2 / Navažme na předchozí text a pokračujme ve výkladu toho, co se děje v tzv. non-REM fázi spánku člověka.

Spolupráce, kdy duch jako jedině skutečně živá bytost ve vás udržuje a vyživuje svými energiemi obě ostatní vědomí, tzv. denní vědomí duše a zejména vědomí ega, prostě vyžaduje, aby duch měl čas na restart svých funkcí a obnovu energií.

Takže právě uspokojení energetických potřeb ducha, nikoli těla, je pravým a prvořadým účelem spánku.

 Onen popis výše uvedených čtyř stadií spánku a konstatování „vědeckých“ kapacit o postupně rostoucích problémech s probuzením si klidně můžete dát do souvislosti s tím, že stále silnější podněty k probuzení musí být zákonitě použity k přivolání ducha zpět ke spojení s tělem ze stále větších vibračních vzdáleností, do kterých duch odchází.

Protože právě návrat ducha do aury a jeho opětovné propojení se s duší a hmotným tělem znamená probuzení do bdělého stavu.

Vy, kteří se nad spánkem zamýšlíte a sledujete své pocity při probouzení, dobře víte, že probouzení nenastává v plné míře okamžitě. Probíhá postupně s tím, jak se duchovní vědomí stále více a dokonaleji propojuje s vědomím duše.

Pro dokonalé prožití odpočinku ducha v tzv. non-REM fázi je klíčové to, do kterých sfér naše duchovní tělo nejnižších duchovních vibrací / duch / vedeno stříbrnou páskou odchází. A tady jsme u důležité podmínky pro dokonalý odpočinek ve spánku a zároveň jsme na stopě jedné z nejčastějších příčin jeho poruch.

Vy, kteří v tomhle vládnoucím „Nečase“ dnešních dnů v našem státě si ještě klasickou pozemskou dovolenou můžete dovolit, jistě víte, že z hlediska odpočinku při ní hodně záleží na tom, kde a jak ji strávíte. Zda jde o prostředí příjemné či nepříjemné, zda je hezké počasí nebo je sychravo a podobně.

Obdobně při vaší snaze zajistit si kvalitu spánku si musíte uvědomit, že duch je vlastně v bdělém stavu ve spojení s duší a těle doslova uvězněn v podmínkách, které jeho vibracím příliš nevyhovují. Je v průběhu stavu bdělosti nucen spoluprožívat často velmi nízké a mnohdy jeho silně zraňující energie vašeho běžného dne.

Duch by se měl proto v období své „dovolenky“  pohybovat v co nejvíce příjemném prostředí pro jeho rekreaci, tzn. v co nejvyšších vibracích jemnohmotných / astrálních / světů či dokonce světů duchovních.

Jistě se nebudete divit tomu, že s vaší schopností duše umožnit vlastnímu duchu pobyt v pokud možno co nejvyšší vibrační kvalitě astrálního či mnohem lépe duchovního  světa je přímo spojena i kvalita restartu a obnovy energií vašeho ducha.

Ano, správně slyšíte: je jen na vás, zda svému duchu dovolíte dokonale se zrekreovat a nabrat sílu k dalšímu ponoření se do vaší aury a kvalitnímu prožití dalšího dne v bdělém stavu. Protože jeho výběr prostředí pro dovolenou je silně limitován tím, čím v průběhu dne a před usnutím žijete  v bdělém stavu předchozího dne.

Prožíváním strachu, stresu a úzkostí ega kdykoli a bezprostředně před usnutím jako duše doslova zahltíte duchovní matrici / spojovací pásku / k  duchu energiemi nízkých vibrací, které značně sníží schopnost této pásky se libovolně natahovat a tím umožnit duchu volný pohyb podle jeho potřeb.

Silně tak zkrátíte ono vodítko, na kterém se může duch při své dovolence vzdálit od svého hmotného těla směrem k vyšším vibracím. Doslova ho tak pošlete do světů, které souhlasně vibrují s tím, co jste v daném období před usnutím na vědomé rovině sami prožívali. A to není rozhodně pro vás vůbec to pravé ořechové!

