V tomto textu, založeném na úvahách Ivo Wiesnera, se podíváme na vzdálenou historii lidstva, na období předcházející sumerskou éru — analyzovanou Sitchinem v jeho slavné Dvanácté planetě »
Zatímco Zecharia Sitchin vás uvede do nejstarší archeology zdokumentované civilizace — sumersko-babylonské — o Wiesnerovi toto neplatí, jeho dílo totiž musí být zákonitě poměrně hodně spekulativní — jelikož těch archeologických stop je v daném období podstatně méně…
Zatímco Zecharia Sitchin se zabývá neuvěřitelným a fantastickým úsvitem civilizace po velkém přelomu, po archeology zaznamenané barbarizaci lidstva, která probíhala po poslední celosvětové katastrofě někdy mezi lety 11000 až 6000 před naším letopočtem — Wiesner se snaží hledat příběh předchozí před-katastrofické civilizace.
Povrch Země po této celosvětová katastrofě se značně proměnil. Časově je tato katastrofa shodná s tou, která je známá v historii jako třetí fáze likvidace Atlantidy. Na východě postihla rozsáhlou civilizaci, za jejíž centrum je možno považovat dnešní poušť Gobi a přilehlou část Asie včetně poměrně rozsáhlých částí dnešní Sibiře. Je tou poslední z katastrof, kterou vzpomínají indiáni Hopi ve svém popisu o konci čtyř věků před věkem současným, pátým, ve kterém právě žijeme.
Source: Theosophical Publishing Society
Podle některých dochovaných zpráv to byla katastrofa způsobená právě jedním z blízkých průletů planety X /dvanácté planety dle Sitchina/, která zvedla svou přitažlivostí obrovskou přílivovou vlnou oceánské vody a ta oběhla planetu a zničila téměř vše na celé Zemi. A aby to nebylo málo, přemrzlá špička oné vlny byla stržena do stratosféry, aby po odeznění přitažlivosti „Planety X“ velký objem vody-ledu spadl na širé sibiřské pláně a učinil z ní ledovou pustinu.
Byla to právě tato katastrofa, která pod sebou uvěznila jako v ledničce ona dodnes nacházená neporušená těla mamutů…
Dnes patří poušť Gobi k velmi suchým oblastem Země. Před více než oněmi 12 tisíci lety tomu bylo zcela jinak. Zakladateli civilizace byli tehdejší obyvatelé mořské civilizace země MU, která se rozkládala v prostoru dnešního Indického oceánu. Nebude na škodu si tuto civilizaci ve středu dnešní asijské pevniny přiblížit.
Tehdejšímu kataklyzmatu předcházely velké kosmické i pozemské války „bohů“. které historie zasvěcenců zná jako války Surů /Synů zákona Jediného/ s Asury /Syny Beliahu/. Surové /civilizace Světla/ z oblasti země Mu a dalších obydlených oblastí východu, se střetly s civilizací Asurů /civilizací temna/, kterou tvořily západní civilizace Atlantidy před druhou fází svého zničení i civilizace přidružené i na území tehdejší západní Evropy a v nárazníkové zóně v malé Asii.
Podle některých zdrojů m.j. zpracovaných Ivo Wiesnerem, českým autorem zabývajícím se nejstarší historií Země a jejich civilizací, právě z této doby pochází dnešní animozita germánských a slovanských kmenů, které vývoj stěhování národů po mnoha a mnoha tisíciletích opět svedl v Evropě. Germánské kmeny mají podle tohoto znalce starověku mnohatisíciletou historii formovanou násilím od útočných bojů na straně temných Asurů /tehdy v oblasti malé Asie/ a projevují proto i v moderních dějinách těžkou a zničující agresivitu. Pozdější slovanské kmeny naopak bojovaly z nezbytí v obranné válce na straně Sůrů, bytostí Světla, a nosí svůj dar mírumilovnosti dodnes.
Kdo zná historii druhé světové války, zaujetí Třetí říše okultismem a hledáním kontaktů s temnými civilizacemi nízkých astrálních světů, kdo zná řádění Himmlerova řádu SS a pohrdání Němců Slovany a plány na jejich vyvražďování, právě zde může hledat zdroje těchto nelidských aktivit potomků někdejších Germánů. Jen tak mimochodem, Wikipedie mluví o tom, že tzv. holocaust se stal konečnou stanicí pro asi 6 milionu Židů — i když existují také nižší odhady.
