Nemíváte taky někdy pocit, že bušíte pěstí do balíku s vatou a nic se neozývá? Chcete s něčím pohnout a ono se to ani nehne?

Jestli ano, pak vítejte na palubě. Podle mého odhadu tak devadesát procent lidí tohoto světa je v této chvíli fakticky duchovně hluchých a neschopných orientace mimo svoji hmotnou realitu a pokud vůbec duchovně něco vnímat chtějí, zcela podléhají falešným učením všelikých náboženských směrů a nově i plejády stále se vynořujících guru.

Ono se sice říká, že je lépe chodit do kostela než do hospody, ale ve svých důsledcích rozdíl pro skutečný duchovní vzestup jednotlivce není až takový. A tak se naprostá většina lidí motá svým životem jako slepá koťata a jejich šance, že se jim otevře za běžných okolností zrak a sluch pro věci skutečně důležité pro ně jako pro ty, kterými skutečně jsou, je minimální.

Nejvíc ze všeho připomínají posluchače rozhlasu po drátě, kteří se napojili na vrchností schválený typ zásuvky ve zdi a už ani netuší či ani tušit nechtějí, že by mohli a měli v sobě hledat ladicí knoflík i pro poslech jiného než onoho schváleného kanálu.

Přesto je tu ještě ta nejvíce vyspělá část z nich, která má stále šanci v této době transformace na osvobození svého pravého Já z absolutního zajetí hmotou tohoto světa.

Potřebují ovšem ke svému probuzení velmi silný podnět. Ten podnět je nutno vidět jedině v tom, že objekt jejich každodenního zájmu, totiž uspokojení jejich potřeb hmotnými statky / byť v minimální míře /, jim bude vzat nebo bude natolik ztížen, že je to uvede do ohromného vnitřního neladu a donutí je hledat příčiny tohoto stavu.

Nutně se musí zhroutit jejich představa o tomto světě jako o zákonitě se rozvíjející příležitosti spotřeby stále většího a většího počtu hmotných statků v čase a prostoru. Proto také musí nastat situace, kdy se musí rozpadnout jejich iluze o smyslu tohoto života jako o každodenním uspokojování potřeb smyslů těla jako cíle tohoto bytí.

Tito lidé totiž, dokud budou mít co jíst, co pít, svoji televizi a budou moci byť občas jet na dovolenou, budou případně s duchovnem i koketovat, nikdy však nezvednou skutečně hlavu vzhůru a nepodívají se na svůj život z nadhledu.

Takže otázka ani pro vás, kteří případně patříte k oněm deseti procentům povolaných podle vlastního životního plánu k duchovnímu vývoji in natura, nestojí vůbec tak, zda dojde k dalšímu propadu životní úrovně, hospodářským a politickým krizím nebývalého rozsahu, nepokojům a nakonec i k šarvátkám o vodu, jídlo a zdroje jako takové v lokálním i celosvětovém měřítku.

To je logické vyústění současného transformačního procesu, je to na programu dne a bude to stále intenzivnější. Přímo před námi na dohled je spouštěč rozpadu světové ekonomiky a příčina pádu životní úrovně obyvatel naší západní civilizace, proroky předvídaný a poctivě nepoctivými světovými finančníky organizovaný rozpad finančních trhů a znehodnocení papírových peněz jako takových.

Co bude následovat, je z hlediska znalosti zákonů Univerza jasné každému, kdo alespoň občas vytáhne svoji pštrosí hlavu z písku a rozhlédne se kolem sebe. A stane se to prostě proto, aby alespoň někteří z těchto dosud duchovně spících a dosud stále nic nevnímajících dostali možnost v budoucí hluboké a pravděpodobně nejhlubší krizi své pozemské identity za mnoho posledních inkarnací otevřít své nitro a byli nuceni věnovat svoji pozornost i něčemu jinému než dosud. Stane se to proto, že i oni ještě mají dostat šanci k duchovnímu vzestupu.

Je ale jen a jen jejich věcí, jestli se jí chopí. Jistě si nemyslíte, že tolik proklamovaná boží spravedlnost sedne na zadek před případnou nutností přerušit neúspěšný vývoj byť i velké části tohoto lidstva a raději nadělí všem stejně. Tedy těm, kteří se snažili i těm, kteří na to kakali.

