Je to váš duch, který se rozhodl neslyšet na vyzvání, aby dal lásku sám sobě. Je to váš duch, který se rozhodl neslyšet na vyzvání, aby přijal sám sebe, svoji padlou část. Ne, nechce to slyšet. Raději se tváří jako ten, komu bylo ego podstrčeno a kdo s ním přece nemá nic společného.

A vy jako duše, vy osobně, jste zmateni a děláte pitomosti, které jsou vám / ať už z neznalosti nebo úmyslně / podsouvány po mnoho inkarnací jako jediné duchovní pravdy. Tak dlouho v těch mnoha inkarnacích váš duch trestal „sám“ „sebe“, tedy vlastní vnitřní ženu se sebou spojenou / vědomí ega, též ego /, až „sám“ „sebe“ spolu s ní dotrestal i s touto Zemí do těch nízkých vibrací, kde se nacházíte dnes.

Chcete ženu v sobě, své hmotné vědomí, své ego, odmítat a trestat i nadále a nechat sám sebe padat ještě níž? Pak to dělejte, ale nevytahujte se tím, jak jste někam zvláště  pokročili na cestě k Bohu. Protože jste ještě před samotným začátkem.

Odhoďte už konečně iluze o sobě samých

Protože se chováte jako slepá koťata, která teprve jednou prohlídnou. A prohlídnete, až si konečně uvědomíte, kdo vlastně jste a kdo je kdo ve vás. A teprve pak budete mít možnost odhodit svoji iluzi o sobě samých a zahájit svůj skutečný vzestup.

Vezměte ovšem na vědomí, že moc času na ono prohlédnutí nemáte. Svět, v němž tohle vaše nevědění bylo tolerováno, bude změněn. Zrno dostalo čas, aby se uchytilo a vzrostlo. Bude se sklízet a třídit.

Pokud se vy do chvíle změny v tomhle nezměníte, provedete automaticky svou vlastní volbu toho, jakou cestou se vydáte pak. Protože do Jednoty můžete vstoupit jen znovu celiství jako muž a žena v jednom, tedy se srovnanými vibracemi v rovnováze.

A to můžete dokázat jen tak, že dáte ženě v sobě / vědomí ega, egu / svoji lásku ducha. Bezpodmínečnou lásku, lásku bez podmínek. A pozvednete ji k sobě z bláta, které ji dosud bylo domovem.

Sjednotíte „sebe“ „sama“ ve vibracích ducha!
Pozvedněte k sobě „sami“ „sebe“!
Do jednoty „sebe“ „sama“!

Řekněme ještě něco velmi důležitého: v posledních vstupech na některých webech a především při shlédnutí živých vystoupení některých zapřisáhlých protagonistů rozpouštění ega si všímám, že již hovoří o „tělíčku“ s menším despektem a množí se u nich i potřeba slov o nutnosti lásky k němu. Zdánlivě krok správným směrem, ale není všechno zlato, co se třpytí.

„Tělíčko“ totiž není ego. Ego je vědomí těla, padlá část naší původně celistvé bytosti ponořená v duši, která si pro své projevení se zde a jako prostředek k uhašení svých vášní a žádostí tvoří z hmoty této země to, co nazýváme tělem či tělíčkem.

Ego, vědomí těla, tedy není tělem. Milovat „tělíčko“ je správné, ale byť tvrdíme, že milujeme  každičkou jeho buňku, je to k ničemu, pokud současně nemilujeme ono samostatné vědomí těla, tedy samostatnou bytost ega / ženy / v sobě.

Láska k sobě v praxi

Předveďme si to na konkrétním příkladu, který vám, jak věřím, napoví, jak to vlastně je:

Po jedné z přednášek mne zastavila sympatická asi čtyřicetiletá žena. Nešel byste na kafe, říká. Proč ne, že ano. Kávičky není nikdy dost, říkává můj švagr. A u kávy ta milá paní říká: nekoukl byste se, jestli mám ráda sama sebe?

