Téměř tři čtvrtě století se svět dovídal, že 2. světovou válku způsobil jakýsi psychopat Adolf Hitler s družinou rasisticky motivovaných kompliců ve své nacistické partaji. Ve skutečnosti ale byla 2. světová válka dobyvačnou válkou, vedenou v režii chemického, petrochemického a farmaceutického kartelu s cílem kontrolovat multibilionové globální trhy v nově vznikajících oblastech patentovaných chemických výrobků.
Oficiální dokumenty amerického Kongresu a tribunálu pro válečné zločiny v Norimberku jednoznačně dokazují, že 2. světová válka byla nejen připravována, ale z logistického a technického hlediska umožněna tehdy největším a nechvalně známým kartelem, německou společností IG Farben, jehož dceřinými společnostmi byly firmy Bayer, BASF, Hoechst a další chemičky. Souhrnná obžaloba v Norimberku dokazuje, že bez IG Farben by ke 2. světové válce ani nemohlo dojít.
Poté, co vojenský pokus o podmanění Evropy a světa selhal, petrochemický a farmaceutický kartel investoval do třetího pokusu: dobýt Evropu ekonomicky a politicky s pomocí bruselské EU. Proto by ani vás nemělo překvapit, že nábor klíčových architektů pro bruselské EU probíhal v řadách těch, kteří byli hluboce zapleteni do Hitlerových plánů na světovládu a byli s podporou západních „demokracií“ s nepatrnými tresty pouze nakrátko uklizeni do pozadí.
Odpověď na otázku, proč jste nejspíš ještě neslyšeli o těchto otřesných skutečnostech, je jednoduchá. Po roce 1945 kartel investoval stovky miliard dolarů s jediným cílem: přepsat dějiny a zahladit stopy své zločinecké minulosti. Tato nesmírně nákladná kamufláž korporačního původu obou světových válek byla první podmínkou třetího pokusu Kartelu o dobytí a kontrolu Evropy – tentokrát pod vlajkou ‚bruselské EU‘.
Nových a stále hlubších pokusu o přepis historie světové války, jejího průběhu a viníků rozpoutání tohoto ničivého konfliktu jste svědky dnes a denně nejen ve Evropě, ale i přímo u nás. Koněvův pomník a Novotného památník vlasovcům v Řeporyjich jsou jen momentálně nejviditelnějšími vrcholy snah o debilizaci českého národa, aby se nechal postavit do šiků nového germánského tažení Drank nach Osten. Vysvětlete těm našim mnohým dvacetiletým idiotům s mozky vymytými oficiální propagandou, jásajících na protiruských mítincích, že smrt na válečném poli není něčím, co si pak budou opravdu užívat. A o tom, že válečné pole třetí světové války bude i u vás v obyváku, o tom byste měli přestat pochybovat.
Vám, kteří chcete v životě dosáhnout v oblasti vlastního poznání o něco více, než vám je ochotna předložit Česká televize ve spokupráci s pražskou kavárnou, doporučuji si pořídit knihu „NACISTICKÉ KOŘENY‘BRUSELSKÉ EU“ kolektivu autorů kolem Augusta Kowalczyka, vězně číslo 6804 koncentračního tábora v Osvětimi, stoprocentní pobočky kartelu IG Farben (BAYER, BASF, HOECHST).
Koncentrační tábor Osvětim byl největší průmyslový podnik postavený během II.světové války za účelem výroby syntetického benzinu a pryže pro německou armádu, Wehrmacht, jejímž cílem bylo podmanit si Evropu jménem petrochemického a farmaceutického kartelu se sídle v Německu. Tento 24 km čtverečních kilometrů velký průmyslový komplex stavěli k otrocké práci odsouzení zajatci koncentračního tábora Osvětim.
Toho koncentračního tábora, který podle dobře Soroszem placených i českých historiků neosvobodila Rudá armáda, ale spojenecká vojska, ale podle novější verze vlastně ani ta ne, protože v táboře před příchodem Rudé armády vzniklo povstání, takže se tábor údajně osvobodil sám. August Kowalczyk byl jedním z vězňů a znal pravdu o tom všem z vlastní zkušenosti. Je očitým svědkem Evropy pod brutálním jhem kartelu a varuje nás před opakováním starých vzorců naroubovaných germánskou rozpínavostí na moderní svět.
Tato kniha je i jedinečnou příležitostí pro politiky a politické strany, které bruselské EU sedli na vějičku a podporovali ji, aniž by si uvědomovali její skutečný původ nebo účel. K těm bohužel patří i 27 hlav států, které podepsaly Lisabonskou smlouvu, přičemž většina z nich si neuvědomovala, že tím zároveň podepsala ‘Zmocňovací zákon’, jímž Kartelu a jeho satrapům spadla kontrola nad Evropou do klína.
