Lehce nevážně o vážném konfliktu mezi živým gnostickým poznáním a smrtícími dogmaty víry 8

Chceme-li pochopit, s čím se jako občané této Země a příslušníci západní civilizace počátkem 21. století potýkáme, je nutné si přiblížit neslavnou historii křesťanství. I tato a následující pokračování jsou stále přípravou na část, v níž vás budu seznamovat se slíbeným manuálem, jak se vymanit z objetí negativity této Země.

Po tisíciletích totální stagnace teprve v posledních letech biblistická věda pod tíhou nových faktů připouští, že jisté staré texty nepublikované v bibli /tzv. nekanonizované/ odpovídají žánru apoštolské literatury mnohem spíš než ty tzv. kanonické.

A začínají, páni vědci, přiznávat na základě konkrétních výzkumů řady historiků, že tradice představovaná gnostickými spisy rozhodně není dána dodatečnou úpravou spisů biblických a zatím jen lehce připouštějí, že tato tradice může být původní, to znamená starší než ta, která je v té bibli zachycena.

Protože „vědci“ vědí všechno vždy poslední, já vám mohu už teď říci, že gnostické /nebiblické/ texty nejsou v bibli právě proto, aby nekazily římsko-katolickou církví vytvořený absolutně falešný obraz Ježíše Krista a jeho učení, takto deformovaného k jejich vlastní potřebě.

Lidově řečeno, stále více i oficiální historická věda dochází k přesvědčení, že existují dvě zcela odlišná Kristova učení, která se od sebe diametrálně liší. Velmi hrubě vzato: podobně jako byl Marxův projekt spravedlivé lidské společnosti diametrálně rozdílný od Leninovy a Stalinovy parodie na komunismus, je stejně rozdílný pravý gnostický Ježíš Kristus a falešný Ježíš Kristus římsko-katolické církve.

Z Ježíše udělali šaška a předvádějí vám ho v parodii na jeho skutečné působení na Zemi v kostelech a chrámech jako medvědáři medvěda. Do kdy ještě? To je i otázka pro vás, kteří čtete.

Prostě je to o tom, že vždy když se v historii tohoto lidstva rozdávají karty, najde se nějaké prase nebo stádo prasat /rozuměj: lidí stále ještě silně poplatných své zvířecí přirozenosti ega/, které v zásadě správnou věc rozchrochtají a rozšlapou svými kopyty v nevábné bláto. V nevábné močálovité bláto, v němž pak uváznou i všichni ostatní.

A ať již se ta prasata v kterémkoli bodě lidské historie zaštiťují rudou hvězdou, Sochou svobody nebo Kristovým křížem, je nutno jejich skryté působení odhalovat, odhalit a posléze jim vykázat patřičné místo na krchově dějin. Lenin a Stalin už minulostí jsou, Amerika je na odchodu do ekonomického a velmocenského důchodu, jen ta církevní chasa se stále prohání mezi námi, jakoby se nechumelilo. Jak dlouho ještě ? Dokud jí to naše lhostejnost k vlastnímu osudu dovolí!

CO JE TO GNOZE?

Slovo gnose pochází z řeckého „gnosis“ — γνῶσις — poznání. Pojem gnose se pak nejčastěji používá ve spojení „křesťanská gnose“, kdy v podstatě splývá s pojmem „gnosticismus“. Gnosticismus je jeden z proudů v raném křesťanství hlásající právě potřebu gnose, poznání. Je to ten proud, který má k pravému odkazu Ježíše Krista nejblíže.

O gnosi se hovořilo už v předkřesťanských časech. Pojem gnostik a gnostický bývá používán jako protiklad pojmů agnostik a agnostický. Agnostik je člověk, který nevěří, že svět je poznatelný jinak než pomocí exaktně vědeckých metod a odmítá jakoukoliv možnost duchovního poznání. Gnostik naopak věří, že vnitřní podstata světa /včetně Boha/ je poznatelná vnitřním poznáním v duchu slavného Ježíšova výroku: Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (Jan 8:31-32).

