4 / Navažme na to, co jsme si v předchozí části seriálu řekli a připomeňme si a dejme do souvislosti některé z jevů, které podle dostupných údajů děje kolem spánkové obrny provázejí.

Řekněme si, že je to právě duše, která skrze své energetické struktury pronikající níže vibrující struktury hmotného těla předává životní sílu ducha tomuto hmotnému tělu a tím ho oživuje a činí ho schopným pohybu / čili reagovat na pokyny duše /.  A jak už bylo také řečeno, je to duše, která je v oné REM fázi povysunuta resp. zcela vysunuta z fyzického těla.

Takže ony příznaky mravenčení, či mnohde také popisované záškuby či pohyby končetin případně rychlé pohyby celého těla tak, jak jsou v „chytrých knihách“ i zde na internetu popisována, při nástupu spánkové REM fáze nebo při východu z ní, nejsou ničím jiným než reakcí nám smysly viditelného fyzického těla na situaci, kdy se pásmo jemnohmotných energií představujících sídlo naší duše „vytrhává“ ze spojení s fyzickým tělem nebo se naopak do něj „tlačí“ zpět.

Pro oddělení se jemných energií duše od fyzického těla prostě musí být vyvinuta určitá síla a tohle jsou její projevy. Stejně tak to platí i pro návrat duše do těla. I zde je nutno překonávat určitý odpor, který je pozorovatelný na těle fyzickém.

Ke kompletaci představy o spánkových dějích v REM fázi dodejme, že vibrační vzdálenost ducha je největší před zahájením první REM fáze. Později duch zůstává již v nižších patrech vibrací a průběh fáze REM se tak zkracuje v důsledku zkracování doby sestupu ducha k duši, která vystupuje z těla.

Již bylo řečeno, že pro konečnou fázi bezproblémového spánku je důležité, aby k definitivnímu návratu ducha k duši došlo ve chvíli, kdy je duše plně v kontaktu s fyzickým tělem, duch se navrací a spojuje s duší a fyzickým tělem a člověk se klidně probouz

Tento proces může být ovšem u řady lidí v některém životním období značně narušen způsobem, který si popíšeme. Všimněme si skutečnosti, že fáze REM spánku má umožnit případnou reakci bytosti zvané člověk na ohrožení zvenčí.

Jistě se pokusíte pochopit, že děje z okolního makrokosmu, které mohou vést k případnému ohrožení spícího člověka v hmotné realitě, je schopen duch člověka, který se pohybuje ve vysokých vibracích a tedy ve zcela jiném čase, s předstihem předvídat.

Může tedy s předstihem dát směrem k duši a tělu pokyn k realizaci REM fáze spánku, takže v případě nebezpečí v okolním hmotném světě bývá člověk obvykle na nutnost rychlého probuzení připraven.

Samozřejmě, že je zde i mnoho vlivů, které mohou tuto v podstatě vítanou šanci k reakci na vnější podněty narušit. A tady je podstatné to, co už bylo řečeno výše : že k záchvatům spánkové obrny dochází především u lidí, kteří nutně trpí v dané chvíli psychickou nevyrovnanosti  v období před spánkem nebo v dané fázi svého života dlouhodobě.

U těchto lidí je astrální matrice spojující hmotné tělo s duší rozvibrovávána nízkými energiemi stresu, strachu, úzkostí a depresí plynoucími z prožívání náhlé nebo dlouhodobé životní krize v bdělém stavu za všedního dne.

Takže pokud se podaří člověku vůbec za těchto okolností se do fáze REM spánku dostat, může se stát a taky se stává, že vibrující astrální matrice mezi hmotným tělem a duší při jejím vzdálení se od těla a při jejím současném spojení se s duchem se začne chovat nestandardně.  Pak dochází k tomu, že vědomí člověka se otevírá na obou vibračních rovinách, této pozemské a astrální a to je příčinou jevů spojovaných s prožíváním spánkové obrny.

