Vypráví paní M.H.: nejsem už nejmladší a mnohé jsem v životě prožila – mám dva syny a myslím, že jsem je vychovala dobře – mají své rodiny a jejich vztah ke mně je velmi pěkný – když jsem odešla do důchodu a začala jsem mít více času, hodně jsem četla – zaujala mne  esoterická literatura a stále víc mne to ve volném čase táhlo i na různé přednášky a další akce tohoto druhu.

Ne že bych byla nějak na tom závislá, ale připadalo mi to jako příjemné a navíc užitečné zpestření volných chvil, kterých najednou bylo více než je zdrávo – a byla jsem celkem v pohodě do chvíle, než mne osud zavál opakovaně na přednášky jedné na internetu hojně inzerované skupiny propagující kontakty s vesmírnými lidmi –

asi měli pravdu ti, kdož o mně v průběhu života říkali, že jsem příliš křehká a život si mnohdy se mnou dělá, co chce – protože tady jsem se brzy začala nějak propadat do atmosféry těchto setkání a byla jsem vtahována do dění, které mi postupně přestávalo být příjemné –

pak se stalo něco, co mne úplně vyvrátilo z mé životní rovnováhy – šlo o něco, co bych nikdy nepovažovala za možné – byla jsem s přítelkyní v jednom obchodním středisku a do části, kde jsme si prohlížely vystavené zboží, vešli muž a žena – byli mi něčím povědomí, s odstupem času jsem přesvědčena, že jsem je potkala právě na akcích oné organizace –

přitočili se k nám, žena oslovila kamarádku a něco si ukazovaly na vystaveném zboží – muž se postavil přede mne a já jsem byla nucena se mu podívat do očí – viděla jsem jen ty jeho oči, přitahovaly můj zrak jak magnet a pak najednou z těch očí vyšlehlo opakovaně něco, co jsem intenzívně vnímala jako jakési žluté blesky – cítila jsem, jak přecházejí do mých očí a vpalují se mi do mozku –

bylo to velmi silné, nedokázala jsem se pohnout ani jinak se bránit či reagovat – ztratila jsem pojem o čase – pak ten muž poodstoupil a spolu s tou ženou odešli – kamarádka si ničeho nevšimla, ale já jsem byla po zbytek dne jako omámená –

a jak šly dny a týdny, skoro jsem na příhodu zapomněla – ale můj život se začal měnit – začaly se objevovat různé vidiny, začínala jsem najednou slyšet hlasy, dostavovaly se pocity úzkosti, postupně sílící deprese a strachy – strachy snad ze všeho, z čeho je možno strach mít – strachy prakticky vůlí nezvladatelné, vynořující se odnikud nikam, ale hodně intenzívní –

syndromy duševní poruchy dále narůstaly a já jsem se na radu mých synů svěřila do péče psychiatrů – v průběhu posledních zhruba pěti let jsem na vlastní žádost dvakrát absolvovala ústavní léčení a byla jsem trvale pod vlivem silných tišících léků – můj život se prostě rozpadl na kusy –

nechtěla jsem se s tím smířit – hledala jsem pomoc, kde se dalo – navštívila jsem více léčitelů, ale výsledek býval buď krátkodobý nebo nijaký – při svém hledání jsem se někdy na podzim minulého roku setkala na přednášce s panem K.

jeho přístup se natolik vymykal všemu, co jsem dosud poznala, že jsem cítila, že by to mohlo být pro mne to pravé  – souhlasil, že se na můj případ podívá – nebylo to však jednoduché vůbec se s ním domluvit a setkat – vždy, když jsem mu volala o schůzku, cítila jsem, jakoby ten telefonát byl něčím rušen – jeho hlas se ztrácel, já jsem přestávala slyšet a rozumět jeho slovům –

prostě mi něco ve mně bránilo se soustředit, jako by mi to něco tento kontakt nepřálo a chtělo mu zabránit – nakonec ke schůzce přece jen došlo, ale ony příznaky nesoustředění a poruch vědomí pokračovaly a tak například mi v paměti z prvního sezení s ním téměř vůbec nic nezůstalo – on byl velmi trpělivý a podařilo se mu na dalších setkáních postupně u mne nastartovat proces přijetí sebe sama, proces sílící lásky k sobě samé a ke svému fyzickému tělu a proces sjednocení rozhádaných částí mé bytosti, jak tomu říkal –

to vedlo k jakémusi uklidnění a další fáze jeho terapie jsem vnímala již lépe a cítila jsem, že můj stav po troškách zlepšuje – zalila mne naděje na to, že se snad uzdravím – vracela jsem se pomalu do života, ale vždy po několika dnech po návštěvě u něj se poruchy vědomí opět vracely a byť již ne tak intenzívně, stále mne obtěžovaly –

po absolvování celé terapie mi bylo panem K. řečeno, že mi zatím více pomoci nemůže – onen stav mých potíží, které mi zůstávají, je podle něj vázán na zbytkovou karmu, kterou mohu rozpustit jen vlastním intenzívním příklonem k Bohu a ke Světlu – je tedy nutné, abych využila svého současného psychického zlepšení a touhou po Světle a soustředěním se na prosby k Bohu o pomoc ve své situaci naplnila svoji šanci na stažení Boží milosti –

