Impulsem pro napsání tohoto článku se pro mne stalo virtuální setkání s jedním diskutujícím pod jistým článkem týkajícím se mých pohledů na církev a problémy kolem ní. Pán si přečetl dva tři texty na webu a rozhořčil se /cituji/: „nechce se mi pátrat do hloubky, čemu vlastně věříte, čím jste primárně ovlivněn, ale tolik hlouposti, naivity, primitivismu a demagogie nakupené na tak malé ploše, jsem už dlouho nezaznamenal.“ Vida ho, génia, řekl jsem si! Stačí mu pár vět a hned má ucelený názor!

Trošku jsme pak v mailech diskutovali a přestože se naše stanoviska nijak zvlášť nesblížila, nakonec onen pán projevil jistou míru tolerance a zřejmě došel k závěru, že nejsem až tak úplný idiot. Což už kvůli němu samotnému považuji za jeho vlastní velikou výhru nad ním samotným. Poté, co přešel do stavu relativního klidu, na závěr diskuse, ve které jsem odmítl za daných podmínek pro naprosté míjení se jeho a mých myšlenkových pochodů pokračovat, zazněl z jeho strany už poměrně klidný dotaz, jaký je můj názor na moderní pojem „psychopatie“.

Přiznám se, že jsem už své rozhodnutí nezměnil a na tento dotaz nereagoval. S určitým odstupem ale mne samotného začalo zajímat, řečeno slovy majora Terazkyho, čo to také ta „psychopatia“ je. Musel jsem si přiznat, jak se lidskou psychikou neprofesionálně zabývám, tento výraz mi byl cizí. A začal jsem pátrat.

A zjistil jsem, co jsem zjistil, a napadlo mne, že vás bude zajímat můj názor na to, co tak celkem nedávno naši specialisté „cvokaři“ začali  „psychopatií“ nazývat.  A přestože psychopatie v jejich pojetí, jak se zdá, je jakýmsi těžko uchopitelným a velmi širokým pojmem, který bude ještě dlouho zapotřebí zkoumat a analyzovat, došel jsem bez mučení k názoru, že z mého pohledu se jedná o velmi jednoduchou a snadno definovatelnou a bohužel až příliš častou anomálii chování mnoha našich spolubližních. Jde prostě o jistý nezaměnitelný druh mezi jistou sortou lidí široce rozšířené psychické poruchy, kterou z textů mého webu až příliš dobře znáte.

Pojďme se na to spolu podívat.

Jistě bychom neměli vynechat oficiální pohled představovaný například Wikipedií na internetu. Podle ní má slovo psychopatie několik významů:

•  užším smyslu je to pouze antisociální (dissociální) porucha osobnosti
• v širším smyslu porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, hraniční osobnost.
• v nejširším smyslu jakákoliv duševní porucha nebo porucha chování

Wikipedie nás dále informuje, že prvních dvou významech je psychopatie hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorec chování, který je vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které ve svých důsledcích představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým.

Takže se v případě psychopata jedná o jakéhosi deviantního exota! Uff, to je věta. Marný, jsou to kluci študovaný, ti, co to píšou, a chtějí se taky trochu ukázat. Ale do skript psychiatrů se ani raději dívat nebudeme. Jsou úmyslně již psána tak, aby jim normální člověk, který nemá například právě s psychopatií nic společného, v žádném případě nerozuměl.

Faktem ovšem je, že i v tomto polooficiálním pohledu Wikipedie jsme se nedověděli nic, co by nás mohlo udivit. Jde o pár „vědecky“ umně sešroubovaných vět, v nichž naši „odborníci“ na lidskou psychiku přiznávají, že sice vědí, že mají problém, ale že netuší, v čem a jak ho vlastně řešit. Nebo možná tuší, že jim to ani řešit nebude dovoleno.

