Má klientka by se ráda podělila o svůj příběh a zároveň i o zkušenost, že pojetí bezpodmínečné lásky k sobě tak, jak jej představuji, opravdu funguje, dokáže člověka postavit znovu na nohy a nastartovat do nového života i toho, který prožívá i tu nejhorší životní krizi…

Zdravím Vás pane Karpeto,

k vděčnému  poděkování za pomoc v období, kdy se mi takřka vytratil smysl života, jsem se rozhoupala až po delší době a vlastně je to i vzkaz pro případné čtenáře těchto řádků. Nikdy to nevzdávej, človíčku! Teď už vím, že  vše záleží na našem vnímání reality i umění nadhledu a hlavně na tom, jak umíme milovat sami sebe srdcem.

Ráda bych se podělila o svůj příběh a zároveň i zkušenost, že pojetí bezpodmínečné lásky k sobě tak, jak jste mi ho spolu s dalšími lekcemi vnitřní  změny představil, opravdu funguje a dokáže postavit znovu na nohy a nastartovat do nového života i člověka, který prožívá i tu nejhorší životní krizi.

Asi před 11 lety mi byla diagnostikována podle lékařů nevyléčitelná nemoc. Svět se mi zhroutil, bylo mi 37 let. Nastal kolotoč hledání řešení jak u lékařů, tak i u různých léčitelů. Obojí neneslo žádné výsledky. Pomoc jsem hledala i v knihách spirituálního charakteru, zkoumala samu sebe, chtěla jsem se dobrat příčiny oné nemoci, ale ze všeho nejvíc jsem toužila po uzdravení.

A po několika letech přišel další kopanec. Tentokráte mne zklamal manžel tak, jak jen muž může zklamat ženu, která mu věnovala všechna léta svého stávajícího života. Se svým postižením jsem už nesplňovala jeho představy a tak si našel rychle náhradnici. Zbývaly mi jen mé hodné dvě děti, ale i ty se zmítaly v našich rozporech a vzájemné nechuti, kterou jsme ani manžel ani já nedokázali překonat.

Nic se mi nedařilo a starosti mě válcovaly. Nemoc, neláska, nejistota, problémy s penězi, prostě měla jsem všeho dost a život mě opravdu štval. Uvažovala jsem docela vážně i o jeho konci, jen ohled na děti mne držel nad vodou. Bylo to velmi zlé, ba neskutečné. Pomalu jsem si ale začala někde uvnitř uvědomovat, že tohle je jen jakási výzva, na kterou musím reagovat.

Díky četbě knih a určitému vnitřnímu vedení / kterého se mi, jak si dnes uvědomuji, od samotného počátku mé krize dostávalo / jsem začínala věřit tomu, že to, co bude dál, mám ve svých rukou. Že jen na mne záleží, zda to překonám nebo mne to zlomí.

A tak jsem tomuto zjištění podřídila i výběr některých  knih a hlavně lidiček, kteří mi mohou  pomáhat v hledání nové cesty. Při jednom takovém hledání jsem na internetu narazila na webové stránky www.ragauian.cz. Začetla jsem se a něco uvnitř mi říkalo, abych to zkusila. Sebrala jsem odvahu a zavolala autorovi těchto řádek, abych se dohodla na možnosti práce pod jeho vedením. Řekla jsem mu co mě tíží a zda mi může být nápomocen.

Vyšel mi vstříc nejen tím, že souhlasil s prací po skajpu pro mou sníženou pohyblivost, která mne silně omezovala v pohybu mimo domov. Poté, když se seznámil s kritickou finanční situací nemocné ženy se dvěma dětmi, nabídl mi spolupráci bez jakékoliv úhrady svých energií a svého času.

Musím se přiznat, že jsem po předchozích zkušenostech i trochu pochybovala, zda mi opravdu může pomoci. Prošla jsem rukama mnohých léčitelů, kteří slibovali to, co nedokázali poté splnit. Pan Karpeta však odmítl cokoli slíbit. Jen mne ujišťoval, že mne pod jeho vedením čeká těžká práce na sobě, protože jedinou léčitelkou sebe sama jsem zase já sama.

A měl pravdu. Síla k nutné vnitřní změně pohledu na sebe samotnou z hlediska bezpodmínečné lásky k sobě přicházela sice velmi pomalu, ale jistě. Dá se říci, že po léta střádané negace všech směrů se jak cibule, vrstvu po vrstvě začaly olupovat a odpadávat. Nebylo to pro mě úplně jednoduché shazovat zatěžující vrstvičky a mít upřímně ráda tu část sebe sama, která mne podle mého dřívějšího vidění světa zklamala a nechala na holičkách.

Dva roky usilovné práce a dnes si mohu dovolit tvrdit, že se mám opravdu ráda a můj vnitřní svět je prozářen přes všechny přetrvávající potíže ve vnějším světě sluníčkem a radostí. Ano, ty vrstvičky nemám ještě všechny oloupané. Ty nejtíživější už ale ano a na ty menší si troufám sama tak, jak mě to naučil ten, komu jsem si zvykla říkat můj učitel.

Život se mi změnil v mnoha směrech. Urovnaly se vztahy s manželem, což mělo a má nádherný dopad na psychiku mých dnes již dospělých dětí. Pozitivní přístup k sobě samé a k životu se stále zřetelněji projevuje i v pozitivních změnách, které vstupují do mého života zvenčí. Kdysi jsem věřila, že vše zvládnu, i své léčení, svou myslí. Od chvíle, kdy jsem pochopila svoji lidskou dualitu, probudila jsem díky lásce k době samotné i své srdce a zapojila ho do procesu léčení. Tomuto sjednocení obou duálních částí své bytosti vděčím za to, že začínám registrovat první příznaky zvýšené aktivity a vracejícího se zdraví.

Minimálně dnes již dokážu udělat třeba ve své domácnosti sama mnohé, před čímž jsem seděla ještě nedávno sklesle se svěšenýma rukama. Cítím, jak moje fyzická žena ve mně se po tom velikém zklamání, které jsem ji způsobila svým mnohaletým odmítáním a neláskou, snaží vrátit do normálního života a osobně věřím, že jednou všem těm lékařským specialistům, kteří si mne bezradně přehazují ve svých ordinacích a z jejichž měsíčního platu já musím žít půl roku, pěkně vytřu zrak tím, že se uzdravím i bez jejich pomoci.

Mám vás všechny ráda a dejte na mne : nebojte se života. Přijměte sebe sama a uvidíte, že ve svém spojení se sebou samotnými dokážete věci, o kterých jste dříve netušili, že jsou možné. Ano, pomohla mi cesta vnitřní změny, kterou jsem prošla díky vedení svého učitele. Ze životem otrávené a unavené ženské jsem přesedlala do života nadšené dívenky, byť těsně před padesátkou. Úžasná změna, doporučuji.

A DĚKUJI.

I.P.