Platí tedy, že utlumené spánkové vědomí duše, které je obvykle v běžném spánku činné na astrální rovině, se v pocitu ohrožení vnitřními strachy, úzkostmi a depresemi zachová podobně jako při nebezpečí hrozícím člověku z okolního fyzického světa.  Protože se však nejedná o silný podnět vnějšího ohrožení, jen o slabší podněty ohrožení vnitřního, nedochází k úplnému probuzení, ale k tomu, že vědomí duše osciluje mezi bdělým denním vědomím a astrální rovinou.

Protože překmity vědomí tam a zpět mohou být pomalé i rychlé, je možno říci, že se střídavě v krátkých intervalech soustřeďuje na tu či onu rovinu, nebo může být přítomno prakticky jako vnímání rovin obou současně.

Člověk tedy vnímá i reálnou místnost z tohoto světa, ve které spí, ale vnímá i bytosti, které kolem jeho duše spojující se právě s tělem na astrální rovině shromažďují. V žádném případě tedy nejde v pravém slova smyslu o sen, halucinace či klam, jak o tom hovoří „chytré“ knihy. Člověk svým bdělým denním vědomím vnímá skutečné děje na dané astrální rovině, které jsou mu v bdělém stavu běžně skryty.

O tom, že vibrační úroveň astrální roviny, kterou bdělé vědomí částečně spoluprožívá, je velmi nízkých vibrací, není nutno spekulovat. Na tomto faktu se podílí kromě obvyklého stavu, kdy člověk již uléhá v nedobrém rozpoložení  z  aktuálního dění ve světě kolem sebe i jeho podvědomý strach z možného nástupu záchvatu spánkové obrny.

Člověk po přechodné období tedy nemůže být aktivní ani na jedné z obou rovin, protože duše a tělo se při vzájemném spojování či rozpojování vzájemně blokují.  Tahle blokáda trvá tak dlouho, nakolik je člověk daným stavem vyděšen a za jak dlouho se za tohoto vnitřního stavu vědomí stáhne buď zcela na astrální či hmotnou rovinu

Pokud se třeba pohybuje se lidská duše při probouzení se stále ještě nějakou dobu na astrální rovině nízkých vibrací, není se čemu divit, že člověk svým částečně probuzeným vědomím na hmotné rovině spoluprožívá dění na rovině astrální a to ho obvykle příliš netěší.

Nízká astrální rovina totiž bývá obsazena mnoha bytostmi nízkých vibrací. Bloudícími lidskými dušemi bez těla počínaje, přes bloudící duše lidí, kteří také právě užívají spánku až po bytosti živlů v nejrůznějších podobách i bytosti negativních mimozemských civilizací.

Člověk, který si po dobu trvání spánkové obrny na bdělé rovině více nebo méně uvědomuje děje v astrální rovině kolem něj, tedy vnímá i ony bytosti, které ho přirozeně děsí. Vnímá totiž částí svého již bdělého stavu vědomí skutečné bytosti s jemnohmotnými těly na astrální rovině bytí, které mohou přímo negativně působit na jeho duši i tím zprostředkovaně i na jeho hmotné tělo.

Pokud jsou popisovány případy, kdy se ta bytost či to neviditelné cosi přiblíží k ležícímu tělu a usedá mu na hrudi, rdousí ho a tlačí mu do žeber, jak se píše ze zkušenosti některých postižených, nejedná se o újmu přímo na těle fyzickém. Znehybnělá duše zbavená možnosti výraznější aktivity na astrální rovině je vydána na pospas útočníkům z řad temných bytostí pohybujících se v astrále.

Výše popsaný způsob prožívání děsu z onoho astrálního násilí páchaného na postiženém ukazuje na klasický projev astrálního energetického vampýrismu. Postižený je připravován o velká kvanta svých životních energií.

A děje se tak zejména proto, že prožívání oné hrůzy z bezmoci a nic nevědění o skutečných příčinách toho, co se s ním děje, vede v jeho auře automaticky k výronu energií velmi nízkých vibrací, která je tou pravou pastvou pro energetického vampýra.