PROČ? PROTOŽE V TÉTO KATEGORII DEVIANTNÍCH PSYCHOPATICKÝCH EXOTŮ JE /NIKOLI NÁHODOU/ AŽ PŘÍLIŠ MNOHO, DÁ SE I ŘÍCI, ŽE VĚTŠINA LIDÍ, KTEŘÍ NÁM DNES VLÁDNOU A MAJÍ V RUKOU MOC NAD NAŠIMI ŽIVOTY A ŽIVOTY NAŠICH BLÍZKÝCH. 

Podívejme se tedy na tuto moderní chorobu mocných tohoto světa tak trochu mýma očima a podívejme se současně také, co o tom píší jiní. Pokud jde o můj pohled, nepůjdu do podrobností, takže můj výklad pravděpodobně pochopí jen ten, kdo je seznámen se základy mého pohledu na člověka jako duální bytosti, jak to uvádím v textech v rubrikách Dvě cesty a Dualita lidského bytí.

V prvním přiblížení si řekněme, že v každé generaci se množina žijících lidí v lidské společnosti skládá z jedinců, kteří jsou z hlediska vlastní vnitřní duality ega a ducha ve své duši charakterizováni určitým stupněm dosažené úrovně svého vývoje na cestě od ega k duchu.

Lidově řečeno: člověk přijde na svět a je vybaven ve své duši schopností v určitém rozsahu realizovat myšlení a jednání podle sobeckých podnětů ega a stejně tak v určitém rozsahu realizovat jednání a myšlení podle láskyplných podnětů ducha. Konkrétní podíl těchto projevů programu ega „sobectví a oddělenost“ a  programu ducha „láska a sjednocení“ je  v jednání každého jedince přísně individuální a nezaměnitelný podobně jako otisky prstů a je výsledkem individuálního vývoje daného jedince v rámci mnoha  inkarnací.

PO  OVOCI POZNÁTE JE, VZKAZUJE NÁM PŘES PROPAST DVOU TISÍC LET O TĚCHTO LIDECH PODLE TRADICE ZASVĚCENEC NEJVYŠŠÍCH VIBRAČNÍCH SVĚTŮ NAŠEHO VESMÍRU JEŽÍŠ KRISTUS.

Podíl myšlenek a činů poplatných egu či duchu jsou samozřejmě u jedinců v rámci jednotlivých ras, kultur i jednotlivých společenství dané rasy a dané kultury rozdílné. Dá se říci, že střední hodnota tohoto podílu se s každou další generaci v průběhu posledních staletí v západní civilizaci postupně zvyšuje ve prospěch exploatace programu ducha, na rozdíl například od kultur, mnohem více ovládaných tradičními pouty sdílené víry, jako je židovství a zejména pak islám.

Jako motor tohoto vývoje od ega k duchu je v západní civilizaci nutno vidět naprosté selhání duchovní role církve a prudký růst výroby a spotřeby vedoucí k absolutizaci hmotných stimulů života právě nad těmi duchovními. Ega jednotlivců se v západní civilizaci ve všech existenčních rovinách v posledních desetiletích a staletích silně střetávala a to s navzájem tak ničivou silou /dvě světové války/, že ty duchovně vyspělejší lidské bytosti byly donuceny hledat stále více východisko mimo tradiční oblast uplatnění zvířecího ega, tedy ve sféře ducha s jeho programem „láska a sjednocení“.

Na straně druhé samozřejmě rostl odpor těch, kteří uvázli ve svém vývoji v mnoha inkarnacích na tak nízkém stupni duchovního vývoje, že pro ně stále platí, že potřeby jejich nízkovibračního ega /a tedy „zvířete“ v nich/ jsou alfou a omegou jejich bytí zde na Zemi. Tedy přesně ty potřeby, které jako základní u psychopatů uvádí například podle Wikipedie přední odborník na psychopatii McCord ve své práci z roku 1964. Ten popisuje psychopata jako sobeckého, impulzivního a agresivního jedince, který necítí lásku, vinu nebo výčitky svědomí za své chování a porušuje veškeré sociální normy.

