Bohužel se ve své praxi setkávám stále se stejnými případy velmi negativního působení rodičů na děti, které vedou k rodinným rozporům, zasahujícím hluboko do kvality života všech zúčastněných. Proto jsem vyhrabal v archivu několik textů na toto téma a trochu je upravil na základě svých nejnovějších poznatků. Těm z vás, kteří spíše sledujete nové věci, je chci dát před váš zrak právě tady a teď. Je to nikdy nekončící téma, které s každou do věku rodičovství dorůstající generací je znovu a znovu aktuální. Čtěte a zamyslete se nad sebou, nad svou rolí otce či matky, dědečka či babičky. Ti, kteří přicházejí na svět, vám za to zamyšlení stojí.

Nabízím vám nyní souhrn poznatků z vlastní praxe „rekonstrukce lidské psychiky“ se zaměřením na to, jak negativně se na pozdějších dospělácích podepisují v prenatálu, v raném dětství a na cestě k dospělosti prožívané určité aspekty chování vlastních rodičů, chování bezprostředního okolí i běžné občanské společnosti dnešních dnů.

Myslím, že budete překvapení /možná šokováni/ předloženým náhledem na hloubku zásahů do psychiky našich dětí skrze námi /jako rodiči/ běžně používané způsoby chování a jednání vůči nové generaci.

Pevně věřím, že se pokusíte vniknout do tajů tohoto /byť jistě stále ještě nedokonale/ napsaného materiálu a pokud z pozice rodiče či prarodiče máte s novou generací přímý kontakt, pokusíte se alespoň k dnešnímu dni opravit své obvyklé výchovné metody v souladu se zde uvedenými poznatky tak, abyste tuto novou generaci dále nezatěžovali novými a novými emocionálními a mentálními bloky, které /zejména/ těm duchovně nejvyspělejším mezi nimi dělají ze života v dospělosti často peklo.

Zdálo by se, že narozením všechno začíná. Že se do tohoto světa rodíme s naprosto čistým a nepopsaným rejstříkem. Bohužel, opak je pravdou.

Vynecháme-li podněty vstupující do života dítěte dříve nebo později v pozitivním i negativním smyslu z předchozích inkarnací, uvědomme si jako fakt, že přesto již ve chvíli narození jsme zčásti popsanou knihou z vlastních zážitků v prenatálním období svého života. A už tyto záznamy mohou být pro další život dítěte za nepříznivých okolností důležité a mohou v budoucnu generovat v jeho životě celou řadu problémů.

Proč jsou děti ovlivněny zážitky v prenatálním období?

Připomeňme si, proč tomu tak je. Přicházíte na Zemi z jemnohmotných vibračních světů /případně skrze ně/ a vaším programem je vnoření se do připravovaného lidského těla uzpůsobeného geneticky přesně vašim potřebám.

Váš duch ponořen v duši se spojuje s rodícím se vědomím /egem/ zvířecí bytosti vyvíjející se v lůně matky, aby ho oživil a originálním způsobem mu v průběhu pozemského života hodil pomocné „světelné lano“ ke splnění klíčového úkolu inkarnace každého člověka.

Ano, je to právě ono světelné lano, o kterém hovoří vize zveřejněná na www.ragauian.cz v rubrice „Dualita lidského bytí“ a tam umístěném textu s názvem „Jak se Bůh a satan stali pedagogy ve velké škole života aneb skutečný význam příběhu Adama a Evy z Genesis 5“.

Ono světelné lano, pomocí něhož se vy, pravý duchovní člověk, pokusíte v průběhu společného pobytu zde na Zemi v rámci své součtové duše ve vibracích pozvednout k sobě své partnerské ego, svoji ženskou složku, která se kdysi oddělila a odešla za zkušenostmi do hmotných světů…

Cesta k tomuto návratu vede skrze spolupráci obou vašich samostatných a sebe-vědomých částí, takto  vědomí ducha a vědomí ega, v rámci součtové duše a spočívá v tom, že duchovní vědomí pomocí bezpodmínečné lásky si získá pozornost a zájem svého partnerského ega a poté — ve vědomém denním styku s ním — neustálou řízenou kultivací to ego podstatně, případně zcela, pozvedne k vlastním duchovním vibracím.

