Janovo Zjevení, apokalypsa, 14. kapitola — První anděl

V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti, co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »

Zj 14,6-7: 6 Tu jsem uviděl [jiného] anděla, majícího věčné evangelium, jak letí prostředkem nebe, aby je zvěstoval těm, kteří přebývají na zemi, každému národu, kmenu, jazyku a lidu. 7 Volal mocným hlasem: “Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.”

Nejprve je osloven tábor Beránka. První anděl dostává pověření oznámit mu „věčné evangelium“ (Zj 14,6). Řecký termín „euaggelion“, zde přeložený jako evangelium, doslovně znamená „dobrá zpráva“. Tento výraz byl v řecké klasické literatuře používán k oznámení zprávy o vítězství, smrti nepřítele, nebo příchodu římského císaře (Josefus Flavius, Starožitnosti 18,228.229), který přicházel osvobodit národy od jejich nepokojů a přinést jim pax romana (římský mír).

Poselství prvního anděla je tedy poselstvím naděje. Oznamuje, že lidská tragédie končí. Pro ty, kdo se rozhodli následovat Beránka, představuje tato zpráva výzvu k bázni před Bohem soudcem a k uctívání Stvořitele. „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zj 14,7)

Bojte se Boha — co to znamená?

Ve starověkém Středním východě byl král zároveň nejvyšším soudcem. Také Bible spojuje tyto dvě funkce (Ex 18,13; 2.Kr 15,5; 2.Par 1,10; Ž 72,2).

Výzvě anděla „Bojte se Boha“ je třeba rozumět v kontextu tohoto slavného vidění Boha soudce a krále.

Myšlenka Boží bázně je nepopulární a velmi často bývá špatně pochopena. Už jsme se s ní setkali (Zj 11,18). Připomeňme si, že znamená vědomí všudypřítomného Božího pohledu. Hebrejské slovo, které vyjadřuje tento pojem (jréh), je pravděpodobně stejného původu jako výraz, který vyjadřuje myšlenku vidění (raáh).

Biblický obrat „bát se Boha“ znamená vědět, že se Bůh na nás dívá, ať už jsme kdekoli a děláme cokoli.

Bible spojuje Boží bázeň se zákonem: „Aby ses bál Hospodina, svého Boha, a bedlivě dbal na všechna jeho nařízení a příkazy“ (Dt 6,2). Bázeň Boží je chápána jako záruka etiky: „Boha se boj a jeho přikázání zachovávej.“ (Kaz 12,13).

V tomto verši je ze skladby hebrejské věty zřejmé, že souřadící spojka „a“ se musí chápat — ne jako znaménko součtu, ale jako vysvětlení.

Správný překlad by měl znít: „Boj se Boha, tedy zachovávej jeho přikázání.“ Podle Kazatele to platí pro „každého člověka“ (kól haadam) právě kvůli perspektivě soudu, „neboť veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé“ (Kaz 12,14).

Bázeň Boží nemá tedy nic společného se strachem, který ochromuje nebo vede k mechanickému a magickému náboženství. V Bibli je Boží bázeň často spojována s láskou. Právě po této výzvě k bázni Boží a poslušnosti zákona vrcholí text 5. knihy Mojžíšovy (Dt 6,1-3) principem, který stojí v pozadí bázně: „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“ (Dt 6,5)

Prameny vod symbolizují věčný život

Od Boha soudce, jehož se obáváme, přechází anděl k Bohu Stvořiteli, kterého uctíváme. Tento text z knihy Zjevení se zaměřuje na více než jen na pouhou připomínku události stvoření. Neočekávaná zmínka o „pramenech vod“ (Zj 14,7) a navíc o třech tradičních pojmech – nebi, zemi a moři – vyjadřuje zvláštní záměr.

V situaci starověkého Izraele, obklopeného pouštěmi, kde život závisel na vodě, představují prameny vod život. V knize Zjevení kontrastují prameny vod s pouští, místem smrti a zla (Zj 12,6; 17,3).

Právě k pramenům vod vede Beránek svůj lid (Zj 7,17; 12,6; 22,17). Podobně v knize Ezechiel je představován očekávaný Jeruzalém jako přetékající prameny vod (Ez 47,1-12); v tom připomíná zahrady Eden (Gn 2,10-14) (srov. Jl 3,18; Za 13,1; Ž 46,4; Zj 22,1-2)

Zmínkou o pramenech vod vyvolává tedy náš text zároveň představu budoucnosti, ve které je ideální Jeruzalém popsán rysy zahrady Eden. Není tedy náhodné, že tato výzva k uctívání Stvořitele je dána s vyhlídkou soudu: „Nastala hodina jeho soudu.“ (Zj 14,7) Toto spojení je naplněno nadějí. Soud představuje nejen konec lidských dějin, ale zároveň počátek obnovy.

-pokračování-