Což o to! Kouknu, vidím a říkám: ne, vy se ráda nemáte!

Paní na to: ha, a už vás mám! Nemáte pravdu, já se ráda mám! Povídejte, já na to. A paní povídá: víte, já dělám jógu. Profesionálně ji učím a velmi intenzívně i sama pro sebe se jí věnuji. A pokračuje.

Mám na zdi doma skvěle zpracovaný harmonogram. V pondělí se věnuji podle rozpisu stahování božské lásky do svých nohou, rukou, jednotlivých kloubů a páteře. V úterý pak přijdou na řadu játra, ledviny, srdce, plíce… Ve středu… A ve čtvrtek… Dokonce i v neděli, kdy Bůh již odpočíval, brala si ona paní jeho božskou lásku a předávala ji jistým orgánům svého „tělíčka“ v míře víc než hojné.

Takže, vážený pane, říká ona paní, týdně stahuji božskou Lásku do jednotlivých částí svého těla deset až dvanáct hodin a mohu říci, že mám široký okruh známých mezi jogíny a tohle ani zdaleka nedělá nikdo z nich. Můžete mi tedy vysvětlit, jak to, že se podle vás nemám ráda?

Tělo je jen část ega

Rád, opravdu rád, já na to. Jistě je lépe stahovat do jednotlivých orgánů těla božskou lásku než je prolévat alkoholem a nikotinem. Ale tělo a jeho části, to není ego. / Pozn.: Ano, někdy se to z didaktických důvodů zjednodušuje, ale tělo je jen jedna vrstva  vědomí ega, možná bychom mohli použít podobenství se slupkou na povrchu cibule…  /

Ego je vědomí, které tohle vaše tělo oživuje. Je to samostatná bytost / žena  ve vás / a ta chce být milována proto, že je. Milujete-li její ruce, nohy či hroty ňader, to je jí k ničemu.

Proč, ptáte se?

Představte si, že vy jako žena máte muže / podobně jako žena  – ego ve vás má za partnera muže – ducha ve vás / a ten muž má rád vaše nohy, bříško, klín a prsa a třeba každý kousek vašeho těla až po nehtíky na nohou.

Tohle přece není láska!

Ano, tohle všechno miluje, ale pokud současně nemiluje vás a nemá rád vás jako ženu, jako bytost, které tohle tělo patří, k čemu vám to je? Jak se cítí pozemská žena, která není milována, ale jen k milování používána? Tohle přece není láska!

Porozuměli jste mi? Jemný odstín, ale rozhodující při pochopení toho, oč tady jde.

Na rovině vaší duchovní práce to neznamená nic jiného než přestat unikat z těla do změněných stavů vědomí tam někam nahoru a vrátit se natrvalo na Zemi. A být tady a teď ve svém milovaném těle.

Být tady a teď se svým milovaným tělem na Zemi, to je pravý význam duchovní pravdy o žití přítomnosti tady a teď!

A energie lásky, štěstí a spokojenosti stáhněte jako duch /muž / z duchovní roviny a obdarujte jimi své ego / ženu /. Když to uděláte a budete vytrvalí, ona se pozvedáním svých vlastních aktuálních vibrací zbaví svých strachů, úzkostí a depresí a začne se cítit mnohem lépe.

A vaše vnitřní žena / ego / bude prožívat stále více štěstí, lásky a spokojenosti tady a teď a její aktuální vibrace se budou postupně blížit vibracím vašeho ducha / muže ve vás /.

Kontrolní otázka: co se stane, až se vibrace ženy ve vás dostanou do rovnováhy s vibracemi muže ve vás na úrovni jeho původních vibrací ? Odpovíte si sami ?

Pokud si netroufáte, pak vězte: vy jako člověk, tedy duše, kterou tady jste, konečně začnete žít život tak, jak si ho žít již po léta přejete. A po odchodu z této Země se sem povinně nemusíte vracet.

