Toto je 1. část výjimečného svědectví Daniely, která byla tak laskava a podělila se s námi o zkušenosti z Cesty za sjednocením sebe-sama. Svědectví je výjimečné svým detailním a rozsáhlým popisem, který je na ragauian.cz rozepsán v mnoha pokračováních:
Ráda bych se s vámi všemi, kteří mé řádky čtete, podělila hned s mými prvními prožitky z toho, jak jsem se setkala s mojí Daduškou a co spolu prožíváme…
Už delší dobu jsem cítila, že se mnou není něco zcela v pořádku. Manželství se nevyvíjelo dobře, chování mého manžela mne často vedlo doslova k zuřivosti. Prožívala jsem nezvladatelné emoce, vyvolané zklamáním z absence lásky a pochopení, které se mi z jeho strany rozhodně nedostávalo.
Pečovala jsem o něj, dávala mu vše, starala jsem se o něj jak pitomá s výhledem na to, že přece se musí změnit a někdy mi to konečně začne vracet. To se však stále nedělo, naopak. Jeho postoje ke mně typu — já mám s Tebou problém, ty jsi taková a maková, necítím se s tebou dobře, se stále stupňovaly.
Choval se jak rozmazlený puberťák, který si klade neustále nějaké podmínky, aby měl důvod se vyhýbat klidnému a pohodovému soužití ve vztahu. Stále častěji mi nadhazoval: když se nezměníš, když mi nedáš pochopení, budu si hledat jinde! Dokonce už si i hledal a netajil se tím.
Řekla jsem si stop. Nejsem přeci něčí rohožka. Začala jsem pátrat na internetu, v knihách a u nejrůznějších poskytovatelů zaručených rad, jak to řešit. Stálo mne to majlant, všude byl „nějaký“ návod, jak se cítit šťastný a splnit si své sny a co pro to udělat. Ale výsledky…
Rad bylo hodně, otevírala jsem se kdečemu, co mi „vědmy“ a „čarodějové“ poradili. Nakonec jsem zůstala zoufalá sedět s rukama v klíně. Bez naděje, frustrovaná a stíhána depresí z vlastní neschopnosti naplnit rady, které jsem dostávala.
Dnes už je mi jasné, že jsem byla vedena do zajetí falešného pocitu štěstí stavěného mnohdy na únicích z obtížné reality tohoto světa. Byla to neustálá honba za dokonalostí, nefungující motivaci ega nebo zcela jeho plného potlačení.
Pochopení problému jsem našla, ale návod k řešení chyběl…
Pochopila jsem konečně, že ta správná cesta není v tom, jak se stát navenek „lepším“ duchovním nebo spíše „oduševnělým“ člověkem, ale že je nutno hledat a najít změnu uvnitř sebe.
Ano, pochopení toho, co je třeba dělat, jsem v té knize našla… ale návod k tomu, jak má frustrovaná a depresemi trpící žena oné kýžené vnitřní změny do stavu klidu a pohody /čili žití pozitivitou/ dosáhnout — to jak bývá v kraji zvykem, to v knize chybělo…
Naštěstí jsem už pojem vnitřní změny vytyčila sama sobě jako cíl a hledala dále. Určitě ne náhodou jsem brzy narazila na webovou prezentaci Pavla Karpety.
Neváhala jsem a ihned jsem mu napsala svůj životní příběh. Druhý den jsme se telefonicky dohodli na spolupráci.
Očekávání bylo veliké, ale skutečnost ho dalece předčila…
Moc jsem se těšila na první lekci. Mé očekávání bylo veliké, ale skutečnost ho dalece předčila. Byla jsem skutečně šokována a nalezla jsem něco, co jsem ani náhodou nečekala a netušila, že je vůbec možné!
Setkání mne — jako Daniely — s Daduškou, mým vnitřním dítětem, s mým malým hmotným „já“, jsem si skutečně prožila a proplakala jsem poznání, že jsem se o tu druhou bytůstku v sobě po dlouhých 32 let vůbec nestarala a způsobila jí tak velkou bolest.
