Pokračujeme s výkladem Janova Zjevení, které už není zapečetěnou knihou — mnoho předpovězených událostí se totiž již splnilo. Díky tomu můžeme mnohé rozluštit…
Faktem je, že události předpovězené ve 13. kapitole o obrazu První šelmy se právě teď realizují v naší sdílené 3D realitě » …jednoznačně to dokazují naše starší analýzy v této rubrice a samozřejmě aktuální globální události »
Řekli jsme si minule, že 15. kapitola je úvodem k ději v kap. 16…
Sedm symbolických nádob (misek) je opakováním sedmi troubení polnic
Sedm nádob v rukou andělů je analogickým opakováním soudu, který provázel sedm troubení napříč dějinami. Pohromy se odehrávají paralelně v pořadí polnic ze Zjevení 8:
https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.8
| První polnice země (člověk) |
První nádoba země (člověk) |
| Druhá polnice krvavé moře |
Druhá nádoba krvavé moře |
| Třetí polnice řeky a prameny vod |
Třetí nádoba řeky a prameny vod |
| Čtvrtá polnice slunce |
Čtvrtá nádoba slunce |
| Pátá polnice propast a temnota |
Pátá nádoba propast a temnota |
| Šestá polnice Eufrat |
Šestá nádoba Eufrat |
| Sedmá polnice božský hněv: kroupy vlastnictví království |
Sedmá nádoba božský hněv: kroupy vlastnictví království |
7 polnic, stejně jako 7 pečetí, krok za krokem sleduje nepravosti církve. Poté se 7 pohrom v 15. kapitole Apokalypsy zaměřuje na konec dějin.
První fázi tvoří prvních pět pohrom které zabírají první polovinu kapitoly (Zj 16,1-11). To je tzv. fáze vředu. Je to pravděpodobně krátká fáze, jelikož jsme informováni že oběti příchozí páté pohromy ještě trpí vředem z první pohromy. Tato fáze je charakterizována Božím soudem projevujícím se v důsledcích hříchů lidí a uskutečňuje se „podle zákona vzájemnosti“ (J.Ellul, Architecture en mouvement, s.193)
Sedm misek Božího hněvu — fáze vředu
1 Tu jsem uslyšel mocný hlas ze svatyně, který těm sedmi andělům říkal: “Jděte a vylejte těch sedm misek Božího hněvu na zem.” 2 První z nich odešel a vylil svou misku na zem, a na lidi, kteří měli cejch šelmy a kteří se klaněli jejímu obrazu, přišly zlé a zhoubné vředy. 3 Druhý vylil svou misku do moře, a změnilo se v krev jako krev mrtvého a všechna živá duše, která byla v moři, zemřela. 4 Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod, a objevila se v nich krev. 5 Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: “Spravedlivý jsi, který jsi a kterýs byl, ty Svatý, že jsi vynesl tento soud; 6 neboť prolili krev svatých a proroků, a dal jsi jim pít krev. Zaslouží si to!” 7 A uslyšel jsem, jak oltář říká: “Ano, Pane Bože Všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.” 8 A čtvrtý [anděl] vylil svou misku na slunce, a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm. 9 Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali jméno Boha, který měl moc nad těmito ranami, ale neobrátili se, aby mu vzdali slávu. 10 Pátý [anděl] vylil svou misku na trůn šelmy, a její království se zatmělo; lidé se bolestí kousali do jazyka 11 a proklínali nebeského Boha pro své bolesti a pro své vředy, ale neodvrátili se od svých skutků.
https://www.bible.com/en-GB/bible/509/rev.16.csp
1. nádoba vylitá andělem: vřed jako vnější znak vnitřní zkaženosti
Počínaje první nádobou je nepřátelský tábor označen – jsou to všichni, kdo se nechali označit cejchem šelmy (Zj 16,2). Zhoubné vředy, které je postihují, mají vztah k nevěrnosti, jež je vyvolala. Znamení šelmy se stává vředem. Tento druh vředu, který pokrývá těla lidí a připomíná malomocenství prokletých ze Starého zákona (viz Dt 28,27; srov. Lv 13), je viděn jako vnější znak vnitřní zkaženosti, která stravuje ctitele šelmy.
Spálení oznamované první polnicí představovalo zkázu z válek s barbary – v okamžiku, kdy církev dovršila boj za svou svrchovanost. Zhoubné vředy vylité z první nádoby by tedy měly představovat ještě vážnější stav zkázy. Prorok z knihy Zjevení popisuje poslední dramata lidské historie v termínech, které připomínají nepokoje, které provázely převzetí moci církví.
To, co charakterizuje první fázi, je ovládnutí celé země mocí církve, se vším, co s tím souvisí – podvody a netolerancí. Prorok Daniel to předvídal. V závěru 11. kapitoly své knihy (Dan 11,42.43) oznamuje, že na konci času by náboženská moc představovaná Babylonem (symbolizujícím papežský Vatikán) měla ovládnout celou zemi.
