Tak jsem si hezky odpočal a trochu zrestauroval své tělo. Ano, byl jsem na dovolené!  Je to sice trochu protimluv, český důchodce na dovolené, ale je tomu tak. Proto se vám všem omlouvám za jakousi předletní pauzu na našem webu, které jste byli svědky. Jsem zpátky a pokusím se, abyste zde nacházeli zase občas něco zajímavého k přečtení ze světa i z oblasti lidské psychiky.

Ono to ale nebylo jen o té dovolené. Náš web současně prochází organizační změnou, která se musela dotáhnout do konce. Ta změna je vyvolána nutností reagovat na rostoucí snahy liberálních „demokratů“ v Praze o likvidaci informačních médií vymykajících se kontrole probruselských kádrů v pražské kavárně. Stále noví Jandové, skupiny jakýchsi Elfů a jiné havěti, ale i nově inkarnovaní Bretschneiderové v rámci aktivit režimních policejních složek chtějí umlčet každý hlas, který se nehodí do krámu manipulátorům s veřejným myšlením a nabourává jim klid a pohodu při zavádění masy lidí tohoto národa na scestí nové totality

Práce na to nebyla jednoduchá, ovšem fakt, že čtete tyto řádky, svědčí o tom, že se to vše podařilo a můžeme ve vzájemné komunikaci pokračovat.

A abychom naši konverzaci v probíhajícím létu osvěžili, věnujme pár odstavců netradičně tomu, co nás s Pavlíkem případně při toulkách po českých zemích a na Slovensku překvapilo.  

Již počátek našeho výpadu z klidu a pohody našeho domova v krásném prostředí jedné jihočeské vesničky naší střediskové  byl skvělý. Začínali jsme naši dovolenou v příjemném prostředí rodinného penzionu v obci Sedlec několik kilometrů od jihomoravského centra vinařského kraje města Mikulova. Moravské víno, to je pojem, a spolu s naším parťákem, kterým nebyl nikdo jiný než můj kamarád a spolupracovník, kterého znáte pod zkratkou ME z tohoto webu, jsme se podívali na dno nejedné skleničce dokonalého jiskřivého moku ze zdejších sklípků. A protože to bylo ještě v období před sezónou, nerušeně jsme si v klidu užívali i tu trochu pohybu, kterou jsem byl schopen zvládat. á cestoval spíše autem, můj společník naopak polykal kilometry pěšky jak na běžícím pásu.

Dalším zastavením na naší cestě se stala Bešeňová pod Tatrami. Příjemný a neuvěřitelně levný pobyt /koupeno s předstihem už v lednu, doporučuji/ v krásném hotelu, termální bazény s možností tankování piva a jiných tekutin přímo vsedě v příjemné teploučké minerální vodě z rukou krásných děvčat, to se Pavlíkovi moc líbilo a on místy dokonce nahlas chrochtal blahem. A jeho mužské já se zase po dlouhé době mohlo pokochat mnohými dokonalými tvary promenujících se žen a dívek, kterým i fakt nějaké té občasné nadváhy /na rozdíl od nás mužů/ jen přispěl k vyformování těch nejdokonalejších tvarů, které jsou v pozemské přírodě k vidění. Prostě to byla paráda.

Prožili jsme si tu s Pavlíkem jednu zajímavou a z našeho hlediska nesmírně pozitivní zkušenost. Pavlík chodí už druhým rokem od těžkého pádu s poraněním páteře a zádového svalstva s francouzskými holemi.  A už tehdy, v období po onom úraze, mu bylo naší kamarádkou a vědmou Marcelkou z Plzně vyčteno z tarotu, proč se mu to stalo a co ještě ve svém nitru má zlepšit či vyřešit, aby vyhověl tímto způsobem projevenému tlaku shora. A také mu bylo předpovězeno, že po tomhle pádu bude následovat ještě jeden a pak se to všechno zlepší.

No a co se právě na dovolené nestalo: v předposlední den pobytu po skončení cákání v bazénu při přechodu z drsné podlahy chodby do kluzkých kachliček vestibulu Pavlík uklouzl a následoval dramatický pád. Prudká distorze kosterního skeletu a svalstva z tohoto nečekaného pohybu byla velmi intenzívní a něco se tam uvnitř moc pohnulo. A k dlouhotrvající bolesti na pravé straně zad se přidala a tu původní bolest doslova přehlušila bolest v zádech vlevo, vystřelující od pánve až někam pod lopatku. Snad se to stalo proto, aby byly obě bolesti pěkně v rovnováze.

