Pane Karpeto, rád bych s odstupem čtyř let poslal na váš web pár řádek pro ty z čtenářů, kteří mají ve svém životě problémy /kdo je nemá, že ano/ a váhají využít vámi doporučovanou cestu vlastní vnitřní změny.
Po těch čtyřech letech praktikování vztahu mojí bezpodmínečné lásky s mým fyzickým /malým já/ Romčou lze rozdělit naši životní pouť na dvě období: Na život před tím, kdy jsme ještě o sobě nic nevěděli a neměli se proto rádi a na potom, kdy bylo všechno jinak.
Obě tato období dle našich zkušeností absolutně nelze srovnávat. Po vybudování vztahu s Romčou a po jeho přijetí do svého života /který se tím pádem stal životem naším/ je všechno, co prožíváme tady na Zemi mnohem jednodušší, hezčí a zábavnější.
Zejména osvobozující je, že jsme se pod vaším vedením zbavili oba spousty tíživých bloků a starých vzorců chování, kterými jsme žili /mnohdy nevědomky/ a trpěli dříve. A řeknu vám, že toho tam bylo od dětství a za těch předchozích čtyřicet let života nastřádáno moc a moc.
Klíčové je, že ukončení věčného souboje ega a duchem mně osobně jako duši přineslo neuvěřitelný klid a pohodu.
I dnes nám do života samozřejmě přicházejí do života zkoušky v různých podobách a stává se, že se z počátku objeví závan strachu či podobné negativní emoce. Avšak ihned po uvědomění si dané situace nastupuje rozhovor s Romčou o možnostech řešení, kdy ho uklidním a ujistíme se navzájem o tom, že spolu zvládneme jakýkoliv problém podobně, jako jsme za ony čtyři toky spolu zvládli s klidem a rozvahou řadu zdánlivě neřešitelných potíží.
Často se po tomto vnitřním dialogu dostavuje situace, kdy se objeví záchvat upřímného veselí a doslova radosti, kdy mu říkám: hele, Romčo, není to nádherné, že zase máme co řešit? Zase si něco vyzkoušíme a budeme chytřejší a silnější! V řadě případů je náš společný postoj k věcem, které ostatní považují za nepříjemnosti, předmětem údivu u lidí v našem okolí neznalém věci.
Život s Romčou je prostě fajn, jsme si navzájem nejbližšími partnery a hřeje nás vědomí, že skutečně se cítíme natolik sjednoceni a Romčovy a tedy naše společné postoje k životu, lidem kolem nás a světu se natolik zjemňují láskou ke všemu a pochopením pro vše, že opravdu oba věříme v šanci ukončení našeho kolotoče zrozování se do pozemské dimenze a těšíme se na příští život ve znovuzískané jednotě někde, kde to bude vypadat ještě líp, než teď na Zemi.
Přes to těšení se na životy příští si život vezdejší s Romčou užíváme plnými doušky se vším všudy tak, jak k nám přichází v daný okamžik. Pracujeme, seč nám síly stačí, na plném prožívání přítomného okamžiku tak, jak jste mne to právě vy naučil.
Ono to skutečně funguje a dějou se pak zajímavé věci. Naší oblíbenou zábavou je jakoby z povzdálí v klidu a pohodě sledovat, jak život plyne nám i těm kolem nás. Život se pro nás stal zajímavým filmem s mnoha událostmi v něm, kterých se na rozdíl od dřívějška vždy rádi a naplno zúčastňujeme. Vy jistě ano, ale ti, kteří tyhle řádky čtou, si asi nedovedou představit, jak úžasná, poučná i úsměvná disciplína tohle sledování života z povzdálí je.
A pokud se nám s Romčou se jednou za čas přihodí zkouška, která je opravdu obtížná a kterou ze začátku podceníme, dokážeme si chybu rychle uvědomit a své chování rychle žádoucím způsobem upravíme. Takovouto zkoušku většinou provází nachlazení nebo citlivost v zádech nebo jiný signál těla, což je v podstatě pomoc pro nás, protože s Romčou už víme, kde máme hledat chybičku.
Nejkrásnější je to, jak se oba vždy snažíme se vyřešením problému co nejrychleji vrátit do toho nádherného stavu pozitivně prožívané přítomnosti, který spolu tak milujeme.
Na závěr vám, Pavle, chceme oba z celého srdce poděkovat za to, co jste udělal pro nás a děláte i pro ostatní jak osobně, tak prostřednictvím vašeho webu. Mnoho bezpodmínečné lásky k sobě samým všem čtenářům těchto řádek přeje
Roman a Romča