nevíte, zda se náhodou nejedná o vtip, ignorujete ji. Večer pak na chodníku na Vanessu opravdu narazíte.

Může soutěž v digitálním věku fungovat?

Matně si vzpomenete na text z telefonu a pogratulujete jí k jejímu zasnoubení. Vanessa je zděšená a ptá se: „Jak víš, že jsem se zasnoubila?“ Už už chcete říct: „Můj telefon mi poslal textovku.“ Ale včas se zarazíte a odpovíte: „Copak jsi něco takového nenapsala do svého profilu na Facebooku?“ „Ještě ne,“ odpoví a jde rychle pryč. A vy si pomyslíte: Měl jsem poslechnout svůj mobil a tvářit se překvapeně…
Google prohledává více než půl miliardy webových adres. Google ví o každém člověku, který je digitálně aktivní, víc, než se George Orwell odvážil si představit ve svých nejdivočejších snech ve svém díle 1984. Google sedí na aktuálním datovém grálu lidstva jako obr Fafner v Prstenu Nibelungů: „Tady ležím a toto držím.“

Doufám, že jste si vědomi, jakou ohromnou zodpovědnost má vaše společnost. Jestliže fosilní paliva byla motorem 20. století, data a uživatelské profily jsou motorem 21. století. Musíme se ptát sami sebe, zda hospodářská soutěž obecně může stále ještě fungovat v digitálním věku. Zvlášť pokud jsou data v takovém rozsahu soustředěna v rukou jedné strany.

Zrodí se vítěz

V tomto kontextu musím zmínit jeden váš citát, který se mě dotýká. V roce 2009 jste řekl: „Pokud existuje něco, co nechcete, aby o vás někdo další věděl, možná byste to v prvé řadě neměli dělat.“ Existuje už jen jeden jediný citát, který mě znepokojuje ještě o něco více. Pochází z úst Marka Zuckerberga, který byl na jedné konferenci s Vámi na pódiu a já seděl v publiku. Někdo se ho tehdy zeptal, jak se Facebook staví k uchovávání osobních údajů a k ochraně soukromí. Zuckerberg odpověděl: „Nerozumím vaší otázce. Ti, kteří nemají co skrývat, se nemají čeho bát.“Od té doby jsem o této větě přemýšlel znovu a znovu. Připadá mi totiž otřesná. Vím, že to zcela jistě nebylo takto míněno. Za takovým tvrzením se totiž obvykle odráží stav mysli a obraz lidstva, které se obvykle pěstují v totalitních režimech. Ne v liberálních společnostech. Takovéto tvrzení by se totiž dost dobře mohlo zrodit v hlavě pohlavárů východoněmecké Stasi nebo jiné tajné policie v žoldu diktátora. Podstatou svobody je právě fakt, že já nejsem povinen sdělit vše, co dělám, že mám právo na důvěrnost, a ano, dokonce i na tajemství. Že jsem schopen sám určit, co bych chtěl o sobě ostatním sdělit. Individuální právo je to, co utváří demokracii.

Pouze diktatury požadují transparentnost občanů namísto svobodného tisku.Úředníci v Bruselu nyní přemýšlejí, jak obejít totální transparentnost uživatelů. Přišli na to, že to lze vyřešit omezením nastavení a ukládání cookies na internetu (díky nimž je ještě dnes možné zjistit, na které webové stránky jste klikli třeba 16. dubna 2006 v 10:10 dopoledne), a tím prý posílí spotřebitelská práva.

My dnes ještě přesně nevíme, jak taková regulace dopadne. A ani netušíme, zda to udělá víc dobrého, nebo špatného. Ale jedna věc je už jistá – pokud toto nařízení projde, vítězem bude Google. Vzhledem k tomu, že odborníci jej považují za absolutní špičku ve vývoji technologií, které dokumentují pohyby a návyky uživatelů i bez nastavení cookies.

Co EU tak bolestně minulo

Google již také udělal několik opatření, která mají vyjít vstříc stížnosti v Bruselu na zneužití monopolního postavení. Očekává se, že ve finále bude rozhodnuto ve prospěch společnosti Google. I v opačném případě ale bude firma ochráněna. Ústupky a omezení, která byla vyždímána po zdlouhavém řízení, budou nejen kvůli omezené platnosti jen na evropské domény Googlu neefektivní.

