V části Nekonečného příběhu ve stejnojmenné rubrice na tomto webu se hovoří něco o tom, že ona bytost, o které je tam řeč, někdejší „hlavní projektant“ této části vesmíru, je tady na zemi tady a teď proto, že umí tvořit čisté systémy. Najdete to zde na webu » a pokud chcete níže uvedeným informacím porozumět, měli byste to pročíst.

Je to vyprávění o mém příteli, který ve svém těle v současné inkarnaci získal přístup k energo-informačním záznamům nejvyššího duchovního těla onoho někdejšího projektanta a tak se postupně za svého života stává pokračovatelem jeho nekonečného příběhu. Dnes si poodkryjeme opět určitou část jeho osobního příběhu prožitého v nedávné minulosti.

Bílý dům

Již jsem ve svých textech zmínil, že mám za to, že vysoké čisté civilizace tohoto vesmíru dodržují právo člověka na svobodnou vůli. Proto posílají své vyslance do lidských těl lidí této Země, aby ti zde svým chtěním a svou vůlí dali impuls jako lidé této Země k energetickým dějům, které jsou poté ve sférách vyšších vibrací prostředky těchto civilizací realizovány.

V pořadí druhý případ konkrétního prožití události spojených neviditelnou červenou linkou s někdejšími událostmi ve vibracích vyšších světů spadá svým počátkem časově před rok 1995. Šlo zde o to, že v počátcích hledání cesty ven z hluboké životní krize /která ho, jak později pochopil, zcela zákonitě postihla/ začal můj přítel zcela běžně od okruhu lidí spolupracujících s ním v esoterické oblasti dostávat zprávu, že v jeho budoucnosti je nějaký bílý dům a že ten bílý dům bude souviset s tím, že by v něm měl organizovat nějakou pomoc lidem.

Tato informace, která se k němu tehdy dostala v průběhu několika málo dnů od více lidí, ho zaujala. Veden v té době svým vědomím ještě stále poplatným ryze pozemské realitě viděl v této zprávě „shůry“ příslib možného řešení své tíživé hmotné situace. Tonoucí se stébla chytá a naděje, že by tohle mohlo přinést vysvobození, aktivovala jeho zájem o problém bílého domu.

A tak v době počátku esoterických aktivit devadesátých letech minulého století rozvinul na papír představu jakéhosi domu služeb, který poskytuje zájemcům vše od masáží až po výklad tarotu. Stahoval pro tento projekt v pozemském prostoru energie shora a intenzívně „voltoval“ do projektu sílu pro sestup do této reality. Současně upravil své minimální příjmy tak, aby mohl pravidelně sázet malé finanční částky a dal tak prostor očekávané finanční pomoci, aby mohla přijít.

Jak však měsíce běžely a nic se nedělo, odepsal tuto informaci jako zmatečnou a pustil otázku možnosti existence bílého domu ze své mysli. Ostatně, vytratila se úplně i z předpovědí jeho budoucnosti a povědomí okruhu jeho spolupracovníků. Prostě ve sféře příčin, zdálo se, zcela vymizela. V té době bylo ještě mnoho věcí, které mu byly naprostou záhadou, takže se tomu nedivil, vzpomíná po letech.

Zabýval se pak dále magií a dalšími problémy. Např. problémem konfliktu s onou ženou z dávných dob, který začal výrazně prosakovat do každodenní reality jeho života. Také tak trochu se začaly hýbat věci i v jeho hmotném okolí a přibývalo práce ve vnějším světě, proto si zhruba po roce na bílý dům ani nevzpomněl.

O to bylo větší jeho překvapení, když se zhruba po dalším roce ve výkladech karet a vizích obvyklého okruhu spolupracujících osob setkal s tématem bílého domu znovu. Nerozuměl tomu, proč se tak děje a rozhodl se být opatrný. V podobných případech si obvykle zajistil konzultaci někoho, kdo ho dosud vůbec neznal a proto nemohl být předchozími informacemi shora nijak ovlivněn. Udělal to a byl nucen konstatovat, že by měl onen fenomén bílého domu znovu otevřít a vzít vážně, byť trochu jinak.