O gnosi údajně mluvil už Platón a další antičtí filosofové podobného ražení a tito definovali gnosi jako základní akt duchovního poznání. A v podobném významu pojem gnose používám i já ve svých textech.

Gnose je tedy zkušenostní způsob poznávání světa, poznávání podstaty bytí pomocí psychických, vnitřních, duševních prožitků. Je velmi blízká mystice s jejím rovněž intuitivním způsobem poznávání skutečnosti, staví však méně na tajných praktikách zasvěcenců v esoterním vědění.

Je třeba říct, že se dnes hodně pracuje s případy, kdy pro potvrzení pravděpodobnosti určitých abstraktních skutečností, určitých kosmologických tezí či světonázorových předpokladů je možné použít i jevy, které se dějí v hmotném světě, které jsou viditelné a ověřitelné.

Tady mám na mysli různé paranormální jevy, nevysvětlitelné úkazy, neuvěřitelné lidské zážitky či prostě a jednoduše řečeno různé zázraky. Uvedu několik zcela konkrétních případů.

Existuje teorie, že lidské myšlenky se přenášejí na neomezeně velkou vzdálenost a že je možné je za určitých okolností „číst“. Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou např. některé úspěšné pokusy s telepatií.

Existuje teorie, že duše člověka (tzv. astrální tělo) může opouštět hmotné tělo ještě za života. Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou takzvané OOBE zážitky např. při operacích, kdy mnozí operovaní byli schopni popsat, co se dělo při operaci v sále či dokonce v jiných místech nemocnice právě v době, kdy byli operováni. Jiným případem jsou dne už poměrně běžné a ověřitelné případy tzv. astrálního cestování.

Jednou z nejrozšířenějších kosmologických teorií je teorie reinkarnace čili převtělování či znovuzrozování. Potvrzením pravděpodobnosti této teorie jsou zážitky různých lidí po celém světě i jevy a skutečnosti spojené s těmito zážitky. Zas a znovu se lidé po celém světě rozpomínají na své minulé životy. To se děje buď spontánně (hlavně v raném dětství) anebo v nějakých mezních situacích /viz klinická smrt/.

Nejen že se lidé na „cosi“ rozvzpomínají, na jakýsi život, kterým se jim jeví jako jejich minulý život, a nejen, že jsou schopni to popsat, ale v některých případech, a není jich zase tak málo, se potvrdí, že popisovaná osoba skutečně žila.

V některých případech se také potvrdí, že člověk, který se rozvzpomenul na svůj minulý život, je schopen popsat detaily ze života člověka, kterého prokazatelně nemohl znát, protože žil v jiné době a někdy i na jiném kontinentu. Podrobnosti můžete najít třeba na http://www.carolbowman.com/dr-ian-stevenson/ Přesvědčivě dokázaný případ z naší doby je k dispozici například v knize Most času (Soul Survivor), autory jsou Ken Gross a rodiče Leiningerovi: http://www.iisis.net/index.php?page=semkiw-reincarnation-james-leininger-carol-bowman

JamesHuston-Leininger-most-casu-1

Na konci příběhu v knize "Most času" se James Leininger-Huston setkává se sestrou z minulého života, která dosvědčuje, že malý kluk zná věci, které mohli znát jen rodinní příslušníci!
Na konci příběhu v knize „Most času“ se James Leininger-Huston setkává se sestrou z minulého života, která dosvědčuje, že malý kluk zná věci, které mohli znát jen rodinní příslušníci!
Pamětní deska letadlové lodi U.S.S. Natoma Bay, James Leininger-Huston, jednoznačně dokázaný případ reinkarnace.
Pamětní deska letadlové lodi U.S.S. Natoma Bay, James Leininger-Huston, jednoznačně dokázaný případ reinkarnace.

Tyto typy zážitků a výstupů z nich jsou tedy, jak jsem uvedl, něčím co potvrzuje pravděpodobnost některých světonázorových tezí, a dá se říct, že čím vyšší je frekvence těchto zážitků a jevů, tím se pravděpodobnost některých kosmologických vizí zvyšuje.

