3 / Dnes navážeme na předešlé dva díly seriálu o podstatě změněného stavu vědomí zvaného „spánek“. Budeme se spolu věnovat některým ze závažných spánkových poruch, které dokáží řádně znepříjemnit lidský život.

Pokusím se vám dostatečně přesvědčivě v příštích odstavcích ukázat, že nejen u psychických dějů v bdělém stavu, jak jsme o tom častokráte již hovořili dříve, ale i u dějů v oblasti změněného stavu vědomí nazývaného spánek jsou běžné znalosti člověka moderní doby o skutečných příčinách mnohých problémů podivuhodně nedokonalé.

Posledně jsme si povídali o tom, co to spánek je, jaké jsou jeho jednotlivé  fáze a řekli jsme si k tomu řadu zásadních informací, které v „chytrých“ knihách hledáte marně. Bohužel se budete moci přesvědčit, že nejen při pohledu na spánek jako takový, ale i při pohledu na poruchy spánku nám toho zůstává oficiální lékařská „věda“ až nechutně mnoho dlužna.

Spánková obrna

Podrobíme podrobnému rozboru jednu z nejobtížnějších, postiženými obvykle velmi negativně vnímanou poruchu spánku, které byl dán podle jejích charakteristických příznaků oficiální název spánková obrna.

Pro základní informaci navštivme třeba internetovou adresu Ordinace.cz. Obsah stránek je věnován medicíně a lidskému zdraví a tváří se velmi seriózně. Najdeme tam k problému spánkové obrny stručné vyjádření jedné paní doktorky z Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nabízí nám na tuto poruchu spánku následující pohled (volně komentováno):

Spánková obrna je podle ní velmi stresující poruchou. Umí vyvolat u postižených velkou úzkost a obavy. Pacient po probuzení může otevřít jen oči, ostatní svaly jsou vyřazeny z provozu. Nemůže se pohnout, promluvit, jen se dívat. Naštěstí to trvá prý jen pár vteřin a pak to odezní, sděluje nám paní lékařka k této anomálii.

Podle ní se setkává se stavem spánkové obrny za svůj život asi 30% lidí. Ti, kteří jsou spánkovou obrnou postiženi, se často obávají, aby děsivou situaci neprožili opakovaně. Což se ale běžně stává.

Vznik spánkové obrny se podle paní lékařky vysvětluje tím, že se člověk vzbudí rychleji než odezní fáze REM spánku, při níž jsou deaktivovány svaly. Mozek však během chvíle údajně zareaguje na probuzení a pohyb do svalů se plně navrátí.

Velmi stručné vyjádření, viďte!  Zkusme to na jiné, již podle názvu velmi seriózně a odborně se tvářící internetové adrese Doktorka.cz. Zde nacházíme k projevům spánkové obrny další, byť opět poměrně stručný komentář. Dovolím si ho pro vás zde volně okomentovat:

Píše se zde, že existence REM fáze spánku byla údajně objevena teprve na počátku padesátých let a minimálně dalších deset let trvalo, než vědci plně pochopili, kolik záhad tento stav mysli skrývá.

Tíživé sny, které REM spánek provázejí, přitom nejsou prý ani zdaleka jeho nejzajímavějším aspektem. Dále se zde uvádí, že současně s nástupem této fáze REM dochází u spícího k výraznému poklesu svalového napětí.

Sporadicky se sice mohou spícímu pohnout jeden nebo dva prsty na nohou, ale v celkovém měřítku není během REM fáze spánku postižený schopen žádného většího pohybu.

Je zde konstatováno, že většinou se tento stav úbytku svalového napětí uvede zpátky do normálu dříve, než se člověk zcela probudí. Obecně je prý spánková obrna spojována s narkolepsií / tzv. zvýšenou spavostí.

Údajně nejhoršími pro postižené spánkovou obrnou jsou okamžiky bezprostředně po usnutí nebo těsně před probuzením, protože se jim už (resp. ještě) zdají sny, přestože jsou plně při vědomí.

Na rozhraní spánku a bdění proto mohou zažívat mimořádně živé halucinace označované jako hypnogogické klamy.

Uvádí se zde také, že u některých narkoleptiků se spánkovou obrnou se stává, že leží zcela ochrnuti a přitom jsou probuzeni při běžném vědomí. Tento stav podle tohoto zdroje může trvat deset minut i více.

Tolik Doktorka.cz. Je zřejmé, že tyto řádky zveřejněné na internetu jsou určeny jen k uvedení do problematiky spánku a jeho poruch a jistě není možné od nich očekávat podrobný výklad.

Pozoruhodná informace, k níž se později vrátím, hovoří o tom, že záchvat spánkové obrny může vyvolat třeba i ve stoje tak banální příčina, jako je intenzivnější vyjádření emocí nebo hlasitý smích.