Podobně jeho neméně známý kolega Craft již v roce 1965 považuje psychopata za impulzivního a agresivního jedince bez pocitu studu, viny a cítění pro druhé. Další z odborníků na psychopatii Kaprman v roce 1961 popisuje psychopata jako necitelného jedince, jehož soudnost je slabá a chování je často vedené impulzy a aktuálním potřebami ega,

Pozn: .: když se soustředíte na věty odborníků na psychopatii v předchozích odstavcích, pokuste si představit jednání a chování například některého z typicky nesympatických zástupců zvířecí říše, např. hyeny, šakala či jiné podobné havěťi… myslím, že budete se mnou souhlasit, že není žádnou nadsázkou tato zvířata označit za stvoření, která představují ve své podstatě sobeckého, impulsivního a agresívního jedince, bez pocitu studu, viny a cítění pro druhé, jako to píše ve svých pracech další ze specialistů v oboru psychopatie McCord… a poslechněte, co říká o psychopatech výše další odborník, tentokráte  muž jménem Craft  — ten opisuje psychopata jako necitelného jedince neschopného prožívat emoce, jehož soudnost je slabá a chování je často vedené /zvířecími/ impulzy a ryze sobeckými aktuálními potřebami… a možná pak dojdete spolu se mnou k názoru, že nikoli náhodou, ale zcela zákonitě kladu všude zde na webu rovnítko mezi člověka — psychopata — žijícího mezi námi, ale hlavně v církvích, parlamentech a vládách celého světa a jeho zvířecí předobraz právě např. v podobě hyeny… prostě mám za to, že když se něco chová jak hovado, je to hovado a já odmítám rozlišovat, kolik má to hovado aktuálně nohou a zda chodí po čtyřech či vzpřímeně… a nezlobte se na mne, když vyslovuji přesvědčení, že pokud jsme schopni zorganizovat odchyt těch čtyřnohých hovad ve chvíli, kdy se přemnoží a začnou být lidskému rodu nebezpečnými, měli bychom být připraveni totéž udělat i s těmi hovady dvounohými… a ne je volit a vkládat do jejich odporných tlap vedení našich věcí vezdejších, jako děláme dosud… 

Psychopatie jakožto taková není nemoc v pravém slova smyslu. Je to spíše parazitické chování ke svému okolí. Pro dvounohého psychopata je jeho chování vůči ostatním lidem v okolí především bojem o osobní mocenské postavení v lidské smečce a ostatní lidský plebs je pro něj pouhým spotřebním materiálem v jeho vlastním potravním řetězci. Hlavní vlastností psychopatů je tzv. patologické lhaní — lhaní o všem a čemkoliv bez ohledu na následky — jen když v daném momentu kdy lže, mu to přináší pocit pohybu po žádoucí stezce růstu vlastní důležitosti a předpokládaný nebo skutečný užitek na cestě k prosazení se v rámci té psychopatické pyramidy nahoře.

Lež jako automatizovaný způsob běžného chování je také důvod, proč jsou běžní normální psychopaté mezi námi obyčejnými lidmi často dopadeni při páchání trestných činů. Nedokáží se totiž orientovat v množství všech lží, které kolem sebe šíří a často si protiřečí. Žijí okamžikem, to znamená, že nemají velké plány do budoucna, které by chtěli realizovat, důležité pro ně je co je teď a tady důležité pro jejich vlastní prospěch bez ohledu na následky v budoucnu.

Nemlich to samé ovšem platí pro psychopaty na úrovni parlamentů a světových vlád a symozřejmě i parlamentu, senátu a vlády naší. Je zde jediný rozdíl — projevy patologického chování v podobě neustálého lhaní se v této sortě lidí nazývá politickou kulturou a i mnozí z nás to považují za obecně přijatelné.