V každém případě šlo o nelidské násilí, které si svět právem připomíná… ale úplně se mlčí o tom, že druhá světová válka v režii německého národa přestavovala pro slovanské Polsko ztrátu až dvou milionů zavražděných civilistů nežidovského původu. Bylo zavražděno na 1,6 milionu ruských a ukrajinských civilistů a byly zmasakrovány tři miliony ruských zajatců. Ztráty Srbů činily kolem 0,5 milionů a i národy tehdejšího Česko-Moravského protektorátu si přišly na své.
O vlivu dávných „bohů“ — Asurů — na německý národ v novodobé historii z jiných rovin vědomí nemůže být pochyb. Jistě si neděláte iluze o tom, že se podobný exces v podání Germánů může kdykoli za příznivých podmínek opakovat.
Lidé tzv. čtvrté rasy
Ale vraťme se raději do vzdálenější historie. Prosím, jednu věc si ujasněme. Jádro obou civilizací tvořili tehdy lidé tzv. čtvrté rasy, tedy bytosti humanoidního charakteru, které neměly naše dnešní hmotná lidská těla. Byly to někdejší bytosti duchovních světů tzv. lidí prvního zrození, o kterých staré texty hovoří jako o elfech.
Ti na své cestě pádu do hmoty žili své životy čítající tisíce let a procházeli procesem postupného zhmotňování svých duchovních a později jemnohmotných těl. Právě o těchto bytostech se Edgar Cayce zmiňuje ve svých v nadvědomí získaných výkladech jako o těch, kteří v období asi před padesáti tisíci až dvaceti tisíci lety měli těla podobná tekutému krystalu.
Právě tyto civilizace elfů na straně Synů Beliahu mají podle všeho za sebou manipulaci vedoucí ke spojení svého genofondu duchovního člověka a genofondu tehdy zde již v přírodě evolučním vývojem existujícího hominida, takto zvířecího člověka. Tento „nový“ člověk dnešního typu byl krátkověký a právě bytosti, které ho stvořily k obrazu svému, vložily k jeho existujícím psychickým parametrům instinktu a pudů i parametr mysli, tedy schopnosti myšlení vlastní bohům lidstva z řad dlouhověkých bytostí třetí rasy.
Jeden z proudů vystěhovalců ze země MU zakotvil právě v oblasti dnešní pouště Gobi. Založil zde říši sahající od tichomořského pobřeží až k Uralu. Na jihu hraničila s Iránem a Indií. Na severu zahrnovala rozsáhlé území Sibiře.
Tato civilizace „bohů“, pod jejichž vedením žily i kmeny dnešních lidí, dosáhla vysokého stupně civilizace a kultury. Znali písmo a měli rozsáhlé vědomosti o astrologii, hornictví, výrobě textilii, architektuře, matematice, zemědělství a lékařství. Uměli mistrně zdobit hedvábí či zhotovovat sochy ze zlata, stříbra, bronzu či hlíny. Učili to i sobě podřízené lidské bytosti páté rasy, tedy předky dnešních lidí.
Je tedy možno říci, že právě oni bohové, kteří přežili ono kataklyzma před jedenácti tisíci lety, stojí při svém dalším sestupu na Zemi za restartem lidské civilizace dnešních lidí před oněmi asi šesti tisíci lety v Sumeru, jak se o tom zmiňují poznatky z vykopávek a klínovým písmem popsaných destiček. Je samozřejmě možná i varianta, že sumerští Annunaki v té době přicestovali ze vzdálenějších koutů Univerza /viz Sitchin/.
Podle čínských legend dosahovala tato civilizace největšího rozkvětu před cca 17000 lety. O vzkvétající civilizaci s centrem v poušti Gobi hovoří i Edgar Cayce. Řada jeho klientů podle jeho výpovědi byla obyvateli této prastaré říše. Po některých z nich zde údajně zůstaly ještě v dnešní době odhalitelné stopy. Podívejme se na některé archeologické objevy z této oblasti, naznačující skutečnou existenci vyspělé civilizace v dnešní Asii. Pomůžeme si v tom již zpracovanými materiály získanými na internetu.