A to zejména proto, že zachytil určité podprahové informace, kterým dříve nevěnoval žádnou pozornost. Protože jeho situování onoho bílého domu do hmotné reality se ukázalo být jen jeho vlastní utkvělou představou, které prostě chtěl věřit. I ti, kteří mu tohle předpovídali před časem, mu potvrdili, že nic nenapovídalo o tom, že by onen bílý dům nutně musel být zde v pozemském prostoru. Naopak, v nových náhledech do světa příčin zesílily náznaky toho, že onen dům by mohl být v nespecifikované vyšší realitě jemnohmotných světů. U těchhle věcí se moc o logice nedá hovořit a je třeba prostě věci brát tak, jak jsou.

Můj přítel se rozhodl tuto možnost prověřit a na signály shora reagovat. Měl  nějaké zkušenosti s prací ve vyšších realitách a tak veden existující potřebou vybřednout z nelehké hmotné situace ve svém zdejším bytí věřil, že když vyhoví tlaku shora, bude mu také shora pomoženo. Připadám si jako hafan, říkával v té době. Strčí mi před tlamu kus špeku a když po něm vyskočím, povytáhnou ho kousek výš. Kam až budu muset doskákat, abych konečně zase mohl začít žít?

Postahoval od lidí ve svém okolí všechny vize toho, co by měl onen bílý dům splňovat. Podle všeho mělo jít o objekt, kde se za nějakým účelem měly scházet nějaké bytosti a měly tam být v něčem vzdělávány či školeny. Neváhal tedy, připravil projekt a ten začal svojí myslí postupně vtiskovat do jemné hmoty zvolené vyšší reality. Průběžně u okruhu spolupracujících lidí kontroloval skrze jejich vidění a vnímání této vyšší reality stav projektu a dotahoval potřebné detaily tak, jak mu o nich přicházely i skrze ně pokyny.

Tak například proti předpokladu svého původního projektu mnohonásobně navýšil původní kapacitu bílého domu. Bylo mu doporučeno také stvořit živlové bytosti, které se o celý komplex měly organizačně postarat. Důležitým prvkem, který také na upozornění shora musel vyřešit, byla celková ochrana bílého domu i s přilehlými prostorami před možným průnikem nízkovibračních energií a jejich nositelů.

Něco jako kongresové centrum či školicí středisko tam někde nahoře bylo hotovo tak do dvou tří měsíců. A podle informací, které přítel dostával ze svého okolí, skutečně začalo fungovat. Probíhala tam činnost, do které však v té době neviděl a její význam mu nebyl jasný. Ostatně ani o to nějak zvlášť nestál. V podstatě stál o jediné: aby si spoluprací s těmi, kteří ho shora vedou, zajistil vyřešení svého života zde dole.

Později mu občas bylo připomínáno, že jako tvůrce bílého domu by ho měl taky navštěvovat a pobýt s těmi, kdo se tam školí, v přímém kontaktu. Zalétl tam proto někdy ve svých mentálních představách, ale jak šel čas, pustil bílý dům zcela ze zřetele. Měl ostatně i jiné starosti, můj přítel, například s oněmi multidimenzionálními zahradami, o kterých si snad ještě někdy něco řekneme.

Staré století se chystalo překlopit do století nového a projekt bílého domu z hloubi devadesátých let byl podobně jako ten s multidimenzionálními zahradami bezpečně zasut v jeho paměti:

Ve svých vzpomínkách má ale i příhodu, která ho srdečně rozesmála i potěšila. Bylo to někdy kolem roku 2004, kdy se po své přednášce na jednom esoterickém festivalu setkal s jemu dříve neznámou ženou kolem padesáti let. Slovo dalo slovo a seděli spolu u kávy. Probírali její dotazy k přednášce. Jak přítel říká, divně se na něj culila. My se známe? Zeptal se. Ne, neznáme, ale já si na vás vzpomínám, říká ta paní.

