Vážení přátelé, pojďme zase o kus dále v poznávání vlastního lidského nitra a energií, kterými toto nitro žije. Mnozí z vás navštívili na tzv. vnější stezce v rámci poznávání světa Egypt, Spojené Emiráty, Chorvatsko a možná i safari v Ugandě, ale na své tzv. vnitřní stezce, pro sebe nesmírně důležité, jste možná ještě neviděli a nevnímali celkem nic. Pokusme se po našich dvou předchozích textech na toto téma dnes vaše znalosti zase o kousek prohloubit.
Hned zkraje se věnujme energii lásky jako takové z hlediska obou samostatných bytostí ve vás, ega a ducha, i vlivu jejich vzájemných vztahů na vás jako duši /tedy člověka jako takového/. Jistě znáte z vlastního prožívání svého života, že láska je niternou potřebou lidské bytosti a máte-li ji, je vaše vnitřní rovina bytí naplněna spokojeností a štěstím. Nemá-li člověk pocit, že je milován, je to problém. Od pocitů osamělosti k depresím, neklidu a zbytečnosti žití.
Naprostá většina lidí této země spojuje lásku, či lépe potřebu lásky, s něčím či někým ve vnějším světě. Muži hledají ženy, ženy hledají muže, kteří by je láskou, pokud možno tou velikou a stálou láskou obdarovali. Spoustě lidí osobní láska partnerova či partnerky nestačí, také mají potřebu být milování svým /pokud možná co nejširším/ okolím jak v rodině, tak mezi lidmi kolem sebe.
Prostě láska je základní potřebou člověka a dává lidskému životu ten správný rozměr, aby byl život naplněn. Ovšem jak sami víte, partnerská láska ve vnějším světě nebývá mnohdy /a v dnešní době už vůbec/ věčná a často o ni lidé přichází. Rovněž láska ze strany lidí kolem vás je přelétavá a jen opravdu málokdy má trvalý charakter.
A pokud se dostáváte do situace, že vám lidé ve vašem okolí neopětují lásku láskou tak, jak byste si představovali /láska tedy není z vaší a z té druhé strany vyvážená/, začínají vaše problémy s pocity nelásky.
Tento typ lásky, která je závislá na opětování vaší lásky někým jiným z vnějšího světa kolem vás, nazývám lidsky podmíněnou láskou. To proto, abych ji odlišil od Kristovy bezpodmínečné lásky, o které obvykle už mezi lidmi chybí jakékoli povědomí. A my si dnes něco o té bezpodmínečné lásce povíme.
Proč nazývám tuto první lásku láskou lidsky podmíněnou? Protože je to láska, kterou jste jako děti přijímali jako normu již v raném dětství ze strany rodičů a vašich vychovatelů v rámci této společnosti. Chcete příklady? Vzpomeňte si na okamžiky, kdy rodiče podmiňovali splnění vašich dětských tužeb tím, že vy na oplátku uděláte to či ono. Ano, můžeš jít hrát si do písku s bábovičkami, ale nejdříve musíš dojíst polívečku. Když si neuklidíš botičky, nebude žádný večerníček. Na tábor pojedeš pouze v případě, že na vysvědčení nebude žádná trojka.
A to už vynechávám případy, kdy lidé kolem vás svoji lásku k vám přímo podmiňovali něčím, co považovali jako samozřejmé, že jim máte splnit. Tak například: ještě jednou doneseš trojku z češtiny a přestanu tě mít ráda. Pokud neuděláš to či ono, maminka /tatínek/ se na tebe bude zlobit /odmítne ti, byť na přechodnou dobu/ dát svoji lásku.
A vy takto naučeni dáváte v sobě projevům lidsky podmíněné lásky prostor i ve své dospělosti. Nejen že se dopouštíte stejných faulů ve výchově svých vlastních dětí a posunujete tento fenomén lidsky podmíněné lásky /či nelásky/ o další generaci dál, ale podvědomě se snažíte si zasloužit pozornost a pokud možno lásku lidí ve svém okolí tím, že se snažíte jim v problémech pomoci. Radou, penězi, tím, že za ně něco vyřídíte nebo seženete protekci atd.
A tato lidsky podmíněná láska vás v dospělosti přivádí do řady stresujících události ve vašich vztazích ke svému okolí. Kolikráte se vám už stalo, že právě nejlepší kamarád, kamarádka, člen rodiny, který byla na dně a vy jste mu /jí/ hodně pomohli zpět na nohy, vám nakonec místo vděčnosti a pocitu, že jste za svoji dobrotu milována, dali najevo, že o vaši další pozornost už nestojí?