Jedině tak může být dosaženo opětovného znovusjednocení obou částí vás samotných jako původně žensko-mužské bytosti nacházející se před eony věků ve stavu původní Jednoty.

Ovšem s tím rozdílem, že oproti stavu původní Jednoty, kdy jste byli Jiskřičkami v oceánu Světla a tím i částí Boha samotného, pozvedne do stavu Jednoty již svoji samostnou, od Boha oddělenou součtovou duši. A mám dojem, že ho tím velmi potěšíte.

Vědomí ducha je při příchodu do spojení s egem v rámci součtové duše pro daný život plně vyvinuto, je sebevědomé, čisté a je odhodláno v pozemské misi v nízkých vibracích hmotné reality uspět a splnit to, k čemu se v rámci přípravy na inkarnaci dobrovolně rozhodlo.

Dostává se zhruba ve čtyřech a půl měsících /orientačně při prvních pohybech dítěte/ skrze onu součtovou duši do přímého spojení s vědomím ega, vědomím zvířecího člověka v lůně matky — to se však v těchto chvílích sotva začíná vyvíjet. Reálné vibrace vědomí ducha a vědomí ega v danou chvíli jsou rozhodně vysoce nekompatibilní, byť je lidská část vás samotných koncipována k obrazu vašeho ducha.

Situaci silně komplikuje přítomnost často velmi nízkých mentálních a emocionálních energií produkovaných bezprostředním i vzdálenějším pozemským okolím matky v období těhotenství.

První a klíčový blok

Přitom právě v těchto chvílích se rozhoduje o naprosto klíčovém životním bloku, který podle mých zkušeností má /v dnešní společnosti zdeformované a zparchantělé církevní tradicí/ prakticky každý člověk. Tím naprosto zásadním blokem — získaným hned na počátku propojení vědomí ducha na vibrace hmotné a jemnohmotné reality na Zemi — je neláska k sobě samému či neláska k sobě samé!

Horní elipsa, čakry 5–7 patří duchovnímu člověku, duchu; Spodní elipsa, čakry 1–3 patří hmotnému člověku, egu; 4. čakra lásky mezi nimi tvoří most – ze dvou činí jedno.

Již jsem se ve svých statích vícekrát zmínil, že váš čistý a nádherný duch /stále se pohybující ve vibracích božského světla/ neunese hned v prvopočátku napojení na energetické šumy těžké negativity pronikající k němu po „spojovací lince“ skrze právě rozvíjející se vědomí ega a duši z pozemského prostoru prosyceného tragickým nedostatkem Světla a od vyvíjejícího se živočišného ega ve sdíleném těle se s nechutí odvrací.

A to přesto, že bezpodmínečná láska k tomuto tělu stála na samotném počátku jeho rozhodnutí absolvovat tuto inkarnaci… Samozřejmě, opuštěním cesty této bezpodmínečné lásky se oběma zúčastněným — i vám jako duši — začíná skutečný účel inkarnace rychle a nekompromisně vzdalovat.

Prostě onen „sám“ /duchovní vědomí/ přestává mít rád „sebe“ /vědomí hmotného těla, ego/.

A přerušení tohoto kontaktu bezpodmínečné lásky zasahuje tragicky jak duchovní vědomí, tak zejména vědomí ega, které pak stojí bezmocné a bez opory v konkurenci mnohem silnějších a k vzájemným soubojům lépe připravených egoušků v okolí dítěte procházejícího prenatálním vývojem.

Proč duchovní člověk, prakticky živoucí program „lásky a sjednocení“, v tomto konkrétním případě zcela selhává? Povězme si to příměrem, který nám to vysvětlí. Pravděpodobně jsem ho dříve již někde použil, ale říká se, že opakování je matkou moudrosti.

Pokud se ženská složka původního duálu propracuje v hmotných světech k právu narození do těla zvířecího člověka, vzpomene si na existenci svého partnera /své druhé půlky z původní Jednoty/ setrvávajícího na pomezí duchovních světů a volá na něj o pomoc.