Pak vyšlo najevo, že někdy po roce 2000 měla opakované sny a i v meditacích navštěvovala zvláštní místo, kde se setkávala s mnohými bytostmi a byla účastna nějakému školení, jak to sama nazvala. A vás znám odtamtud, říká,  pamatuji si vás, byl jste tam také. Dobře si vás pamatuji, vy jste tam přednášel. Holt se dějí věci mezi nebem a zemí!

Pak někdy na přelomu roku 2005 a 2006 se přítel vydal zase jednou za zcela novým kontaktem na běžnou kontrolu dění ve svém životě. Dělal to čas od času tak, že si vždy vyhlédl někoho, kdo naprosto nebyl do jeho vývoje v posledních letech vůbec zasvěcen. Tentokráte to byla sympatická žena, léčitelka, kartářka s jasnovidnými schopnostmi. Přijala ho v příjemném prostředí svého nádherného bytu v Rožnově pod Radhoštěm a zamíchala karty.

Po chvilce práce povídá: Vy máte nějaký bílý dům? Přítel na ni překvapeně pohlédl a říká: Bílý dům? Jak víte o bílém domě? Co má být s tím bílým domem? A nestačil se divit. Dozvěděl se, že se v onom bílém domě dějí věci a že je nutný jeho zásah. Prý je nějak přeplněn bytostmi a všechny ty bytosti čekají na jeho pokyn, co mají dále dělat.

Když si spolu vyjasnili základní věci kolem onoho bílého domu z jeho strany, paní povídá: Aha, tak je to jasné. Školení těch bytostí v onom bílém domě prostě skončilo a je třeba rozhodnout, co se stane s těmi, kdo tím školením prošli. A doslova uvedla: Vidím zástupy bytostí, je jich velmi mnoho a všichni čekají, co s nimi uděláte.

Dovedeš si představit, že to pro mne byl opět šok, sdělil mi přítel. Já s tím mám něco dělat? To nemyslíte vážně, říkám jí. Kdo já jsem, abych řešil něco tam nahoře, čemu ani nerozumím! To snad může řešit jen někdo shora! Tak jsem u té paní reagoval na její slova a ona mne vzápětí vyvedla z omylu. Ne, říká, nemáte pravdu, je to přesně naopak. Vy jste ten dům stvořil a dal do provozu. Shora je mi sdělováno, že ať chcete nebo nechcete, je na vás, abyste tu situaci vyřešil.

Přítel byl zmaten a řekl, že si to musí nechat projít hlavou. Postahoval ještě některé informace, které mu byla ona paní ve věci toho bílého domu schopna předat a převedl řeč na  problémy, se kterými původně přišel. K bílému domu a jakémusi řešení, které by mělo přijít, se ten den už nevracel.

Obešel pak svůj obvyklý okruh spolupracovníků a informace o situaci v bílé domě se najednou rojily jako houby po dešti. Nakonec zjistil asi toto: Školení bylo pro vybraný okruh bytostí s vysokými osobními vibracemi. Probíhalo po celou dobu, kdy byl bílý dům stvořen, tedy asi po dobu deseti pozemských let. A je již skutečně ukončeno. Všichni, kterým bylo určeno, jím už za ta uplynulá pozemská léta prošli.

A bylo mu řečeno, že v onom nepřehledném čekajícím zástupu jsou bytosti  dvojího druhu: Jedni mají na Zemi fyzická lidská těla a druzí jsou momentálně doma v jemnohmotných světech a fyzická lidská těla nemají.

