Motto: Každá lidská bytost v sobě nese původní božské vědění, které je mocnější než lidský rozum i naše ideje a které bylo dříve, než naše logika. Obsahujíc sjednocení příčin a následků směřuje naše vědomí k nejvyšší dokonalosti. /O mystériích egyptských/
Moje poznámka: Vážení čtenáři, vracím se na stránkách svého webu k již tak trochu tradičnímu zveřejňování myšlenkového bohatství z knih vynikajícího českého spisovatele Ivo Wiesnera. Pro tentokráte jsem si vybral jeho knihu s názvem „Alchymie a teurgie svatého ohně“, která přináší řadu pohledů na skutečné historické události v dějinách osídlení této Země a v níž autor na základě vlastních hlubokých analýz vyslovuje i řadu zajímavých předpokladů o dějích, které mnohdy nejsou jinde v podobném rozsahu zpracovány. Tentokráte jde jen o volné využití těchto materiálů, doplněné o informace, kterých se mi v průběhu let intuitivní cestou a na základě mé praxe v magii dostalo. Věřím, že váš niterný obzor bude prostřednictvím těchto řádků výrazně obohacen o řadu poznatků, které takto ve zkratce podány byste možná jinde jen obtížně hledali.
Tito hnědí Lyrané, pravděpodobně identičtí se Suerny (Nagoliany, Nagasy), byli podle Germane extrémně pasivní a nebojovnou entitou, proto první etapu války démonů za vlastních velkých ztrát prohráli a byli vytlačeni do jižní Indie, přičemž ztratili i ostrov Lanku, ale usídlili se v Asámu, Barmě, Thajsku, Horním Egyptě a archipelagu Rutas – Sansára. V poslední válečné kampani byli Trigardi poraženi armádou Parašurámy a ze svých teritorií posléze vytlačeni jednak na americkou pevninu, jednak do severní Evropy.Tolik krátký přehled závažných historických událostí.
Předkové Suemů-Pélasgů z lyranské pravlasti přinesli rozsáhlé znalosti theurgie, alchymie a lékařství a tuto vědu nazývanou theurgie Svatého Ohně používali výhradně k mírovým a duchovním cílům, kdy v procesu mystérií bylo otevíráno vědomí adeptů, léčeny neduhy jejich těl a mysli s tělem spojené, aby adept dosáhl stavu „mókša“ (znovuzrození). Teprve v časech napadení Trigardy došlo k většímu rozvoji alchymie a technologií použitelných k obraně. Pozůstatkem vědění Suer-nů-Pélasgů-Nágů je pravděpodobně tantrická alchymie, jejíž skutečná podoba a rozsah vědění zřejmě dosud nedoceněna spí v archivech chrámů a knihoven této oblasti.
Sledujete-li dnešní napětí mezi východem a západem, vězte, že má svůj původ již v onom období démonských válek, vedených ze strany Trigardů velmi nemilosrdně za použití tehdejších zbraní hromadného ničení. Obrat nastal až poté, když z vesmíru přišla velmi vibračně vysoce postavená bytost jménem Ahura Mazda, která se postavila do čela spojených sil Suernů-Pélasgů-Nágů a v dalším kole válku nakonec pro Společenství světla vítězně dovedla do konce. Ahura Mazda, též Ormuzd, اهورامزدا; Pán Moudrosti) je v pozdějším zoroastrismu označován za nejvyššího boha dobra. Jeho protivníkem je na straně Trigardů je´údajně Ahriman, bůh zla. Symbolem Ahura Mazdy je oheň.
Již jsem se dříve ve svých pracech zmiňoval o tom, že konkrétně předkové dnešních Germánů podle rozboru starých textů v době démonských válek jako Ásové sídlili v oblasti střední Ásie a po porážce Trigardů byli odsunuti za „odměnu“ do oblasti Evropy k severnímu polárnímu kruhu. Předkové Slovanů jako Árjové v prostoru tehdejšího Kavkazu bojovali na straně Světla a byli tedy na straně vítězů. Řízením osudu se zhruba před dvěma tisíci lety tentokráte již jako Germáni a Slované při migraci národů střetávají ve střední Evropě a dávná nenávist Ásů-Asurů vůči Slovanům-lidem Světla vedla nejednou k agresi ze strany Germánů a k pokusům k jejich fyzickou a národní likvidaci. Hitlerovský nacismus a dnešní berlínsko-bruselský pokus o Evropskou unii i masivní podřízení české ekonomiky německé je již kolikátým pokusem Germánů o získání dominance nad oblastí Čech, Moravy a Slezska.