Já ovšem dobrovolně přiznávám, že jsem se při přípravě na tento článek podrobný výklad vůbec nepokoušel najít v žádné odborné literatuře na téma spánku a jeho poruch. Práce a vědění založené na století starých materialisticky pojatých základech odkazu děl C.G.Junga a S.Š.Freuda se totiž jen velmi nedokonale vyrovnávají s tím, co při odhození „oslích“ klapek materialismu je možné vidět velice jednoduše a zřetelně.

A přesto Jungova a Freudova díla patří stále mezi základní studijní materiály při vzdělávání našich psychiatrů a psychologů v jednadvacátém století

Už jen z tohoto důvodu jsem si jist tím, že bez změny základních materialisticky orientovaných postojů k otázce lidského bytí právě v oblasti pochopení spánku a jeho poruch nebude možno najít v odborné literatuře nic, co by stálo z hlediska skutečného poznání za zmínku.

Za pravdu v tomto ohledu mi dávají i zoufalá volání o pomoc těch mnohých nešťastníků, kteří podle svých vyjádření v diskusích na různých internetových adresách pomoc při postižení spánkovou obrnou či jinými spánkovými poruchami zřetelně v ordinacích a spánkových laboratořích lékařů nenalézají.

Na internetu si můžete dohledat i jiná vyjádření k otázce spánkové obrny. Řada z nich pochází z dílny těch, kteří hledají tzv. esoterickou cestu poznání. Pohledy na věc z oboru esoteriky jdou výrazně více za hmotné kulisy děje zvaného spánek a to i při hledání příčin jeho poruch. Celostní pohled však i zde chybí.

Například na internetové adrese Esoterika.cz se dozvíte tyto další  podrobnosti:

Spánková obrna je z pohledu esoteriky stav zvláštní paralýzy mezi spánkem a bděním, doprovázený obvykle panickou hrůzou a vizuálními a hmatovými  halucinacemi. Nastává buď krátce před usnutím nebo při probuzení v průběhu  spánku.

Se spánkovou paralýzou má podle toho textu zkušenosti cca 40% až 60% lidí a jejich zážitky jsou si / prý / jak přes kopírák navlas podobné.

Údajně děsivý zážitek oné zvláštní paralýzy trvá cca 5 minut a odehrává se zhruba takto : spícího člověka mnohdy probouzí zvuk, obvykle podobný tomu,  jaký vydává zapnutý fén na vlasy.

Zároveň začíná člověk pociťovat zvláštní mravenčení, jakoby mu procházel tělem  elektrický proud. Záhy člověk zjistí, že se nemůže pohnout a zachvacuje ho pocit panické nepopsatelné hrůzy.

Vidí, vnímá místnost, kde leží, nábytek, psací stůl, skříň, ale nemůže se pohnout. Neví, co se s ním děje a přemýšlí, jestli to, co prožívá, je jen sen nebo skutečnost.

Často člověk cítí, že není sám ve svém pokoji, že je s ním tam cosi, snad nějaká zlověstná bytost. Někdy tu bytost i vidí, obvykle jako osobu s kápí na hlavě. Pak se ta bytost či to neviditelné cosi přiblíží k němu a usedá mu na hrudi. Rdousí ho a tlačí. Tlačí mu do žeber, kroutí mu ruce a hrůza celého zážitku se umocňuje. Je to samozřejmě velmi nepříjemné. Píše se tam také, že někdy je tento děsivý zážitek spojen se zvláštní sexuální zkušeností, u mužů často vedoucí až k ejakulaci.

Je to podle onoho zdroje nepředstavitelné pro toho, kdo to nezažil. Poté příznaky odezní a zmatený člověk přemýšlí, jestli to, co právě prožil, byl sen nebo skutečnost.

Tolik tedy texty lékařů a esoteriků. Jen připomínám, že tzv. lékařská „věda“ díky své vášni cupovat medicínu jako celek na co nejmenší kousky dělá hrubou chybu. Protože jako obvykle vše souvisí se vším a je třeba na problém spánkové obrny a jednotlivých doprovodných komplikací nazírat komplexně ve všech souvislostech.

O spánkově obrně z vlastního prožívání

Než se dáme do práce na uvedení těchto náhledů do reálných souvislostí, nechme promluvit i ty nejpovolanější. Tedy ty, kteří znají „spánkovou obrnu“ in natura z vlastního prožívání.