Proč nemusíte? Protože vaše vnitřní žena se s vaší pomocí vnitřního muže vzdala postupně všech hmotných tužeb a závislostí a pročistila svůj perisprit natolik, že jeho elektrický náboj postupně vyprchal.

Je možné obnovit původní magnetickou vazbu muže a ženy ve vás a dostat se zpět do Jednoty se sebou samým.

Skuteční zasvěcenci hovoří o tom, že na závěr svého vývoje jako individuální bytosti budete mít volbu: buď opustíte svoji individualitu a opět splynete z vlastní vůle s oceánem božského Světla nebo zůstanete individuálnímu bytostmi a spolutvůrci a případně Stvořiteli nových vesmírů.

Co myslíte, poslal vás sem Stvořitel, abyste zaživa utíkali vzhůru a svou druhou část odhazovali stále hlouběji? Nebo doufá, že jednou pochopíte, že musíte začít mít rádi sami sebe, přijmout sebe sama a takto postupně vibračně sjednoceni podat znovu po eonech let žádost o návrat nahoru už jako kompletní bytost?

Dostáváme se k závěru tohoto třídílného textu. Již v seriálu Dvě cesty životem jsem vám dal nahlédnout do pohledu Ernsta Oskara Bernhardta, proroka minulého století, kterého mnozí lidé i u nás soustředěni v Hnutí grálu považují za Syna člověka starých zaslíbení.

Zda jím byl či ne, nechme stranou. To není podstatné. Mrtvých „bohů“ lidstvo uctívá již spoustu a o jednoho víc nebo míň, to už je o ničem. Ovšem tento odstavec níže je částí jeho díla a je natolik pravdivý, že vám doporučuji nejen jej pročíst, ale i procítit srdcem každičké jeho slovo. Protože tady je skryta pravda o dnech, ve kterých právě vy dnes žijete:

Ten, kdo věří v Syna Božího Ježíše Krista a Jeho Slovo a snaží se je učinit v sobě živým, kdo tedy je má ve svém nitru ve správném výkladu a podle něho jedná‚ nepotřebuje samozřejmě čekat na zaslíbeného Syna Člověka, poněvadž On nepřinese nic jiného než to, co Syn Boží již přinesl. Ale je tu ovšem předpoklad, že slovům Syna Božího skutečně rozuměl a nedrží se tvrdošíjně mylného podání a tradice. Jestliže se někdo připoutá na omyly, pak nebude moct dokončit svůj vzestup, pokud se mu nedostane vysvětlení, které je zůstaveno Synu Člověka, poněvadž omezený lidský duch sám není schopen, aby se uvolnil a vytrhl z popínavého býlí, které nyní zarostlo Pravdu.

Já k tomu mohu dodat pro vás toto: pamatujte prosím, že Syn Boží Ježíš Kristus vám kdysi přišel říct: miluj sebe sama, miluj svůj život, miluj tento svět, miluj bližního svého i nepřítele svého! Zatajili vám to podstatné a dokonce vás vedli k opaku, protože chtěli nad vámi mít moc.

Tohle vám neříká náboženský fanatik. To říkám já a vy můj názor na církve všeho druhu a na tu římsko-katolickou zvláště dobře znáte z mých textů. Nijak se netajím tím, že tohle tvrzení není součástí mé víry. Tohle tvrzení je totiž součástí mého vědění!

Slyšeli jste o Božím soudu ve dnech konce věků? Jste uprostřed tohoto dění, jste uprostřed „posledního soudu“!

Soudíte totiž sami sebe tím, zda jste dozráli k pochopení původního Kristova odkazu. Pokud ano, nebudete při zvážení shledání lehkými. Pokud ne…

Jsem si jist, že i mé texty mohou svojí troškou do mlýna přispět ke zvýšení vaší šance  vyhovět slovům proroka a vytrhnout se z popínavého býlí, které zarostlo Pravdu. Je-li třeba na závěr něco zdůraznit, pak jen tohle:

Lidi, pojďte na sobě máknout! Vy za to stojíte!

– pokračování –