Nic vám neříká stav, kdy se vůbec nemůžete do hlubších částí non-REM fáze spánku ponořit a neustále se probouzíte při každém byť drobném rušivém vlivu okolí?

Klidně si představte, že je to proto, že váš duch měl původně v plánu ve spánku strávit určitý čas v nádherném prostředí Kanárských ostrovů, aby si řádně odpočinul.

A najednou bác: prudká hádka s vaším životním partnerem v podvečerních hodinách natolik omezí skrze přetížení duchovní matrice negativní energií schopnost vašeho ducha volně se pohybovat, že se dostane místo na letiště k odletu na Kanáry pouze za první roh ve vaší ulici.

A z nezbytí stráví  „dovolenku“ místo ve stínu palem v kouřem prosycené, zaplivané a hlučící špeluňce čtvrté cenové skupiny, která mu právě přijde do cesty.

Chudák duch! Jak si tam asi odpočine? Mizerně, jistě mizerně. A s jakou radostí se asi vrací při probuzení k plnění svých povinností energeticky oživovat svou duši a své hmotné tělo ? Neprožíváte tu jeho nechuť ve chvílích drobných i větších životních krizí až příliš často?

Zde najdete i vysvětlení toho, proč se právě ve chvílích životních krizí  k problémům všedního dne připojuje běžně i špatný spánek, který násobí váš celkově špatný psychický  a mnohdy i zdravotní stav. A vy se motáte v začarovaném kruhu.

Jak se říká, na výkaly potřísněného člověka i kadibudka padá. Pojďme však v našem výkladu ve spánku dále.

REM fáze spánku

Aby to nebylo jednoduché, náš spánek má podle lékařských měřicích přístrojů neschopných zachytit pravou podstatu dějů i další fázi spánku, o které se hovoří jako o REM fázi.

O REM fázi se můžeme opět v chytrých knihách dočíst, že je fází spánku, kdy se nám zdají sny. Údajně v ní usilovně pracuje mozek a třídí zkušenosti z předchozího dne či celého předchozího období.

Píše se v oněch chytrých knihách také, že snový stav je pro zdraví fyzického těla naprosto nezbytný. Sen údajně představuje biologicky významné periodické nabuzení organismu, aby člověk nestrávil celou noc v jakési poloviční narkóze a mohl se bránit či prchat v případě napadení.

Pojďme si tento doslova „laický“ pohled naší lékařské „vědy“ poněkud upřesnit. Ve fázi REM spánku totiž dochází k jevu, o kterém z našich daní dobře placení „specialisté“ nejen nic neví, ale ani vědět nechtějí či nesmí.

Skutečností totiž je, že REM fáze spánku odpovídá aktu povysunutí až místy úplného vydělení se energetického těla duše ze spojení s fyzickým tělem. Tedy nejen duch, ale ve fázi REM spánku i duše opouští hmotné tělo a zanechává je na loži opuštěné.

Duše vystupuje, případně v určitých úsecích spánku v REM fázi zcela odchází po astrální matrici / stříbrné pásce / do jemnohmotných sfér, kde běžně prožívá nejrůznější situace včetně toho, že se setkává i s bytostmi, které jsou v těchto jemnohmotných světech doma.

A protože jemnohmotné světy jsou obydleny bytostmi vysokovibračními stejně tak jako bytostmi nízkovibračními, opět hodně záleží kvalita prožívání této fáze spánku na tom, kam duše vibračně vystoupí či sestoupí.

Proto i zde, podobně jako u těla duchovního platí, že i duše se pohybuje v období fáze REM spánku v nižších či vyšších astrálních světech podle toho, jak si to sama svými předspánkovými aktivitami v bdělém stavu dovolí.

Proto se  děje to, co lékařská věda uvádí jako fakt, že totiž sny odrážejí akutní nepohodu stejně jako dlouhodobé úzkostné či depresivní naladění. Jen je to maličko jinak.

Prožitky duše v bdělém stavu umožní pobyt duše pouze v nízkých vibracích astrálních světů, které svojí kvalitou odpovídají vibracím oné akutní nepohody či dlouhodobému úzkostnému či depresivnímu naladění duše samotné. Prostě podle zásady „jak dole, tak nahoře“.