To se velkým klukům jako my stává a tak jsme tiše trpěli a nakonec ten pobyt pod Tatrami úspěšně uzavřeli. S malou zastávkou u přítele a kamaráda v Nemšové jsem po třech dnech dorazili do Ostravy k rodině a absolvovali velmi bolestivé úkony vyšetření ze všech možných stran a úhlů v místním zdravotnickém zařízení. Na snímcích nic nemáte, vše je, zdá se v pořádku, zněl závěr sympatické lékařky na ambulantní chirurgii. Nějaká ta injekce proti bolesti, úsměv a přání brzkého uzdravení, to bylo vše, co pro mě mohlo české zdravotnictví udělat.

I zavolal jsem své drahé vědmě do Plzně a říkám: stalo se mi to a to a má mi to něco asi říci. Mrkni se na to! Tak už je to totiž na tom světě zařízeno. Doma prostě není nikdo prorokem a sám do sebe prostě nikdo nevidí.

A ona to v tarotu přečetla. K něčemu se musíš rozhodnout, říká, a je to důležité, to rozhodnutí. Blíží se finále toho všeho tady, nastal čas, abys se dal definitivně dohromady, hlásí mi do telefonu.   

Jó, luštění hádanek těch shora, to máme s Pavlíkem tak rádi! Už někdy v devadesátých letech mi jakási roztomilá bytůstka shora s radostným úsměvem sdělila, že respekt k mé svobodné vůli člověka této Země jim brání, aby mne na mé cestě sebezdokonalování vedli přímými vstupy upozorňujícími na to, či ono. A proto volí cestu komunikace s námi prostřednictvím Pavlíkova fyzického těla. Prostě:  uhýbáš z cesty, po které máš šlapat, dostaneš přes držku. A to držkovné se týkalo vždy zejména bolestí fyzického těla, zejména kloubů, kosterního aparátu a svalstva.

A já scházel asi z cesty dost často, protože pro Pavlíka to byla léta zdravotních problémů. Od kotníků, přes kolena a kyčle až k dnešním problémům se zády. Ale už tehdy, snad abych si nezoufal a byl povolnější, mi ti kluci a holky shora s těmi šumícími křídly za zády jako kus salámu hladovému psu před čenich pověsili zprávu, že těsně předtím, než se tady na zemi začnou dít nějaké ty věci a budu mít udělat něco, proč jsem sem přišel, budu prý docela zdráv.

No a já na to asi přišel, oč se jim vlastně jedná tentokráte. Aby to nebylo tak jednoduché, nic se netýkalo dění v tomhle světě. Žádné opatření typu: vynech ty dva doutníčky denně a tu skleničku večer před spaním či nekoukej děvčatům na hrudníčky. Nějak se po mně nechce, abych byl svatý. Šlo o něco, co mělo souvislost s dořešením problémů vzniklých událostmi ve zcela jiném čase a zcela jiné dimenzi před eony věků, o níž se zmiňují mé texty v rubrice Nekonečný příběh.

A já se nestačil divit. To rozhodnutí přijeté námi dvěma, Pavlem a Pavlíkem ruku v ruce, mělo pro mne nakonec blahodárné výsledky. Bolesti v zádech postupně slábly a slábly, až se poté zcela a vytratily.  A já jsem po dlouhé době schopen po většinu dne odloži ty klacky, co jsem se o ne už dva roky opíral. Dobré, ne?

Tak nevím. Samozřejmě by to se zdravím mohlo být ještě lepší. Ale těžko soudit, co je v sedmdesáti letech už spíše normální stav nebo zda je to ještě další „ťafka“ shora. Jen oba s Pavlíkem doufáme, že tenhle náš povinný „trénink“ nácviku na jakousi budoucí spartakiádu je u konce a že ty „zachtivky“ a „potřebuvky“, kterých jsme se měli zbavii, jsou už všechny a definitivně pryč.   

Bráno z této pozice se ale nutně musím ptát: je-li ona úleva, kterou cítím v posledních dnech oním uzdravením /a už po léta mi nebylo tak fajn/ opravdu signálem, že moje cesta sebezdokonalování je u konce,  co se asi bude po mně chtít, aby se naplnily předpovědi, které mne provázejí po celý můj život?

Možná že by vás mělo zajímat /a někteří to možná už víte/, že součástí těch předpovědí z let minulých je informace o tom, že jednou, až přijde čas, prý povedu osobní přímý boj s šelmou, která trhá planety i vesmír kolem nás na kusy. O povaze a síle té šelmy mi nikdy nic nikdo neřekl, ale těžko bude mít křídla a ocas a bude jí z tlamy šlehat sírou zapáchající oheň. To už se dnes nenosí.  