pak mé léčení přerušil s tím, ať ho oslovím, až budu mít pocit, že jsem na to připravena – byla jsem z toho dost nešťastná, ale nezbylo mi než se s tím smířit – dále jsem navštěvovala jeho přednášky a podle jeho rady jsem se snažila stále více a více měnit vnitřní cítění v jím naznačeném smyslu – zpočátku se mi zdálo, že se nic neděje a byla jsem poněkud netrpělivá – a on na moje opakované prosby o pokračování práce se mnou odpovídal jen tím, že se usmíval a odkazoval mne na čas, který mi určitě přinese šanci – a to se pak skutečně stalo –

jednoho dne po přednášce na moji obvyklou otázku, zda už nenastal čas, odpověděl tím, že mi sdělil termín, kdy mohu přijít – v těch dnech před onou schůzkou se někde ve mně vynořovala stále silněji naděje, že se to tentokráte podaří – slova o tom, že mám víru v to, že se to podaří, byla také prvními slovy, která jsem pronesla, když jsem usedla do křesla v jeho poradně –

usmál se a řekl, že úspěch nezáleží na něm, ale na tom, zda jsem si svým vnitřním postojem a touhou po Světle získala nárok na fenomén Boží milosti – že se ho pro mne pokusí stáhnout – a to udělal – přiznám se, že jsem tomu moc nerozuměla – měla jsem si mentálně představit, že se stavím před svoji karmickou bytost a on v mém zastoupení požádal, aby se mi dostalo tzv. zrychleného rozpuštění karmy –

byla jsem následně svým vnitřním zrakem svědkem toho, kterak karmická bytost tento požadavek odmítla a on tedy požádal pro mne o onu Boží milost – a tohle už jsem vnímala jako příchod intenzivního světla, které nějakým způsobem prozářilo mé nitro –  pak mi ona karmická bytost karmický spis vydala a bylo mi řečeno, že se mi té milosti dostalo a teď již bude možno mi opravdu pomoci se mých potíží zbavit –

no a pak se stalo něco, čemu dodnes nemohu uvěřit – pan K. mi pomohl se přenést mentálně do okamžiku těsně předtím, kdy jsem tehdy před těmi pěti lety pohlédla do očí onoho muže a zachytila z nich ony zničující žluté blesky – měla jsem si představit, že mám v rukou velkou tabuli zrcadla a ve chvíli, kdy zvedám zrak k jeho očím, se za tu tabuli ukrýt – blesky, které z nich vyšlehnou, se od zrcadlové plochy odrazí zpět tam, odkud vyšly a bude klid –

měl nastat klid, který se projeví v krátké době vymizením příznaků jisté závislosti, oním aktem vyvolané – stalo se a opravdu klid byl a stále je – po těch letech trápení mi to stále  připadá jako zázrak – jsem naprosto svá, klidná, vyrovnaná, cítím v sobě spoustu síly a Světla – stíny, hlasy, deprese, strachy jsou pryč, jako by nikdy nebyly –

pak K. jako pracovní hypotézu pro můj případ uvedl, že se se vší pravděpodobností jednalo při tom setkání o akt vytvoření závislosti na lidem naprosto podobných bytostech jisté humanoidní mimozemské civilizace negativního spektra vibrací, které využily mé přirozené nervové lability a hypnotickou cestou narušily ochrannou bariéru mého lidského těla vůči určitému spektru astrálních energií –

k vytypování a prvnímu kontaktu pravděpodobně došlo právě na přednáškách a akcích oné skupiny propagující kontakty s vesmírnými lidmi – a pravděpodobným cílem útoku byla snaha v mém vědomí vytvořit stabilní spektrum nízkovibračních energií s tím, že takto vytvořené negativní energie jsou pak netechnickou cestou těmito bytostmi odebírány a pro jisté účely skladovány a jistým způsobem používány –

nerozumím tomu a rozumět ani nechci – jsem šťastná, že zase mohu v klidu žít – jediný problém, který jsem vážně řešila, je změna psychiatra – ten, ke kterému jsem chodila na pravidelné injekce utišujících látek, odmítal reagovat na můj naprosto změněný stav a místo postupného kontrolovaného snižování dávek léku / brala jsem ho vždy v oněch pěti letech a nikdy to moc nepomáhalo / mi předhazoval při vypovězení spolupráce s ním případnou nutnost ústavní péče –

pokoušel se mne přesvědčovat o tom, že v jeho praxi se nikdy nestalo, že by se někomu s podobnými příznaky psychické choroby jako mám já stav zlepšil a že pouze trpím jistým druhem iluze – a že mi nemůže s tím dovolit žít bez kontroly a stálého útlumu – využila jsem právě nově schválené možnosti změny ošetřujícího lékaře podle vlastního výběru a u jedné z jeho kolegyň jsem pochopení našla –

dnes už je to za mnou a žiji – a mám proč – cítím, že lidé kolem mne se ke mně chovají jinak než dříve – jakoby vnímali něco ve mně, co je oslovuje – vyhledávají mne, ženu, která se cítila již prakticky zbytečná, aby si se mnou třeba jen chvíli povídali – pan K. říká, že se stávám bodem ukotvení Světla zde na zemi a to, co se mi děje, je zcela přirozený jev –

říká i : žijte a buďte tady a teď – teprve teď žijete tím, co jste zde jako svůj úděl sem přišla žít – zjistila jsem také, že jsem se přestala bát smrti – smrt není, je jen život v jeho mnoha podobách – věřím, ba vím, že až odložím tohle tělo, budu zase žít – myslete si, co chcete, ale je mi dobře jako nikdy předtím –