Google je navíc schopen díky Androidu a Chromu libovolně určit, že vyhledávání nebude probíhat přes webovou adresu, ale přes aplikaci. To znamená, že Google bude schopný vyzout se ze všech závazků, které dosud dal a které jsou dnes platné pro domény jako google.de.Zalezou evropští politici do jeskyně, nebo se konečně probudí? Instituce v Bruselu pro nás ještě nikdy nebyly tak důležité. Je třeba rozhodnout archaickou otázku, která se týká moci a vlivu. Existuje tu šance pro autonomní evropskou digitální infrastrukturu, či nikoliv?Jedná se totiž o otázku konkurenceschopnosti a životaschopnosti do budoucna. Dobrovolné podřízení se přece nemůže být poslední slovem, které Starý svět dá. Naopak. Touha evropské digitální ekonomiky uspět by mohla konečně znamenat pro evropské politiky to, co EU v posledních dekádách tolik chybělo: emocionální příběh.

Nemusíte být konspirační teoretik

16 let ukládání dat a 16 let zkušeností desítek tisíc IT vývojářů vytvořily takovou konkurenční výhodu, kterou nelze vykompenzovat již jen samotnými ekonomickými zdroji.Od té doby, co Google koupil Nest, ví ještě podrobněji, co lidé dělají ve svých vlastních čtyřech stěnách. A teď firma plánuje také automobily bez řidičů, aby mohla v dlouhodobém horizontu konkurovat automobilkám – od Toyoty až po VW. Google pak bude nejenom vědět, kam jedeme, ale i čím se zaobíráme, když jsme v autě sami. Zapomeňte na Velkého bratra – Google je lepší!

V této souvislosti ve mně vzbuzují obavy informace, že Google – který právě oznámil akvizici výrobce dronů Titan Aerospace – je ten, kdo stojí za řadou z projektů, které se týkají výstavby obrovských lodí a plovoucích pracovních prostředí, jež se mohou plavit a operovat na otevřeném oceánu. Co stojí za tímto vývojem? Nemusíte být konspirační teoretik, aby to spustilo váš vnitřní alarm. Zvlášť když ještě nasloucháte slovům zakladatele Googlu a jeho hlavnímu akcionáři Larrymu Pageovi.

Jaký dopad to má na naši společnost?

Page sní o místě, kde by neplatily zákony na ochranu osobních údajů a kde by neexistovala demokratická odpovědnost. „Je tu ještě mnoho, mnoho zajímavých a důležitých věcí, které byste mohli dělat, ale nemůžete, protože jsou ilegální,“ řekl v roce 2013. A pokračoval: „…měli bychom mít nějaké bezpečné místo, kde bychom si mohli vyzkoušet novinky a zjistit, jaký vliv budou mít na společnost a na lidi, aniž bychom je museli nasadit do normálního života.“Znamená to, že Google plánuje fungovat v právním vakuu? Bez nepříjemných antimonopolních úřadů a bez ochrany dat? Že chce vytvořit jakýsi druh superstátu a navigovat svoje plovoucí království nerušeně mimo národní státy a jejich zákony?Až doposud byly obavy následující: co se stane, když bude Google pokračovat v rozšiřování svého naprosto dominantního postavení? Bude ještě méně konkurence? Bude evropská digitální ekonomika ještě upozaděnější vzhledem k tomu, že na světové úrovni ji ovládá několik málo amerických korporací?

Stanou se spotřebitelé ještě více transparentní, heteronomní a manipulovatelní třetími osobami – ať už se jedná o hospodářské nebo politické zájmy? A jaký dopad mají tyto faktory na naši společnost?

To není strach ze starých dinosaurů

Po těchto znepokojivých zprávách se musíte ptát sami sebe: plánuje Google ve vší vážností vznik digitálního superstátu, ve kterém je jedna společnost přirozeně dobrá pro své občany a samozřejmě „nepředstavuje zlo“? Prosím, drahý Eriku, vysvětlete nám, proč je naše interpretace toho, co říká a dělá Larry Page, jen pouhopouhé nedorozumění.

Jsem si vědom toho, že problémy, které jsou způsobeny novými digitálními superplatformami, jako je Amazon a Facebook, nemůže Google sám vyřešit. Ale mohl by být dobrým příkladem pro ostatní. Společnost by mohla razit transparentnost, a to nejen tím, že poskytuje výsledky vyhledávání podle jasných kvantitativních kritérií, ale také tím, že zveřejní všechny změny algoritmů. Ale i dalším – neukládáním IP adres, automatickým mazáním cookies, ukládáním pouze těch spotřebitelských informací, o které zákazník výslovně požádá. A zejména by měla vysvětlit a prokázat, co hodlá dělat s plovoucí centrálou skupiny a s tamními vývojovými laboratořemi.

