Než budeme pokračovat v povídání o tom, jak nám bloky z prenatálu zasahují do našeho dospělého života, dejme si chviličku k pochopení něčeho opravdu zásadního.

Rád bych dal znovu příležitost nahlédnout pod pokličku vlastního života těm vás, kteří dosud nereagovali a nereagují na legitimní požadavek lásky k sobě samému jako aspektu vnitřní osobní lásky vědomí vlastního ducha k vědomí té zvířecí bytosti v sobě, které jste sem přišli pomoci dostat se zpět na nebesa (podrobnosti jsou k nalezení v seriálu Dualita lidského bytí).

Položme si na počátek dvě základní informace dosažitelné u esoteriků všeho druhu. Těmito dvěma základními informacemi jsou věty o tom, že:

1. máte možnost řídit si svůj život sami a že
2. do svého života si přitahujete to, co máte v sobě /čím uvnitř sami žijete/

Vás sečtělé jistě nemusím upozorňovat na to, že tahle tvrzení jsou pravdivá a že je v mnoha podobách nacházíte i u velmi uznávaných a seriózních autorů. Nepochybuji také, že je mezi vámi spousta lidí, kteří tyto věty berou vážně a přáli by si dosáhnout stavu, o kterém tyto dvě věty hovoří. A nevylučuji, že mnozí se snažíte pro naplnění těchto esoterických zásad mnohé udělat.

Stejně tak jsem si jist, že se vám to nedaří…

Naplnit podmínky pro splnění daných kriterií totiž může jen ten, kdo v sobě dosáhl /nebo téměř znovu dosáhl/ jednoty svých mužských a ženských energií. Jinak řečeno: Platí to pro toho, kdo si bezpodmínečnou láskou podřídil své hmotné ego a přivedl ho během času do vysokých vibrací blízkých vibracím ducha a stabilizoval tam jeho pozici.

KDO TOHOTO VNITŘNÍHO STAVU JEDNOTY NEDOSÁHL, JE BEZ ŠANCE.

Proč je tomu tak? Je to naprosto jednoduché a logické. Běžný člověk, který vědomě nepraktikuje určitým a daným způsobem bezpodmínečnou lásku ducha ke svému egu, stojí jednou nohou v nízkých vibracích ega a druhou nohou ve vysokých vibracích ducha. Řekli jsme si už dříve, že je egem ponořen trvale do negativity /sféra ďábla/ a duchem do pozitivity /sféra Boha/.

Pokud tedy on sám — jako ona součtová duše obsahující obě samostatné bytosti ducha a ega — vysílá do budoucnosti nějaký signál o tom, jak by chtěl žít a co by si v budoucnosti chtěl do života přitáhnout, je tento signál nutně dvojí a tudíž velmi rozporuplný.

Obě nespolupracující — a v opozici vůči sobě stojící — vědomí vysílají každé svůj signál poplatný svému vibračnímu vyladění. Je-li vyladění ega v nízkých vibrací ponořeno do hájemství ďáblova, je logické, že signál očekávání pro budoucnost uvázne na hladině nízkých vibrací a odpovědí na volání ega do budoucnosti bude opět řešení, které je podobné současnému rozpoložení ega a tudíž si budete přitahovat negativitu.

Je-li vyladění ducha ve vysokých vibracích ponořeno do hájemství Božího, je stejně logické, že signál proniká hladinou vysokých vibrací a odpovědí na volání ducha bude pozitivita směřující do vašeho života.

Pokud tedy žijete jako lidé skrze svoji součtovou duši právě teď jako na houpačce, kdy ve vás jednou vládne ego /negativita, ďábel/ a jednou duch /pozitivita, Bůh/, vaše budoucnost bude nutně vypadat stejně.

Máte to opět napůl, střídání dobrých okamžiků se špatnými, huj a pak fuj, smích a pláč a skřípění zubů. Dostáváte přesně to, co si objednáváte a přesně prožíváte to, co je vám přiváděno k obrazu vašeho niterného chtění.

Podotýkám, že jedinou cestou, jak to změnit a skutečně se stát schopným řídit svůj život podle svých nejlepších představ, je vytáhnout zmíněnou bezpodmínečnou láskou svého ducha své ego z dosahu ďábelských energií negativity, učinit vědomí ega trvale otevřené pozitivitě ve vysokých vibracích a přitahovat si tak do svého života pozitivním vyladění obou svých částí, ega i ducha, již pouze pozitivní události.

 KDO MŮŽE, POCHOPÍ.

Kdo to nedokáže nebo nemá zájem, jeho to jeho svobodná volba tak, jak ji projevoval v mnoha předchozích inkarnacích. Je velmi pravděpodobné, že ještě k tomu nedozrál. Pak mu není momentálně pomoci. Ne nadarmo platí, že je dáno každému podle jeho zásluh. Bude žít tak, jak umí.

