V tomto seriálu předkládáme důkazy o tom, že v historii lidé věděli o skutečnosti reinkarnace a poznání o převtělování duše bylo součástí původního raného křesťanství » Ovšem nejlepší důkazy jsou ty ze života. Několik velmi dobře doložených už jsme si uvedli v předchozích dílech » Podíváme se teď na další. Carol Bowmanová se podobně jako Ian Stevenson dlouhodobě věnuje případům dětí, které si spontánně, přirozeně vzpomněly na svůj předchozí život. Její dokumentace je velmi seriózní a velmi rozsáhlá.
Z toho, co už víme z předchozích důkazů, lze učinit jednoznačný závěr, že život člověka smrtí těla nekončí. V duši zůstávají uchovány naše zkušenosti. Povědomí o nich se za určitých okolností může v raném dětství probudit…
Kniha Children’s Past Lives
Ve fascinující, kontroverzní a průkopnické knize Carol Bowmanová odhaluje ohromující důkazy minulých životních vzpomínek u dětí. Nejen, že jsou takové zkušenosti reálné, jsou dokonce mnohem častější, než si většina lidí uvědomuje!
Díky zavádějící materialistické výchově je tato prostá pravda natolik zadupána do země, že lidé ve většině nejen neví, nýbrž si tuto realitu vůbec ani nedokáží představit a skutečnost jim připadá příliš fantastická… jo paradoxy…
Bowmanovou k výzkumu podnítil její osobní zážitek, když její malý syn Chase popsal svůj vlastní minulý život a smrt v americké občanské válce. Chase popsal události velmi přesně — jejich autentičnost později potvrdil profesionální historik. Ještě více udivující je, že Chasův chronický ekzém i fobie z hlasitých zvuků zcela zmizely poté, co si tu vzpomínku znovu v duchu prožil a zpracoval.
Inspirována Chaseho dramatickým uzdravením, Bowmanová zdokumentovala desítky dalších obdobných případů, a napsala tuto komplexní studii o tom, jak si velmi malé děti vzpomínají na své minulé životy, spontánně a přirozeně. V této knize mj. vysvětluje jak rozlišovat mezi opravdovými vzpomínkami na minulé životy a fantazií, nabízí praktické rady pro rodiče — jak mají reagovat na tyto vzpomínky a ukazuje také, jak podporovat duchovní a hojivý efekt těchto zkušeností.
Tato dobře čtivá kniha aktuálně patří mezi nejpřesvědčivější a nejlépe doložené důkazy pro život po smrti a samozřejmě i život před narozením, před vstupem duše do lidského těla — to jest poskytuje další jasný důkaz převtělování duše, stejně jako ostatní zde již uvedené knihy!
Kniha „Dětské minulé životy“ (Children’s Past Lives) se tím vším řadí vedle dalších klasických prací Betty J. Eadie, Raymonda Moodyho i Briana Weisse a nese silnou energii poznání pravdy, aby tak pozvedla a transformovala naše myšlení o životě po smrti a podstatě lidské duše, resp. lidského vědomí.
Recenze v časopise Publishers Weekly
3. 3. 1997 — Když byl syn Bowmanové vyléčen z hysterického strachu z hlasitých zvuků pomocí regrese (návratu) do minulého života za pomoci terapeutky Norman Inge… a strach její dcery z požárů byl rovněž odstraněn stejnou metodou, tak Bowmanová sama začala zkoumat minulost pomoci této regresní techniky — a to zejména ve vztahu k malým dětem. Částí této knihy je příručka pro rodiče, ve které se čerpá z prací a filozofie takových respektovaných osobností jako třeba jungovský terapeut Roger Woolger, psycholožka Helen Wambachová a dětský psychiatr Ian Stephenson…
Tato kniha je dalším silným důkazem pro existenci minulých životů a pro schopnost malých dětí, vzpomenout si na tyto životy. Tématy knihy jsou svědectví malých dětí, způsob, jak fobie tohoto života mohou být spojené se smrtí v minulém životě, dále rozebírá příznaky, které značí, že dítě se potýká s nevyřešenou zátěží minulých životů.