A byl opět několikanásobně ujištěn, že si s tímhle úkolem musí poradit on sám osobně. Příteli to připadalo nelogické, ale počáteční naštvání a deprese z toho, že je zatažen do něčeho, čemu nerozumí, postupně vyprchávala. A jednoho dne se rozjel opět k té paní, kde to všechno začalo.

Tak jdeme na to, řekl jí. A požádal o pomoc bytosti vyšších světů, jako už vícekrát. Je to muž, nádherná zářící bytost, říká ona paní. A teď se usmál, pokračovala, když jste tu bytost přežehnal Kristovým křížem svou duchovní rukou. Víš, vždy se to v kontaktech s bytostmi vyšších světů osvědčilo, pokračoval můj přítel. Pokud ta bytost není tím, za koho se vydává, končí v kotrmelcích.

A zahájil řešení. Jedna věc je jasná, povídá přítel. Ti, kdo mají na Zemi tělo, ať jdou dále žít a uplatní to, co se tady naučili, v pozemských podmínkách. Chvíli bylo ticho… Ty zástupy se dávají do pohybu a počet těch, kteří zůstávají na místě, se značně ztenčil, říká paní zahleděna do energií jemnohmotných světů.

To víš, oddychl jsem si v tom momentu, že to opravdu funguje a že mne poslechli, podotkl k tomu. A co uděláte s těmi ostatními, ptá se ta paní. No, říká přítel, právě proto jsem požádal kontakt a prosím onu bytost, která na mé zavolání přišla, o radu. Protože jsem v téhle věci vážně bezradný.

Planeta Světla

Paní se zaposlouchala do odpovědi oné bytosti a můj přítel se opět nestačil divit. Jestli mu dobře rozumím, říká paní, vy máte nějaké zahrady? Hovoří o nějakých zahradách. Máte nějaké zahrady? Bylo naprosto jasné, že paní sama ze sebe nic o oněch zahradách, které jsou skryty v jeho minulosti, nemůže nic vědět, když se jí o tom sám nikdy nezmínil.

Takže to musí být nutně nepochybně informace shora, říkal si. Tohle se mu stalo už tolikrát, ale nikdy si na to docela nezvykl a pokaždé ho podobné propojení dvou naprosto rozdílných rovin vědomí znovu překvapilo. Ano, o nějakých zahradách bych věděl. A co má být s těmi zahradami? Vzpomíná na ten rozhovor můj přítel…

Jestli tomu dobře rozumím, i ty zahrady jste stvořil vy, takže jsou vaše. A on, kývla někam nad mé rameno, se vás ptá, zde byste nemohl těm, kteří jsou bez těla, povolit vstup do těch svých zahrad. Uff, ulevilo se mi, říká přítel. Pokud to řešení je tak jednoduché, tak proč ne, když si to ti shora přejí. Stejně už tam do těch zahrad nechodím, uvažoval. A projevil souhlas. Dobře, když je to tak, já oproti tomu nic nemám, řekl. Ale pokud říkáte, že jsou těch bytostí zástupy, asi jim tam bude trochu těsno, vzpomínal na, podle něj, omezený rozsah svých zahrad.

Ne, nebude, měla podle ní sdělit ta bytost shůry. To co vy nazýváte zahradami, je ve skutečnosti celá planeta se vším všudy ve vysokých vibracích. On říká, že jste stvořil veden kdysi jejich pokyny nejen zahrady, ale celou planetu a nazývá ji Planetou Světla. A jestli tam tedy dovolíte převést ty bytosti, které momentálně nemají těla, stane se to, co se má stát.

Jak bys reagoval ty, vyslal ke mně při svém vyprávění tehdy můj přítel řečnickou otázku. Moc jsem tomu nerozuměl, proč je to tak důležité, aby ty bytosti šly právě tam, ale aspoň bylo jasné, proč to závisí na mně. Byl jsem rád, že je po problému. Je úplně nejmenší problém stvořit v jemných energiích myšlenkou duhový most mezi Bílým domem a onou údajnou Planetou Světla a taky jsem to udělal. A bylo mi řečeno, že ty bytosti po ni přešly.