Úsilí ovládnout celou zemi papeženci skrývají jen stěží » Uvnitř církve, stejně jako vně, se o tom hovoří, sní se o tom a ospravedlňuje se to (Doukhan, Le soupir de la terre). Ve světle posledních událostí se tato četba proroctví knihy Daniel a Zjevení vyjasňuje » Budoucnost odpoví, v jakých měřítcích a jakým způsobem se uskuteční.
2. a 3. nádoba: tragický duchovní stav lidí symbolizuje krvavá voda
Obě následující nádoby jsou vylity na vodstvo země – na moře při druhé pohromě a na řeky při třetí pohromě. Rána, která následuje, připomíná první egyptskou ránu. Voda se mění v krev (Ex 7,17-21). V podmínkách starověkého Egypta měla tato rána zcela zvláštní smysl. Nil byl tehdy uctíván jako bůh a jeho voda zajišťovala život obyvatelům země.
Také zde výklad rány upozorňuje na zákon vzájemnosti (příčiny a následku neboli karmy). „Prolili krev“, proto je jim dáno „pít krev“ (Zj 16,6). Znovu se ukazuje, že hřích si v sobě nese i svůj trest následek. Vlastní trest následek přesně odpovídá chybě (jinými slovy: působení karmy). Anděl na to poukazuje slovy: „Stalo se jim po zásluze“ (Zj 16,6) a od oltáře zní ozvěnou: „Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy.“ (Zj 16,7)
Zvuky druhé a třetí polnice také oznamovaly pohromy, které postupně zasáhly vody moře, poté vodu řek a pramenů (Zj 8,8-11). V době polnic se tento obraz týkal duchovního stavu lidí. Církev zaujatá zajišťováním své politické nadvlády ztratila smysl pro podstatné: Duchovní život symbolizovaný živou vodou (Ž 36,8.8; Jer 17,8 atd.) scházel.
Avšak zatímco polnice se týkaly jen třetiny vod, pohromy zasahují veškeré vodstvo na zemi. A tentokrát to není pouze moře, které se mění v krev (Zj 16,3) – jako tomu bylo v případě polnic (Zj 8,8) – ale rovněž řeky a prameny vod na souši (Zj 16,4).
Duchovní stav občanů Babylonu je tragický. Na vyhnance z ostrova Patmos působí tento obraz krvavých vod ještě silněji. Na tomto malém ostrově obklopeném mořem to totiž znamená, že všechno kolem je duchovně mrtvé.
Boží svědky, svaté a proroky, už nikdo neposlouchá. Voda se stala krví. Babylónští lidé už nemohou doufat – nejen proto, že vše je krví, ale také proto, že už nemají nic, co by vzbudilo jejich chuť a touhu po něčem jiném.
4. nádoba: lidé ožehnuti žárem slunce
Čtvrtá nádoba zhoršuje předchozí pohromy. K nedostatku vody se nyní připojuje žár slunce. Duchovní sucho, které panuje v této fázi, je o to nesnesitelnější.
Tak jako čtvrtá polnice i čtvrtá nádoba se týká slunce (Zj 16,8). Ale zatímco v 8. kapitole následovalo zatmění slunce a v důsledku toho částečná temnota, zde naopak sluneční záření zesiluje. Pálí a jeho žár přináší utrpení a smrt. Lidé jsou oběťmi své vlastní modloslužby. Slunce, které zbožštili, se stalo příčinou jejich bolesti a zklamání.
5. nádoba: zasažen je trůn šelmy
Pátá nádoba zasahuje přímo jádro problému. Zasažen je trůn šelmy [Vatikán?] (Zj 16,10). Připomíná to pátou polnici. Scénu zachvacuje temnota. Při páté polnici temnota pocházela z hlubin propasti, tehom, nicoty, která je důsledkem popření Boha a v historii provázela Francouzskou revoluci (Zj 9,1.2). Ve své době temnota zasáhla jen třetinu prostoru (Zj 8,12), tentokrát však pokrývá celé království (Zj 16,10). Ve své době bylo toto popření Boha vlastní protináboženské moci. Nyní tvoří nedílnou součást náboženství. Chceme-li převzít scénář načrtnutý prorokem Danielem, Jih je nyní součástí Severu (Dan 11,43). Babylón upevňuje svoji nadvládu nad egyptským faraonem, který symbolizuje zřeknutí se Boha.
A také zde následek přímo vyplývá z nepravosti. Protože lidé zbožňovali šelmu na trůnu temnot a nicoty, potýkají se s temnotou a nicotou všude. Znovu jsou oběťmi vlastního náboženství smrti.
-pokračování-