Takže ještě jednou: gnostický je takový světonázor, který staví na živé zkušenosti lidí. Hlavně na vnitřních, niterných, psychických zážitcích, ale pro podporu svých názorů se stoupenec gnose obrací i k jevům viditelné skutečnosti.

Stoupenci gnose jdou ovšem ještě dál. Nestačí, že tu či onu zkušenost měl jeden člověk nebo sto lidí. Gnostik si chce danou zkušenost prožít sám na vlastní kůži, aby si ověřil realitu tohoto typu psychické zkušenosti. Na to mají mnohá gnosticky orientovaná společenství či mystická učení svoji metodu, svůj systém. Mezi takováto gnosticky orientovaná učení patří např. rosekruciánství a do tohoto typu nauk se dají zahrnout i tzv. transcendentní stupně jógy.

Tolik o gnosi a nyní jen stručně o křesťanské /spíše však papežské/ slepé víře. Ta je založena na neprokazatelných dogmatech, které platí obvykle pravděpodobně proto, že je spekulativně vytvořil „Kristus dnes žijící pod pláštěm papežova těla“, jak jeho /prý/ Svatost označují zcela oficiální materiály Vatikánu. A povídá se, že se tak obvykle děje v sedě na toaletě po celotýdenní zácpě /neověřeno/.

Ostatně: to, že papež je Kristus žijící pod pláštěm papežova těla je také jistě jedním z velmi povedených/ oficiálních dogmat katolické církve. A jako v celé církevní praxi platí i zde ono známé rčení, že čím větší hovadina, tím líp. Však on už to nějaký koncil potvrdí! Stručný výběr důkazů toho, že dogmata byla papeži diktována z pozice světské moci, naleznete zde: http://www.ragauian.cz/pravda-vas-vysvobodi-rika-jezis-dogma-o-papezske-neomylnosti-tedy-papez-sam-rika-ja-mam-pravdu-pravda-nebo-lez/

Církevní dogmata jsou věroučné teze, jejichž pravdivost nikdy nikdo nemohl zažít jakoukoli zkušeností. Jsou to jen prázdné spekulativní myšlenkové konstrukce, které nemají oporu v ničem hmotně existujícím v Universu ani v jakékoli zkušenosti jakéhokoli člověka.

Dejte prosím komukoli i méně /všeho/ schopnému než je římsko-katolická církev právo vydávat dogmata za pravdu, k tomu hromadu času a dostatek mocenských nástrojů a on vám udělá i z podstatně inteligentnějších tvorů než jsou lidé pasoucí se stádo ovcí neschopných samostatného myšlení a existence.

Ostatně, byla o tom už řeč, nehovoří o sobě církevní pantátové jako o pastýřích, nevydávají „pastýřské“ listy? Neostříhali vás právě nedávno jako ovce bez jakéhokoliv odporu v poslanecké sněmovně církevními restitucemi?

KRISTUS BIBLICKÝ JAKO PODVRH KLÉRU

Ale návrat ke gnosi není už jen o tu a tam dochovaných zlomcích gnostických spisů. V roce 1945 objevila skupinka pastýřů v egyptském Nag Hamádí několik prastarých nádob s popsanými svitky. Přestože tento nález byl vskutku unikátní, podařilo se před zničením zachránit jen část písemností. Byly odkoupeny od nálezců a převezeny na specializovaná vědecká pracoviště, kde byly restaurovány a následně přeloženy.

Nás nejvíce zajímá text nazvaný podle pravděpodobného autora Tomášovo evangelium. Toto evangelium je možno zařadit mezi tzv. gnostické /mimobiblické/ spisy a nejnovější výzkumy je časově zařazují blízko k oficiálnímu datu nula našeho letopočtu, tedy k datu narození Ježíše Krista. Nejranější údaje hovoří o letech 70 až 80 našeho letopočtu, což je datum sepsání o sto až dvě stě let dříve než u evangelií čtyř ostatních biblických apoštolů. To se týká i některých dalších gnostických rukopisů nalezených v Nag Hamádí (Rozhovor se Spasitelem, Kniha Tomáše Atleta, Tajná kniha Janova).