Pokud si to myslíte, budete velmi nemile překvapeni. Cesta k oné hluboké krizi je již v plném běhu, jen většina lidí to zatím nevidí nebo nechce vidět. Nyní je to už jen o tom, kam až to bude muset zajít. A to záleží na tzv. prahu citlivosti, který má ta část lidské populace, o kterou tu ještě jde, v sobě nastavenu.

Postihne to samozřejmě i vás, kteří jste případně na duchovní stezce již pořádný kus pokročili. A vy, abyste v této i pro vás náročné zkoušce obstáli, nutně potřebujete stabilizovat dosažením pravé duální lásky v sobě vnitřní klid a mír ve vlastním mikrokosmu, který dokonale ochrání vaše jinak velmi zranitelné ego od v tomto případě jistě silně negativních energií okolního makrokosmu.

Vaší šancí za každých okolností je zachování vědomí toho, že jste nesmrtelnými duchovními bytostmi a to, co se děje kolem vás, je jen velká hra pro vaše poučení.

Mně osobně to připadá, že se lidé, alespoň u nás, celkem probouzejí. Mnohem méně pozitivní zprávy však mám od svých klientů, česky či slovensky hovořících, kteří mne navštěvují z blízkého zahraničí. Tam je esoterika v tom pravém slova smyslu dosud popelkou a církev svatá stále pevně svírá otěže vývoje ve svých nečistých tlapách.

I to české a slovenské směřování k duchovnu má přirozeně své ale. To se týká rizika hledání nesprávným směrem a tím i vynucené stagnace na poli vlastního duchovního vývoje.

Hodně jsem, uvažoval, zda má význam opakovat už řečené a dále přesvědčovat ty už přesvědčené. Zda má význam plýtvat silou i slovy či větami pro ty, kteří by slyšet mohli, ale nechtějí.

S touto takřka zbytečnou a nikdy nekončící prací mne smiřuje jen vědomí, že po každém zveřejnění mých textů se ozve pět šest dalších adeptů vnitřní cesty k sobě samým, kteří k rozhodnutí pracovat na sobě zráli a dozráli.

Téma lidské duality, jejich projevů a významu jejího pochopení pro každého z nás jsem za sebe prakticky vyčerpal již v prvních dvou částech tohoto seriálu.

A dostal jsem v mezičase první reakce na svou výzvu, ať se s vámi případně váhajícími se svými zkušenostmi podělí ti, kteří prožitím lásky k sobě a onou „úzkou“ cestou vnitřní změny již prošli a cítí její pozitivní přínos pro své vlastní pozemské a nejen pozemské bytí.

Vyjádření dvou mých klientek přišlo na mou osobní internetovou adresu s poznámkou, že pro daný rozsah je nebylo možno klasicky umístit jako příspěvek v diskusi ani zde, ani na mém webu.

Dovolte mi tedy, abych vám touto cestou poskytl originální pohled dvou žen, které zatím vyhověly mé prosbě a které také souhlasí se zveřejněním svého příspěvku. Dva rozdílné životní příběhy nakonec vyústily v potřebu nalezení něčeho, co bylo nutno řešit, aby mohly obě žít lépe než dosud.

Snad si při čtení těchto řádku uvědomí i ti z vás, kteří to dosud podceňují, že skutečný duchovní vývoj a radostné prožívání tohoto světa tady a teď v každičkém okamžiku bytí zde spolu velmi úzce souvisí.

Zde je vám k dispozici pohled mých klientek na to, čím prošly na své cestě vnitřní změny. Obě jsou to mladé ženy ve věku těsně po třicítce, matky malých dětí.

To je první příběh :

Jak napsat to, co není příběh, ale pokračování na vnitřní Cestě? Zkusím to vzít od začátku. O práci na sobě se zajímám doslova od chvil, kdy jsem začala odrůstat dětským střevíčkům. Byla to cesta, která zahrnovala východní nauky stejně jako křesťanství, psychologii a aktivní sebezkoumání a postupně jsem díky krizím, jak je život el, docházela k závěru, že to nejpodstatnější v životě a jakékoliv duchovní Cestě je pracovat na svém nitru tak, abych byla schopna vždycky cítit radost. Přestože s ohlédnutím zpět jsem cítila, že můj život je stále šťastnější,a byla  jsem spokojená a hluboce vděčná za každou zkušenost, kterou jsem prošla / protože vše bylo důležité, nezbytné a správné /, zůstávalo stále cosi, co mi chybělo.