A vás to pěkně zraní! A od pocitu lásky k této bytosti do jisté míry nebo zcela se na úrovni citu i myšlení dostáváte do situace negativního pohledu na tuto osobu, odsuzujete ji na to, že neumí být vděčná a za vaši lásku vám působí zklamání /nevrací vám lásku ve vámi požadovaném či očekávaném množství/.
Jistě to znáte z vlastní praxe, pokud si to ovšem chcete připustit. Vysvětlení těchto vztahových anomálií při realizaci lidsky podmíněné lásky je poměrně jednoduché, pokud se na ni podíváte z pozice těch dvou vnitřních bytostí ve vás.
Vaše ženská energie /žena ve vás/ podobně jako žena ve vnějším světě touží po lásce vašich mužských energií /muže ve vás/. Tohle je ta základní a naprostou většinou lidí neuvědomovaná touha po lásce. A té lásky se jí, vaší vnitřní ženě /egu/ nedostává.
A nedostává se jí na vaší vlastní vnitřní rovině ještě mnohem více, než se děje ženám ve vnějším světě ze strany jejich mužů. Proč se jí ženě /egu/ ve vás nedostává lásky ducha, to by bylo na delší povídání a jistě se k tomu někdy v blízké budoucnosti znovu dostaneme.
Pro tentokráte snad jen přijmete odkaz na to, že duch, spojující se při spojení duše s fyzickým tělem se znovu setkává skrze své ego a své spojení s ním s energiemi pozemské sféry, které jsou pro něj jako pro někoho, kdo přichází shora z nádherných světů Boha Otce, tak trochu šokující. A on je neustojí a přestane mít rád své tělo a jeho vědomí ega /tedy ženu v sobě, jinak řečeno sebe sama/.
Jen pro přirovnání: duch se v těle cítí asi tak, jak byste se asi cítili vy, když by vás svázali lasem a ponořili až po krk do sraček. Věřte mi, prožívám se svými klienty tato pocity až příliš často, aby se mýlil.
Takže při realizaci své lidsky podmíněné lásky hraje hlavní roli ve vás vaše duchem nemilované ego /žena ve vás/, která touží po lásce svého duálního souputníka, ducha /muže ve vás/, ale když se ji té lýsky nedostává, snaží se ji realizovat náhradním způsobem skrze lidi ve svém okolí.
Ano, přátelé, ano, je to tak. Vaše celoživotní snaha mít vedle sebe milujícího partnera je vlastně jen náhražkou za nelásku svého vlastního ducha.
Upnete se fyzické bytosti druhého pohlaví ve snaze dosáhnou optimální rovnováhy energií jin a jang ve vnějším světě, když se vám nedaří toho dosáhnout ve světě vnitřním. A že projevy lidsky podmíněné lásky jsou záležitostí vašeho ega, je naprosto zřejmé podle pocitu a myšlenek, které vás obvykle cele zaplaví v případě, že váš partner podle vašeho názoru selže v tom, co vy konkrétně považujete za důležité /partnerská věrnost atd./
Partner nesplnil podmínku, pryč s partnerem.
Tahle lidsky podmíněná láska je prací křesťanských církví, zejména té katolické. Ta ve snaze udržet vás pod kontrolou do vás tento způsob lásky hustila v kostelích /případně na hranicích z bukových polen/ po dva tisíce let. A to proto, aby před vámi dokonale skryla způsob, jak je možno milovat bezpodmínečně, tedy bez podmínek.
Vše se dělo ve snaze totálně vymazat z myslí lidí v každé generaci povědomost o skutečném odkazu Kristově tak, jak byl lidstvu podán.
Kristova bezpodmínečná láska je totiž k mání v lidském nitru, v našem vlastním mikrokosmu. A teprve poté, kdy ji dokážete realizovat a prožívat tam, mezi svou vnitřní ženou a vnitřním mužem, ji dokážete přetáhnout a prožívat i ve vnějším světě.
Církev po dva tisíce let a dnešní mocní finančního světa se snaží dělat všechno pro to, abyste /když už jste jednou kdysi jako lidstvo na to zapomněli/ si dnes na to, že máte nějaký vlastní mikrokosmos, si už určitě nevzpomněli. Měli jste a máte možnost podle nich pokud možno zůstat i po mnoha inkarnacích na vnitřní linii ego-duch, jak jsem to popisoval v minulých textech, vibračně co nejníže, to znamená co nejblíže své vlastní zvířecí podstatě. A na kvality svého ducha, který z vás činí člověka, vám brání jen pomyslet.
A už ani to jim dnes nestačí, těm mocným. Kdo trochu sledujete koronavirus a fakt, že i na nově spouštěnou epidemii opičích spalniček opět připravují /a dokonce v předstihu už mají připraveny/ očkovací látky Johnsou-Johnsou a Pfizer, vězte, že pomocí nanotechnologií jsou do vakcín vpraveny technologie, které ve vaší krvi, která je v těle nositelkou ducha, zlikvidují možnost kontaktu mezi egem /vaší vnitřní ženou/ a duchem /vaším vnitřním mužem/.
