V rubrice „Hledání světla“ pokračujeme v dekódování Janova Zjevení. Hlavním cílem Zjevení je upozornit na příchod Syna člověka (nikoliv Ježíše!) na tzv. Konci časů. Ti, co mají otevřené oči, si možná spolu s námi všímají, že ten čas je velmi pravděpodobně tady a teď »

1 A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. 2 A uslyšel jsem hlas z nebe jako zvuk mnohých vod a jako zvuk velikého hromu. A hlas, který jsem uslyšel, byl jako hlas harfeníků, hrajících na své harfy. 3 Zpívali novou píseň před trůnem, před těmi čtyřmi živými bytostmi a před staršími. Nikdo se nemohl naučit té písni než těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země. 4 To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5 V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.

https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.14

Nové vidění vyvolalo u proroka ohromující dojem. Znenadání se na obzoru, který se zdál být zaplněn „obyvateli země“ (Zj 13,12), objevuje zástup lidí, kteří zpívají píseň vítězství a štěstí. Tato scéna vytváří zjevný kontrast k tomu, co jsme právě slyšeli a čeho se obávali: Lidem pošlapaným babylonskými podrážkami přináší důvod k naději a odhaluje budoucnost. V protikladu k zemi a moři současnosti se tyčí „hora Sión“ (Zj 14,1) budoucnosti. Sión je v knize Zjevení zmíněn pouze jednou. Sión, o který se zde jedná, je nebeského původu.

Hlas, který prorok slyší, vychází z nebes (Zj 14,2) a zástup vykoupených, které prorok vidí, je shromážděn před nebeským trůnem (Zj 14,3).

Co symbolizuje Sión, „svatá Boží hora“ a „nejzazší Sever“?

Již hebrejští proroci připomínali existenci tohoto posvátného místa Božího příbytku a jeho trůnu. Na základě pozemské zkušenosti izraelitů – Boží přítomnost se projevovala na Siónu – bylo nebeské místo nazýváno stejným jménem – „hora Sión“ (Ž 2,6; 68,18;87,1; 99,9). Když žalm 48 umísťuje Sión, svatou Boží horu, „na nejzazší Sever“ (jarketej cafon), má právě tak na mysli nebe. Prorok Izajáš potvrzuje tento výklad, protože používá stejný výraz „nejzazší Sever“, aby označil místo „na nebesích… nad Božími hvězdami“ (Iz 14,13) – v protikladu k šelmám, které „vystupují“ z moře nebo ze země, Beránek „stojí“ na hoře Sión. Stabilita a řád Božího tábora tak kontrastuje s děním v táboře draka. A tento protiklad je zřejmý i ze způsobu, jakým je každý znamenán cejchem příslušnosti. Na čele nebo na ruce . neuspořádaným způsobem v táboře draka; avšak vždy na čele v táboře Beránka (Zj 14,1). Stejně tak počet 144 000, který symbolizuje dokonalost smlouvy s Bohem (12 x 12 000), kontrastuje s číslem 666, které symbolizuje nepřítomnost jakékoliv smlouvy s Bohem.

V Bibli je Boží lid symbolicky nazýván „panna siónská“

Beránkovi „panicové“ – tedy ti, kdo se uchovali pro manželství, kontrastují s těmi, kdo se naopak nechali „svést šelmou“ (Zj 13,3.14). Zde znovu svědčí obraz manželství o zvláštní povaze vztahu Boha ke svému lidu. Ve Starém zákoně je často Boží lid nazýván „panna siónská“ (2 Kr 19,21; Iz 29,12; 37,22; Jer 14,17; Am 5,2 atd.). Píseň písní opěvuje vyčerpání Šulamitky, která představuje Izrael neustále očekávající příchod svého milého (Pís 2,8.9; 5,2; 8,14). Prorok Ozeáš pláče lítostí při vzpomínce na Izrael zasnoubený ještě Bohu na poušti (Oz 2,16).

Prostřednictvím tohoto obrazu čistoty vyvoleného lidu není oslavována sexuální abstinence, ale spíše touha po Bohu.