Nejlépe by se to dalo popsat jako vědomí, že nejsem stále sama sebou. Že cítím svou skutečnou duchovní identitu, ale přesto nejsem s to ji plně realizovat a žít tady a teď v každém okamžiku svého života. Cítila jsem, že uvnitř mám něco, co se bojí života, co se bojí pustit se volně a svobodně ven a co nějak váhá ukázat v každodenním životě svoji skutečnou přirozenost.

Občas přicházela samovolně do mého života skvělá období, kdy jsem cítila dlouhotrvající duchovní povznesení, hluboké napojení na tep vesmíru spojený s proudem inspirace. Stavy osvícení, samádhi. Nikdy jsem nebyla díky své činorodosti člověk, který by vyhledával meditace, ale tato období mi ukazovala mou osobnost ve zcela jiných možnostech než jak jsem ji vnímala běžně. Uvnitř jsem cítila hlubokou touhu být stále tou mnohovrstevnou bytostí s naprosto odlišnými schopnostmi mysli a žít stále v takovém souladu se sebou i světem jako v těchto chvílích.

Zároveň ale bylo bolestně patrné, že to není možné. Prvním a hlavním důvodem byla má neschopnost sladit tyto nádherné stavy s nutností věnovat se běžným záležitostem každodenního života, které mě nakonec vždy donutily vrátit se na zem a do běžných úrovní vědomí, které byly hodně níže a mnohem méně, pokud vůbec, povznášející.

Druhým důvodem bylo trvalé uvědomování si celé řady vnitřních zábran a strachů, které jsem již dříve identifikovala jako pozůstatky z mého dětství a reakcí mých rodičů na to, jaká jsem byla a jsem dosud.

Uvědomovala jsem si už tehdy, že ve mně je moje vlastní zraněné vnitřní dítě, ale nevěděla jsem, co s tím mohu udělat. Toto jaro přišlo jedno takové období a ať jsem hledala a pracovala jakkoliv intenzívně na tom, abych pochopila vše, k čemu mě neúprosně vedla má intuice, stále cosi zůstávalo, co nebylo objeveno.

Stále uvnitř zůstával tlak, který nekompromisně říkal, že musím jít dál, že jsem ještě nenašla něco důležitého. To vše se dělo v ostrém střetu s vědomím, že mě čekají běžné životní povinnosti mámy dvou malých dětí, pracující ženské a… a jasné vědomí, že nemohu dál, protože uvnitř mě je něco či někdo, kdo se všeho bojí.

A to něco nebo někdo mělo vždy dost síly a možností, aby mě vrátilo zpátky z Cesty k tomu, co bylo mým denním chlebem zde jako ženy, manželky a matky.

V té době jsem objevila vaše články o přijetí a milování svého ega a věděla jsem, že to je cesta, kterou se musím dál vydat. Pár týdnů jsem se snažila to vše nějak sama realizovat a přineslo to jisté výsledky a určité vnitřní uklidnění.

Nakonec ale zvítězila touha poznat to in natura přímo od vás a zažít to na 100%. Poprosila jsem o pomoc a následovala vaše rychlá a vřelá reakce, která mě přesvědčila, že budu v dobrých rukách a že bych to rozhodně měla zkusit.

Setkali jsme se začátkem léta a ty dva dny se staly skutečným přelomem v mém životě. Zvláštním milníkem, který už nebude zapomenut. Mé hledání skončilo. Skončilo ve chvíli, když jsem konečně držela v náručí ono vlastní bázlivé vnitřní dítě, objímala ho a hladila a prožila jsem si, co to skutečně znamená přijmout sama sebe a milovat samu sebe.

Klíčovým bylo pro mne pochopení, které jste mi umožnil, že totiž to vnitřní dítě není žádný tvoreček z vysokých vibrací, ale mé normální lidské fyzické „já“ toužící po mé lásce, kterou jsem mu po léta odpírala v bláhovém přesvědčení, že cesta k duchu si to žádá.