Partner, mužská část původního duálu, se probouzí z letargie nekonečně dlouhého duchovního spánku a reaguje hozením onoho světelného lana ku pomoci partnerce. To ovšem znamená od něj osobní oběť: Musí se k realizaci oné pomoci odebrat z čistých vibračních výšin ke kontaktu s — pro něj nepředstavitelně vibračně pokleslým — hmotným světem a jemu přilehlými jemnohmotnými světy.

Duchovní člověk v této fázi ze všeho nejvíc připomíná studenta s rudýma ušima, který spěchá na schůzku s milovanou ženou. Spěchá na Zemi na setkání s ní, tom nádhernou bytostí, jak ji uchovává ve svých vzpomínkách ještě z dob, kdy spolu žili v původně jednotném duchovním duálu. Přichází na danou adresu a ťuká na dveře. Mate ho sice hluk uvnitř, ale srdnatě vstoupí. A zažívá skutečný šok!

Ocitá se prostředí sprostého lokálu desáté cenové skupiny plném bytostí, které se nevázaně baví a holdují podle libosti alkoholu drogám. A nevěřícně zírá na svou milovanou, která neupravena, rozcuchána a špinavá sedí u barového pultu, v jedné ruce pivo, v druhé panáka a k tomu ještě šňupe kokain. Přesto — veden láskou k ní — přistoupí a nesměle špitne: Jsem tu a mám pro tebe kytku růží! Ona převezme růže, odhodí je na pult, bací ho po zádech a dí: sedej a dej si s námi! Barmane, pivo a panáka pro mého přítele! A ty, vole, seď a chlastej, ať nezůstáváš pozadu!

Dá se žena za těchto podmínek milovat? Za těch podmínek, kdy stykem s hmotnou zvířecí přírodou klesla téměř na její úroveň a osvojila ji její zvyky a nectnosti?

Ne, rozhodně nedá, ani s velikým sebezapřením a to je příčinou odporu ducha k sobě samému — tedy k ní, k vlastnímu vědomí ega! Přesto je to však nutno dokázat, aby bylo dosaženo cíle inkarnace /samozřejmě jen u vývojem k tomu připravených jedinců/.

Proto je to nesmírně obtížné, rozhodnout se pro to, odhodlat se k tomu.

Podotýkám, že návrat mých klietů k bezpodmínečné lásce k sobě samému či sobě samé je nejdůležitější náplní mé práce a přímým a nezbytně nutným počátkem procesu rekonstrukce jejich lidské psychiky.

Mohu zodpovědně prohlásit, že za ta léta jsem se mezi lidmi, kteří prošli mýma rukama, nesetkal s nikým, kdo by skutečně dokázal sám osobně plně bez mojí účinné pomoci onu nelásku k sobě překonat.

Což neznamená nic jiného, že ač nic netušíte, i naprostá většina z vás, čtenářů tohoto webu, trpíte touto neláskou taky. A, jak už bylo řečeno: Bez obnovení onoho láskyplného vztahu je tato vaše inkarnace jednou z mnoha dosud zmařených a pokud s tím nic neuděláte, stane se ztracenou šancí k znovuzrození /do Jednoty sebe sama, Jednoty principu mužství a ženství ve vás/.

Prenatální vývoj dítěte

Vraťme se k prenatálnímu vývoji dítěte. Když jste se rozhodovali jako duše sejít opět do tohoto /obvykle/ slzavého údolí, přicházeli jste vy všichni, kteří dokážete číst tyto řádky nabité světelným fluidem, ve vysokých jemnohmotných světech /nebo skrze ně/ k andělům majícím na starost příslušnou oblast a hlásili jste se ke vstupu do další inkarnace » /O osudu těch ostatních, méně připravených, ze sfér nižších životních vibrací a jejich cestě dolů na zemi si u mne můžete přečíst jinde./

Tento postup je zcela zákonitý: Při pobytu v jemnohmotných světech jste rozděleni do životních sfér podle stupně pročištění jemného těla své duše od energií ega a proto jste tam na téže rovině bytí prakticky všichni stejně či velmi podobně vyvinuti z hlediska sdílené pozitivity a lásky. Na této rovině bytí tedy postrádáte hybnou sílu k vývoji vlastního nitra, kdy vám nikdo nehází klacky pod nohy, aby vám je podrazil. Nemusíte tedy překonávat protivenství a překážky, která jsou hybnou silou každého vývoje.