Tomášovo evangelium bylo donedávna veřejnosti známo pouze z dílčích odkazů autorů minulosti. Je zřejmé, že kromě jednoho či dvou exemplářů jistě pečlivě ukrytých ve vatikánských archivech, bylo někdy k polovině prvního tisíciletí samotnou římsko-katolickou církví jako nežádoucí stahováno z oběhu a v dalších staletích dokonale zlikvidováno.

gospel-thomas.net-scan0001Jako místo vzniku Tomášova evangelia se nejčastěji uvádí východní Sýrie, kde se apoštol Tomáš těšil mimořádné úctě. Samotný koptský opis z Nag Hammadské sbírky je datován do poloviny 4. století.

Evangelium obsahuje 114 Ježíšových výroků. Více než třetina výroků je blízká citacím v synoptických evangeliích, další třetina má gnostický charakter odlišný či dokonce popírající tvrzení těch synoptických, jsou tam i některé, které svou obdobu v klasických evangeliích vůbec nemají. Prostě proto, že se Vatikánu nehodily do krámu a tak byly vyškrtnuty.

Z dostupných historických faktů vyplývá, že předlohou evangelia byl soubor původních Ježíšových výroků /pramen Q/. Osobně nepochybuji o tom, že Tomášovo evangelium obsahuje podstatně autentičtější informace o Ježíšově životě než Nový zákon.

Už proto, že podle historiků jsou literární svědectví o Ježíši Kristu zpracované ve formě výroků a rozhovorů dokazatelně starší než bibliografický žánr evangelií Marka, Matouše, Jana či Lukáše.

Emeritní profesor Dr. James M. Robinson, bývalý ředitel Institutu pro antiku a křesťanství /Institute for Antiquity and Christianity, IAC/ při univerzitě v kalifornském Claremontu a organizátor expedice v Nag Hammádí, na adresu Tomášova evangelia a jeho vztahu k Novému zákonu veřejně prohlásil:

Tomášovo evangelium odpovídá žánru apoštolské literatury mnohem spíš než kanonická evangelia. Kanonická evangelia se tak dostávají do obdobného druhotného postavení, které dřív deklasovalo jiná evangelia jako apokryfní. Jasné rozlišení mezi tím, co je kanonické a co ne, se začíná ztrácet.
Konkrétní důvody, které se v rané křesťanské literatuře uváděly pro přijetí nebo vyloučení daných textů, nejsou už dnes často přesvědčivé /.../ Běžný tradiční křesťanský předpoklad, že Ježíš kanonických evangelií je právě takový, jakým Ježíš byl, a že jeho učedníci mu rozuměli tak, jak o tom svědčí Apoštolské vyznání víry, a že proto křesťanské pravověří zůstávalo po staletí věrné tomu, co učil a činil - tato konstrukce je dnes prostě již neudržitelná.

Doporučuji vám alespoň nahlédnutí do dané problematiky. Tomášovo evangelium najdete dnes dostupné na internetu, např. na následující adrese: http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005010001. Autoru rovněž při této příležitosti děkuji za možnost použití citace z jeho práce.

James Robinson zkoumá a restauruje kodex z Nag Hammádí
James Robinson zkoumá a restauruje kodex z Nag Hammádí

Další zajímavosti a důkazy o absolutní autenticitě a pravosti Tomášova evangelia najdete v paralelním seriálu: http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-krestansky-klaster-v-chenoboskiu-a-jeho-gnosticke-krestanske-spisy-z-nag-hammadi/

V dalším budeme Tomášovu evangeliu věnovat velkou pozornost. Už proto, že potvrzuje mé tvrzení o tom, že hlavní linie střetu dnes není vedena mezi ateismem a církevními dogmaty, nýbrž mezi pravým výkladem souboru informací zanechaným tomuto lidstvu Ježíšem Kristem a jeho falešnou interpretací římsko-katolickou církví.