Fyzické tělo se při vystoupení duše dostává do stavu hlubokého bezvědomí více nebo méně blízkého úplné strnulosti ve stavu kómatu.

Tomu přesně odpovídají všechny chytrými knihami popisované děje, kterými člověk v této fázi spánku prochází. Ne náhodou naši  „odborníci“ na spánek ve službách lékařské „vědy“ promítli léta jistě náročného pozorování spících lidí do konečného závěru, že lidské tělo je ve spánku ve fázi REM bez pohybu, ve stavu určité strnulosti.

Rovněž se od nich dozvíte, že této strnulosti je ušetřen pouze srdeční sval, bránice, okohybné svaly a hladké svalstvo. I to, že při REM fázi začne člověk těžce a nepravidelně dýchat až téměř místy dochází k určitým prodlevám v nádechu a výdechu.

I to vše je dílem faktického rozvolnění spojení těla a duše. Dochází i k  úbytku svalového napětí, což je patrné v uvolnění obličeje spícího.

Prosím, nenechte se klamat existující aktivitou mozku, kterou lékaři v tomhle stavu spánku také registrují. Aktivita mozku ve spánku úzce souvisí s funkcí mozku jako jakési převodové páky myšlenek a citů distribuovaných duší směrem k hmotnému tělu k projevení se v hmotné realitě.

V této fázi spánku činnost mozku proto můžeme připsat  energetickému čištění a restartu jeho funkcí při částečném či úplném vypojení se z kontaktu s duší a berme to vše jako přípravu jeho struktur na obnovení funkce oné převodové páky duše při realizaci našich příštích aktivit ve fázi bdění.

Kdo má k tomu odvahu, nechť si porovná na internetu dostupné prameny o tzv. astrálním cestování, kde se popisy fáze vědomého oddělování duše od hmotného těla prakticky do detailu shodují s příznaky pozorovanými lékařskými kapacitami při fázi REM spánku.

Je na místě souhlasit s doporučením lékařských kapacit, že nejlepším způsobem, jak dobře spát, je vyřešit životní krize, svízelné situace nebo případy osobní nepohody v běžném životě.

Jen se prosím při tomto řešení problémů se sebou samými nenechávejte organizovaně zabíjet „specialisty“ na vaše zdraví, kteří vám obvykle štědře předepisují antidepresiva a jiné jedy výrazně poškozujícími vaši pozemskou existenci.

 Na této tragické pomoci „zvenčí“ absolutně nejste závislí, pokud ke konsolidaci svého rozhádaného a bolavého nitra použijete možnost nástupu na dokonale odzkoušenou cestu vnitřní změny. Při ní máte možnost se absolutně vyléčit vy sami osvědčenými postupy, které dostatečně ve svých textech dokumentuji.

Konsolidací podmínek svého života ve smyslu návratu k pozitivnímu přístupu k vlastnímu životu pak skutečně vytvoříte základní předpoklad pro pobyt duše při oddělení duše od těla ve spánku v podstatně lepších pozitivně laděných astrálních světech. A to se velmi pozitivně projeví i na vašem spánku, celkovém zdravotním stavu a kvalitě života vůbec.

Ale vraťme se k REM fázi spánku. Signifikantní pro skutečnost, že ve fázi REM opouští duše tělo je i skutečnost, kterou uvádí chytré knihy o tom, že v průběhu REM stádia dochází k náhlému výskytu očních pohybů, jež trvají údajně 10–20 sekund.

Proč tomu tak je, bude jasné každému, kdo z vlastní zkušenosti z pobytu v astrále ví, že stříbrná páska / astrální matrice / mezi fyzickým tělem a duší je ze strany fyzického těla ukotvena právě na úrovni šesté čakry v oblasti třetího oka.

Můžeme proto ono přetáčení očních bulev vzdáleně přirovnat k rotaci cívky se silonem při nahazování udice směrem od sebe / tedy pro pohyb duše směrem od fyzického těla /.

