V závěru svého textu s názvem  

TOHLE PÍŠI VÁM, NEPRAVÝM LIDEM TÉTO ZEMĚ. POZNALI JSTE, ŽE ZLU TOHOTO SVĚTA NEMÁTE NASTAVOVAT DRUHOU TVÁŘ, ALE POSTAVIT MU HRÁZ SILOU SVÉ LÁSKY K SOBĚ A SVĚTU KOLEM. DNES UŽ VÍTE, JAK TO NÁDHERNĚ FUNGUJE. PŘIŠEL ČAS, KDY SE VÁS PTÁM: CHCETE SPOLU SE MNOU PŘED ZLEM OCHRÁNIT NEJEN SVĚT SVŮJ, ALE I SVĚTY TĚCH, KTEŘÍ PO TOM TOUŽÍ, ALE JEŠTĚ TO SAMI NEDOKÁŽÍ?

jsem předeslal, že v příštích dnech speciálně pro vás, kteří máte tuhle misi, kvůli níž jste sem přišli, již ukotvenu ve svém srdci a nezklamete, znovu zveřejním pro vaše pochopení velmi důležité pasáže z knihy Poselství grálu – Ve Světle pravdy, které vám mají co říci.

Připomenu vám, že knihu Poselství grálu – ve Světle pravdy napsal počátkem 20. století Oskar Ernest Bernhardt, píšící pod pseudonymem Abd-rushin. Žil v Německu a Rakousku na sklonku devatenáctého a počátku dvacátého století. Věřím, že vy, nepraví lidé této země, uvidíte zcela jasně souvislosti, které spojují toto proroctví s dnešními dny a že vám to pomůže  lépe a v souvislostech pochopit poslání, které jste svým příchodem zde přijali. Čtěte, nechte si tyhle řádky projít svým srdcem i svou hlavou a uložte si je do celistvé paměti sebe sama, stále ještě člověka této Země, ale již vědomého si své pravé podstaty. A nemusíte se mne ptát, zda se to týká i vás či nikoli. Protože vy, kterých se to týká, to ve svém nitru velmi dobře víte! 

Text kapitoly nazvané „Syn boží a Syn člověka“

Veliký omyl trvá již po tisíciletí: domněnka, že Ježíš z Nazaretu byl současně Synem Božím a také často jmenovaným Synem Člověka, je falešná! V Ježíši z Nazaretu byla inkarnovaná (do pozemského bytí vtělená) část Božství, aby od Božství k lidstvu byla propast překlenuta mostem, který lidstvo samo strhlo výchovou rozumu, vázaného k prostoru a času. Tak byl Ježíš Synem Božím, jako Jeho část, jež splnil své poslání mezi lidstvem, což mohl provést jen v krvi a mase. Ve vtělení také zůstal Synem Božím.

Byl-li však Synem Božím, tak nemohl být Synem Člověka; neboť to je dvojí. A on byl a stále je Synem Božím! Kdo je tedy Syn Člověka?

Již učedníkům bylo nápadné, že Ježíš mluvil ve třetí osobě, když hovořil o Synu Člověka a ptali se ho na to. Tradiční podání jsou sepsána z osobních domněnek pisatelů, že Ježíš, Syn Boží a Syn Člověka má být jedna a táž osoba. Takto se pojaly všechny jejich zprávy a tím se rozšiřovaly omyly, aniž by to pisatelé chtěli nebo si to uvědomovali.

Když Ježíš mluvil o Synu člověka, tak mluvil v předtuše o jeho příchodu. On sám jej ohlašoval, neboť příchod Syna Člověka stojí v úzké souvislosti s působením Syna Božího. Řekl: „Když však přijde Syn Člověka…“ atd.

