Pokračujme v pohledu na islám jako světové náboženství bez předsudků současnosti… podívejme se na něj očima optimistů, kteří chtějí vidět jen to dobré…
v islámem dobytých územích byla nemuslimům uložena daň tzv. džizja » která byla snesitelná… i jinak jim byla ponechána jejich vnitřní autonomie… představitelé různých náboženských společenství spravovali svou obec sami… jistě si snadno uděláte srovnání s papežstvím, které při svých výbojích v křižáckých válkách i například při kolonizaci Ameriky zásadně „vymítalo“ mečem ty, kteří nepřestoupili na papežskou katolickou „víru“…
islám oproti tomu ponechává naživu nemuslimy, pokud se tito vykoupí placením daně z hlavy tzv. džizji (týká se to pouze lidí Knihy – židů a křesťanů, pohané mohou volit pouze konverzi, smrt, nebo otroctví – viz odst. Co je to „džihád“? A co znamená daň „džizja“ pro nemuslimy? »
protože vzdálenosti v arabském panství byly příliš veliké, než aby se kmeny po válkách v létě mohly vrátit do svých původních oblastí v centrální Arábii, vznikala čistě arabská polní města, v nichž vojska mohla přezimovat a z nichž byla zajišťována další dobývání…
mnohá z významných dnešních arabských velkoměst vznikla z takových polních měst… jsou jimi např. Basra, Káhira a Kúfa… největšího rozsahu dosáhla arabská veleříše ještě jako jednotný stát za chalífátu Umajjovců /661–750/, kteří učinili Damašek hlavním městem říše, sahající od Španělska a Maroka na západě až k Indu na východě a od střední Asie na severu a hluboko do Afriky na jihu…
tyto oblasti byly po arabském dobytí islamizovány pozvolna, protože islámskému státu nezáleželo na příliš rychlém obrácení na víru… daňové závazky muslimů byly totiž zřetelně menší než závazky porobených nemuslimů… což při konverzích velkých částí obyvatelstva vedlo k tomu, že státu unikaly očekávané daňové příjmy… kromě toho bylo nutné, aby původní usedlé obyvatelstvo udržovalo zemědělství, které islám nerad…
ačkoli právní rozdíly nebyly příliš velké, byli nemuslimové přece jen občany „druhé třídy“, což u nich posilovalo ochotu k brzkému přestupu na islám… proto jednotliví panovníci byli dbalí toho, aby respektovali v koránu chráněná náboženství…
cílená pronásledování z důvodu náboženství islám nezná… opět v protikladu ke křesťansví, které ve své historii tuto oblíbenou činnost vykonávalo s velkým zalíbením…
kromě toho představoval islám svým přijetím řecké filozofie vynikající příležitost pro intelektuální a kulturní rozvoj, zejména v historickém období jeho plného rozkvětu… pro srovnání: jistě víte, že křesťanství své kořeny v řecké filosofii potlačovalo a dávalo jeho následovníky do klatby… případně jeho nositele s „láskou“ upalovali na hranicích… i tato tolerance muslimských vládců přispěla k islamizaci mnohých původně křesťanských území…
Pozn.: Z pohledu historického srovnání islámu a křesťanství za zamyšlení stojí i to, zda byl příchod slovanských věrozvěstů přinášejících „křesťanství“ na Velkou Moravu takovou výhrou pro český národ, jak se nám křesťanské církve snaží namluvit…
V Persii bylo rychlé rozšíření islámu podporováno úpadkem zarathuštrismu, který se v této fázi dostal do z oblasti ducha do hmotné vnějškovosti a nemohl uspokojit duchovní potřeby obyvatelstva…
rozšíření islámu v oblastech, které nikdy nepatřily k arabské veleříši, jako např. západní Afrika, pobřeží východní Afriky, centrální Asie, Sicílie, západní Čína, Malajsie nebo Indonésie, přinesly dalekosáhlé obchodní kontakty arabsko-muslimských obchodníků…
do západní Afriky přišel islám s obchodem přes Saharu, do východní Asie přinesli své náboženství obchodníci z Perského zálivu… do západní Číny se islám dostal podél hedvábné cesty… silné postavení muslimských obchodníků spočívalo v době před objevením námořní cesty do Indie /1502/ na jejich zeměpisné poloze jako zprostředkovatelů mezi západem a východem…
dynastie Umajjovců, tato první dynastie chalífů vládnoucí arabskému chalífátu v letech 661 až 750, navázala na výboje v době volených chalífů a vytvořila říši sahající od povodí řeky Indu po Atlantský oceán, od Jemenu po Kavkaz a střední Asii...