Strach z rostoucí závislosti není veden žádnými analogovými dinosaury, kteří nepochopili internet, a proto se bojí všeho nového. Je to spíše doména digitálních domorodců, a zejména pak těch nejinovativnějších a nejinformovanějších, kteří mají stále větší problém s propracovaným dohledem ze strany Googlu.

Působivý a nebezpečný

To zahrnuje i fikci kolem bezplatných služeb. Na internetu, v krásném barevném světě Googlu, se zdá, že téměř vše je poskytováno zdarma: od vyhledávacích služeb až po novinářský obsah. Ve skutečnosti platíme – naším chováním, respektive předvídatelností a obchodním využitím našeho chování. Kdokoliv má dnes autonehodu a zmíní se o ní v e-mailu, může zítra dostat do mobilu nabídku na nový vůz od výrobce.

Neuvěřitelně pohodlné, že? Je možné, že nebude trvat dlouho a stále více lidí si uvědomí, že měna za jejich chování je drahá: svoboda sebeurčení. A to je důvod, proč je lepší a levnější platit něčím velmi staromódním – a to penězi.Google je nejmocnějším bankou na světě – ale dealuje jen v měně chování. Nikdo nevydělává na znalostech o nás tak efektivně jako Google. To je působivé a přitom nebezpečné.

Je opravdu chytré čekat?

Vážený Eriku Schmidte, zcela jistě nepotřebujete moje rady, píši Vám zde z perspektivy těch, kteří jsou znepokojeni a zainteresováni. Píši Vám jako ten, kdo profituje z trafficu firmy Google. Jako ten, kdo profituje z prodeje reklamy přes platformy Googlu.

A jako ten, kdo je potenciální obětí tržní síly společnosti Google – zejména pokud jde o oblast dat. Nicméně – méně je někdy více. Vaše výhra totiž pro Vás může být smrtící.

Historicky totiž platí, že monopoly nikdy v dlouhodobém horizontu nepřežily. Buď zkolabovaly kvůli vlastní samolibosti, kterou zrodil jejich úspěch, nebo je ve finále oslabila konkurence. Což jsou v případě Googlu nepravděpodobné scénáře. Nebo byly okleštěny různými politickými iniciativami. Nejnovějšími takovými příklady jsou IBM a Microsoft.Dalším způsobem by byla dobrovolná sebekázeň na straně vítěze. Je opravdu chytrý tah čekat, až první politik bude zcela vážně požadovat rozdělení Googlu? Nebo ještě hůř – až ho lidé odmítnou dál používat? Dokud ještě mohou? My už určitě nemůžeme.

---

Zdroj a další informace:

Článek vyšel v tabletovém týdeníku DOTYK č. 17/2014. Ke stažení ZDARMA do tabletu či smartphonu v App Store: http://1url.cz/TaVc

Kdo snad ještě nezná George Orwella a jeho Velkého bratra, ten by se měl doučit – protože v jím předpovězené době žijeme právě teď »

1984 je antiutopický román anglického spisovatele George Orwella dokončený v roce 1949. Tato kniha, z níž pochází známý výrok Velký bratr tě sleduje!, popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita… a lidská individualita se stává zločinem…