Myslím, že intenzita tohoto prožitku a poznání se dá přirovnat k tomu, když se člověk naplno zamiluje. V tomto případě šlo ale o lásku, o které vím, že už je na celý život. Ty dny datují začátek mé nové existence založené na takovém prožitku trvalé lásky, o níž se mi reálně vůbec nikdy nesnilo, ačkoliv teoreticky jsem postulát žití v lásce chápala výborně.

Každodenní spojení s vědomím těla, mou Janinkou, je mi stále zdrojem trvalé radosti, vnitřního klidu a bezpečí na úplně nové úrovni. Pochopila jsem, že láskyplné spojení s mým egem je právě to, co mi chybělo k tomu, abych mohla zůstat trvale ve vysokých duchovních rovinách a současně naplno žila tady na zemi.

Protože onou vzájemnou vnitřní láskou se obě mé části propojily v jednu a tím původní roztržení mne samotné na dvě části i vnitřní rozpory ve mně prakticky vymizely Mé vnitřní dítě uvnitř pod léčivým účinkem lásky mého ducha už není tak docela dítě, dorůstá v báječného společníka na další Cestě životem. Už se přestalo se bát a teď si radost z Cesty užíváme spolu – a díky tomu můžeme jít dál a realizovat to, co jsem tu a tam zahlédla jako vizi toho, kdo bych mohla a měla být.

Přestože moje vnitřní cesta nebyla nijak ideově komplikovaná a vnímala jsem, že postupem let jsem se oprostila již sama od většiny balastu, prací s vámi se vše ještě více zjednodušilo a dostalo mne to zpátky na zem.

Pochopila jsem, že spojením s Janinkou mám v rukou mocný prostředek, jak své vnitřní prostředí rychle dostat do pohody tady a teď, prakticky kdekoli a kdykoli. Prohloubený klid a harmoničtější uspořádání mikrokosmu ve mně přispívá k tomu, že i můj okolní makrokosmos, moje rodina a lidé i věci kolem mne, to vše lehce a bez mého zbytečného úsilí přijímá podobu prožitků úspěchu, radosti a prosperity.

Je to přesně, jak jste říkal : svět mi nastavuje nové, lepší zrcadlo a přináší jiné, ještě více pozitivní zkušenosti. Prostě se mi daří a přitom si o to, co dělat navenek, aby tomu tak bylo, dělám minimum starostí.

Mám nyní ve svých rukách samu sebe v úplnosti, celistvou, a mohu nechat svět, aby se formoval sám v reakci na můj nový vnitřní postoj. Moje duchovní cesta se propojila stejně tak jako mé obě duální části.

Už to není to, co prožívám běžně versus to, co prožívám ve stavech povznesení, ale vše se spojilo v jediný celek.Život prožíváme jako spojené „Já“ a „já“ coby nádherné dobrodružství ducha, který přišel sem na zem, aby žil tady a teď a s důvěrou a otevřeností prožil vše, co mu jeho životní plán, který jsem sem přišla prožít, skýtá.

Vím, že konečně jsem našla to, co jsem byla puzena už dlouho hledat : lásku k sobě a tím i možnost konečně jít dál za tím být ráda sama se sebou a realizovat zcela i navenek svou vnitřní přirozenost

Zážitek práce s vámi je mi i obrovskou inspirací v tom, jak mohu samozřejmě a bez zbytečných omezení používat svou mysl, svoji schopnost imaginace. Dnes už vím, jak budovat a přetvářet svůj vnitřní svět i využívat svých mentálních schopností.

Navíc jsem zaznamenala, že díky nalezení spojení se svým egem konečně zažívám postupný posun svého vědomí směrem k propojení mysli a srdce. A je to srdce, které určuje poznenáhlu směr práce mé mysli. Což dříve opravdu nebylo.

Zažívám zklidnění ve svém duchovním úsilí, protože nyní naplno realizuji myšlenku, že toho nejlepšího učitele člověk má v sobě. Dnes už vím, že nemusím obsáhnout kdovíjaké esoterické dovednosti, nastudovat stovky knih, pochopit všechna tajemství vesmíru, protože poklad, který tak přečasto člověk hledá a vydá se proto za ním i do daleké ciziny, jsem opravdu už našla – na vlastní vnitřní zahrádce.