sídelním městem Umajjovců byl Damašek…. samotná dynastie se dělila na rodové větve Sufjánovců vládnoucí v letech 661–683 a Marvánovců vládnoucí v letech 683–750… roku 747 vypuklo rozsáhlé povstání iniciované šíity, které způsobilo pád dynastie Umajjovců a přivedlo k nejvyšší moci v chalífátu Abbásovce…
sunnité a šíité představují dvě hlavní větve islámu… obě strany dělí otázka právního následnictví Mohamedova, která je nejzákladnějším z problémů islámu…
sunnité tvoří převažující většinu muslimů /cca 90 %/ a na rozdíl od šíitů uznávají legitimitu prvních čtyř chalífů a tradici a právní systém, které se ustavily v islámském státním společenství po Mohamedovi…
šíité tvoří po sunnitech druhou největší skupinu v islámu… na rozdíl od sunnitů uznávají za legitimní vůdce islámské obce po Muhammadovi jen Alího a jeho potomky… k rozštěpení došlo z politických důvodů, když se Umajjovec Mu´áwija I., tehdy guvernér Damašku, vzepřel proti chalífovi Alímu (656–661)…
sunnité se postavili za Mu’áwija, zatímco šíité viděli jediného legitimního chalífu v Alím… vytvořili pro něj stranu /Ší’a/ a také později zachovali věrnost jemu, jeho domu /jeho paní, dceři Muhammadovy Fátimy a jejich synům Hasanovi a Husajnovi/ a jejich potomkům…
šíité trvali na pokrevním původu od Muhammada jako základní podmínce pro převzetí úřadu chalífy… důležitá je však pro ně vedoucí úloha ústředního vůdce společenství, Imáma… Imám je nástupce Alího v jeho úřadě a náboženských vědomostech, které obdržel, stejně jako šíité, díky zvláštnímu posvěcení prorokem Muhammadem a díky zvláštnímu osvícení bohem…
tím se stává Imám prakticky jediným legitimním vůdcem společenství a skoro neomylnou instancí…
po pádu dynastie Umajjovců byl roku 750 Abú al-Abbás provolán chalífou a zřídil centrum své moci v Iráku… druhý chalífa dynastie Abbásovců, Abú Dža’far, založil Bagdád a vybudoval v něm centrum své říše… v říši Abbásovců byl kulturní vliv východních oblastí stále silnější…
jak bylo možno očekávat, nemohli Abbásovci udržet obrovskou říši natrvalo.. už v době jejich převzetí moci se Španělsko osamostatnilo pod posledním potomkem Umajjovců… krátce poté, co abbásovská moc dosáhla svého vrcholu za Hárúna al-Rašída /786 – 809/, ztratili přímou nadvládu nad severní Afrikou a východní Persií…
za nástupců Harúna al-Rašída získávali především úředníci z tureckých kmenů, kteří byli původně najímáni jako žoldnéři, stále větší vliv na stát a jeho kulturu… došlo k situaci, že v perských a tureckých rodinách se stala hodnost velkovezíra dědičnou a tyto rodiny ve skutečnosti ovládaly říši… roku 909 založili Fátimovci svůj šíitský protichalífát v severní Africe, což vedlo k dalšímu rozštěpení říše…
ke konečnému zániku bagdádského chalífátu došlo r. 1258 vpádem Mongolů, kteří zpustošili téměř celý Blízký východ…
egyptská vojska mamlúků, kteří převzali r. 1250 moc od Ajjúbovců, porazila r. 1260 vojsko Mongolů v Palestině a zastavila tak jejich pronikání, udržovala dále chalífát při životě, až ho r. 1517 převzala turecká dynastie Osmanů…
od doby, co Mustafa Kemal Atatürk zbavil r. 1923 dynastii Osmanů moci a odňal jí r. 1924 chalífát, je tato hodnost neobsazená a fakticky zrušená…
za Abbásovců došlo k vzestupu perského vlivu vedle arabského… v této době došlo ke kulturnímu rozkvětu, který o mnoho předčil tehdejší Evropu… na dvoře abbásovských chalífů a jejich místodržitelů se rozvíjel skvělý dvorní život…
mocní islámu podporovali vědy, zvláště medicínu, filozofii a přírodní vědy… vznikaly arabské překlady nejdůležitějších klasických řeckých děl, které byly od 11. stol. překládány přes Sicílii a Španělsko do latiny a zůstaly tak Západu přece jen zachovány…
protože korán nejen upravuje vztah lidí k Bohu, ale také vykládá světový řád, který se odráží v pozemském právním uspořádání, vyžadovala si konsolidace pevného a mnohovrstevného státnictví za Umajjovců a Abbásovců nezbytně vývoj soudní pravomoci rozvíjející korán a sunnu..