Objala jsem v tu chvíli poprvé tu malou holčičku, která cítila po léta obrovský smutek a moře bolesti z toho, že jsem si ji nevšímala a nedávala ji lásku. Omluvila jsem se jí a to objetí bylo nepopsatelným zážitkem, který mi dával do celého těla úžasné radostné chvění a nával blaženého hřejivého tepla.
Ten večer se mi s mojí malou nádherně usínalo. Hned druhý den jsem začala s doporučenou praxí chování se k sobě samé, tedy k oné holčičce a opět jsem šokovaně přihlížela, jak se z ní v průběhu dne stala nádherná mladá žena.
Od chvíle prvního setkání ji dávám svoji lásku /viz miluj sama sebe!/. Přijala jsem ji konečně do svého života /viz přijmi sama sebe!/. A právě nyní jsem pochopila, proč dnes už skoro všichni říkají, že by nejdůležitějším člověkem pro sebe měli být oni sami.
Oni vědí, že by měli být, ale nevědí jak na to. Pavel Karpeta to ví a předal mi svou znalost lidského nitra, takže já s tím už žádný problém nemám.
Se svou životní společnicí, s onou nádhernou mladou ženou, neustále komunikuji a ubezpečuji ji o své lásce i o tom, že už jí nikdy neopustím. A říkám jí, jak je krásná, chválím ji, jak to či ono s bravurou zvládá. Jo, a dělám ji radost! I z obyčejného šálku kávy jsme si spolu udělaly krásný rituál, který nám oběma přináší skutečně fyzicky prožívanou radost. A kdo se raduje, není smutný!
Cítím se mnohem lehčeji než dříve. Ráda si zkouším věci na vlastní kůži a tak jsem se rozhodla jít do konfrontace s manželem v jeho stínech. Překvapilo mne, jaký klid a pohoda mne přitom provázela. I to, s jakým klidem a laskavostí jsem mu to vše řekla. Žádný pláč, křik ani obavy z mé strany. Klid a pohoda.
Dokonce jsem vyslovila i slovo rozvod, což jsem nikdy předtím neudělala. Manžel samozřejmě zuřil, nevěděl jak reagovat, byl úplně vyřízený.
Ale já jsem v pohodě a chválím Dadušku, že jsme to spolu tak zvládly. A co víc, necítily jsme k manželovi cokoli negativního. Jen lásku a pochopení pro to, že ještě nedospěl k tomu k tomu, jak mít rád sám sebe a tím třeba i mne a ostatní lidi kolem.
Ne nadarmo mi byl v první lekci připomenut Kristův výrok o tom, že máme mít rádi bližního svého jako sebe sama. Pochopila jsem, že dokud jsem neměla ráda sama sebe, neměla jsem ani já ráda jeho. Vyžadovala jsem něco, co jsem v sobě sama neměla…i to přispělo k havarijnímu stavu mého manželství. Věřím, že se to teď změní.
Jen tak dál, Daduško! My ještě spolu něco dokážeme a prožijeme spolu mnoho radosti a štěstí!
Děkuji Vám Pavle, ono to opravdu funguje.
Teď už vím, že duchovní život je o bezpodmínečné lásce a nesmí se utíkat nahoru. Je ho třeba žít, ten duchovní život, ve spojení sama se sebou tady na Zemi Už se těším na další lekce.
Krásný večer.
Daniela
Pozn.: Povšimněte si prosím tohoto odstavce, který paní Daniela napsala. Zní takto:
Moc jsem se těšila na první lekci. Mé očekávání bylo veliké, ale skutečnost ho dalece předčila. Byla jsem skutečně šokována a nalezla jsem něco, co jsem ani náhodou nečekala a netušila, že je vůbec možné!
…a porovnejte si ho se zněním Kristova výroku uvedeného v církví zakázaném Tomášově evangeliu »
Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest. (Tomáš 2)
Zamyslete se nad tím vším, prosím. Protože láska k sobě tak, jak je zde paní Danielou z vlastního prožití prezentována, je prvním krokem k pozitivně prožívanému životu. Další kroky mohou následovat…
-pokračování-