To vše se mění po příchodu na tuto Zemi, do tohoto skautského tábora pro výcvik duší » Zde, po navlečení jednotné uniformy lidského těla na jemné tělo vaší duše, se dostáváte do přímého kontaktu s celým spektrem bytostí, tedy lidí, které pocházejí z komplexu sfér obývaných bytostmi bez klasických fyzických těl s mnoha rozdíly v aktuálním podílu ega v součtové duši.

A to vztaženo na naši populaci počínaje nějakými padesáti procenty podílu ega u těch nejméně vyvinutých k pěti až desíti procentům u těch nejvýše vyvinutých. Počítejte také s tím, že ne vždy se do univerzálního šatu lidského těla vtělují humanoidé, můžete se setkat s celou škálou bytostí pocházejících z ještěrů, draků, hmyzích entit atd.

Hybnou pákou vašeho vývoje na Zemi je pak protivenství způsobované vám oněmi zvířecímu sobectví dosud propadlými lidmi, jimž musíte čelit a přes jejich podpásové údery se je máte učit ještě více milovat /Kristovo miluj svého nepřítele/.

Vezměme si pro ukázku konkrétní případ: Přicházíte na Zemi do spojení s fyzickým vědomím ega ze sféry s podílem pěti procent ega jako vysoce duchovně vyvinutá bytost.

Ve dvou letech věku vás maminka postaví s lopatičkou v ruce do pískoviště v parku a zabere se do povídání s ostatními kolem. Jste nádherné dítě, dosud jen velmi málo pozemsky zablokované, s jen minimálně omezeným vhledem do vibračních výšin světů, ze kterých jste přišel…

Proto když uvidíte stejně starého chlapečka s kyblíčkem v opačném rohu pískoviště, vedeni energií lásky vám vlastní si to namíříte přímo k němu, abyste mu nabídli spolupráci – vy mu budete sypat lopatičkou písek do kyblíčku a on bude dělat bábovičky a vám oběma bude dobře.

Blížíte se k němu s důvěrou, radostně a s úsměvem a on? Byť taky na pohled nádherné dítě, shodou okolností se vtělil do svého tělíčka ze sféry charakterizované například padesáti procenty podílu ega.

Jeho myšlení je tedy naprosto rozdílné než vaše. Vnímá vaši vstřícnost jako agresi a v rámci sobě navyklé sebeobrany vás po přiblížení na dosah vezme kyblíčkem přes hlavu.

A tohle se děje vám, bytostem vysokých sfér jemnohmotných světů, v ponoření do pozemského těla dnes a denně. Kyblíčků přilétá na vaši hlavu nepočítaně a každý člověk trochu většího ega si do vás kopne, či vás rovnou srazí do nevábného obsahu pod kadibudkou. A vy, vážení čtenáři, se nedokážete bránit, nechápete, proč to ti bastardi dělají a jste konsternováni z toho, jak mohou být lidi tak zlí.

Žijete totiž iluzí, že za dobro se vám musí dostat taky dobra. A z toho mají ti s vyššími podíly ega v inkarnaci srandu a snaží se vás řádně poučit o tom, že se zatraceně mýlíte.

Váš problém je v to, že tak nějak automaticky předpokládáte, že když jsme si podobni počtem rukou, nohou a tvarem těla, že jsme také podobni vnitřně. Tak ale tomu není!

A jste to právě vy, kteří jste opakovaně zraňováni těmi sobeckými a pořád opakovaně doufáte, že i oni jednou pochopí a stanou se jinými, lepšími, resp. stejnými jako vy…

Ano, stanou, jednou, možná za další jednu, dvě, deset dvacet inkarnací. Ano. Ale ne nyní! A vy klesáte pod tíhou životních krizí vyvolaných ztrátou iluzí a víry v dobro a lidi vůbec a mácháte se v negativitě.

V tuto chvíli je klíčové, abyste pochopili, že ne vy můžete změnit jiné, abyste změnili, případně vyřešili svůj život. Takhle to nefunguje. Musíte se změnit vy sami! Pak se změní vše!

-pokračování-