z praxe výkladu textů, až do 8. stol. neuspořádané, vznikly čtyři sunnitské a jedna šíitská právní škola, které kanonizovaly právní vědy… v soudnictví se mísily podle té které části říše různou měrou arabské, byzantské nebo sásánovské prvky…
v Iráku vznikla pod zvláštní ochranou Abbásovců škola Abú Hanífy (hanafíjci), která kladla zvláštní váhu na znalecké rozhodování právních učenců a zavedla do soudnictví prostředek „pokládání za dobré“, když už nestačil prostý, tj. analogický úsudek…
jejich protivníci odsoudili prostředek „pokládání za dobré“ za svévolný a za postup neslučitelný s prameny… na zásady hanafíjské školy se orientovali Abbásovci a jejich následnické státy, především Seldžukové a Osmani…
dnes se hlásí k této škole především Turecko, Afghánistán, Pákistán a střední Asie… Málik ibn Anas /*715 †795/ vyvinul na základě tehdy obvyklé právní praxe oblastí Mekky a Medíny školu málikovců, která vykazuje silné vlivy tradičního arabského práva…
nejdůležitějším činitelem soudnictví podle pojetí málikovců je prospěch obce… málikovci jsou dnes velmi rozšířeni v severní Africe, ale i v Kuvajtu a Bahrajnu…
asi nejvýznamnějším z muslimských právních učenců byl al-Šáfií, který studoval u Málika a hanafíjců a rozhodujícím způsobem formoval svými brilantními díly islámskou právní vědu… omezil použití tradice na nalézání práva na sunnu, obrátil se proti každému pokusu svévolného souzení a odmítal také snahu o užitek pro obec…
spatřoval jediný pramen rozhodování v činech a předpisech Proroka a koránu… dnes je šáfíovská škola zastoupena v Egyptě, Jordánsku, Libanonu, jižní Arábii, Indonésii a má menšiny v Indii, Palestině a v Íránu…
čtvrtá sunnitská škola se řídí podle učení Ahmada ibn Hanbala a vyznačuje se zvláště rigorozním postojem v kultovních a dogmatických otázkách… dnes tvoří hanbalovci nejmenší ze škol a jsou rozšířeni na Arabském poloostrově, v Sýrii a v Iráku.. rozšíření a početní síla různých škol jsou podmíněny historickým vývojem a nahodilostmi a neurčují jejich vliv v islámské společnosti…
islámští právníci, kteří usilují o pozitivní zákonodárství, dnes používají všechny školy při formulaci právního názoru… oficiální soudnictví nezasahuje do nauky o náboženských povinnostech, která byla pevně stanovena v koránu, závazně pro všechny muslimy…
v protikladu k židovství redukuje islám různé příkazy a zákazy na několik málo; tak jsou zákazy jídel omezeny hlavně na vepřové maso, krev a alkohol…
aby vyhověl svým náboženským povinnostem, měl by se muslim pětkrát denně modlit v určenou dobu, k čemuž nepotřebuje žádný zvláštní prostor…
jednou týdně, v pátek, má muž jít do mešity k velké obřadní modlitbě. Podlaha musí být čistá, nebo se zakryje šátkem nebo koberečkem /viz modlicí koberec/. Při modlitbě je obrácen k Mekce… před každou modlitbou je třeba vykonat rituální umývání, aby modlitba byla platná…
v koránu nejsou stanoveny pro muslimy žádné zvláštní daně, jen by měl odevzdat určité procento majetku jako almužnu… za prvních muslimských států se tato almužna měnila stále více v daň, kterou dostával stát, teoreticky příslušný pro spravedlivé další rozdělování…
dar almužny je v islámu velmi rozšířen a je náboženskou povinností… poslední povinností muslima je pouť do Mekky /viz hadždž/, která je nejvyšším cílem každého muslima a na niž šetří po celý svůj život; závazná je jen pro toho, kdo disponuje příslušnými peněžními prostředky…
Tolik pozitivní pohled na islám… jistě jste poznali, že tady čerpám ze zdroje, který přímo pochází z prostředí „bílých“ muslimů v Čechách… ti mají samozřejmě zájem islám pořádně přikrášlit… například slovo džihád zde vůbec nenajdete…
přesto čtěte, protože informaci o tom, co islám je, kde a jak vznikl, jaké má kořeny a co dobrého či špatného v historii vykonal, k orientaci v dnešní krizi s přistěhovalci rozhodně potřebujete… už proto, abyste ty, kteří vás případně označují za rasisty a islqamofoby, mohli nakopat tam, kam patří a vyzpovídat je, zda toho vědí alespoň tolik, co vy…
rozhodně si nenechte ujít další pokračování, teprve tam to dostane spád…
-pokračování-
Zdroj:
- http://www.iencyklopedie.cz/islam/
Katolická iEncyklopedie podle svých provozovatelů údajně nabízí „seriózní“ informace z oblasti náboženství, religionistiky a dalších humanitních oborů. iEncyklopedii vytváří a provozuje Karmelitánské nakladatelství a tím je dán i katolický úhel pohledu a údajná „spolehlivost“ informací iEncyklopedie.