Podobným směrem vede indicie o náhlých pohybech fyzického těla před začátkem a po ukončení spánkové fáze REM. Ty mají zřetelnou souvislost s ději, které běžně znají astrální cestovatelé.

Jsou to právě trhavé pohyby těla, zejména končetin, které doprovázejí proces uvolňování či návratu entity duše do fyzického těla při astrálním cestování.

Podívejme se zblízka i na tvrzení „specialistů“ na spánek o tom, že REM fáze spánku údajně představuje biologicky významné periodické nabuzení organismu, aby člověk nestrávil celou noc v jakési poloviční narkóze a mohl se bránit či prchat v případě napadení.

Ano, toto tvrzení je pravdivé. Ale jen v souvislosti s tím, že si uvědomíme, že v REM fázi spánku při odchodu duše z fyzického těla dochází naopak k přiblížení se a místy i ke spojení ducha s duší ve sféře astrálních vibrací.

Skutečně tedy platí, že ve fázi REM spánku je pravděpodobnost rychlého návratu duše a ducha v případě nutnosti probuzení třeba s ohledem na události v okolí spícího člověka zřetelně vyšší než v non-REM fázi, kdy je duch vibračně duši a tělu mnohem více vzdálen.

Právě konkrétní situace v souvislosti se spojením se či nespojením se ducha zčásti či zcela s duší ve fázi REM spánku se podepisuje na tom, jaké kvality jsou naše sny.

Sny, které jsou distribuovány do vědomí duše při jejím oproštění se od ducha bývají zmatené a nejasné a člověk si je většinou nepamatuje.

Jasné a zřetelné sny člověk prožívá a také si pamatuje tehdy, když se jeho duše ve fázi odpojení od těla v astrále spojena v jistých okamžicích se svým duchem v jedno. Zde také mají svůj původ tzv. prorocké sny a jiné sny, které si zcela jasně pamatujeme.  Tento okamžik spánku je nejblíže podoben prožívání vědomého výstupu duše z těla při astrálním cestování.

V samotném faktu existence spojení duše a ducha bez rušivých vlivů ega na astrální rovině v REM fázi spánku je skryta příčina toho, proč naši odborníci na spánek konstatují, že v REM fázi spánku dochází k znovuobnovování a restaurování našich  psychických procesů / myšlení, uvažování, rozhodování, představování /, které jsou unaveny činností v bdělém stavu.

Pozn.: Měl jsem příležitost shlédnout pořad ČTV, který se zabýval tzv. spánkovými centry, které údajně rostou jako módní záležitost naší medicíny v poslední době jako houby po dešti. Pokud jsem tomu dobře rozuměl, dostavíte se do takového centra večer, omotají vás čidly a dráty a nechají vás za mrzký peníz přespat pod dohledem kamer v přepychových postelích. Jen vypsat, co všechno „specialisté“ ve svých dispečincích sledují, by vydalo na jednu stránku. Změří vás, vyhodnotí podle naprosto nerevantních kriterií postrádajících hlubší znalost skutečných jevů ve stavu spánku a pak vám poradí pár dávno známých zásad pro dobrý spánek. Pak vás nacpou antidepresivy a pokusí se ve vás zanechat pocit, že jste měli skvělou příležitost se „léčit“ prostřednictvím moderních metod spánkové terapie. A samozřejmě hluboce zanoří ruce do vašich kapes případně zinkasují zdravotní pojišťovny.

Promiňte mi prosím, tak trochu mi to připomíná historku, která se tradovala v 80. letech minulého století o úspěších sovětského zdravotnictví v oblasti léčení mužské impotence. Podle dobových zpráv rovněž toto probíhalo na specializovaných moderně vybavených pracovištích. Čidly kompletně omotaným pacientům v příjemném a k tomu vyladěném prostředí údajně promítali v té době ještě ne úplně běžné a většinou černobílé pornofilmy a zkoumali v řádu hodin skrze tato čidla a kamerové systémy orgán pacienta tak dlouho, až zjistili místo, kde se  ze vztyčené polohy pravidelně začíná lámat. Toto místo přesně identifikovali a vyhodnotili jako příčinu impotence a následně pak operativně vyřízli. Zbytek drahocenného údu zase přišili zpět. Další podrobnosti mi nejsou bohužel známy, ale předpokládám, že úspěch této metody se jistě velmi blížil dnešním úspěchům podobných spánkových terapií. Tedy nebyly žádné. Ale věda je věda a naše peníze ze zdravotnických pojišťoven se musí nějak roztočit! A pokud možno / pro lékaře / efektivně a s vynaložením minimálního úsilí!