Dětské vzpomínky na minulé životy jsou zcela přirozený jev, který se děje neustále, u mnoha dětí…
Velmi malé děti — zhruba od 2 let — často začnou spontánně mluvit o minulém životě. Rodiny jsou následně přesvědčeny, že výroky dětí jsou pravdivé, protože děti prozradí informace, které nemohly žádným jiným způsobem zjistit… A někdy vykazují chování, jako např. různé fobie, které přesně odpovídají problémům minulých životů případně přímo jejich smrti v tom předchozím životě.
Tyto vzpomínky lze nalézt ve všech částech světa a ve všech kulturách. Jejich podoba není ovlivněna náboženským přesvědčením rodiny — důkazem je mj. fakt že mnoho z těchto dětí jsou z rodin, které nevěří v reinkarnaci — což jsou typicky západní lidé zmanipulovaní falešnou papežskou církví, která zhruba před 1500 lety tuto pravdu lidstvu ukradla a důkladně potlačila…
Jak vám opakovaně připomínáme, poznání o převtělování duše bylo součástí původního raného křesťanství »
Tyto vzpomínky se mohou stát komukoliv, v jakékoliv rodině. Ale většina lidí to nevidí nebo nechce vidět — i když se to děje všem přímo pod nosem — protože vůbec nevědí, že dětské vzpomínky na minulé životy jsou možné a dokonce i docela běžné… oni ale nevědí, co hledat, na co se dívat, co poslouchat… a pokud si toho už všimnou u svého dítěte, tak se zase obávají, že je to divné, neví, jak reagovat a bojí to zmínit někomu mimo rodinu.
Ukázka z knihy Children’s Past Lives
Kapitola 1: Chase a Sarah
Na začátku v 1. kapitole autorka začíná příběhem svého syna Chase Bowmana — tento případ ve vlastní rodině ji k tomuto výzkumu vlastně přivedl, jak už bylo řečeno.
(Na fotografii je její syn Chase Bowman ve věku, kdy měl poprvé vzpomínky na minulý život.)
„Sedni si na klín mámě, zavři oči a řekni mi, co vidíš, když slyšíš hlasité zvuky, které Tě děsí,“ přikazuje psycholožka-terapeutka Inge Normanová jemně Chasovi.
Podívala jsem se na Chaseho pihovatý obličej. Nic mne nemohlo připravit na to, co jsem měla uslyšet.
Asi pětiletý Chase okamžitě začal popisovat sebe jako dospělého vojáka se zbraní: „Stojím za skálou. Nesu dlouhou pušku s jakýmsi mečem na konci. „Srdce mi bušilo až v uších a chloupky po celém těle se mi zježily, když jsem poslouchala… Sarah a já jsme se na sebe dívali v úžasu…
„Co máš na sobě?“ Zeptala se Normanová.
„Jsem špinavý, roztrhané oblečení, hnědé boty, pásek. Schovávám se za skálu, krčím se na kolenou a střílím na nepřítele. Jsem na okraji údolí. Bitva se odehrává všude kolem mě.“
Poslouchala jsem Chaseho, překvapená že jej slyším mluvit o válce. Ještě nikdy se nezajímal o válečné hračky a nikdy ani nevlastnil dětskou pistolku nebo jinou zbraň. Vždycky preferoval kreativní hry a stavební hračky; strávil by hodiny šťastně stavěním z kostek, s Legem a s dřevěnými vláčky. Jeho TV byla přísně omezena na Sesame Street a pana Rogers, a žádný z filmů, které viděl nezobrazoval válku!