Takže jsem ani nebyl překvapen, když později realizaci této akce potvrdili i další lidé z týmu kolem mne, skončil tehdy své vyprávění můj přítel. A bylo mi doporučeno, abych tu planetu občas navštěvoval. Ty bytosti mne prý potřebují. Jsem údajně tím, kdo je pro ně stvořitelem a vládcem oné planety a oni mne milují. Tak tam občas ve svých představách zaletím, dokončil své vyprávění. A dodává: Ale nějakou královskou rentu či apanáž jsem nikdy ani nezahlédl. A to mne vždy nejvíc s*alo, povídal tehdy.

Abych pravdu řekl, byl jsem to já, kdo mého přítele přivedl na stopu toho, co se jako vysvětlení všeho toho dění nabízí. Vždy se k tomu stavěl skepticky a to trvá do dnešního dne. On se totiž nikdy pořádně nezabýval studiem Bible, ale já ano. Když jsem vstřebával jeho příběhy, postupně mi přicházelo do mysli něco, čemu jsem nechtěl z počátku věřit. Jeho vyprávění se mi totiž spojovalo s určitými pasážemi textu Bible, které jakoby zapadaly do příběhu, který mi nastínil…

Na pozadí informací, které jsem znal z dřívějška o tom, že se můj přítel zúčastnil projektu tvorby Země či dokonce této sluneční soustavy, mi vytanula vzpomínka na větu, která se tehdy jen tak nějak nepříliš výrazně mihla oním tehdy staženým příběhem z akaši. Tou větou byla věta o tom, že je ho dnes tady na Zemi zapotřebí, protože dokáže tvořit čisté systémy.

A pokud tahle práce byla tvorbou čistých systémů, pak to je to logickým vyústěním jeho přítomnosti zde! Zároveň tohle dění harmonicky zapadalo do dalších příběhů, které jsou s ním tady a teď spojeny a které jsem dosud neměl příležitost zveřejnit.

Například příběh, kdy se jeho konflikt s onou ženou, kdysi při invazi draků, zcela dobře dá personifikovat jako konflikt boha a bohyně, kterými tehdy ve vztahu k lidstvu páté rasy bezesporu byli. A to zejména proto, že v tomto jeho životě od dětství do dospělosti bylo přítomno mnoho událostí, které mohou být s odstupem času považovány za děj konfliktu a později smíření boha a bohyně — ve smyslu sjednocení jeho mužských a ženských energií.

V jeho životě v této inkarnaci se vedle vysoce komplikovaného vztahu k ženám /odraz konfliktu s onou ženou z příběhu z draky/ objevily další dva velmi významné faktory, které se nedaly přehlédnout. V prvé řadě to byl až neskutečný odpor ke studiu na vysoké škole, který téměř kopíroval ty pocity nechuti vynuceného studia u oněch dračích entit podle obdrženého záznamu z akaši a  samostatnou kapitolou pak byla obrovská nechuť a nepřijetí mužů, kteří se stávali během jeho pracovní kariéry jeho přímými nadřízenými. Teprve mnohem mnohem později pochopil souvislost s onou nechutí ke Stvořiteli, která ho neopustila ani po eonech věků…

Biblické „vytržení v povětří“

Ale vraťme se k jádru věci, k mé vizi propojení onoho Bílého domu a biblických příběhů. V Bibli se totiž píše o vytržení v povětří. Samotné slovo „vytržení“ sice v Bibli není… nicméně v Bibli velmi jasně vidíme koncept vytržení. Vytržení „církve“ je událost, při které Bůh vyjme všechny „věřící“ ze Země, aby mohl být v době soužení na Zem vylit jeho spravedlivý hněv.