Myslete na tato historická fakta a poučení z nich vy, kteří jste ještě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zůstali srdcem Slovany a nepropadli jste zcela mamonu a materialistické zhovadilosti západních tzv.liberálních demokracií. A při volbách do Evropského parlamentu letos v květnu přijďte k volbám a vystavte stopku kandidátům těch tzv. tradičních stran, které mají jediný cíl: odevzdat náš národ a jeho životní prostor potomkům unie Trigardů a pomoci jim nyní realizovat odvetu za někdejší porážku v démonských válkách před dvaceti šesti tisíci lety.
Linie střetu mezi východem a západem se opět zřetelně rýsuje podobně jako v oné dávné historii. Nenechte se mást falešnou propagandou západu, který vše východní a zejména ruské označuje za zlo. Archontské překrucování skutečnosti použil už Hitler v chvíli, kdy prohlásil v rozporu se všemi historickými fakty Germány za árijskou rasu a začal s programem vyvražďování ostatních evropských národů. Dnešní snaha tajné světové vlády, v nichž jisté mocné židovské rodiny s kořeny v germánské kultuře a společnosti chtějí snížit stavy lidstva na pro ně přijatelnou miliardu obyvatel – novodobých očipovaných otroků – , není ničím jiným než pokusem o dovedení Hitlerova záměru hulocaustu k naprosté dokonalosti.
Máte možnost nemlčet a žít jako národ své životy a životy svých dětí i další tisíce let nebo odevzdat svůj i jejich osud do nepovolaných rukou a tiše odejít z dějin do zapomnění. Je to jen a jen na vás!
Pojďme zpět k původnímu tématu a dejme tentokráte plně slovo Ivo Wiesnerovi. Sěluje nám, že Pélasgové ale nebyli jediným Řekům známým pranárodem majícím hvězdný původ. Strabo Geographus (10.3.20) vypráví o pranárodu Kabeirů (Megaloi theoi Kabeiroi), který v kněžském poslání sloužil matce bohů Rhei již v jejím původním mimozemském domově Berekinthii. Když byla Rhea přinucena k přesídlení na Zemi, provázeli ji i Kabeirové, aby jí sloužili a chránili ji. Jejich prvním pozemským sídlem byl ostrov Samothráki, kde postavili velký chrám, v němž byly prováděny tajné obřady prastarých „mystérií Svatého Saomu“.
Kabeirští kněží, nazývaní „saomové“, byli velmi váženi a uctíváni jako mocní bohové Megaloi theoi (Diodor Siculus 5.64.4, 5.55.9). Mýty hovoří o tom, že Kabeirové při svém příchodu na Zemi s sebou přinesli mimo jiné také znalost výroby a zpracování kovů, proto byli též oslovováni titulem „héfaistoi“ (kováři, metalurgové). Jejich velekněz, který měl moc na úrovni krále, vešel později do řeckých mýtů s posvátným titulem Protne reo-theas, což bývá překládáno jako „starostlivý prozíravý bůh“.
Během času se tento titul změnil ve jméno Prométheus, kterého staří Řekové měli v oblibě i velké vážnosti pro jeho starostlivou péči o smrtelné lidi, neboť proti vůlí ostatních bohů předal králi smrtelníků Deukalionovi plány na stavbu velké lodi, nebo tuto loď pro něj nechal postavit, aby zachránil lidstvo před blížící se potopou (Apollodorus Mythographus 1.7.2.). Prométheus též přinesl lidem mnoho užitečných znalostí především v oboru lékařství, zemědělství, řemesel a také jim předal znalost písma.