Možná se ani nebudete divit, kdo že je tím vampýrem. V těchto případech je to duše jiného člověka, člověka vlastnícího silné ego a v běžném životě silně sebestředného, který právě také prochází spánkovou REM fází. Jeho duše se toulá se astrálem a prostě páchá na případných nešťastných bezmocných pocestných tamtéž krádež energie podle kriterií, které zastává nakonec i v bdělém stavu. Tedy podle zásady: co je doma, to se počítá a ukraď si, co můžeš.

Lékařská „věda“ a „věda“ vůbec poplatná plíživému jedu materialismu se bojí jevy, o kterých se zde hovoří, byť jen připustit, přestože osobně jsem přesvědčen, že mnoho příslušníků lékařského stavu na osobní rovině i z hlediska svých zkušeností o jejich existenci reálně uvažuje.

Je přirozené, že pokud fáze oscilace vědomí mezi oběma rovinami vědomí mohou mít nejrůznější průběhy jak časové, tak z hlediska frekvence převibrovávání, můžeme se setkávat s celou širokou škálou těchto stavů a nejrůznějšími projevy oné anomálie spánkové obrny.

Výše popsaný jev provází lidstvo od nepaměti

Slované minulých staletí a tisíciletí zanechali v tradici i v písemných materiálech informace o případech, kdy na člověka sedá ve spánku tzv. „mora“. Moderně je to zpracováno v pověstech o upírech. Jen místo v rakvích naplněných hlínou tito upíři mnohdy na první pohled zcela spořádaně chrápou v čistě povlečených postelích.

Poněkud jiný děj nastává, pokud jde o zvláštní sexuální prožitky ve stavu spánkové obrny.  zde je zdrojem tohoto pochybného potěšení člověka ve stavu dočasného ochrnutí napadení astrální živlovou bytostí, vyvolanou k životu lidskou sexuální touhou a fantazií sexuálně neuspokojených i jinak nevyrovnaných lidských bytostí v inkarnaci.

Tyto živlové bytosti vznikají a zanikají podle toho, jak jsou vyživovány energií sexuálně frustrovaných jedinců a i jejich charakter je značně závislý od kvality energií, které ji vyživují. V podrobnostech vzniku, trvání života a inteligenci těchto bytostí bychom museli zabloudit hluboko do tajemství živlové magie a toto téma dnes není na pořádku dne.

Magická tradice zove tyto bytosti inkubové / astrální živlové bytosti mužského rodu / a sukkuby / jejich obdoba rodu ženského /. Cílem jejich útoků je exploatace sexuálních energií, kterými se tyto bytosti dále posilují a vyživují. Jak už bylo řečeno, chovají se zcela samostatně a jsou vedeny vlastní inteligencí uzpůsobenou k naplnění účelu toho, proč byly stvořeny.

Zde pramení ony postiženými spánkovou obrnou popisované případy sexuálního vzrušení a případného vyvrcholení v jejím průběhu. Ze středověku jsou známy případy hromadného obcování osob obého pohlaví s těmito astrálními bytostmi stvořenými hromadnou sexuální frustrací těch, kteří se dobrovolně uzavírali v klášterech. Dostupné literatury k tomu ve starých textech exorcistů by se jistě našlo dostatek.

V moderní době je zdrojem nejspíše bezuzdná sexuální fantazie mnohých lidí dotovaná pornoprůmyslem a současnými prostředky masmédií. Obecně ale platí, že člověk musí mít k takovému napadení v sobě souhlasné chtění. Ne náhodou jde v těchto případech postižení obvykle o poměrně mladé lidi, jejichž sexuální život není ještě plně rozvinut.

S dalším podobným, naštěstí opravdu snad ne tak častým případem, který může nastat a být se spánkovou obrnou spojován, je sexuální a energetické napadání lidských bytostí ve stavu ochromení entitami mimozemských civilizací pohybujícími se na astrální rovině.

Zde není nutnou podmínkou přímo prožívání stavu strnulosti při jevu spánkové obrny, byť ho může být rovněž zneužito. Tyto bytosti obvykle ve skupině napadají nešťastné objekty a charakteristické pro tyto případy napadení je to, že do stavu letargie upadají nejen takto napadené objekty, ale i další lidé bezprostředně třeba přítomni v bytě či bezprostředním okolí postiženého.