Dosadíme-li za pojem „vytržení v povětří“ pojem převedení do jiné, vyšší dimenze /přesun ve vibracích směrem vzhůru/, proč by tohle nemohlo spolu souviset? Připustíme-li, že pojem „církev“ zcela jistě neznamená papeže a jeho věrné, ale ty, kteří dokáží k danému datu pozvednout vibrace všech svých tří těl /a toho hmotného zvláště/ nad laťku vibrací „spasení“,  nemusíme se vůbec mýlit…

O vytržení je psáno v 1.Tesalonickým 4:13-18 a v 1.Korintským 15:50-54. Vytržení je popisováno jako událost, kdy Bůh vzkřísí všechny zemřelé „věřící“ a dá jim oslavená těla. Naslouchejme textu Bible: „Máme pro vás slovo od pána: My, kdož se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli /proč asi? …budou tam dříve než my?/ Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice. Sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu.“ /1.Tesalonickým 4:13-18/

Připusťme, že lidé minulosti nevěděli nic o kvantové fyzice a o existenci světů jiných vibrací a proto za vším vidí ruku Pána a vše připisují jemu. My víme, že tento děj může probíhat i zcela přirozeným, byť v historii tohoto lidstva páté rasy dosud nezaznamenaným způsobem.

Co například mnohokráte zdokumentované náhlé zmizení lidí, kteří se náhle ztratí z této reality a po měsících se opět vracejí s pocity, že uplynulo jen pár hodin?

A dále je psáno: „…a poté odejdou ze země spolu s věřícími, kteří budou v té době ještě naživu a kteří také dostanou oslavená těla“. /1.Tesalonickým 4:13-18/  Pokud je tento popis vzkříšení zemřelých myšlen tak, že se ti bez hmotného těla, kteří obdrží pro pobyt na oné  planetě Světla tzv. oslavené tělo /případně ho již obdrželi/, se znovu tváří v tvář setkají s těmi, kteří přijdou zdola se svým právě proměněným „oslaveným“ tělem, proč ne…

„My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu. Potom už budeme s Pánem navždycky. Povzbuzujte se navzájem těmi slovy“. /1.Tesalonickým 4:13-18/. Posuzujeme-li všechny tato indicie v širších souvislostech a přijmeme existenci oné Planety Světla z příběhu mého přítele jako onu planetu, na kterou odešli v předstihu po onom proškolení v Bílém domě ti, kteří neměli právě hmotná lidská těla, jsme možná na správné stopě! Zejména pokud mu bylo správně řečeno, že on je stvořitelem a bohem bytostí této planety Světla!

Falešná křesťanská církev ve svých tezích dokonale vymazala fakt reinkarnace a život mezi životy v jemnohmotných světech. Není tedy divu, že jimi cenzurovaná a mnohokráte upravovaná Bible hovoří o tom, že prý „mrtví vstanou se svými těly z hrobu“. My dnes víme, že ti, kteří zemřeli a žijí ve vysokých jemnohmotných vibračních světech ve svých duševních tělech, jsou přísně rozděleni podle své tíže. Proč by však nemohli obdržet  mnohem lehčí vnější obal tzv. oslaveného těla podobného tomu dnešnímu pozemskému, který jim umožní žít už nikoli v přísně separovaných jemnohmotných světech, ale opět pospolu na planetě Světla podobně jako zde na Zemi? Není právě toto jejich nové „bydliště“ v Bibli vzpomínáno jako „nová Země a nové Nebe“?

Pozn. redakce: Mimochodem, o tzv. oslaveném těle píše právě sv. Pavel — a vědečtí biblisté dosvědčují, že se jedná o nejstarší a nejvěrohodnější pasáže z oficiální Bible. Vrchní cenzor, ne-svatý Jeroným při sestavování kanonické Bible spoustu věcí vyškrtal, ale právě Pavlovy záznamy byly ponechány, protože právě Pavel je de facto zakladatelem institucionální církve — nikoliv Ježíš, který žádnou světskou instituci ani založit nechtěl. A ti, kteří v té době překrucovali církev na nástroj moci, potřebovali co nejvíce ospravedlnit vznik této, nikoliv božské, instituce… A Pavlovo učení se jim k tomu velmi hodilo.