Tajemné město Char Chot
V centru pouště Gobi se nacházejí ruiny starobylého města Char Chot [2]. Hluboko pod jeho rozvalinami objevil ruský archeolog Pjotr Kuzmič Kozlov (1863-1935) sarkofág. Na jeho víku se skvěl symbol kruhu, rozděleného jakoby svislou čárou. V něm byla uložena dobře nabalzamovaná a dobře zachovalá těla dvou lidí, podle všech známek zřejmě královského páru. Stáří hrobu bylo odborníky podle radiokarbonové analýzy zbytků 
organických látek odhadnuto na 12 000 let. Tento nález je také zřejmě v jakémsi spojení s ještě daleko senzačnějším světovým objevem. Poblíže Khar Khoty byla místními kočovníky objevena téměř bezedná propast o hloubce 1850 metrů, jejíž stěny jsou tvořeny namodralým sklem, které připomíná glazuru.
Podle místních pověstí sjel kdysi z nebe před dávnými věky blesk, který vytvořil tuto hlubokou šachtu.
V současnosti není žádný z odborníků schopen vysvětlit, jak se do šachty glazované střepy připomínající sklo dostaly. Navíc při kontaktu střepů se slunečními paprsky prý každý úlomek pálí předměty v okolí, jako by byl obdobou malého laseru. Jak je možné, že toto sklo má takové schopnosti? Fantastické nálezy v Char-chotu mohou být důkazem o zdejší vyspělé civilizaci v minulosti. Další teorie hovoří o možnosti, že vstupní brány do legendární podzemní říše Agharty, což je hypotetická rozsáhlá podzemní říše obývaná inteligentními bytostmi, se mají údajně nacházet právě na území Mongolska a Číny.
Cédečka z vesmíru?
V roce 1938 byly jednou čínskou expedicí vedenou archeologem Ťi Pu-tejem v Číně v pohoří Bajanchar-úl nalezeny jeskyní hroby, a v nich kostry malých postav s neobvyklými anatomickými rysy [3]. Tyto postavy měly drobnou stavbu kostry a nepřiměřeně velkou hlavu. V hrobech těchto tvorů bylo nalezeno 716 disků z žuly, nebo podobného velmi tvrdého materiálu. Disky jsou asi 1 cm silné, 22,9 cm v průměru, a uprostřed mají díru, od 
které se táhnou spirálovitě k okraji rýhy s runami. Na stěnách jeskyní, ve kterých byly uvedené hroby, byly nalezeny nástěnné rytiny, které vyobrazovaly „mapu“ sluneční soustavy se všemi známými devíti planetami. Nalezené disky byly vzhledem k podpoře Číny Sovětským Svazem odeslány i ke zkoumání do Akademie věd v Moskvě, kde pokračoval velmi podrobný vědecký výzkum, který přinesl mnohá překvapení. V materiálu disků bylo objeveno velké množství kobaltu, a dalších kovových příměsí. U disků byly také osciloskopem naměřeny silné vibrace, což by vzhledem ke složení napovídalo, že kdysi byly vystaveny silnému elektrickému výboji. Stáří disků bylo stanoveno na asi 12.000 let. Při zkoumání disků zjistili vědci z bývalého SSSR, že součástí struktury disků je i magnetický kobalt a hliník. Většina disků se ztratila neznámo kam a poslední dva by se měly nacházet v muzeu města Xi-an. Zda se jedná skutečně o magnetický záznam poselství z hvězd, se zatím nepodařilo ověřit.
Pyramidy v Asii
Ve 20. století byly objeveny desítky pyramid v čínské provincii Šen Si blízko hranic s Mongolskem [4]. Výzkum je komplikován neochotou čínských úřadů zpřístupnit stavby k detailnímu průzkumu. Byly vyrobeny z hlíny, která časem ztvrdla. Jsou údajně protkány mnoha komorami. Uvnitř pyramidy byla prý vytvořena umělá krajina s vesmírnou 
oblohou a řekami, znázorněnými tekoucí rtutí. Podle dochovaných popisů by měla hrobka skrývat mnohé poklady jako zlaté a stříbrné ptáky, borovice vytesané z jadeitu a další cennosti. Až do loňského roku byly tyto popisy považovány za pouhé legendy. Při posledních výzkumech byla však po obvodu pyramidy odhalena výjimečně vysoká koncentrace rtuti, kterou obsahují veškeré rostliny v okolí, vysoký obsah rtuti má i místní keramika. Stáří pyramid v Číně je odhadováno na 5000 let. Mohou být ale i starší. K dalším nálezům pyramid došlo poměrně nedávno v Uzbekistánu.