To, na co je zaměřena pozornost, je především kvalita vztahu s budoucím „manželem“. Boží lid zůstane vždy „panenským“, protože jeho „manžel“ bude stále očekáván. Boží království není z tohoto světa. Panna siónská se uchovává pro Boha a žije s pohledem zaměřeným na království přicházející shůry.

Pozn. Pavla Karpety: Pokuste se vidět dál, za slova zde uvedená… hovoří se zde o těch, kteří se uchovali pro „manželství“ a o tom, že tito kontrastují s těmi, kdo se naopak nechali svést šelmou… přehoďte nyní výhybku své pozornosti k mým textům o nutnosti vytvoření a následného udržování rovnovážného stavu mužských (duchovních = bohu blízkých) a ženských (původně egoistických = sobeckých = draku blízkých) energií v lidském nitru »

Což nepředstavuje tato rovnováha nádherné vnitřní manželství před Bohem? …v protikladu k těm, kteří tuto rovnováhu v sobě nemají a neusilují o ni? …což právě (u takto již v rovnováze žijících lidí) lidský duch svou bezpodmínečnou láskou nepřivedl onu původně padlou „pannu siónskou“ zpět k žití pohledem zaměřeným na království shůry? Tyhle biblické texty je prostě třeba nejen umět číst hlavou, ale rozumět jim i srdcem…

Tím, že kniha Zjevení označuje sto čtyřicet čtyři tisíc vykoupených jako „panny“, označuje tím lid zasvěcený, hledající cestu k Bohu tj. „následující Beránka“…

Stejná myšlenka vysvítá i z jiné skutečnosti, která je charakterizuje – jsou „Božími prvotinami“ (Zj 14,4). Také zde je výraz vypůjčen ze Starého zákona a připomíná obřad sklizně prvního ovoce, které bylo obětováno Bohu, dříve než byla zahájena konzumace sklizně (Dt 26,1-11; Lv 23,9-21). Izrael byl považován za Božího prvorozeného (Ex 4,22; Jer 31,9), ale také za prvotinu sklizně (Jer 2,3), tedy za svatý lid, oddělený pro Boha.

Těchto sto čtyřicet čtyři tisíc se odlišuje od ostatních, tak jako se odlišuje posvátné od světského. Tento protiklad mezi lidem z knihy Zjevení a lidem draka je zřetelný zejména v jejich činech a postojích. Stoupenci draka se chovají jako automaty bez duše. Kupodivu je dokonce ani neslyšíme hovořit. Šelma promlouvá za ně. Jejich rozhodnutí je činěno mechanicky podle příhodnosti okamžiku a společně s davem, jejich hlavní zájem je především materialistický a ekonomický. To, co je zajímá, je dosáhnout úspěchu zde na zemi.

Učedníci Beránka představují zcela jiný obraz. Spontánně následují svého mistra (Zj 14,4) a zpívají „novou píseň“ (Zj 14,3). Tvořivost těchto básníků – hudebníků je postavena do protikladu k vychytralé vypočítavosti stáda beranů; kteří všichni bečí stejnou písničku.

Život a představivost, krajiny dobrodružství a objevů stojí proti smrti a nudě ustrašených, kteří se pohybují jako stádo na pokyn taktovky vrchního loutkáře…

To je pravý smysl „nové písně“ v Bibli. Tento výraz je častý v žalmech, kde vyjadřuje zkušenost znovuzrození a spasení (Ž 33,2; 40,4; 96,1; 98,1; 144,9; 149,1). Při této příležitosti těchto sto čtyřicet čtyři tisíc rozechvívá prožitý zázrak vzkříšení. Jejich zpěv zní v dosud neslýchaném souzvuku, a tak vyjadřuje neuvěřitelné – to, co nemůže být vyjádřeno slovy.

Toto prorocké vidění předjímá vzdálenou událost velkého konečného soudu. Prorok slyší burácení hromu a akordy harfy. Je to okamžik, kdy Boží spravedlnost a láska se spojují, aby ukončily dějiny zla.

-pokračování-