Má cesta hledání lásky se naplnila tím, že jsem se naučila milovat sama sebe tak, jak to jenom jde – ve své úplnosti. Přijala jsem svého dřívějšího nepřítele, své ego, a poznala jsem, že může být vynikající přítel a že ono vlastně po tom celou dobu víc než toužilo. Pochopila jsem jeho důvody a motivy, proč stálo dříve proti mně nebo proč to tak alespoň vypadalo.

Prožila jsem jeho – tedy svou – osamělost a rozpustila ji v objetí, které je prožitkem té nejhlubší jednoty a lásky. A to mi dává možnost ve znásobené míře totéž vyzařovat beze slov na své okolí a pozorovat zázraky. Učím se milovat sebe, život, svět i lidi v něm tak svobodně a tiše, jak se mi nikdy o tom nesnilo.

Dalo by se toho napsat ještě hodně, ale jedno musím zmínit : pod rouškou nenápadnosti se stalo něco, co mi dnes připadá jako skutečný zázrak. Práce na sobě podle vašeho návodu mne zasáhla, změnila mne a dále mne mění.

Mé síly jsou znásobené tím, že jdu ruku v ruce v souladu s Janinkou. Jdeme životem ruku v ruce a naše společná síla překonává s lehkostí jakýkoliv problém. Práce na smíření s egem sice neodstranila z mého života veškeré těžkosti a výzvy, ale velmi dobře změnila stanoviště a prostředí, odkud jim čelím. Jsem jiná a děkuji za to.

Poněkud odlišné výchozí podmínky a průběh měl život a práce na sobě další z mých klientek, která mi poslala svůj mail s poznámkami ke své práci na vnitřní změně. Jistě se i zde mohou někteří z vás, zejména ženy, identifikovat s jejím osudem a nahlédnout do kuchyně toho, jak tahle mladá žena své problémy řešila a k dnešnímu dni i ze svého pohledu do značné míry vyřešila.

Pojďte tedy číst :

K pánu Karpetovi ma priviedlo moje vnútro. Vnútro, ktoré som dlho odmietala a neverila som mu, pochybovala o ňom. Asi pred rokom som sa dostala na stránky www.matrix-2001.cz. Tiež nie životnou náhodou.

Absolvovala som určitú terapiu Cesty s paňou, ktorá mi stránky doporučila. Tak som sa na nich začítala do textov p. Karpety a nielen humor, ktorý používal, ma oslovil.

Práve som prežívala asi najvačšiu krízu vo svojom živote – rozpad manželstva a rozklad samej seba – osobnostný, duchovný a neviem aký. Skúšala som svoje manželstvo zachrániť návštevou miestnej rodinnej poradne, kde som sa len usvedčila o tom, že to u nás nie je také, aké má byť. Tvrdohlavo a zaryto vo svojom presvedčení o večnosti mojho manželstva som vyšla z poradne astrológa Havelky, ktorý mi povedal, že sa mám rozviesť, že som mala mať dávno druhé dieťa a manžel nie je stvorený pre rodinu.

Ako to? Veď ja som rodinu chcela mať a udržať ! Ďalšími troma rokmi v spolunažívaní a ďalšom upadaní s manželom som sa presvedčila, že som to chcela viac ja kým on. A snažila som si pomocť, jako som vedela.

Prestala som spávať, rozmýšľať a stredobodom mojho života sa stala myšlienka, ako rodinu udržať. Potom som na miestnom ezoterickom festivale stretla poradcu SRT. Veľmi ma to oslovilo, že pomocť si možem dokonca ja sama. Tak som sa takmer na poslednú chvíľu prihlásila do kurzu.

Zo začiatku sa nič nedialo, ale potom sa diať začalo a ja som čím ďalej tým skor prichádzala na to, čo vlastne v živote chcem a nechcem a začala sa chovať inak. A to tak, ako to už manželovi nevyhovovalo.

Už tu nebola milujúca, hluchá, slepá a hlavne nemá manželka. Tak som v jeden deň pozbierala všetku silu a povedala mu, že už nechcem byť jeho manželkou. Moje konečné rozhodnutie rozviesť sa po manželovom odsťahovaní sa trvalo ďalší rok.