• Vládní špionážní agentura NSA má údajně hromadný a neomezený přístup k soukromým datům uživatelů. Mezi servery, které přístup k datům poskytují, patří podle NSA Facebook, Google, Microsoft, Yahoo a pět dalších amerických firem » http://technet.idnes.cz/nsa-fbi-sledovani-prism-usa-soukromi-data-f15-/sw_internet.aspx?c=A130607_065544_hw_monitory_pka
• České firmy proti Googlu: nemanipulujte s výsledky a zmenšete obrázky » http://technet.idnes.cz/ceske-firmy-proti-google-0x0-/sw_internet.aspx?c=A140527_123454_sw_internet_nyv
• Microsoft umožnil špehovat komunikaci svých klientů služeb Skype, Outlook.com (Hotmail.com) a SkyDrive. Agentům NSA totiž v rámci těchto služeb povolil obcházet šifrování obsahu kdykoliv i bez zvláštního povolení » http://technet.idnes.cz/microsoft-spolupracoval-s-nsa-skydrive-skype-outlook-p1i-/sw_internet.aspx?c=A130712_100954_sw_internet_vse
• Všichni vás chtějí připravit o soukromí. A vám je to jedno 🙁
  Facebook, Google, vláda, vaši přátelé i úplně náhodní lidé toho o vás vědí víc než kdykoli v historii. Většině lidí ale ztráta soukromí nijak zvlášť nevadí a užívají si pohodlí, které z toho vyplývá. Kde máte hranici svého soukromí vy? » http://technet.idnes.cz/konec-soukromi-na-internetu-facebook-sdileni-fnb-/sw_internet.aspx?c=A120916_010806_sw_internet_pka
• Vše, co potřebujete vědět o programu PRISM: Přečtěte si také, jak se můžete bránit » http://tech.ihned.cz/c3-60051370-040000_d-60051370-prism-jak-se-branit
• Strong ties bind spy agencies and Silicon Valley. Silicon Valley has tried to distance itself from the controversial U.S. surveillance programs exposed by Edward Snowden, but there is a long history of close cooperation between technology companies and the intelligence community. » http://www.reuters.com/article/2013/07/03/us-usa-security-siliconvalley-idUSBRE96214I20130703
• Emails reveal close Google relationship with NSA » http://america.aljazeera.com/articles/2014/5/6/nsa-chief-google.html
• Google’s deep CIA and NSA connections. In addition, Google is linked to the U.S. spy and military systems through its Google Earth software venture. The technology behind this software was originally developed by Keyhole Inc., a company funded by Q-Tel http://www.iqt.org/ , a venture capital firm which is in turn openly funded and operated on behalf of the CIA. » http://english.pravda.ru/opinion/columnists/17-06-2013/124841-google_cia_nsa-0/
• http://www.infowars.com/googles-deep-cia-and-nsa-connections/
• http://www.consciousape.com/2012/05/03/google-bankrolled-by-the-cia/
• Google, CIA Invest in ‚Future’ of Web Monitoring. It’s not the very first time Google has done business with America’s spy agencies. Long before it reportedly enlisted the help of the National Security Agency to secure its networks, Google sold equipment to the secret signals-intelligence group. In-Q-Tel backed the mapping firm Keyhole, which was bought by Google in 2004 — and then became the backbone for Google Earth. » http://www.wired.com/2010/07/exclusive-google-cia/
• Google once known for its “don’t be evil” motto is now in bed with the spy agency known for the mass surveillance of American citizens. Google spy with NSA. Google is EVIL now. »  http://www.wired.com/2010/02/from-dont-be-evil-to-spy-on-everyone/
• Jednou mě dostanou, říká Snowden. Před Američany se skrývá v Rusku více než rok. V Rusku si podle časopisu Wired dává pozor — vyndává baterku z mobilu, vypíná počítače a e-maily. Zná totiž triky americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). „Jednou ale uklouznu, něco zapomenu, a oni mě dostanou. To se prostě stane…“ dodává. » What drove Snowden to leak hundreds of thousands of top-secret documents, revelations that have laid bare the vast scope of the government’s domestic surveillance programs? » http://www.wired.com/2014/08/edward-snowden/
• NSA files decoded. What the revelations mean for you » http://www.theguardian.com/world/interactive/2013/nov/01/snowden-nsa-files-surveillance-revelations-decoded#section/1
• http://www.theguardian.com/us-news/the-nsa-files
• Údaje ukazují, že NSA může sledovat pohyb téměř jakéhokoliv mobilního telefonu na světě a zmapovat vztahy mezi uživateli mobilních telefonů. » http://zahranicni.ihned.cz/c3-61398960-090000_d-61398960-nsa-monitoruje-pohyb-stamilionu-mobilnich-telefonu-denne-data-uz-nestiha-analyzovat
• USA přiznaly šmírování. Tajná NSA sbírá soukromá data z celého světa. » http://technet.idnes.cz/nsa-fbi-sledovani-prism-usa-soukromi-data-f15-/sw_internet.aspx?c=A130607_065544_hw_monitory_pka
• NSA slides explain the PRISM data-collection program. Some documents describing the program were first released by The Washington Post on June 6. The newly released documents below give additional details about how the program operates, including the levels of review and supervisory control at the NSA and FBI. The documents also show how the program interacts with the Internet companies. » http://www.washingtonpost.com/wp-srv/special/politics/prism-collection-documents/
• Facebook je nejděsivější nástroj CIA a FBI, tvrdí Assange z WikiLeaks. Podle Assange má Facebook vestavěné rozhraní, díky kterému zpravodajské služby nemusí „dolovat“ jednotlivé záznamy, ale mohou databázi automatizovaně procházet a analyzovat. Doplnil však, že podobné rozhraní mají například i produkty společností Google a Yahoo. » http://technet.idnes.cz/facebook-je-nejdesivejsi-nastroj-cia-a-fbi-tvrdi-assange-z-wikileaks-11c-/sw_internet.aspx?c=A110503_125622_sw_internet_nyv