Řešení potíží se spánkem spojených se budeme věnovat v dalším díle tohoto seriálu. I zde je totiž základní příčinou potíží opět něco, o čem lékařská „věda“ nic neví, nic vědět nechce a pravděpodobně ani nic vědět nikdy nebude.

Protože i při řešení spánkových potíží opět legitimně narážíme na základní otázky lidského bytí, na které dlouhodobě upozorňuji. I zde se na potížích dokonale projevuje absence toho, co v mém podání znáte jako pojetí skutečné lásky k sobě.

I zde jde o lásku k sobě či lépe řečeno o přijetí sebe sama, svého života, tohoto světa i lidí v něm vlastním vědomím ducha. Podstatou lásky k sobě je pochopení toho, že když už v tomhle „bordelu“, jak se o tomto pozemském světě mnozí vyslovujete, žijeme v bdělém stavu a spíme, je lépe v něm žít a spát při vzájemně pozitivně nastavených relacích vztahů mezi jednotlivými energetickými těly vás samotných.

Pokud funguje láska k sobě samé či sobě samému, duch i tělo / věřte tomu nebo nevěřte / jednají ve vzájemné shodě a respektu a to vede i pohodě prožívání obou programů prolínajících se ve vaší duši. Výsledkem pak není jen mnohem dokonalejší prožívání všedního dne, ale také dokonalé prožívání spánku jako stavu nutného a blahodárného odpočinku všech částí nás samotných. Tedy hmotného těla, ducha i součtové duše.

Jen si povšimněte, kterak se na většině stránek věnovaným spánku uvádí, že vnitřní příčiny nespavosti jsou nejčastěji pozorovány v souvislosti s osobním i pracovním stresem. Samozřejmě s trváním takovéhoto stresového období se potíže s nespavostí zhoršují a prohlubují.

Pokud jsou v chytrých knihách uváděny tzv. vnější faktory, které mohou u nespavosti sehrávat podstatnou roli, i zde je příčinou stres našeho vědomí hmotného těla / ega – já /.

Pokud jde o takové situace, jako jsou spánek v novém prostředí, v novém pokoji, v nové posteli, v novém podnebí či v situaci přechodného onemocnění či prožívání nějaké fyzické bolesti, vždy tato situace vyvolává stres a obavy hmotného vědomí.

Již mnohokráte jsem ve svých textech zdůraznil, že stres, strach, úzkost a deprese je vždy a jedině prožíván a do vědomí naší duše emitován naším vědomím těla / ego – já /.

Ano, je to právě ego, které je stresováno vším novým v našem pozemském bytí. Je to ego, které dává přednost jistotám a zaužívaným vzorcům myšlení a cítění.

 V případě, kdy ego není milováno vědomím ducha a vy jako člověk nezajistíte vnitřní komunikaci mezi duchem a jím, tedy egem, ego reaguje negativně na změny a vše rušivé, co ho vyvádí ze standardních podmínek jeho prožívání a svojí negativitou napájí ono spojení s duchem a duší nízkými vibracemi natolik, že tyto se nedokáží plně, dokonale nebo dokonce mnohdy vůbec vydělit z aury a zajistit nutnou rekonstrukci svých sil pro další období bdělosti.

A pozor, pokud se to oddělení se jednotlivých těl už podaří, mnohé problémy se spánkem / viz spánková obrna / přímo souvisí s nechutí těchto těl společně se dát dohromady k dalšímu bdělému životu.

Podrobněji si o klasických poruchách spánku je jejich pravých příčinách něco povíme v další části našeho cyklu.

-pokračování-