Pro obyvatele Velké Británie je odhalení historických kořenů bruselské EU zcela mimořádně hořkou pilulkou. Poté, co Anglie už dvakrát předtím za 2. světové války sehrála významnou roli při záchraně Evropy před záborem uskutečněním cílů kartelu před pětasedmdesáti lety, dostala se vinou zrádců ve vlastních řadách v rámci členství v EU do situace, kdy byla konfrontována s alternativou, že nesmírné lidské oběti jejich krajanů přijdou vniveč. Tím, že se podrobili Lisabonské smlouvě a bruselské EU, by se životy šedesáti milionů dnes žijících Britů, stejně jako bezpočet ještě nenarozených, ocitly v gravitačním poli těch samých zájmů, které se pokoušely dobýt a uchvátit kontrolu nad Spojeným královstvím už dvakrát předtím.
Proto přišel Brexit se vším, co se okolo něj děje. Proto i my bychom měli odmítnout české politiky uvazující nás do jha germánského spiknutí za účelem vytvoření Čtvrté říše, ve které, jak jinak, se chystá znovunastolení otázky Benešových dekretu, otázka přerozdělení území bývalých Sudet v rámci Nové Evropy mimo jurisdikci českého státu a můžeme se jen dohadovat, kam bude nepoddajná část tohoto národa vystěhována poté, kdyby se nový pokus Drank nach Osten, Bruselem a NATO tak cílevědomě připravobaný nakonec podařil.
Proč to vlastně zde vše připomínám a proč doporučuji všem z vás, kterým záleží na něčem víc než kusu žvance a jedné dvou dovolených ročně. Protože tohle vše, ta rozpínavost germánské moci zdaleka není jen záležitostí nějakého budoucího spiknutí proti naší zemi. Realizuje se už řadu let a naplno s obrovským dosahem pro každodenní životy nás všech, každého občana této republiky.
Francouzský ekonom Thomas Piketty se zamýšlí nad tím, kam odtékají peníze z Česka. Vzal si k ruce data z Euro státu i z jiných renomovaných zdrojů a došel k jednoznačným závěrům. Nyní varuje před tím, že společná Evropa je dobrá jen pro některé. Jiným, například Česku, prý přímo škodí.
Článek publikoval uznávaný ekonom Piketty už v lednu, nyní nicméně v Česku jeho překlad začal obíhat po sociálních sítích.
„V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti za obrovské sumy veřejných peněz, které ze svých daní posílají na východ. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují o dost jinak. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly.
Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina“ napsal v lednu letošního roku na svůj blog známý francouzský ekonom Thomas Piketty, který se zabývá otázkami příjmové nerovnosti.
Jako nejvíce poražený stát z tohoto srovnání vychází jednoznačně Česká republika, což dokládá i přiložený graf.
Piketty přitom cituje data svého spolupracovníka Filipa Novokmeta. Výstižné je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích.
Podle oficiálních statistik Euro státu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. „V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun.
Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP,“ jak uvedla analytička Lenka Zlámalová v březnu na serveru Echo24.cz v článku ,,Z Česka se stal krmelec Evropy„, kde rovněž označuje Česko za „nejvíce poražený stát“, pokud jde o poměr přílivu euro dotací a odlivu dividend.
Pozn.: a prosím pozor!… v těchto číslech není zahrnut fakt. že ročně odvádíme do společného evropského fondu částku převyšující 40 miliard korun, což zvyšuje náš roční deficit na více než mínus 281 miliard korun…při porovnání s předpokládanými příjmy státu za rok 2020 ve výši 1578 miliard korun by tyto mohly být vyšší o cca oněch 281 miliad, což činí patnácti procentuelní nárůst… když zachováme proporcionalitu výdajů státního rozpočtu, mohl by se projevit přínos oněch 281 miliard korun například ve zvýšení průměrného důchodu za rok 2019 ve výši 13300 Kč na stále ještě ubohých, ale už lepších 15300 korun… prostě: západní státy a jejich obyvatelstvo po staletí terorizovaly a vysávaly tzv. kolonie třetího světa a dodnes vysoce tyjí například z odírání otrocké práce dělníků v afrických dolech i jinde /včetně dětské práce!!!/… a aby to nebylo málo, školí nás svými žvásty o demokracii a lidských právech… a takto ze zemí třetího světa získaných finačních zdrojů využily k tomu, aby za ně koupily za laskavého přispění Klause a Zemana fabriky, které vystavěli vaši otcové a dědové… a účtují si za to 281 miliard korun ročně!!! Hitler se svým gestapem a terorem byl pouhý břídil před uměním dnešních mocných tohoto světa ukrytých za fasádámi světových bank a kartelů…na druhé straně buďme rádi, že nás /zatím/ nikdo nestaví ke zdi a neposílá na Sibiř… zatím…
„Evropa bude muset překonat mnohé výzvy, pokračuje citovaný článek. Tou hlavní je obecný přesun celého světa směrem k příjmové nerovnosti. Evropa své občany neuklidní vysvětlením, že jsou na tom lépe než ve Spojených státech nebo v Brazílii. Nerovnost roste ve všech zemích a je podpořena fiskální soutěživostí, která odměňuje ty nejmobilnější.
Evropa jen přikládá pod kotel. Nebezpečí kulturního izolacionismu a hledání obětního beránka může být s úspěchem odvráceno pouze tehdy, pokud dokážeme dělnické třídě a mladším generacím nabídnout skutečné strategie ke snížení nerovnosti a k investování do budoucnosti,“ píše dále Piketty.