Když nějaké psychopatické dvounohé hovado u nás papouškuje lži o otrávení Skripalových Ruskem a chemickém útoku v Dumé v podání legální syrské vlády s tak chabými či dokonce žádnými relevantními důkazy ze strany skutečných strůjců těchto pikantních zpravodajských her a my slyšíme, že je naší povinností podpořit naše spojence /rozuměj v hlásání této gigantické lži/, pak bychom měli řvát kolektivním hlasem „Babiš ven“, Stropnický ven“ a předložit i dalším tam nahoře nahoře účet za jejich psychopatické a naši republiku ohrožující jednání. Není mi jasné, proč to neděláme!

Přirozeně k této skupině psychopatů patří i jejich věrní a velmi dobře honorovaní slouhové v podobě s nimi propojených novinářů v oficiálních médiích, neziskovkách, většině netechnických vysokých škol atd. Ti všichni likvidují pravdu, nabalují lež na lež a protože je jim velmi nebezpečné, že jsou jejich lži v dnešní době vzápětí objevovány a uváděny na pravou míru tzv. altenativními médii a připěvateli na internetu, chtějí stále více a stále s větší intenzitou silou své moci zakázat svobodu slova a zavírat své oponenty pomocí prodejných policistů, státních zástupců a soudců jako nebezpečné pachatele zločinů popírání jejich tzv. obvyklých lží.

Pokud vás někdy napadlo, že se vaši představitelé na všech úrovních státní správy, zejména jejich volených orgánů, chovají jako prasata — pardon, promiňte — jako psychopati, možná jste pravdě blíže, než si sami odvažujete představit. Aktuální studie University of British Columbia in Canada odhalila, že stále stoupá počet psychopatů, kteří se nevyznačují pácháním prosté kriminality, ale tím, že se zapojují aktivně do společenských struktur, usilují o vedoucí místa, kde pak dělají vše nikoli ve prospěch celku, ale sobecky pouze pro svůj prospěch nebo prospěch nějakého s nimi spolčeného týmu. Jsou obvykle lidé narcističtí a pletichářští, s ohromujícím nedostatkem empatie.

Byli vychováváni k dobrým sociálním dovednostem a tak si  uvědomují, že nechtějí-li při realizaci své potřeby všestranně dominovat ve společnosti skončit ve vězení za únosy dětí nebo vraždy nevinných či jiné obvyklé lumpárny, nezbývá jim než raději realizovat své psychopatické sklony v legálních rolích v zaměstnání a v politice, kde obsazují místa s určitou mocí a kontrolou nad ostatními. Často tedy zastávají manažerské posty a hrnou se do komunální politiky, parlamentu a prostě, kde se dá. Využívají k tomu naplno své dravčí instinkty, dlouhé prsty /s drápy/ i ostré lokty.

Studie uvádí, že tito vysoce postavení psychopaté jsou manipulativní, arogantní, necitelní, nedůtkliví, impulzivní a mají sklony ke vzteklosti. Ve svých důsledcích jsou mimořádně nedůvěryhodní a svému okolí obvykle velmi nebezpeční.

 

Často neplní své sliby, přebírají ocenění za práci jiných a pokud se jim něco nezdaří, obviňují všechny ostatní, jen ne sebe. Jsou to sociální predátoři, kteří kráčí za svým vysněným cílem — mocí a penězi — bez ohledu na kohokoli a rvou se se sobě podobnými doslova jako zvířata — nemilosrdně, často bez ohledu na důsledky. A jako všichni predátoři hledají, zajišťují si a poté hlídají především svoji potravní základnu.

Najdeme je prakticky všude, kde mohou získat moc, prestiž a peníze.