Takže se můžeme jen dohadovat, oč asi půjde. Ale biblický význam slova „šelma“ známe všichni. A je pravdou, že už nějaký rok vedu boj o uvolnění duší mnohých z vás ze sevření té ďáblovy organizace, která za posledních dva tisíce let těžce zneužila Kristova jména a vede tohle lidstvo do záhuby v budoucím a tak intenzívně mimo dosah vaší pozornosti připravovaném zavedení NWO. 

Ale tuším, že v té rvačce s tou šelmou půjde ještě o něco víc. Já mám ale pro strach uděláno. Navíc dopadne to asi dobře. Pro mne určitě.  Mezi vzkazy shora zazněla totiž i věta: těš se na cestu slávy, která nemá konce. Samozřejmě, pokud to ještě platí, že ano.

Vy, kteří jste prošli rekonstrukcí svého nitra, jistě nepochybujete o tom, co tato změna u mne může znamenat. Je třeba držet linii a ničeho se nebát. Protože strach je to, co zabíjí. Těm ostatním je to pak zbytečné vysvětlovat. Oni vůbec zřejmě netuší, že jsou účastni posledního soudu, který je všude kolem nich i v nich v plném běhu. Každý člověk totiž soudí sám sebe tím, zda ve svém nitru přijme právě tady a teď Kristovo čisté učení, které je mu zde nabízeno, nebo zda mu postačí náboženství tohoto světa s jeho závoji iluzí. A pozor, mezi tato náboženství bezesporu patří i ateismus, jinak řečeno víra v nic. A jeho závoje iluzí jsou zvláště husté.

Takže až k tomu něčemu dojde a internet ještě bude fungovat, dozvíte se o tom jak to dopadlo, mezi prvními. Možná to ale bude takové „bum“, že ani moji zprávu nebudete potřebovat.

No a když si tak hezky povídáme, tak teď ještě tu z jiného soudku. V závěru dovolené mne překvapil telefonát člověka, jehož jméno jsem měl v telefonu uloženo, ale byl pro mne úplně cizím. A že ho zaujal můj web a že by si se mnou rád povídal. Proč ne, já na to.

Musel jsem hovor přerušit, protože jsem měl jinou práci. Takže si prý zavoláme v příštích dnech. Podíval jsem se na web toho muže a prohlédl si některá jeho videa na You Tube a docela jsem se těšil, jak spolu rozdiskutujeme třeba mé a jeho pojetí známého Kristova výroku o těch dvou, kteří se mají stát v onom domě jedním, aby získali sílu pohnout horou.

On ten pán horuje pro čisté duchovno a ego je pro něj obtížný hmyz, kterého je třeba se na cestě vzhůru zbavit. A ti dva v jednom domě, to prý podle něj jsou dvě již plně duchovní bytosti, které své duchovní síly po dohodě v onom duchovnu spojí a pak pohnou i hmotou.

Asi by to nebylo zrovna jednoduché, to povídání s ním. Vysvětlit mu totiž, že v duchovním prostoru jsme všichni a priori již sjednoceni a nemusí proto kteříkoliv dva v něm uzavírat žádné dohody, to by asi nepřijal. Nemluvě o tom, že ona ta hora, se kterou má být podle Krista pohnuto, se týká mnohem spíše energií duše než hmoty těla.

Naštěstí to osud vyřešil za mne. Napsal mi, ten pán, po dvou dnech, že ustupuje od kontaktu se mnou, protože si v záhlaví u mne na skajpu přečetl prý nechutný vtip o tom, jak pochodují ty spermie. Což ho upřímně rozhořčilo. Pro vás, kdo ho neznáte, celý teN příběh o spermiích zní takto:

pochodují spermie… ta první se otočí a zavelí: zastavit stát! Čelém vzad! A překvapenému pochodujícímu útvaru sdělí stručně a jasně: pánové, zrada, jsme v prdeli! Zpátky pochodém vchod!

On totiž ten dobrý muž nepochopil, že tento vtípek i občasné vulgarity v mých textech a mé řeči především mají odradit od kontaktu se mnou ty, kdo si pořád myslí, že Panna Maria počala bez nutnosti vykonat sexuální akt a Kristus žil v celibátu. a kteří svou ns odiv dávsnou láskou ostatním znepříjemňují život, kudy chodí. Nechť ti spravedlivě rozhořčeni mojí ulgaritou prostě prásknou do bot a člověk s nimi nemusí ztrácet čas. Ten, komu jde o skutečné poznání a hledá pomoc, toho to neodradí.

Takže, přátelé, pozor na falešné proroky, kteří nikdy neříkají „ku*va“ a sami sebe mají již za svaté. A vybízejí vás k následování sebe sama do horoucích pekel. A tenhle falešný prorok je zvláště nebezpečný: najdete ho na You Tube a možná občas i v televizi.