Přiznám se vám, že jsem se teprve při bližším prostudování Tomášova evangelia seznámil s faktem, že jsem vlastně heretik a z církevního pohledu patřím bezesporu na hranici. A to proto, že mé poznání a dlouholetá praxe totiž preferuje opravdové vědění o tom, na co je nutno dbát na cestě ke skutečnému prožívání pozitivně vyladěného bytí zde na Zemi. Takový stav duše je pak základem pro následné tzv. znovuzrození v duchu. A to se těm šaškům v šarlatovém zatraceně nelíbí. Dříve za to s oblibou upalovali na hranicích.

A bylo pro mne skutečně šokující, když jsem studiem gnostických textů a Tomášova evangelia zjistil, že v nich nacházím /na rozdíl od textů biblických/ přímé a zřetelné potvrzení správnosti vlastních přístupů k člověku a lidské psychice jako takové.

Na první pohled bylo pro mne samotného jen obtížně uvěřitelné, že nacházím ve dva tisíce let starých gnostických spisech poznatky co pro mne představují souznění, soulad a přímou oporu pro mé pohledy do nitra člověka.

PRAVÝ GNOSTICKÝ KRISTUS A NEPRAVÝ KRISTUS BIBLICKÝ

Mohu dnes s odstupem času zcela odpovědně prohlásit, že vždy existovaly a stále existují dva naprosto samostatné a naprosto rozdílné přístupy k tomu, co bych osobně nazval učením Ježíše Krista.

Dokonce dnes na základě svých zkušeností mohu prohlásit, že právě pravé /církví nedeformované/ Kristovo učení je oním „manuálem“ našeho Stvořitele pro pohyb a činnost v této pokleslé pozemské realitě při nalézání cesty z ní ven. Tedy cesty, o které jsem hovořil v minulých dílech. Určitě se k tomu vrátíme.

Pro mne není podstatná diskuse, zda člověk jménem Ježíš Kristus skutečně žil. Řekl bych, že pravděpodobně ano. Ovšem poznání, které je Ježíši Kristu připisováno tradicí gnose, jsem si v praxi ověřil jako pravdivé. Je skutečnou pravdou o životě, člověku a jeho roli zde na Zemi.

O Kristu je možno bez pochyb hovořit jako o zasvěcenci starobylého vědění. Prošel jsem složitou cestou k praktické vnitřní shodě s poznáním Kristovým a na základě tohoto poznání mohu označit dogmata a tvrzení, které  člověku předkládají církve, jako naprosto falešné, scestné, zhoubné, zavádějící a člověku nepřátelské.

Jsou to právě církevní manipulace směrem k zamlžujícím úpravám Kristova „manuálu“, které spolu s reálnou hrozbou exkomunikace a fyzické likvidace stojí za tím, že kromě několika zasvěcených v každé generaci nikdo z běžných lidí neměl šanci Kristem podanou informaci převzít.

To je ovšem velmi špatné z hlediska vás jakožto duálních bytostí přišlých na tuto Zemi uzavřít v čase „konce věku“ koloběh svých mnohých životů a vymanit se z chapadel nízkovibračních energií pozemského typu. Pokud vám masivní cílené deziluze zastírají skutečný stav věcí, jste vedeni špatným směrem, jste mentálně i emocionálně klamáni a znehybňováni, činí vás to na oněch iluzích závislými.

A vyvolává to ve vás strach při ztrátě či narušení těchto iluzí a vydává vás to dnes a denně v nebezpečí manipulace ze strany těch, kteří jsou za tou iluzí skryti.

V minulých letech jsem se intenzívně zabýval energetickými procesy probíhajícími v lidské psychice v obtížných životních situacích, které jsou v současné společnosti nazývány životními krizemi. Nasbíral jsem tak řadu zkušeností a poznatků, které mi podle mého názoru dovolují se zřetelně a nahlas vyslovit k širokému spektru problémů lidské psychiky jako takové i k dalším věcem mezi nebem a Zemí, které jsou zatím mimo oblast zájmu většiny z vás.

Mým přáním je, abych zde v seriálu svých textů přesvědčil ty z vás, kteří jste na to připraveni, že skutečně platí Kristem řečené: „když ty dva v sobě učiníte jedním, získáte sílu pohnout horou“.