Tyto případy jsou závažné tím, že na rozdíl od napadení inkubem či sukkubou, které probíhá na čistě astrální rovině, může mít sexuální násilí devastující vliv i na fyzické tělo daného člověka.

Tyto případy tedy mohou, ale nemusí souviset se spánkovou obrnou a jejich řešení sedativy či přítomností kněze s jeho svěcenou vodou nevede k úspěchu. Tady je nutno vyhledat pomoc kvalifikované osoby znalé magických praktik pro zamezení vstupu těchto mimozemských entit do chráněného prostoru.

Tolik k oněm skutečně obtížným projevům spánkové obrny a nyní se pojďme podívat na jednu zajímavou situaci.  Již výše jsem vás upozornil na citát z adresy Esotera.cz, kde se hovoří o tom, že záchvat spánkové obrny může být vyvolán třeba i vestoje i tak banální příčinou jako je intenzívní prožití emocí či hlasitý smích.

Chytrému napověz, hloupého kopni!  Pokud se vám to stane a budete mít nejasný pocit, že váš psycholog nebo psychiatr kromě memorování záplavy latinských frází je z toho vedle jak ta jedle, pak mu řekněte, že je to proto, že byla něčím silně a dlouhodobě narušena silná přitažlivá vazba mezi vašimi dvěma energetickými  těly.  A to mezi tělem hmotným a tělem astrálním, které také tady u nás zveme duší.

Konkrétních příčin může být hodně. Ale prapříčina je jen jediná. Vaše obrovská touha duše a ducha z tohoto těla a ze situací tohoto světa, které se vám jeví jako příšerné, prostě ulítnout. Tahle touha totiž stojí za všemi psychickými problémy vašeho bdělého stavu i změněného stavu vědomí zvaného spánek.

A vám se sice třeba podaří tuto krizi i překonat, ale dlouhá období neochotných návratů duše a ducha do těsného kontaktu s fyzickým tělem natolik poruší stabilitu jejich spojení, že se situace jakoby převrátí.

Dříve bylo rozvibrování těla důsledkem uvolňování se duše z fyzického těla. Ale nyní je již samotný fakt rozvibrování těla nezvladatelnými emocemi či dokonce záchvatem smíchu  předpokladem k samovolnému uvolnění duše a pádu člověka do strnulosti spánkové obrny.

Tak je to jednoduché!

Co s tím můžeme dělat?

Ptáte se, co s tím můžete dělat, když jste těmi, kteří spánkovou obrnou v nějaké její podobě trpí? Poradím vám a vy si s tím udělejte to, co chcete. Budete-li mít pocit, že se opakuji, jste na správné stopě.

Protože má rada zní: především začněte mít rádi sami sebe. Tedy skutečně mít rádi sami sebe. Mít rádi sami sebe tak, aby ten „sám“ ve vás / duch / měl rád toho nebo tu „sebe“ ve vás / tělo, ego /.

Pak si vy sami pomocí láskou propojených entit ducha a těla zcela odblokujete možné anomálie v chování je navzájem spojující duše a o problémech spánkové obrny či jiných spánkových poruchách si přečtete výhradně v odborných časopisech.

Láskou k sobě a navazujícími lekcemi rekonstrukce své vlastní vnitřní roviny bytí naučíte svá   tři multidimenzionální těla vzájemně se respektovat a pomáhat si. A to špatné, negativní a stresující, co se za ta léta mezi nimi v důsledku vzájemné nelásky a nespolupráce nahromadilo, během poměrně krátké doby odhodíte a váš život se zcela změní.

A poznáte to nejen v kvalitě vašeho spánku, ale především v kvalitě vašeho denního života v bdělém stavu. A tak dále…

A mohl bych zde začít znovu překopírovávat texty mého seriálu Dvě cesty životem s konkrétními návody… Postavte se jednou vědomě na vlastní nohy a udělejte něco konečně sami pro sebe. Prostě se rozhodněte, že tohle chcete.