Je to koloběh, stejně jako všude ve stvoření. Božství přišlo skrze Ježíše dolů k lidstvu, aby přineslo a zaselo Pravdu. Setba vzešla, ovoce zraje vstříc sklizni a nyní má lidstvo v koloběhu vytrysknout vzhůru, zralé přinesenou Pravdou, k Božství v Synu Člověka a skrze něj se opět úzce spojit s Bohem.

To není myšleno jen čistě symbolicky  (obrazně), jak se mnozí domnívají, ale Slovo se naprosto přesně vyplní skrze určitou osobu, jak tomu také bylo i u Ježíše. Mezi oběma osobami, Ježíšem, Synem Božím a Synem Člověka spočívá mocná karma lidstva (osud lidstva).

Ježíš šel o velikonočních svátcích do Jeruzaléma, kde bylo zastoupeno mnoho národů země. Lidé vyslali posly do Getsemane, aby Ježíše zatkli. To byl čas, kdy lidé plní nenávisti, s pozemskou surovostí, nechali Vyslance Božího hledat svými posly. Nyní dávejte pozor na okamžik, kdy on kráčel ze zahrady, a oni stáli před ním se zbraněmi a pochodněmi, s myšlenkami zkázy.

Když Syn Boží pronesl slova: „Já jsem to!“ a vydal se tím lidstvu, započala mocná karma, kterou si lidstvo na sebe uvalilo. Od toho okamžiku spočívala tíživě na lidstvu, nutíc je podle neúprosných vesmírných zákonů, hlouběji a hlouběji k zemi, až do blížícího se konečného rozuzlení. Stojíme těsně před ním!

Uzavře se to jako oválný kruh.
Rozuzlení přijde skrze Syna Člověka!

Až budou lidé těžkými událostmi malomyslní, zoufalí a zdrcení, malí, úplně malí, pak je tu hodina ve které zatouží po zaslíbeném Vyslanci Božím a budou ho hledat! A když budou vědět kde je, vyšlou posly, stejně jako kdysi. Avšak tito pak neponesou v sobě myšlenky zničení a nenávisti, ale v nich přijde lidstvo tentokrát zdrcené, pokorné, prosící a důvěřivé k tomu, jenž je vyvolen nejvyšším Ředitelem všech světů, vykoupit je z kletby, pomoci mu a přinést osvobození z duchovní, jakož i z pozemské nouze.

Také tito poslové budou se ptát. A jako kdysi Syn Boží v Getsemane pronesl slova: „Já jsem to!“, čímž započala karma lidstva, tak bude nyní Boží Vyslanec s těmiž slovy odpovídat „Já jsem to!“: a tím rozpustí se těžká karma lidstva. Stejná slova, která uvalila velkou vinu na tehdejší nenávistné lidstvo, budou nyní dána opět na stejnou otázku, avšak důvěřivému a prosícímu lidstvu.

Mocný je koloběh této karmy a přece tak bezchybně a přesně vedený, že se v něm proroctví naplňují. A od hodiny kdy tato slova budou podruhé Božím Vyslancem pronesená vůči lidstvu, půjde to vzhůru. Teprve pak nastane podle vůle Nejvyššího Říše míru, ne dříve!

Na jedné straně vidíte posly nenáviděného lidstva, blížící se k Synu Božímu, jehož svazují, týrají a zdánlivě nad ním triumfují. Na to pak následuje právě tím přivozený trvalý úpadek v nevyhnutelném vzájemném působení. Při tom však také zesílení a dozrávání setby Ježíšem rozeseté. Nyní blíží se Ježíšem ohlášený Syn Člověka, jako Boží Vyslanec, který v úkolu Syna Božího pokračuje a toto dílo i dokončí, přináší sklizeň a při tom podle Boží spravedlnosti odděluje plevy od pšenice.

Ježíš, Syn Boží přišel z lásky mezi lidi, aby opět navázal spojení, které lidstvo přetrhalo.

Syn Člověka je člověk, který je v Bohu a spojení v koloběhu uzavírá, takže celým stvořením může opět proudit čistá harmonie.