A je ču bude vymalováno. Snaze o dosažení původního stavu jednoty je či bude brzy u velké části lidstva odzvoněno, ti dva ve vás už pravděpodobně nikdy nerealizují svou vnitřní lásku k sobě, budete ve velkém umírat a ti, kteří zůstanou, budou snadno ovladatelní skrze moderní technologie ovládání mas.
Církev nad vámi povětšinou /alespoň tady u nás doma/ svou schopnost ovládat vaše cítění a myšlení ztratila, ale zcela ji v této roli nahradily masmédia a naše vlády. Dělají vše, aby vaše ega zahltily strachem, jen aby vám zabránili najít „sami“ „sebe“, svou pravou přirozenost nesmrtelné duše a ponechali vás v přesvědčení, že jedině vaše hmotné tělo a uspokojování jeho potřeb je pro vás důležité.
Dovolte mi poznámku k tomu, jak dokonale některé zdánlivě duchovní a rozšířené praktiky vás zavádějí totálně na scestí, takže se spousty lidí se svojí skutečnou duchovností zcela míjejí. Mám na mysli koncept tzv. dvojplamenu lidských duší.
O konceptu dvojplamenů toho bylo napsáno hodně a koluje mnoho názorů a přesvědčení.
Dvojplameny /někdy také zvané jako párové duše/ jsou teorií, která vykládá samotné znovuzrození v duchu jako projev znovunalezení vzájemné lásky muže a ženy po řadě inkarnací, kdy se muž a žena jaksi v čase a prostoru míjeli. Teorie dvojplamenů sice poměrně správně uvádí, že řešením pozemského znovuzrozování duše je nalezení lásky a spojení dvou kdysi rozdělených energií muže a ženy, ale na rozdíl od toho, co vám předkládám já, vykládá to nikoli jako spojení vnitřního muže a vnitřní ženy, ale jako znovu nalezení hmotného muže a hmotné ženy, kteří údajně kdysi byli spolu, pak se ztratili a teď se mají opět najít. A ti dva pak vytvoří kompletní duši, která se otevře cestě k Bohu.
Tento princip, či koncept, či jak to chcete nazvat, je kompletně zavádějící na scestí zejména pro duše fyzických žen, které tvoří skupiny či sekty těch, které tomu setkání s vyvoleným mužem věří a jsou pro tento případ rozhodnuty opustit i stávajícího partnera a rodinu, aby došly spasení. Měl jsem možnost nahlédnout do zákulisí tohoto hnutí a nedělám si žádné iluze. Víra těch, které takto „duchovně“ žijí je tak neotřesitelná, že jakákoli snaha o změnu jejich myšlení je házením perel sviním. Tady pomůže k probuzení jen negativní zkušenost.
Koho tento koncept zajímá blíže, vyhledejte si můj článek „Vztah dvojplamenů, tzv. karmických duchovních dvojčat, je ideálním způsobem, jak elegantně a s noblesou zmást hledající na duchovní cestě. Nechte si raději vyprávět tu o Červené Karkulce, poučíte se a aspoň nebudete nikomu za idioty“. Najdete ho v rubrice „Různé“.
S tématem duality ducha a ega se u mne nesetkáváte poprvé, je v mých textech vždy nějak přítomno a mnohdy velmi důrazně. Mým záměrem je ale nyní velmi přehledně a zřetelně dát dohromady všechny indicie, které vás / tak doufám/ přesvědčí o nutnosti respektovat vaše ego jako přítele a napoví vám, proč je důležité zcela odmítnout variantu vnímání ega /vnitřní ženu/ jako bytost hodnou a potřebnou lásky vás jako ducha k tomu, abyste se začali vracet zpět do jednoty sebe sama.
Podívejme se na ty dvě bytosti v nás blíže.
Ego je tedy programem, který vás vyděluje z masy ostatních bytostí a činí vás jedinečnými a neopakovatelnými. Ego je programem, díky kterému můžete tak říkajíc na vlastní kůži prožívat zkušenosti v této hmotné realitě. Je současně programem, který vás dočasně odděluje od Zdroje, ze kterého jste vzešli.
Program ega je ale jen jedním ze dvou programů, kterými bytost zvaná člověk, tedy i vy osobně, právě tady a teď disponujete. Tím druhým programem ve vás je program, za kterým stojí vědomí vašeho ducha. Tento program vnáší do vašeho lidského života „lásku“ a sjednocení“.