Vliv prenatálního období života

Ale pojďme popotáhnout vpřed základní teze těchto textů, tedy prenatální období našeho života a jeho přímý vliv na události v naší dospělosti.

Odmítání dítěte matkou a tzv. strach z nepřijetí

Vedle nelásky k sobě, která je obvyklým výsledkem událostí mezi vědomími ducha a vědomím těla v prenatálu tak, jak jsme je dříve popsali, opravdu fatální vliv na lidskou psychiku v dětství a později v dospělosti má přímé odmítání dítěte matkou. Zde jsou následky, v případě neřešení u dítěte a později dospělého člověka, skutečně velmi obtížné a celoživotní.

V zcela samostatném, byť teprve se rozvíjejícím se, vědomí ega na třetí čakře v této situaci unisono zaznívá něco jako: Co já nešťastná či nešťastný budu dělat? Mám přijít na tento svět a ještě na něm nejsem, ale už teď je jasné, že na mne nikdo nečeká, nikdo se na mne netěší! Já nešťastná/ý/, co mám dělat? Jak já na tomto světě budu žít, jak se tam budu cítit, když už teď mne nikdo nepřijímá?

Tyto negativní pocity se ukládají jako nečistoty hluboko na dně emocionálního bazénu » dítěte, kde přetrvávají do dospělosti a jsou pak /mnohokráte i opakovanou/ příčinou jeho ucpávání a tím i stabilně vysokého emocionálního napětí a s ním spojené životní negativity. Negativity, o jejichž příčinách běžný člověk nic neví a proto si taky s opakovanými blokacemi emocionálního bazénu » a jeho doprovodnými projevy neumí poradit.

Výsledkem bývá těžký — a z hlediska příštího dospělého jedince nejtragičtější psychický blok, který můžeme nazvat jako tzv. strach z nepřijetí lidmi a tímto světem. Je velmi často kombinován se strachem z budoucnosti.

Není-li dítě dokonale již v prenatálu svými rodiči vědomě přijímáno a respektováno jako samostatná osobnost, tento strach se přenáší do jeho života a způsobuje řadu specifických, mnohdy i velmi obtížných psychických dispozic.

Dospělý člověk se silně rozvinutým strachem tohoto typu se necítí na tomto světě jako takovém dobře a má tendenci běžné události svého života interpretovat z pozice negativity.

U těžších případů je možno zaznamenávat strach z pobytu ve společnosti, zejména pokud se má člověk pohybovat v prostředí plném neznámých lidí.

Jsou zde převážně případy žen /ale i mužů/, kde tento aspekt strachu z nepřijetí okolím — spolu s neschopností účinně se bránit energetickým vampýrům z okolí — vede k diagnózám jako je např. sociální fobie, agarofobie či jiné fóbie tohoto typu.

V lehčích případech jde o zábrany jít mezi kolektiv neznámých lidí, kdy jsou problémem intenzívní vnitřní pocity typu: Jak se asi ti lidé na mne dívají? Co si asi ti lidé o mně myslí? Jak v jejích očích vypadám?

Při takto prožívané vnitřní nejistotě v kolektivu cizích lidí se nám pak běžně stává, že právě ti cizí lidé, o které nám jde a na jejichž úsudku jsme závislí, cítí  neverbálně naši nejistotu a svým chováním typu „ten /ta/ je nějaký divný“ vám svou odezvou na váš vnitřní postoj potvrdí vaše obavy a tím je zesilují.

Kámen úrazu: Vztah otce k dceři a matky k synovi v období prenatálu

Specifickým problémem je vztah otce k dceři a matky k synovi v období prenatálu a dále i v období raného dětství.

Zvláště obtížné dopady na psychiku dívky má odmítání jejím otcem.

Stačí maličkost — například otec chtěl chlapce a je pak prakticky po zbytek života nespokojen s tím, že má dceru. A dává jí to taky najevo nejrůznější formou.

Dcera ovšem svého otce miluje a snaží se mu zavděčit. Velmi často v těchto případech ve sklípku své duše ukrývá část svého ženství a přijímá do sebe převahu mužských energií. Ty ovšem v její psychice v dospělosti působí kontraproduktivně.

V těle dokonalé vyvinuté ženy dokáže převaha mužských energií nadělat pěknou paseku. V mnoha případech to vede k tomu, že si taková žena nedokáže najít skutečného chlapa.

To zejména proto, že se v tomto případě nejedná o vzájemně se doplňující psychické spojení muže a ženy, ale o spojení malého chlapa /ženy s převahou mužských energií/ a velkého chlapa /muž s obvyklou převahou mužských energií/. V tomto případě se spíše než soužití se jedná o soupeření dvou lidí. Jen se kolem sebe rozhlédněte otevřenýma očima, uvidíte!

Ženy s převahou mužských energií mají také tendenci si brát za muže psychicky nedospělé jedince mužského pohlaví.