Největší zásluhou Prométhea ale bylo předání tajného vědění „Svatého Saomu“, které později Řekové i Egypťané poznali jako „učení o tajném Ohni bohů“, neboli theurgii „Svatého Ohně“, který je téže podstaty jako „oheň sluneční“ (Higini Astronomica 2.15, Vergi- lius Eclogae 6.42). Za prozrazení tajemství Ohně bohů byl Prométheus potrestán, ale pozadí skutečných událostí, ze kterých mýtus vznikl, je dnes nesrozumitelné.
Prométheus je tedy třetím bohem, který na Zemi přinesl tajemství Ohně bohů. Čtvrtým byl mýtický císař Fu sí. Nelze vyloučit, že jména Foroneus-Súrja-Prométheus-Fu sí patří jedné bytosti. Pravděpodobnější je, že každý z hvězdných národů sí toto tajemství s sebou přinesl a jména náleží velekněžím či králům, kteří toto tajemství střežili. Co je blíže pravdě lze dnes stěží rozhodnout.
O posvátné úctě, jež Kabeiry provázela i mezi ostatními národy, svědčí také rozšíření jejich tradice a rozličné verze jejich jména: Chei merové, Kimerové, Kabirové, Karibu (babyl.), Kerubim (hebr.), Kubitím (fén.) či Kumaros (sans.). Apollodorus Mythographus (1.7.1.) a Philemo Comicius (89) poskytují ještě jednu zajímavou informaci, podle níž se Kabeirové spolu s Daktyly zaobírali tvorbou smrtelných lidí a zvířat, přičemž nejprve stvořili lidskou ženu, což souhlasí s informací pocházející z Kabaly o stvoření prvé ženy jménem Lilith dávno před Evou.
Védské manuskripty přinášejí další informace z odlišného zdroje jiné tradice. Hovoří se v nich o vzpurném a bohům nepřátelském plemeni potomků bohyně Danany, vnučky zavrženého boha Brahmy, které jsou v Padma Puraně nazýváni Danávy, identickými s božskými Danany staroirských eposů (R. A. Macalister), nebo tajemnou entitou Thuata Danann zmiňovanou ve starogalských tradicích, převzatých od Ligurů. Sanskrtské prameny je obecně nazývají Ásury.
Germane poskytuje informaci o tom, že pozemské lidstvo hluboce ovlivnila rasa bílých obrů z Lyry, které L. Charpentier zná jako Giany, Gargantuy či Giganty, po nichž se dochovalo mnoho toponym ve jménech řek, hor či krajinných částí Evropy, zejména v její střední části (Labe, Ohře, Krkonoše, Dunaj aj.), neboť říše Dananů či Thuata Danann sahala od Atlantiku po východní Řecko a ve své době byla nositelem ucelené hluboké euroatlantské civilizace, jíž smetly jednak války démonů, jednak kataklyzmata v letech 15 679 př.n.l. a 9 564 př.n.l..
Dnes z kulturního i vědeckého odkazu Kabeirů-Dananů-Thuata Danann zůstaly pouze mýty tradované Ligury a od nich převzaté Kelty. O podstatě dananské alchymie a Theurgie se nedochovaly podstatnější informace, přestože pravděpodobně dosahovala přinejmenším úrovně srovnatelné s věděním atlantských Toltéků, Pélasgů i Suernů. Uvádí se, že pramatku Rheu na Zemi doprovázelo pět národů odlišných ras: Kabeirové, Korybanti, Daktylové, Kuréti a Telchinové (Strabo Geographus 10.3.20, Pausanias Periegeta 5.7.6.). O Kabeirech, identických s védskými Danany, jsem již pohovořil. Kuréti a Korybanti nejsou v dostupných informacích s alchymií a theurgií Svatého Ohně ani v nej menším spojováni.
Vedle Kabeirů dosáhli největší proslulosti Telchinové /Atlanťané/, a to především v souvislosti s jejich rozsáhlými znalostmi černé magie, jíž se nerozpakovali využít kdykoliv proti svým odpůrcům, ale své znalosti před ostatními národy žárlivě střežili (Diodorus Siculus 3.55). Svým nepřátelským, kořistnickým a nadřazeným přístupem k ostatním pozemským národům si vysloužili pověst nebezpečných černých mágů, které řecké mýty nazývají „daimon.es“ (ovládající tajnou vědu), což dospělo až do našich časů jako synonymum bytostí šířících zlo ve všech jeho možných podobách.
