Reinkarnace a podstata reality

Reinkarnace — další důkazy: Deset podivných věcí, které děti řekly o minulých životech

V tomto seriálu předkládáme důkazy o tom, že v historii lidé věděli o skutečnosti reinkarnace a poznání o převtělování duše bylo součástí původního raného křesťanství » Ano i prvotní křesťané to věděli, než toto poznání cézaropapežští mocipáni potlačili! To jsou důkazy takříkajíc literárně-historické. Ovšem nejlepší důkazy jsou ty ze života. Několik velmi dobře doložených už jsme si uvedli v předchozích dílech počínaje tímto »

Pamětní deska letadlové lodi U.S.S. Natoma Bay, James Leininger-Huston, jednoznačně dokázaný případ reinkarnace.
Pamětní deska letadlové lodi U.S.S. Natoma Bay, James Leininger-Huston,
jednoznačně dokázaný případ reinkarnace.

 

Zpravidla se na své předešlé pozemské životy nepamatujeme. Krom lživé církevní ideologie, toto zapomenutí bývá hlavní důvod, proč neuznáváme realitu reinkarnace. Někteří z nás přesto takové vzpomínky mají a jejich vlastní zkušenost dosvědčuje, že na Zemi žijeme více než jednou.

Důkazy ze života aneb zkušenost nelze vyvrátit: Deset podivných věcí, které děti řekly o minulých životech

Citovali jsme už v našem seriálu vícero vědců / psychologů, kteří zkoumali a ověřovali vzpomínky dětí a dozvěděli jsme se díky nim, že tyto ověřitelné vzpomínky poměrně brzy u dětí vymizí — duchovní učitelé tomu jevu říkají „pád duše do hmoty“.

Redaktorka Tara MacIsaacová z amerických Epoch Times sestavila přehled deseti neuvěřitelných až strašidelných věcí, které malé děti pronesly o svých minulých životech…

O výroky svých dítek se podělili jejich rodiče na sociálních sítích. Spousta dětí hovoří o tragické smrti následované šťastnějším životem v současnosti… a se znalostmi, které jsme si už zde ukázali, není pochyb o tom, že si ty děti nevymýšlely — i když si to nevědomí západní rodiče často myslí:

  • 1. Když měl syn tři roky, pověděl mi, že má opravdu rád svého nového tatínka, že je opravdu hodný. Můj manžel je jeho jediný táta. Zeptala jsem se: „Proč si to myslíš?“ — Odpověděl: „Můj starý tatínek byl hodně zlý. Bodl mě do zad a já jsem zemřel. Ale svého nového tatínka mám moc rád, ten by mi to nikdy neudělal.“
  • 2. Když jsem byla malá, přestala jsem se ovládat, když jsem v obchodě uviděla nějakého chlápka. Bylo to zvláštní, protože normálně jsem bývala tichá a slušná. Nikdy se mi nestalo, že by mě odněkud vyvedli kvůli špatnému chování, ale z toho obchodu jsme museli odejít. — Když se mě pak máma v autě ptala, co se děje, řekla jsem jí, že mě (ten pán) odvedl od mé první mámy a schoval mě pod střechou a uspal, dokud jsem se neprobudila u své nové mámy. Odmítla jsem pak sedět na sedadle a trvala na tom, že se skrčím pod palubní deskou, aby mě nemohl znovu odvést. To mámu hodně vyděsilo, protože je určitě mojí biologickou matkou, takže přirozeně mou „první mámou“.
  • 3. Když jsme jednou večer koupali naši 2,5letou dcerku, se ženou jsme jí říkali, jak je důležité umývat si genitálie. — Bezmyšlenkovitě, okamžitě bez přemýšlení odpověděla: „Ále, tam mě nikdo nešahá. Jednou v noci to zkusili. Vykopli dveře a zkoušeli to, ale bránila jsem se. Umřela jsem a teď jsem tady.“ Řekla to, jako by se nechumelilo.
  • 4. Náš malý syn jednou prohlásil: „Než jsem se narodil tady, měl jsem sestru, že? Ona a moje druhá máma jsou teď dost staré. Když začalo to auto hořet, byly v pořádku, ale já určitě ne!“ Měl tehdy pět nebo šest. Řekl to úplně z čista jasna.
  • 5. Když byla mladší sestra menší, chodívala po domě s rámečkem, kde byla fotografie našeho zemřelého pradědy a plakala. Říkala: „Chybíš mi Harvey.“ — Harvey zemřel ještě předtím, než jsem se narodila já. Kromě toho mi máma říkala, že sestra pořád říkala stejné věci, které povídala prababička Lucy.
  • 6. Když začala mladší sestra poprvé mluvit, říkala dost zneklidňující věci. Povídala nám o tom, jak do ní její stará rodina dávala věci a ona plakala… a její táta ji nakonec popálil tak moc, že mohla najít nás, svou novou rodinu. — O takovýchto věcech mluvila ve věku od 2 do 4. Byla moc malá na to, aby viděla nebo slyšela takové věci, takže jsme si vždycky v rodině mysleli, že má vzpomínky z minulého života.
  • 7. Když byl ve věku 2–6 let, syn mi opakovaně vyprávěl ten stejný příběh o tom, jak si mě vybral za svou matku. Povídal něco o tom, že byl s mužem v obleku a vybíral si matku, která by mu pomohla dokončit poslání jeho duše… O duchovnu jsme se nikdy nebavili… ani nebyl vychováván v náboženském prostředí. — To, jak to popisoval, bylo podobné jako nákup v obchodě. Byl to prosvícený pokoj s lidmi seřazenými jako panenky a on si vybral mě. Ten muž v obleku se ho zeptal, jestli si je jistý. On odpověděl ano, a pak se narodil. — Syn má také od raného věku posedlost letadly z druhé světové války. Dokáže je rozpoznat, jejich součásti, odkud pocházejí a tak podobně. Pořád nevím, odkud tyto informace má. Já dělám do vědy a jeho otec je matematik. Vždycky jsme mu říkali „dědoušek“, protože má takové klidné a opatrné vystupování. Tento kluk má rozhodně starou duši.
  • 8. Synovec, když začal poprvé skládat věty, pověděl mé sestře a jejímu manželovi, že je „velice šťastný, že si vybral je“. Pak pokračoval a říkal, že předtím, než byl děťátkem, byl v jasném pokoji, kde viděl spoustu lidí. Svou mámu si vybral proto, že „měla milou tvář“.
  • 9. Moje starší sestra se narodila v roce, kdy zemřela tátova máma. Podle táty, hned jak byla sestra dost stará na to, aby dokázala souvisle promluvit, řekla: „Jsem tvá matka“.
  • 10. Podle mámy, když jsem byla mladší, povídala jsem jí, jak jsem kdysi dávno zemřela v ohni. Na to si sice nevzpomínám, ale moje největší obava je, že mi shoří dům. I jen být u otevřeného ohně mě děsí.

Zdroj a další informace:

Na konci příběhu v knize "Most času" se James Leininger-Huston setkává se sestrou z minulého života, která dosvědčuje, že malý kluk zná věci, které mohli znát jen rodinní příslušníci!
Na konci příběhu v knize „Most času“ se James Leininger-Huston setkává se sestrou z minulého života, která dosvědčuje, že malý kluk zná věci, které mohli znát jen rodinní příslušníci!