Milí čtenáři, ochudit vás o příspěvky pana Petra z jeho prožívání práce na vnitřní cestě prostě nemohu. Jeho hloubka prožívání a vize s jeho prací spojené jsou jednoduše úžasné a zaslouží si vaši pozornost. Vy, kteří touhle cestou jdete a vaše prožívání není tak dramatické, nebuďte nijak smutní. Děje se ve vás zhruba totéž, ale průběh těchto dějů až tak neproniká do vaší vědomé mysli.

Prosím čtěte:

Dobrý den Pavle,

uplynuly 3 dny od naší poslední lekce a rád bych se s Vámi opět podělil o pár „zážitků“ které se mi za tuto dobu přihodily. Předesílám, že tohle bylo tak intenzivní že se z toho klepu ještě teď.

 

Předně musím uznat že tato lekce zaměřená na totální změnu mých mentálních vzorců, byť je to pořád ještě relativně krátce od jejího absolvování za Vaší asistence a pomoci, na mě opravdu hodně zapůsobila.

 

Nějak podvědomě cítím,  že to bylo pro mne něco jako poprvé se podívat oněm negativním energiím „z očí do očí“. Prostě jsem stále v šoku z toho, že jsem dříve těmi negativními energiemi žil a mnohdy trpěl, aniž bych si byl vědom možnosti se jich nějak zbavit.

 

Jak jsme se bavili spolu na začátku před započetím této lekce, pociťoval jsem opravdu velmi silný tlak zvenčí na svoji ochrannou bariéru a nedokázal jsem se v tom zorientovat, co to způsobuje.

 

Dříve jsem cítil hlavně tlak jakoby uvnitř sebe, ale postupně, jak procházím Vaše lekce, se tento tlak vytratil. Ale o to víc narostl zvenčí.

 

Respektive teď se domnívám, že ten tlak zvenčí tu zřejmě byl pořád, jen já jsem jej nedokázal vnímat, protože převažovalo to vnitřní napětí.

 

Už po pátečním absolvování této lekce jsem ale cítil, že tento tlak opravdu a citelně ustoupil, za což bych Vám chtěl ještě jednou moc poděkovat.

 

Z průběhu celé lekce jsem si dělal různé poznámky a přes víkend jsem si vše ještě jednou prošel. Přirovnal bych to k tomu, jako když se čte několikrát stejná kniha a pokaždé je to kniha jiná, byť písmenka jsou pořád stejná.

 

Pět tabulek, které jste mi předal a které od pátku máme s Petříkem pěkně přimontované v našem sklepě / podvědomí / jsem si ještě i přepsal do pěti kartiček, které teď používám pro práci s Petříkem i na „vědomé úrovni“. S těmi kartičkami hrajeme něco jako kvarteto :o)

Vytáhneme si vždycky jednu kartičku a chvíli si o ní jen tak povídáme. Líbí se nám, že pokaždé to je jakoby z jiného úhlu a tím je to celé velmi příjemné a dosti často i poměrně dosti veselé.

Snažíme se vyhnout rutinnímu přístupu tak, jak jste nám radil. A samozřejmě nechávám Petříka se proradovat z toho, že jsme přijali ony nové a vymazali ony staré energie.

Chceme se oba opět tomuto stupni věnovat nějakou dobu, protože i Petříkovi se to velmi líbí a jsme si jisti, že je to důležitá část naší společné cesty. O tom, že se nesporně začíná náš přístup k životu již po několika dnech naší společné práce měnit, svědčí moje zkušenost z tohoto víkendu.

V našem městě byly slavnosti, jejichž součástí byly i koncerty různých známých skupin a zpěváků no a protože to platila evropská unie, vstup byl zdarma :o) Dcera / 11 let / přišla s tím, že pro ni to je existenční záležitost, vidět je zpívat naživo a získat třeba i autogram.

A k mému překvapení jsme se s Petříkem toho zúčastnili taky a do toho zmatku na náměstí jsme ji doprovodili.

Jsem si naprosto jist, že ještě před čtrnácti dny by zvítězila nechuť k tomu všemu. Určitě bych reagoval tak, že bych se tomu snažil nějak vyhnout a poučoval bych dceru o nulové hodnotě podobných akcí pro duchovní vývoj člověka.

Mělo to i zajímavé souvislosti na mojí vnitřní rovině. . Ve chvíli, kdy přede mnou ležel dceřin návrh, abych tam šel s ní, jsem zaznamenal svým vnitřním zrakem pokus „nové tety“ / rozuměj dalšího starého mentálního vzorce / mi opět nabídnout energii s etiketou „mě se tam nechce, celkově mě tohle nebaví a navíc poslouchají to jen volové a ty jsi přece nejsi tak pitomý“.

Aniž bych byl v nějakém stavu mentálního soustředění, najednou jsem před sebou viděl půloblouk stříbně-perleťové bariéry a za ní ksicht staré ošklivé báby, která byla doslova nalepená na ní. Vím, každý nemůže být pohledově krásný, ale ten obličej byl fakt ošklivý.

Najednou jsem viděl ji za tou bariérou a sebe a Petříka před ní, jak se jí smějeme se slovy : hele teta, ty seš ňáká nová co? To tam u vás to máte dobře zmáknuté, sotva se úspěšně zbavíme jedné z vás, už tu stojí nová. Hele vyřiď tam u Vás, že my s Petříkem tyhle vaše hnusné energie už neodebíráme. Máme totiž jiné, mnohem lepší, tak odprejskni a už se nikdy nevracej.

Bába začala prskat a plivat na plexisklo a my s Petříkem ještě dodali : a  nezapomeň, vymaž si nás ze seznamu odběratelů těch svých energií !  A od srdce jsme se smáli, až jsme se za břicha popadali.

Mě pak ještě napadlo, abych vytáhl ze své aury do ruky kuličku Světla tak asi jako tenisák a hodil jsem ji po ní. To bylo super, bába se před očima rozplynula. Co bylo ale ještě lepší, byl ten slastný pocit, který vzápětí následoval. Prostě nááádhera…

A šlo se na koncert,… Bylo to fajn. Pozoroval jsem přitom lidi a přiznám se že jsem měl u toho takový zvláštní pocit. Vůbec ne nějakou nadřazenost nebo opovržení nad způsobem, jak se lidé taky dokážou bavit, jakou jsem míval dříve.

Ale spíš údiv a skoro až překvapení… možná to zní divně, ale bylo to příjemné mezi nimi být a jen tak je pozorovat, Neposuzovat, nehodnotit, mít v sobě absolutní klid a být chráněn vlastní bariérou před veškerou negativitou se jen tak ponořit do proudu života kolem sebe o) Zůstat mezi všemi sám sebou a neutíkat do vysněných světů tam nahoře.

Připadá mi, že jsem si tam prožil ukázku toho, nač jste mne už dříve upozorňoval, že je nutno, abych se uzemnil. Abych se vrátil k plnému životu zde na Zemi a pak do toho života vtáhl to duchovní, které mám v sobě. Jsem rád, že jdu touto cestou. Vše, co na ní prožívám, mne přesvědčuje o tom, že je správná.