Mladý muž (22 let) v diskusi na Doktorka.cz píše (kráceno):

V pravidelných intervalech jednou za tři až pět dnů zažívám opravdu děsivou a velmi nepříjemnou spánkovou obrnu. O tomto názvu jsem se dozvěděl až zde. Jde o to, že většinou těsně po usnutí nebo těsně před probuzením se skutečně už probudím,  ale s tím, že se nemohu ani trochu pohnout. Když tak maximálně konečky prstů na rukou i nohou.

Stačí však, aby se mne partnerka, která vedle mne spí, dotkla a hned se proberu k pohybu. Ale pokud tomu tak není, tento stav může trvat i několik minut s tím, že se mi do toho začíná zdát nepříjemný a děsivý sen a navíc mám  díky nemožnosti pohybu velmi omezené dýchání, ježto nemohu hýbat ani jazykem.

Proto než tento stav pomine, zažívám doslova muka a po probuzení se musím ze všech sil nadechnout, protože mám pocit, že se udusím. Připadám si jako svázaný a hozený s kamenem na noze do vody.

Tento stav je pro mne opravdu silným a těžkým zážitkem. Velmi vás prosím, dejte mi  nějaký kontakt na někoho, kdo tomu rozumí, aby mi napsal názor na to, co se to se mnou vlastně děje. A kdyby někdo věděl, co s tím. Moc vás prosím. Velice tím trpím.

Tolik Michal v diskusi na Doktorka.cz. Je libo ještě jeden případ? Podívejme se tedy do Marfy.blogu, kde jsou uvedeny zkušenosti rovněž mladé ženy se spánkovou  obrnou. Zde jsou:

Trpím tím asi od šestnácti let. Dnes je mi třiadvacet a je to pořád stejné. V nemocnici v Praze mi řekli, že je to spánková obrna. A že neví, co s tím.

Stává se, že o tom měsíc nevím, ale pak se mi to stane i deset dnů po sobě. Kdo to nezažil, nedokáže pochopit, jaká je bezmoc, kterou cítíte, když se probudíte a všechno kolem sebe normálně vnímáte a nemůžete se pohnout.

Máte obrovský strach, že se vám něco stane a vy se nemůžete bránit. Navíc se vám strašně dýchá, když nemůžete pohnout ani jazykem. Je to přesně tak, jak tady ostatní píšou. Začne se mi zdát sen a do toho se vzbudím. Začínám kolem sebe všechno normálně vnímat, ale sen se mi zdá dál !!!  Takže vám to připadá jako realita. Je to děsný pocit.

Chcete řvát strachem a nemůžete, protože nepohnete dokonce ani hlasivkami. Můžete vydat jen takový chrčivý zvuk a sotva pohnout konečky prstů. Někdy to trvá desítky sekund, někdy minuty i déle.

Tolik ona mladá žena, která se zapomněla podepsat.

Milí čtenáři, vnímáte ty výkřiky hrůzy a zoufalé volání o pomoc ze strany postižených ?  Na Doktorka.cz a Marfy.blogu i jinde jsou v diskusích samotnými postiženými popsány mnohé desítky případů spánkové obrny se všemi možnými komplikacemi a jsou doprovázeny velmi hlasitým voláním o pomoc při pochopení a odstranění této velmi obtížně zvladatelné anomálie.

Takže jak to vlastně je?

Proč vůbec existují tak obtížně zvladatelné poruchy spánku a proč je vše kolem nich a kolem spánku samotného zastřeno tolika záhadami ?  Co stojí za oním zvláštním stavem paralýzy a těmi děsivými sny při plném vědomí po probuzení a proč v jednadvacátém století o tom, co je toho všeho příčinou, společnost a zejména ti, kteří jsou tím postiženi, ví tak zatraceně málo?

Zdá se, že je tomu tak proto, že lékařská „věda“ je v koncích a neví si rady. Bohužel, jak jste měli možnost výše číst, skutečně platí, že od objevu spánkové obrny v padesátých letech minulého století naši „vědci“ plně pochopili pouze to, kolik záhad je ve fenoménu spánkové obrny skryto. Kolik desetiletí či staletí bude trvat našim „specialistům“ ve spánkových laboratořích i jinde, než pochopí, že tyto záhady nerozluští jen pomocí svého mozku použitelného jen pro jevy hmotného světa a přístrojů zachycujících pouze toky energií v tomto hmotném světě?

Nechme je bloudit. Odkryjme si raději sami pro sebe bez jejich pochybné pomoci pravé příčiny toho, co naši bližní tak obtížně prožívají a dejme těmto lidem i případně sami sobě do budoucna naději, že si nebudou nutně v tak mladém věku muset zahlcovat energetiku svých multidimenzionálních těl vražednou chemií maskovanou jako lékařská pomoc.