Pak se ozvěte a já vám na té cestě pomůžu.  Ovšem ne tak, že bych za vás z vašeho nitra vyhazoval vidlemi tuny vašeho vlastního tam uloženého balastu.  To musíte podle mého návodu udělat sami. I to ostatní, k čemu vás povedu. Rozhodně to není procházka růžovým sadem.

Je to práce, práce na sobě, a každá práce bolí!

ALE NA ROZDÍL OD NÁVŠTĚV ORDINACÍ LÉKAŘŮ TAKÉ SKUTEČNĚ LÉČÍ.

NIKOLI POUZE POTLAČUJE PŘÍZNAKY NEMOCÍ !

Cesta k řešení poruch spánku existuje

Mějte prosím jistotu, že cesta k řešení poruch spánku existuje. Podobně jako existuje cesta k řešení poruch psychiky v bdělém stavu.  Obě tyto cesty jsou totožné a mají společného jmenovatele. Skutečnou lásku k sobě, k životu, ke světu, k lidem kolem sebe. S tím, jak se to dělá, se můžete seznámit zde na mém webu a pak už chybí jen jediné : rozhodnout se pro to.

Závěrem vám dlužím ještě několik slov k ostatním tzv. poruchám spánku. Nebudu je zde již podrobněji rozvádět, protože jejich příčiny si bystrý, „vědou“ nedeformovaný mozek snadno odvodí z předloženého řešení kolem spánkové obrny.

Náměsíčnost

Tak například: co byste takhle řekli tomu, že tzv. náměsíčnost je určitým druhem časově omezené a proto obvykle neškodné schizofrenie, kdy se k ovládání těla v době spánku, kdy vlastní duše je od těla vibračně vzdálená, dostane cizí duše bez těla a oživí propojením se s ním jeho motorické funkce?

Jen si zadejte heslo „somnambulismus“ a přečtěte si něco o jeho příznacích. A dejte si to vše do souvislostí. Onen strnulý výraz obličeje, nulová aktivní reakce na podněty okolí. Naprostá dezorientace ve chvíli, kdy se skutečný vlastník těla, pravá duše, vrací a ujme se opět vlády nad ním. Prostě Mr. Jekyll a Dr. Hyde jak vyšití.

V naprosté většině případů je somnambulismus registrován u dětí, které jsou pod zvláštní duchovní ochranou, a proto se nedokáží motorických schopností jejich těla zmocnit výrazně negativní duše. Spíše takové, která mají smysl pro humor a touží si odzkoušet, jaké to je na chvilku zase mít tělo.

Pokud somnambulismus přetrvává do dospělosti, je pouze časově omezenou a tudíž lehčí formou skutečné schizofrenie. Neznám tyto případy z vlastní zkušenosti, ale v literatuře jsem našel zmínky i o páchání násilí v tomto stavu. A to už není legrace.

Chcete, abych pokračoval dále?

Insomnie, hypersomnie, kataplexie, hypnagogické halucinace, spánková obrna, spánkové apnoe, syndrom neklidných nohou! Tolik názvů a v podstatě je to o tomtéž.

Ne, myslím, že to není nutné. Něco ponechám na síle vaší tvůrčí fantazie. Jistě jste jí schopni. Já už jen poděkuji za vaši pozornost a loučím se s vámi. A dovolím si závěrem vásm postiženým spánkovou obrnou, dát malou nabídku:

POMOHU BEZPLATNĚ NASTOUPIT A REALIZOVAT CESTU VEDOUCÍ KE ZBAVENÍ SPÁNKOVÉ OBRNY PRO PRVNÍ TŘI ZÁJEMCE Z VAŠICH ŘAD, KTEŘÍ SE MI PŘIHLÁSÍ V DISKUSI K TOMUTO ČLÁNKU NEBO NA MŮJ OSOBNÍ MAIL. VY SE PAK NA OPLÁTKU SE VŠEMI OSTATNÍMI PODĚLÍTE O TO, JAK JE TO SNADNÉ, KDYŽ SE TO UMÍ! ALE JEN PRVNÍ TŘI!