 

Pozn.: když hovoříme zajištění potravní základny psychopatů, zvažme, zda například za snahou žurnalistů z mainstreamových korporátních médií diskreditovat a kriminalizovat alternativní weby nestojí nakonec jejich vlastní „potravní“ prospěch“? Nebojují ti televizáci z ČT a novináři z MAFRY či Bakalových médií o svůj každodenní chléb, o který mohou přijít, pokud lidé poznají že alternativní média jsou svými informacemi mnohem blíže jádru událostí než mainstream? Nestojí například ohled na vlastní „potravní základnu“ i za snahou toho perverzního psychopata Jandy vyžívajícího se v oblasti tzv. „kontroly čistoty“ médií /neboli cenzury/ poté, co byl postaven před problém, že s tím svým malým kašpárkem pravděpodobně do Hollywoodu neprorazí a tedy i velké příjmy neudělá? Nebo si myslíte, že psychopaty bojujícími o svoji „potravní základnu“ jsou lidé v těchto alternativních webech, kteří jsou vám obvykle vděčni za každou dvacetikorunu, kterou jim přispějete na úhradu nákladů provozu webu?

Psychopat sorty VIP se umí podobně jako tygr či levhart v pralese dokonale maskovat a příblížit se k nic netušící oběti a zardousit ji. Dokáže projevit, resp. nahrát na odiv vlastnosti, které si okolí žádá, tvářit se klidně a se zájmem, takže mohou na první pohled vypadat jako ideální muži či ženy na svých místech.

Podle západních nejnovějších výzkumů v některých organizacích představují psychopaté hrozbu nejen pro jednotlivce, ale pracovní sílu jako celek. Vahou své osobnosti vytvoří takové pracovní prostředí, kde každý propadá paranoie a bojí se ostatních. Odborníci z University of British Columbia proto sestavili test, který by organizacím měl pomoci odhalit psychopaty dříve, než jim způsobí vážné škody. Testovací nástroj „Business Scan 360“ slouží k psychologickému otestování manažerů za pomoci jejich kolegů a nadřízených.

Ovšem jako obvykle pro tento svět platí, že vše se v kravský řitní otvor převrací. Stále více hlasů na straně odborníků upozorňuje na fakt, že tento test a testy jemu podobné slouží vedení mnohých západních společností dnes právě naopak, totiž k vyhledávání lidí s psychopatickými sklony pro využití k tlaku na podřízené skupiny lidí na všech úrovních řízení. V obřích korporacích, zejména v montovnách typu automobilového průmyslu či koncernů typu Amazonu, není smyslem testování zbavit se osob, které z testu vyjdou jako manipulativní nebo bezohlední. V těchto a dalších oborech je totiž právě takové chování vyžadováno.

Typickým psychopatem mezi našimi politiky je např. jistý poslanec, který se proslavil nejen svým vyfackováním studenta za kritiku v podloubí na Malé straně. Je jím bezesporu i jistý kandidát na klíčovou funkci v současné vládě se svojí schopností otočit se svými názory podle větru třeba i dvakrát za hodinu, slibovat nesplnitelné, bezostyšně lhát a ve svých důsledcích z vlastních chyb vždy obviňovat jiné.

Mohl bych jistě pokračovat. Ale bylo by mnohem jednodušší najít těch několik velmi málo politiků a významných osobností současné plejády tzv. VIP, kteří naopak psychopaty nejsou. Známe i několik případů třeba herců či hereček, nebo obecně tzv. normálních lidí, kteří se ve snaze něco změnit zapletli do voleb a byli např. do parlamentu zvoleni. Jistě si vzpomenete na případy, kdy velmi rychle z poslanecké sněmovny prchali, protože žít v této džungli mezi pakáží, která ji od roku 1989 obsadila a trvale drží, na to už musí být člověk /jak už bylo výše řečeno/ hodně velké hovado. Rozhodně větší než bývá v této zemi zvykem.

---

Zdroje:

• Hervey Cleckley (americký psychiatr): The mask of sanity (Maska příčetnosti), 1940
• Hare Psychopathy Checklist — define, person, people, used, personality, score, traits, Definition, Purpose. www.minddisorders.com [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
• Jak poznat psychopata — test a příznaky. Reflex.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-09]. (česky)
• http://www.hrnews.cz/lidske-zdroje/organizace-pracovni-cinnosti-id-148681/psycho-v-manazerskem-havu-id-165659