Chci se s vámi podělit o zkušenost ženy, která rovněž prošla u mne rekonstrukcí své psychiky, aby se tak připravila na svoji misi zde na Zemi. Spolupracovali jsme na případu pomoci jedné mamince, která měla potíže s donošením svého dítěte. Přečtěte si její prožití kontaktu s maminkou i ještě nenarozeným děťátkem. Zde je:

Dítě k nám přichází jako dar. Není to jen spojení ženského vajíčka a mužské spermie. Přichází i božská částice, která se snáší k směrem k ženě jako zářivá vločka přitahována láskyplnou energií vzniklou při milování.

V tento okamžik se svět na chvíli ztiší a vše se rozzáří ve slavnostním okamžiku. Neznám přesný důvod proč právě v ten konkrétní den duše dítěte k matce přichází, to tajemství je mi skryto. Snad naplnit svůj osud, naučit něco své rodiče, získat další zkušenost.

Potkávala jsem starší maminku a jejího synka. Jednoho dne se žena zdála veselejší. Čekala miminko. Nastaly však komplikace a žena musela již v počátku těhotenství do nemocnice. Hrozil předčasný porod.

Povídala mi, čeho všeho se musela vzdát kvůli potížím v těhotenství. Přerušit svou úspěšnou pozici v práci, vzdát se sportu, na sex ani pomyšlení, zajistit péči o malého syna a o domácnost.

Zhodnotila jsem zdravotní stav dítěte a matky. Podívala se na dobu až k možnému datu porodu, ale tam jsem dítě už neviděla.

Zdravotní stav dítěte ve 20. týdnu těhotenství matky se ale v tu dobu zdál přiměřený k věku dítěte. Zato maminka měla velký strach. Vyděšena ze svých zdravotních komplikací v těhotenství se nijak zvlášť své dítě netěšila.

Prošly jsme s ní základní zásady chování k dítěti v prenatálu – cestu vítání dítěte /holčičky/ na tento svět. Probraly jsme spolu důležitost ničím nepodmíněné lásky k dítěti jako základního předpokladu pro jeho zdárný vývoj. Mluvili jsme s miminkem, dodali mu láskyplnou energii od maminky, kterou do té doby postrádalo.

Maminka se naučila odložit ony myšlenky na to, čeho se kvůli dítěti musela vzdát, a plně se soustředila na svou malou holčičkou v bříšku. Povídala si s děťátkem, s láskou občas přitom hladila své bříško /dítě v něm/, povídala mu o tom, jak se na ně těší a co všechno spolu budou dělat, až se děťátko narodí. Oslovovala ji při tom jménem, které ji vybrala pro její narození.

A dítě přestalo být jen tím bezejmenným dítětem bez lásky, které mamince působí jen potíže. Při kontaktu s ním jsem zjišťovala, že její smutek a frustrace ustupuje a holčička je docela veselá a dobře vyladěná.

Znovu a znovu jsem si s ní povídala o tom, jak moc se na ni všichni těšíme, co vše spolu po narození krásného prožijeme. Zdravotní stav těhotné maminky se během krátké doby výrazně zlepšil, lékaři byli spokojeni, maminka se chystala domů.

Den před propuštění maminka procházela oddělením nedonošených dětí. Svěřila se mi s obavou, že by se nezvládla starat o nedonošené nebo jinak postižené dítě při jejím aktivním způsobu života.

Ten večer mě její malinká holčička oslovila. Chtěla se rozloučit. Byla slavnostně naladěná. S velkou radostí mi brebentila, jak nádherné chvíle lásky s maminkou právě prožila a jak skvěle se cítila od chvíle, kdy ji maminka přijala a začala ji skutečně milovat.

Ty — byť krátké, ale skvělé — láskyplné okamžiky spojení s maminkou jí stačily k získání veliké zkušenosti. Tím splnila svůj úkol a může se vrátit zpátky domů.

Oznámila mi, že vzhledem k věku maminky by se narodila s poškozeným tělíčkem a vzhledem k tomu, že si s maminkou prožily svoji vzájemnou lekci lásky, kterou měly obě prožít a poznat, je jí dána možnost vybrat si, zda na svět za těch podmínek skutečně chce přijít.

Druhý den v ranních hodinách, proběhlo neúspěšné narození dítěte.