Záhadné nálezy v pohoří Ural
Na východních svazích Uralu v okolí řek Narada a Balbanju našli ruští zlatokopové v letech 1991 až 1993 podivné předměty [5]. Většinou pátrají v hloubkách mezi třemi až dvanácti metry a v této vrstvě také objevily jakési miniaturní spirály. Jejich velikost je od 3 cm až po 
neuvěřitelné tři tisíciny milimetru. Byly zhotoveny z různých kovů — převážně z mědi, ale i z wolframu a molybdenu. Použití těchto kovů v čisté formě je v dnešních podmínkách velmi neobvyklé. Jejich zpracování je velmi náročné, protože wolfram se začíná tavit až při teplotě 3410 stupňů Celsia a molybden při 2650 °C.
Megality na Sibiři
Na hoře Šoria na jižní Sibiři našli výzkumníci absolutně masivně postavenou zeď z žulových kamenů [6]. Váha některých z těchto žulových kamenů se odhaduje na více než 3 000 tun, jak je vidíte níže, mnohé z nich jsou seříznuty „do vyrovnaných ploch s pravými úhly a ostrými rohy.“
Tyto super-megality našel a poprvé vyfotografoval Gergij Sidorov při nedávné expedici do jiho-sibiřských hor. Ruští výzkumníci píší:
Nemáme tu dané žádné měřítko, ale z rozměrů s vyobrazenými lidskými postavami, jsou tyto megality daleko větší (až 2 až 3 krát větší) než největší známé megality světa. Některé 
z událostí, k nimž došlo během podzimní expedice, by šlo možná nazvat mystickými. Kompasy geologů se chovaly velice divně, z nějakého neznámého důvodu se jejich střelky od těch megalitů odkláněly.
Co by to mohlo znamenat? Všechno, co bylo jasné, bylo, že narazili na nevysvětlitelný jev negativního geomagnetického pole. Mohl by to snad být pozůstatek nasazení pradávné antigravitační technologie?
Tyto megality sahají dost hluboko do mlhy pre-historie, takže domněnky o jejich ‚stavitelích‘, metodách, účelu a smyslu jsou ve skutečnosti čirými spekulacemi a vzhledem k tomu budu váhat s nabídkou vůbec jakéhokoliv postřehu, kromě toho, že nám říkají, že naše prehistorická minulost je daleko bohatší, než jsme kdy snili.
Pozn.: Války „bohů“ z období konfliktu Surů s Asury pokračovaly i v dalších tisíciletích. Původní vítězství Surů, bytostí světla, s postupem pádu Sluneční soustavy do temných oblastí pod rovinu galaktického rovníku se stalo minulostí a po oné katastrofě před 11000 lety získali převahu Asurové a jimi ovládané lidské kmeny. Tento stav trvá prakticky dodnes, jen s tím rozdílem, že dnešní člověk už svými smysly není schopen zde stále přítomné bytosti — ony „bohy“, členy civilizace temna — vnímat. Vnímání bytostí světla a temna se u dnešního člověka přesunulo na rovinu vnitřního zření vyšších jemnohmotných a duchovních světů a do pojmů bytostí světla a temných bytostí. Stále ještě probíhá boj o další směřování lidstva nahoru nebo dolů ve vibracích. Zasahování temných entit na nevědomých úrovních dnešního lidstva páté rasy dosahuje stále extrémních hodnot a je skrze jejich loutky v podobě Obamy, Merkelové, Sobotky, ale bohužel i Zemana, a Klause prosazováno neustále.
[1] James Churward Světadíl MU: Ztracená kolébka lidstva
[2] http://magdalenazachardova.pise.cz/37-tajemna-sachta-v-pousti-gobi.html
[3] http://www.kpufo.cz/wbm/disky.htm
[5] http://www.osud.biz/25-09-2012/1615/zahady/zahady-archeologickych-nalezu-6