Lenže ja som sa neustále potápala a potápala. I v tejto fázi som zkúsila, čo sa len dalo Pri predaji domu s hypotékou (asi ďalšia náhoda) sme sa pustili do reči s paňou z realitky a zistili, že sme naladené na rovnakú ezoterickú notu.

Tak som s ňou absolvovala Cestu, ktorá mi v tej chvíli pomohla aspoň na čas sa vyhrabať a nadýchnuť nad hladinou. Ale nestále ma všetko okolo sťahovalo „dolu“.Ta pani mi rozprávala o Jardovi Chvátalovi a jeho kurzoch, na ktoré chodila. A jeho www stránkach.

Práve tam som sa tam začítala i do článkov p. Karpetu. A sme na začiatku mojho príbehu. Mojmu vnútru a svojmu vnůtornému dieťaťu Vlastičke ďakujem, že ma priviedla významnému bodu mojej životnej cesty.

Prečo píšem toľko o tom všetkom, čo som absolvovala? Pretože až po návštevách a lekciách p. Karpety som sa mohla stretnúť s osobou, ktorú som dovtedy nechcela ani len vidieť, počúvať či pomocť jej.

Stretla som sa sama so sebou. Bude to pre mňa jedna z nezabudnuteľných chvíľ tohoto života. Nevedela som ani, ako sa k sebe skloniť a zdvihnúť seba „spod stola, kde som sa schovávala“.

Dala mi teda zabrať tá osoba, to moje druhé ja. Ale dostalo sa mi milosti pochopenia a slzavé údolie toľkých nocí bez spánku a oddychu sa začali meniť. Musela som ju poriadne krotiť, chvíľami bola moja Vlastička jako dračica. Ale začali sme si postupne rozumieť. Máme sa radšej. Nevravím ešte „hop“, ešte nemám všetko za sebou.

Ale opať som začala tušiť, že tam vonku je život a že je i pre mňa a že može byť ešte iný. Stálo to za to stretnúť sa sama so sebou a doporučujem tým, ktorí hľadajú cestu von zo svojich problémov, aby sa odvážili sa sami so sebou skutečně stretnúť. Stojí to za to.

Váš život za to stojí, vy sami za to stojíte, ľudia. Pomoc je tu pre nás stále. Len ju treba hľadať na správnych miestach. Utiekanie sa k „duchovnu“, úteky z reality do meditovania, sama som si tým prešla, to nás odtrháva od našej vlastnej reality, nášho života.

A namiesto toho, aby sme problémy riešili, vypočuli sami seba, utečieme (pred sebou). Nechali by ste plakať malé dieťa a utiekli pred ním na hodinu či dve, lebo idete meditovať? To ale v bežnom živote robíme sami sebe, tomu dieťatu vnútri nás.

Preto si myslím, že pomoc skrz lásku k sebe je veľmi vhodnou formou pomoci nám všetkým „blúdiacim dušiam“ a doporučujem všetkým, ktorí si nevedia rady so svojimi problémami, aby využili túto cestu.

Za to, že ma priviedol k samej sebe a ukázal veľmi jednoduché sposoby pomoci sebe samej, p. Karpetovi ďakujem. A moje vnútro ma vedie ďalej mojím životom.

Ponechávám tyto odstavce bez komentáře, jistě si uděláte svůj obraz sami. Samozřejmě oba příspěvky uvádím anonymně, ale mám souhlas mých klientek k tomu, abych vám skutečně hledajícím případně poskytl i kontakt na ně v případě, že by jste si chtěli ověřit pravost těchto řádků.

Věřte mi, že tohle není žádný pokus o reklamu vlastní práce na veřejně přístupném médiu. Je mi dvaašedesát a ze všeho nejvíce si cením svého vnitřního klidu. Nechci se rouhat, ale i peněz mám tolik, kolik ke svému životu potřebuji.

Je to o tom co nejblíže přiblížit těm z vás, kteří by jste touhle cestou podle svého životního plánu rozhodně mohli jít, jak ta cesta vypadá. Prostě ukázat vám to, co je zrakům mnoha z vás stále skryto a co nevidíte a pravděpodobně možná nechcete vidět.

Rozhodně k vlastní velké škodě…

-konec-