Odmyslíme-li si obvyklý blábol nevědomých křesťanských teologů, kteří řadu dějů popisovaných v Bibli zatemnili podle svého pohledu, je zde z mého pohledu popisováno zhruba totéž, co popisuje ve svém prožití můj přítel. Cítím že „věřícími“ jsou v biblických textech označováni ti, kteří žijí v souladu s pravým, originálním Kristovým učením a krédem „miluj sám sebe, miluj svůj život, tento svět, své bližní a miluj své nepřátele“ nebo též „miluj své bližní jako sebe„.

K vytržení dojde podle Bible v jediném okamžiku /v okamžiku synchronizovaného otevření přechodových kanálů mezi dimenzemi?/ a přesně v té chvíli obdržíme oslavená těla /vlivem  energie kvantového skoku zasahujícího hmotná těla přestupujících lidí, která budou touto energií geneticky proměněna ?/.

Nemluví se právě o tom v Bibli, když je doslova uvedeno: „Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni — naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni“ /1.Korintským 15:51-52/

A dále: „Vytržení je slavný okamžik, na který bychom se měli těšit. Konečně budeme svobodni od hříchu. Budeme navěky v Boží přítomnosti. Kolem významu a rozsahu vytržení probíhá příliš mnoho debat. To není Božím záměrem. Co se týká vytržení, Bůh chce, abychom se „navzájem povzbuzovali těmito slovy“  /1.Tesalonickým 4:18/.

A je nám dána rada, jako stvořená pro vás, kteří jste prošli mými lekcemi rekonstrukce lidské psychiky:  „Vy bratři ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme ani noci ani tmě. Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. Spáči spí v noci, v noci se opíjejí opilci. My ale patříme dni. Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení. Bůh přece pro nás nemá hněv, ale záchranu skrze našeho pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom — ať už spíme nebo bdíme — žili společně s ním“. /1.Tesalonickým 4:18/

Žijte v Kristu!

Když se v Bibli mluví o tom, že máte „žít v Kristu“, je zcela evidentní, že řeč je o žití v pravé Kristovské lásce — v lásce k sobě!

Co více dodat? Chtěl jsem dát vám, kteří tohle případně budete číst, možnost svobodně se zamyslet /srdcem, prosím/ nad tím, co zde je napsáno. Rozhodně své vidění vývoje této Země nikomu nevnucuji.

Jen připomínám velikou rozpolcenost scénářů dění zde na Zemi. Tak, jak je zachytáváme všichni z nejrůznějších zdrojů. Scénáře ryze pozitivistické i scénáře ryze katastrofické. Třeba to není náhoda. Třeba jsou zde ve hře paralelně scénáře dva… A mohou mít i průběh, který jsem právě v tomto seriálu popsal.

Protože si dost dobře nedovedu představit, proč by si nějaká síla shora dala tolik práce s mystifikací jediného člověka této Země, jak se tomu stalo v případě mého přítele. Člověka, který vše pochopil až se značným zpožděním a dosud ne zcela a který ve skutečnosti o tohle poznání vlastně nikdy nestál a bylo mu celkem u p*dele.

Bude tedy /konečně/ měřeno na této Zemi každému podle jeho zásluh? Jsem si prakticky jist, že ano. Mé důvody pro toto tvrzení nejsou převzaté z literatury či odjinud. Jsou skutečností poznání, které jsem si nijak nevynucoval. Jsou skutečností poznání, které mi prostě bylo /asi i proti mé vůli člověka/ dáno v průběhu mého bytí zde.

Děj se vůle Boží!