Program ducha vás propojuje se všemi ostatnímu bytostmi nejen v této pozemské realitě. Je to program, který vám současně umožňuje do sebe absorbovat vámi na vlastní kůži ega prožívané skutečnosti a prohlubuje tak prostřednictvím těchto prožívaných zkušeností vaši schopnost duše prožívat vědomou lásku a pochopení k ostatním bytostem kolem vás. Je také programem, který udržuje vaše spojení se Zdrojem.
Takže dva v jednom? Ano, dva programy v jedné bytosti zvané člověk! Tedy dvojnost /dualita/ jak se patří! Dva programy, dvě samostatná vědomí! Dvě samostatná vědomí, dvě samostatné bytosti! Dvě samostatná vědomí, vědomí těla /já, ego/ a vědomí ducha /Já/! A to obojí vedle třetí součtové, vibračně mezi nimi stojící bytosti duše a tou jste vy sami!
Dvě bytosti, dvě skutečné bytosti po dobu vašeho působení zde na Zemi, ve vás jako člověku, který sám sebe v této chvíli pravděpodobně stále ještě považuje a priori za bytost jedinou a dopadům duality v sobě přes veškerou deklarovanou snahu o vlastní duchovní vývoj nevěnuje pozornost!
Zcela chybně tomu nevěnujete pozornost, věřte mi. Protože pokud tak činíte, neznamená to nic jiného, než že prožíváte ohledně sebe sama, ohledně toho, kým jste, jednu z hlubokých, snad nejhlubších a nejnebezpečnějších iluzí svého bytí zde.
Dovolíte mi kontrolní otázku, prosím? Opravdu necítíte na každém kroku onu duální rozpolcenost sebe sama? Ono vnitřní roztržení v sobě, kdy něco chcete udělat, ale současně se toho bojíte? Onu nejednotu v sobě ve chvílích, kdy o něco usilujete, ale zároveň nevěříte, že se vám to podaří? Ve chvíli, kdy něco ve vás po něčem touží a něco se toho zároveň bojí?
A nežijete život svůj vezdejší jako na houpačce? Ve chvílích, kdy ve vaší součtové lidské duši převládá program vědomí vašeho ducha, je vám fajn. Vědomí ducha je má vysoké vibrace, disponuje nadbytkem energií, má nadhled nad tímto pozemským hemžením a hlavně: spolu s ním prožíváte ve chvílích jeho vlády nad vámi jako duší program „lásky“ a „sjednocení“ se světem a lidmi kolem sebe.
Ale pak se něco stane: Něco rušivého, nějaká nepříjemná událost zvenčí /v makrokosmu kolem vás/ naruší klid vašeho nitra /vašeho mikrokosmu/ a vaše lehounké duchovní vědomí je zatlačeno do pozadí vyděšeným proudem negativních energií přitékajících do součtové lidské duše skrze negativitou zvenčí zasažené ego. A pod patronací vaším duchem nemilovaného a opovrhovaného ega je vám nevolno, mizerně a hezky blbě.
Vláda ega nad vámi je charakterizována nedostatkem životní energie, strachy, úzkostmi, depresemi a celou škálou dalších obvykle nepříjemných pocitů plynoucích z prožívání jeho programu nízkých vibrací chybějící lásky a sounáležitosti jak s vlastním duchem, tak i s okolím, kterému je program „sobectví“ a „oddělenosti“ vlastní přirozeností.
Vaším životním osudem je tedy stálé střídání vzestupu a pádu. Vzestup do vědomí ducha a pád do vědomí ega ve vibracích vašeho nitra dnes, zítra, každý den, někdy i několikrát za den. A to po celý život, pokud s tím nic neuděláte.
Chcete si procítit na sobě samém, jak na tom jste? Pokud ano, odpovězte si naplno a upřímně na otázku, co se ve vás děje právě teď ve chvíli, kdy čtete moji následující větu: jsem si naprosto jist, že pokud nemilujete a nepřijímáte dokonale své ego, je vaše duchovnost pouze předstíraná a iluzorní!
Cítíte-li se právě teď byť jen stopově a na okamžik z tohoto tvrzení rozhozeni, pomyslíte-li si něco méně či více nezdvořilého o mně jako o autorovi těchto řádků a o mém právu vás hodnotit, nemáte stále ještě své ego pod kontrolou. A tohle vzedmutí negativity vašeho ega vůči komukoli a světu kolem se vám může a také bude kdykoli opakovat.
Je nádherné a pohodlné věřit tomu, že vaše ego je jakýmsi nežádoucím přívěskem, kterým jste vybaveni z moci soudruha Satana, božího nepřítele, po dobu svého pobytu zde na Zemi! Je nádherné a povzbuzující vnímat to „hnusné“ ego jako nepřítele, který musí být zdolán a udolán, abych mohl prožívat naplno sebe, toho čistého a nádherného ducha z výšin, který s tím odporným zdola nemá absolutně, ale absolutně nic společného.