Pokud jde o to vás o tom přesvědčit, buďte si jisti, že rozhodně nezůstanu na teoretické rovině. Obdržíte i přesný návod na to, jak se „učinit jedním“ a vrátit se tak do Jednoty sebe sama. Což je proces, během kterého získáte sílu pohnout „horou“ svých vlastních vnitřních problémů.


Tento článek je součástí série Dualita lidského bytí »

4 komentáře u „Lehce nevážně o vážném konfliktu mezi živým gnostickým poznáním a smrtícími dogmaty víry 8“

    1. Bylo by fajn, pokud by existovala písemná verze… takto dlouhý rozhovor v audio verzi se špatně zkoumá a studuje.

      1. Škoda — audio z hlediska studia je problematické i proto, že tam nejsou uvedeny prameny a zdroje informací…

        Nezvládám časově to audio celé, nicméně narazil jsem na jeden údaj, který nezávisle potvrzuje jednu (nikoliv nevýznamnou) skutečnost, kterou jsme váženým čtenářům již na tomto místě ukázali: A to sice že církev je přímým nástupcem drakoniánské Římské říše a bez přestávky plní její hlavní účel — totiž zotročení lidstva… to je smutný fakt. Takže díky za video… třeba se najde i písemný záznam s odkazy?

        Cituji z našeho seriálu, který detailně dokazuje, jak byl Kristus církevníky zlikvidován:

        …Papežství je přímým nástupcem říše římské

        Zde máme další významnou stopu, kterou papeženci pro jistotu moc nepřipomínají: Císař Gratian se vzdal pravděpodobně roku 382 titulu Pontifex Maximus. Titul následně získal papež.

        Vidíme zde nepřerušenou kontinuitu mezi pohanským a papežským Římem. Tento titul hrdě používal každý papež a dělá to i ten současný. Uvědomte si prosím vážení čtenáři, že toto vysvětluje silné mocenské propojení papežství na zbývající římské vládce té doby… a je to základem vlivu papežů na všechny středověké vládce.

        V historických pramenech je Gratianus popisován jako vzdělaný zbožný muž, jemuž však chyběla rozhodnost. Jeho závislost na okolí (Ausonius a později Ambrosius) byla všeobecně známa a právě tato snadná zmanipulovatelnost možná přispěla k jeho pádu.

        Vcelku zábavně vypadá encyklopedický zápis z Answers.com, který říká že pod vlivem s. Ambrože imperátor Gratian zakázal pohanské kulty v Římě a vzdal se titulu Pontifex Maximus, jakožto nevhodného pro křesťana. Logicky mi z toho vyplývá, že současný papež není křesťan, jelikož si ten pohanský titul stále drží: »The reign of Gratian, during Damasus‘ papacy, forms an important epoch in ecclesiastical history, since during that period (359–383), Catholic Christianity for the first time became dominant throughout the empire. Under the influence of Ambrose, Gratian prohibited pagan worship at Rome; refused to wear the insignia of the Pontifex Maximus as unbefitting a Christian; removed the Altar of Victory from the Senate at Rome and confiscated its revenues, despite protests from the pagan members of the Senate; forbade legacies of real property to the Vestals; and abolished other privileges belonging to them and to the pontiffs.«

        Dál už to šlo s originálním křesťanstvím
        rychle k čertu…

        Papežské náboženství bylo silově vnuceno všem poddaným

        Damasus roku 380 přiměl císaře Theodosia I., aby vydal dekret, že všichni jeho poddaní mají přijmout náboženství „jež uchoval Petr a nyní vyznávají Damasus v Římě a Athanasius v Alexandrii“.

        Roku 382 svým osobním sekretářem jmenoval učence Jeronýma. (Hieronymus, v letech 382–385 byl sekretářem papeže Damasa I. a prakticky řídil církevní politiku papeže.)

        Neslavnou zásluhou s. Jeronýma byl také ihned na římské synodě r. 382 přijat dokument Decretum Gelasianum, kterým byl stanoven biblický kánon — česky řečeno: Byly vyloučeny knihy, které se mocným nehodily. Tento kánon je k vidění například v kodexu Egerton 609 z 9. století…

        http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a-dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.