Sami sebe Telchinové nazývali „Tlillany“, západní národy je znali jako „Toltéky“ či „Tzolkiny“. Když se začala prudce rozvíjet jejich říše na ostrovech v Atlantském oceánu, začalo se o nich stále více hovořit jako o Atlanťanech. Barva kůže Toltéků byla měděně hnědá s více či méně prosvítajícím červeným odstínem, proto jsou také nazýváni „Flegyjci“, „Flegáji“ či „Firbolgy“, což se postupně měnilo ve „Fenechy“ a „Féničany“.
Toltékové byli velmi bojovnou a průbojnou rasou se značnými sklony k násilí, loupežím a zotročování méně bojovných národů. Když zničili proslulý Apollónův kruhový chrám Slunce na polárním ostrově Dél, vysloužili si obecné opovržení a také nepřátelství samotného Apollóna, který je nakonec vyhladil (Vergilius: Aeneis).
Toltékové vytvořili rozsáhlou říši, jejímž centrem byl největší atlantský ostrov Poseidia, zvaný také „země Siriad“. K této říši bylo připojeno několik satelitních států: Mayro (dnešní státy Texas, Nové Mexiko, Colorado, Oklahoma a Kansas), Mukulia (dnešní Kalifornie, Oregon, Nevada, Arizona a mexická Sonora), Umaurean (severní Brazílie a Venezuela), Inaa (severní Peru, Ekvádor, Kolumbie), země Og (jižní Peru, Bolívie), Incalia (východní část Severní Ameriky a Florida), Ne cropan (západní Afrika), Gadeiria (západní část Iberského poloostrova), Libya (severní Afrika) a ostrovy Středozemního moře.
Průbojnost a touha po poznání vedla Toltéky k provádění archeologických výzkumů měst prabohů Shan Shunů, Thuleanů a dalších, které zničila srážka Země s Nimiru v roce 113 519 př.n.l. V těchto ruinách nalezli mnoho technických artefaktů a vědeckých i technologických informací, což umožnilo prudký rozvoj techniky a technologie Atlantidy, který dosáhl svého vrcholu v období kolem 30 000 př.n.l.
Prudký rozvoj technické civilizace se u části populace Toltéků odrazil v jejich úzké orientaci na nejhrubší formu materializmu. V sociální struktuře došlo k rozštěpení společenské struktury na dvě nesmiřitelné skupiny: stoupence Belialu (materialistická orientace) a stoupence Zákona Jediného Boha.
Souběžně došlo i k rozštěpení základních vědeckých idejí, takže alchymická věda stoupenců Belialu se orientovala výhradně na přeměny hmoty a energie pro uspokojování potřeb a zájmů bohaté elity atlantských Toltéků, přičemž duchovní sféra alchymie se orientovala převážně na studium a uplatňování metod černé magie.
Ideové rozštěpení brzy přešlo v otevřené nepřátelství, pronásledování, týráni a popravy stoupenců Zákona Jediného Boha, které byly prováděny jako krvavé oběti na oltáři nově zavedeného kultu černého boha Tezkatlipoca.
Pronásledování a krutý útlak donutily mnoho stoupenců Zákona Jediného Boha k odchodu na americkou pevninu, na Iberský poloostrov a největší část vědců i kněží Zákona Jediného Boha odešla na východ do Egypta, kde pod vedením velekněze a Velkého mága Thowta založila středisko obrozené atlantské vědy a kultury v území zvaném Gízeh (dnešní egyptská Gíza).
Hlavní střediska černé atlantské alchymie byla zničena v závěru démonských válek a to, co přežilo válku, zničilo řádění živlů během kataklyzmatu v roce 15 679 př.n.l., vyvolaného těsným přiblížením Nimiru.
Mezi největší objevy atlantské alchymie patřila nesporně technologie transmutace kovů spojená s anihilací části hmoty v nový druh energie umožňující konstruování gravitačních motorů pro lety nejen v okolí Země a na Měsíc, ale i k jiným značně vzdáleným planetám. O dalších podivuhodných vynálezech atlantské alchymie bude pojednáno ve zvláštní kapitole.
– pokračování –