Dejme naději těm lidem, kteří nikoli několik vteřin, jak nás výše přesvědčuje paní neuroložka, ale minuty a někdy i desítky minut tráví v tomto nepřirozeném a v nich mnohdy hrůzu vzbuzujícím rozpoložení. Již jen to, že budou znát pravé příčiny těchto dějů, jim jistě pomůže.

Proto jsem se rozhodl toto téma otevřít. Ale také ho otevírám proto, že ze znalosti skutečných dějů, o které tady jde, mohu vám všem, kteří takto trpíte, dát reálnou a zcela konkrétní naději na řešení vašeho nedobrého stavu. Budeme se tomu věnovat v závěru této části seriálu.

Klíč k pochopení

V jednom se shodneme všichni, lékaři, esoterici i já. Spánková obrna skutečně vyvěrá z REM fáze spánku a je způsobena při probuzení ve fázi náhlého přechodu do ní nebo východu z ní. K pochopení toho, co vám chci dále sdělit, by bylo dobré, kdybyste se seznámili s charakteristikou spánkové REM fáze, jak jsem ji popsal v předchozím textu.

Protože klíčem k pochopení dějů kolem spánkové obrny je právě přijetí faktu existence fyzického těla, duše a ducha lidské bytosti jako tří vibračně rozdílných, samostatných a spolu spojených energetických těl, která v období nazývaném spánkem procházejí řadou důležitých a podstatných změn oproti bdělému stavu.

O tom, že pravým účelem spánku je nutnost regenerace sil individuálního lidského ducha, který je zdrojem životní energie pro svá nižší se sebou spojené tělo duše a tělo hmotné, jsem vás doufám přesvědčil už dříve.

Pokud se z bdělého stavu do spánku ponořujeme či z něj zpět vynořujeme tak, jak je to obvyklé, tj. v tzv. non-REM spánkové fázi, průběh usínání a následně i probouzení je hladký a bezproblémový.

Duch prostě vyklouzne z duše spojené s tělem a jde na vandr. A my postupně upadáme spolu s tím, jak se duch vibračně vzdaluje aktuálním vibracím duše spojené v této fázi s tělem fyzickým, do stále hlubšího spánku až po onen stav nejhlubšího delta spánku. Při návratu ducha ke spojení s duší a tělem se tohle vše děje obráceně a my se nakonec probouzíme.

Ovšem fáze non-REM spánku je v období obvyklých šesti až devíti hodin trvání spánku jako celku několikráte přerušována vstupem do spánkové REM fáze. Pravou příčinu, proč tomu tak je, jsme si řekli v minulém vstupu. Má to přímou souvislost s nutností odpočinku a regenerace duše, pro niž je spojení s fyzickým tělem v bdělém stavu rovněž značnou zátěží.

Ve chvíli přechodu z non-REM fáze do fáze REM, kdy je duch vzdálen od duše a fyzického těla na maximální vibrační vzdálenost, se počíná od fyzického těla oddělovat i tělo jemnohmotné, čili duše.

Takže se dá říci, že při náběhu a východu z REM fáze zpět do non-REM fáze spánku jsou všechna naše tři energetická těla zcela samostatně činná. Každé je ponořeno do sobě vlastních mateřských vibrací a spojují je jen ony stříbrné pásky astrální a duchovní matrice.

Řekněme si dále, že ve chvílích, kdy se duše začíná vysunovat z fyzického těla, zahajuje současně duch, který se do té doby někde tam nahoře sbíral energii a užíval si svobody, sestup do astrální roviny vstříc duši a poté se s ní spojí na krátkou dobu někdy v polovině trvání REM fáze spánku.

Vibrační vzdálenost od fyzického těla, na níž se duše spojí s duchem, odpovídá z hlediska hloubky spánku zhruba střední části vibrací prvního stupně non-REM fáze, čili stavu těsně před probuzením.

A tady máme vysvětlení pro odpozorované tvrzení našich „specialistů“ ze spánkových laboratoří o tom, že REM fáze spánku / cituji / : představuje biologicky významné periodické nabuzení organismu, aby člověk nestrávil celou noc v jakési poloviční narkóze a mohl se bránit či prchat v případě napadení.

Ano, z této vibrační vzdálenosti totiž duše a duch mají k návratu do fyzického těla skutečně velmi blízko a probuzení / dosažení plného bdělého vědomí / při rušivé události v makrokosmu okolního světa kolem spícího člověka je otázkou okamžiku.

Po určité poměrně krátké době, pokud není nutno využít možnosti rychlého probuzení k obraně nebo útěku, duch opět vystoupí z duše, vzdaluje se od ní do vyšších vibrací. Duše se naopak opět spojuje s tělem a REM fáze spánku přechází postupně ve fázi non-REM. To se může několikráte za noc opakovat.

-pokračování-