Tedy muže, u nichž v prenatálu a v dětství z nějakého důvodu selhala matka a oni jsou tudíž nedokonale obdarováni energií mateřské lásky. Takový vztah přináší mnohá úskalí, kdy žena je obvykle je nucena tahat svou rodinu i partnera fyzicky a psychicky na vlastním hřbetě, protože na takto psychicky nedospělého muže se nedá spolehnout a je o nich známo, že se vyhýbají převzít na sebe zodpovědnost.

Příliš mnoho mateřské lásky vůči synovi

Podobný, i když z hlediska přičin poněkud odlišný, je případ přeplnění chlapce a mladého muže mateřskou láskou, kdy dojde k nevědomé závislosti na matce. Jinak zdraví mladí muži si pak opět hledají /pokud vůbec hledají/ místo partnerky náhradní matku, která by se o ně starala a je opatrovala.

Neschopnost otěhotnět resp. donosit dítě

Druhým, hlubším a závažnějším případem, který může u ženy s převahou mužských energií nastat, je neschopnost otěhotnět resp. donosit dítě. Mužské energie, pokud se usadí na druhé čakře ženy, se chovají podle zásady „my muži přece děti nemáme“ a blokují přirozený chod věcí při početí a v těhotenství. I tady se dá pomoci zpětným posílením ženských energií v těle ženy.

Řešitelný je i případ vyvedení muže ze stadia psychické nedospělosti, podrobnosti by ale šly nad rámec tohoto textu.

Nevěřte pánům doktorům pohádky o tom, že dnes již téměř deset procent žen není schopno otěhotnět normální cestou a že se s tím nedá nic dělat. V naprosté většině za těmito případy stojí psychické příčiny, které jsou reálně řešitelné právě při mnou zníněné rekonstrukci lidské psychiky. .

 

 

.Tolik k prenatálu a možným blokům získaným v něm. Mohu jen doporučit zájemcům — kteří tuší nebo zjistí problémy v této oblasti — dokonalý přepis psychických záznamů z prenatálního života formou pozitivní projekce fiktivních příběhů s návratem do doby prenatálu. Je to velmi účinné, velmi osvobozující a dokonale to řeší veškerou negativitu z tohoto období, dosud zasutou v lidském nitru.

Zásadní doporučení rodičům

Pro vás mladé, kteří nasloucháte mým pohledům na svět, bych měl pro vaši roli matky a otce několik zásadních doporučení:

1. dítě samotné nechť je pro vás samostatnou skutečnou osobností od první chvíle, kdy se dozvíte o tom, že je s vámi… doporučuji v řeči mezi sebou i s lidmi ve vašem okolí vysoce pozitivní mluvu typu „naše děťátko“… toto oslovení je vhodné nahradit konkrétním jménem ve chvíli, kdy je podle ultrazvuku zřejmé, o jaké pohlaví dítěte se jedná…
2. klíčové je udělat vše proto, aby dítě z vaší komunikace a jednání vůči okolí podobu těhotenství bylo neustále přesvědčováno, že je již v této fázi přijímáno do vašeho života a že s ním do budoucna prostě počítáte…
3. v období prenatálu je vysoce potřebné, aby zejména matka žila stálou přítomností dítěte ve svém životě a nahlas či tzv. v duchu s ním pokud možno stále komunikovala… rozvoj vědomí dítěte k inteligenci je sice na samotném počátku, ale jeho schopnost prožívání a uvědomování si konkrétních emocionálních vjemů je od samotného počátku na vysoké úrovni…
4. s ještě nenarozeným dítětem doporučuji v pozitivním smyslu komunikovat i o problémech tohoto světa, které rodiče řeší… je důležité udržet ho ve vibracích pozitivity, uklidňovat ho ve všem, v čem má samotná matka či otec v průběhu těhotenství problémy…
5. dítě také skvěle vnímá konkrétní láskyplné podněty zvenčí a ty ho velmi pozitivně rozvíjí… doporučuje se vedle průběžné konverzace hladit bříško s odkazem na to, že tyhle láskyplné aktivity jsou určeny právě jemu…
6. je nutné se vyvarovat se ze strany obou rodičů pokud možno stavů strachů, depresí a úzkostí, jakož i rozhovoru o těchto tématech bez toho, že nebude verbálně dítěti podáno rámcové vysvětlení a ujištění, že se nejedná o nic vážného a vše dobře dopadne… optimální je skutečnost, že to dobře dopadne, prožít emocionálně pozitivně na matčině /samozřejmě i otcově/ těle…
7. vyprávějte si v rodinném kruhu co nejčastěji o společné budoucnosti rodičů a dítěte a byť virtuálně plánujte pozitivní životní situace, které chcete se svých životem společně prožít… máte-li starší dítě, zatahujte ho do těchhle her na dění v budoucnosti a vytvářejte tak mezi oběma dětmi pouto vzájemného pochopení a spřízněnosti… máte tak šanci vyhnout se syndromu „odloženého“ dítěte a zajistíte si optimální spolupráci a toleranci staršího dítěte k nově narozenému…

-pokračování-