Začněme mým oblíbeným literárním žánrem – pohádkou. Myslím si, že přese všechno, co jsem na téma lásky k sobě napsal, vám dlužím něco jako příměr, který vám obrazně řečeno napoví něco o tom, proč vaše vědomí ducha nemiluje vědomí těla /ega/.

Pokud jste se do mých textů blíže začetli, víte, že duch /mužská energie/ jako část původně jednotného duálu božské Jiskřičky přichází na Zemi do společného těla s egem /ženská energie/, aby jí pomohl vymanit se z nízkých /ďábelských/ vibrací „sobectví“a vyvedl ji postupně do vibrací sobě blízkých či totožných, do duchovních vibrací „lásky“.

To je jeho záměr a s tím sestupuje i do vůbec prvé inkarnace. Duch, který ovšem žije v čisťounkých vibracích „lásky“, tím schází dobrovolně do kontaktu s pro něj těžce stravitelnými a odpornými vibracemi „sobectví“ ďáblovy domovské sféry ega.

Onen muž a ona žena ve vás žili kdysi spolu v  Jednotě ve Světle jako božská Jiskřička a jejich vztah byl nádherný, vyrovnaný a vpravdě dokonale vyvážený. Pak jednoho krásného dne ženství onoho jednotného duálu v touze po poznání a samostatném tvoření opustilo svoji mužskou část a odešlo za poznáním hmotných světů, do hájemství božího protivníka, Satana-ďábla. Prostě padlo do hmoty.

Chudák vaše ženská energie — musela projít všechny hmotné říše kamenem počínaje, rostlinou a zvířetem až po stav zvířecího člověka. Jistě ji to dalo pěkně zabrat a prvotní nadšení z aktivního podílu na účasti při dění v hmotných světech mohla a jistě i byla u ní překryta trpkou zkušeností z všeobecného násilí, nepohodlí a krutostí „boje o život“, který je těmto sférám vlastní. Její vibrace před spojením s duchem rezonovaly v zásadě s vibracemi božího protivníka /ďábla-Satana/ a tudíž s energiemi sobectví.

Muž /mužská energie/ zbavena kdysi podpory své aktivní ženské poloviny mezitím setrvávala ve stavu podobném komatu na pomezí duchovního a jemnohmotného světa. Zůstala duchovním světům věrná a její vibrace byly čisté, rezonovaly v zásadě s vibracemi duchovními a jejími energiemi „láska“.

Poté, kdy se ženská energie poprvé vtělila do těla muže nebo ženy zvířecího člověka, rozpomněla se na svého mužského druha tam nahoře a volala na něj, aby ji přišel pomoci, že už ji nebaví pořád žít a umírat, být zabíjena, znásilňována a zneužívána. Že touží opět po světle, klidu a míru horních světů.

On /muž/ nahoře v duchovním prostoru se na ono volání zdola probouzí a reaguje příslibem pomoci. Přes všechny eskapády jeho družky zůstala jeho láska silná a on své ženské polovině slíbí, že k ní sestoupí dolů a spojí se s ní v lidském těle, aby ji mohl pomáhat v jejím vzestupu ve vibracích.

A nyní si představte, že onen muž se chystá sestoupit veden láskou ke své někdejší družce k ní do těch pozemských nížin, do prostředí, které je plně v hájemství ďáblova programu „sobectví“. Muž /duch/, který nepoznal nic jiného než soulad, krásu, lásku, který nikdy nežil ničím jiným než dokonalým souzněním se svým okolím, je připraven veden svojí láskou čelit neznámu.

Vezme si tedy sváteční oblek, kravatu, hodí na sebe ten nejlepší deodorant, co mu přijde do ruky, obstará kytku a sešplhá po laně do vibrací, v nichž žije ona, aby se s ní spojil v první inkarnaci. Pln nádherného očekávání a odhodlán jí pomoci vyhledá adresu, kterou dostal a postaví se před dveře.

Mate ho sice řev a hluk, který se line zavřenými dveřmi, ale on, který nikdy nic podobného nepoznal, se nijak neznepokojuje, zaklepe a pak i vstoupí do oněch dveří. A ocitne se přímo v podřadném baru desáté cenové skupiny, kde ega mnoha lidí obou pohlaví se nekontrolovatelně seberealizují. Smilní, chlastají, šňupají drogy, pouštějí se do rvaček a vůbec se chovají zcela jinak než se chovají bytosti tam nahoře u něj doma, kde největší kravál vyluzují melodie andělské zvonkohry a největším násilím jsou polibky andělů.

Zachvácen hrůzou z dění kolem sebe se chystá rychle vycouvat, když tu zahlédne rysy známé tváře. Jeho vyvolená je tady! Ale ani náhodou nevypadá tak nádherně, jak si ji uchoval ve své paměti z dob, kdy ještě spolu žili nahoře v ráji. Bývala vysoká, štíhlá, šestky prsa, vždy nádherně upravená, voňavá, prostě šik.

Vysoká je i teď, ale má tak o třicet kilo více, nedbale oblečena odhaluje ze svých vnad podstatně více, než by bylo zdrávo, v pravé ruce drží tuplák piva, v levé skleničku tulamorky a nosem sjíždí desku barového pultu ve snaze sešňupnout nějaký bílý prášek.

Vnitřně rozerván a zděšen se přesto onen mladý muž rozhoduje navázat kontakt vědom si toho, že ho váže jeho vlastní slib. Přichází k ženě, podává ji kytici a překonávaje nechuť tiše pronáší něco o tom, že veden bezpodmínečnou láskou přišel, aby ji odsud vyvedl zpět tam, odkud kdysi dobrovolně odešla.

Milá žena převezme kytku, utrousí něco o pitomostech, které k ničemu nejsou a hodí ji pod nohy divoce křepčícího davu. Pak ho plácnutím do ramene srazí na barovou stoličku, bere od barmana pivo a tulamorku, strká mu tuhle „lahůdku“ do ruky a povídá svým vychlastaným hlasem: na, tu máš, nečum vole a dej si, ať zapadneš do party.

Tuhle že mám milovat, honí se onomu mladému muži hlavou. Nikdy, říká si, Ale je lapen a ven už nemůže, i kdyby se rozkrájel. Vysvobodí ho jen splnění daného slibu. Když on se jí tak štítí! Nečistá, ošklivá, málo inteligentní, se srdcem uzavřeným, prostě hrůza!

A to je konec pohádky, ale ten konec rozhodně není dobrý. Ostatně, buďte k sobě upřímní, ať jste tady na Zemi mužem či ženou! Představte si, že se seznámíte na inzerát a tohle se vám stane. Jak vám bude? Co uděláte? Budete tohle stvoření milovat nebo se pokusíte zmizet? Jistě své řešení znáte.

-pokračování-