„Jsem za skálou,“ řekl znovu. „Nechci se dívat, ale musím, když chci střílet. Kouř a záblesky jsou všude. A hlasité zvuky: řvaní, křik, hlasité výbuchy. Nejsem si jistý, na koho střílím, je tu tolik kouře, tolik se toho děje. Bojím se, střílím na vše, co se hýbe. Já opravdu nechci být tady a střílet další lidi.“
Kresby které Chase udělal po regresi
Ačkoli Chase mluvil hlasem malého kluka, jeho tón byl vážný a dospělý — neobvyklý u pětiletého kluka. Vypadal, že skutečně silně cítí pocity toho vojáka a myslí jeho myšlenky. Opravdu tam nechtěl být a střílet na ty ostatní muže. To nebyl oslavný obraz války nebo vojenství (tak jak si třeba jiné nevědomé děti hrají s vojáčky); Chase dokonale přesně popisoval pocity člověka v zápalu boje, který měl vážné pochybnosti o smyslu svých činů, byl vyděšený a myslel jen na to zůstat naživu. Tyto pocity a obrázky přicházely z nějakého místa hluboko v něm. To si prostě nemohl vymyslet.
Také tělo dítěte mi dokazovalo, jak hluboce prožívá svůj minulý život. Když popisoval sám-sebe jak střílí zpoza skály, cítila jsem jeho tělo napjaté na klíně. Když se přiznal, že tam nechtěl být a střílet na ostatní lidi, jeho dech se zrychlil a on se stočil do klubíčka, jako by se snažil skrýt a vyhnout se tomu co viděl. Držíce ho, cítila jsem jeho strach.
Inge Normanová vycítila Chasovo utrpení v jeho roli jako vojáka, který, aby přežil, musel zabíjet jiné lidi. Vysvětlovala mu pomalou řečí: „Žijeme mnoho různých životů na Zemi. Hrajeme různé role, jako herci ve hře. Učíme se, co to znamená být člověkem hraním těchto různých rolí. Někdy jsme vojáci a zabíjíme ostatní v bitvě, a někdy jsme zabiti. Prostě hrajeme naše role abychom se na nich učili.“ Pomocí jednoduchého jazyka mu Normanová zdůraznila aby se neobviňoval za to že byl voják. Ujistila Chaseho, že jen dělal svou práci, i když musel zabíjet další vojáky v bitvě.
Když Chase naslouchal ujišťování Normanové, cítila jsem, jak se jeho tělo uvolňuje a jeho dýchání se stává pravidelnějším. Úzkostný výraz v jeho tváři se rozplynul. Normanové vysvětlení pomohlo…
Důsledky skutečnosti, kterou nám Chase Bowman, James Leininger a mnoho dalších dosvědčuje
Minimálně dva body z proslovu Inge Normanové je třeba upřesnit…
1. Na tomto příkladu jasně vidíte jeden z důvodů, proč normálně minulé životy zapomínáme a proč je to tak lepší …a také proč se nedoporučují regresní návraty do minulého života!
2. Je třeba dodat, že při výuce ve škole života samozřejmě působí zákon karmy — právě jeho působením se učíme co je správné, jeho působením dostáváme ty lekce od života. Vědomý, probuzený člověk by si měl být této skutečnosti vědom.
Poznatky zdokumentované v této knize mají hluboký duchovní důsledek pro každého (nejen pro toho, kdo je toho přímým svědkem). A dotýká se to samozřejmě mnoha souvisejících otázek, jako například toho, jak si před inkarnací vybíráme své rodiče, atp.
-pokračování-
Literatura:
- http://www.carolbowman.com/cpl-book/
- http://www.carolbowman.com/about-2/
- http://www.carolbowman.com/dr-ian-stevenson/
- http://www.databazeknih.cz/knihy/minule-zivoty-nasich-deti-43970
- https://en.wikipedia.org/wiki/Ian_Stevenson
- https://en.wikipedia.org/wiki/Jim_B._Tucker