Vím, že vám moje slova již zevšedněla. Lidská mysl velké většiny lidí právě teď žijících na Zemi je školena k tomu, aby hledala ve všem logické souvislosti a preferuje racionalitu. Plně vás orientuje na svět mimo vás jako na jedinou realitu, v níž se můžete smysluplně pohybovat. Uzamyká vás do tak již vlastním přesvědčením zbudovaného vězení duše, ze kterého obvykle po celý život marně hledáte únik, aniž byste tušili, že vlastně to vy dobrovolně vězníte sami sebe. .

A ten únik je přitom možný, naprosto reálný a snadný. a chce to jediné: abyste  si  sami v tom únikovém manévru přestali bránit. A to je pro vás, jak se zdá, kardinální problém.

Dovolte mi malý příklad ze současnosti.Jsem již v pozdním mladém věku a mám proto možnost žít v domě s pečovatelskou službou uprostřed party důchodců v jedné krásné  vesničce naší střediskové v jižních Čechách. Všichni si kolem mne si poctivě pořídili trojnásobné očkování proti covidu a je možno bohužel na některých z nic pozorovat i poměrně výrazné zhoršení zdravotního stavu v reálném čase, s počátkem datovaným zhruba od přijetí  první „záchranářské“ včeličky proti tomu „hroznému“ covidu.

Všichni pozorně sledují maistream a hodně diskutují o coronavirové krizi. Mnozí jsou i trochu kritiční k dění v tomhle státě a sledují mainsteam v jeho postupném přiznávání, že vakcína není vakcínou a přestávají občas rozumět logice kroků vlády v tomto směru.

Takže se to s nimi dá. Jako jediný neočkovaný jsem se za uplynulé dva roky nesetkal s jakýmkoliv dokladem snahy mne z kolektivu vyřadit či jinak diskriminovat. Vyslechnou si kupodivu i mnou občas pronášené zmínky o cíli této pandemické krize a pokyvují souhlasně hlavou na důkaz toho, že sami vnímají, že tu není něco v pořádku. Chodí se tady bez roušek, nikdo nedělá vědu z rozestupů a na oslavy narozenin se scházíme v pěkné partě v místní společenské místnosti jako před pandemií a je veselo.

A předevčírem přijdu do oné společenské místnosti, kde sedělo asi sedm lidí a zaposlouchal jsem se do jejich rozhovoru. Znepokojilo je oznámení, že již brzy vyprší platnost jejich certifikátů po „boosteru“ a šla diskuse o tom, kdy a jak se seřadit do fronty na čtvrtou dávku.

Nekomentoval jsem to, ale poté v osobním kontaktu jsem se zeptal jedné ze zúčastněných, které její rostoucí dušnost a sílící úbytek energie stále více vede k přesvědčení, že na škodlivosti vakcín může něco být, zda se také postaví do té fronty.

A řekla mi, že ano, a jako důvod uvedla, že by s ostatními nevydržela.

Naprostá většina lidí žijících na této planete tady a teď nezná, nevidí a ani nehledá východisko z tohoto uměle smontovaného obludného kruhu pandemie spoutávajícího lidstvo a každého jeho řadového člena. Byli po generace učeni k pasivitě a přijímání toho, co je jim shora předkládáno a nejsou schopni vlastního kritického myšlení. Po generace je síly stojící za tímhle světem vrhaly do válek, lidských a ekonomických krizí a připravovaly na tuto dobu. Dobu konce věku.  

A ta je tady. Je z ní cesta ven? 

Ano, cesta z totálního otroctví, které je pro lidstvo připraveno Agendou 2030 s jejími dílčími meziprogramy /Zelený DEAL, covidová pandemie, rozvrat mezinárodního obchodu, příprava dalších válek včetně té světové/ nskutečně existuje a je mnohokráte v dostupných pramenech popsána, byť ne tak podrobně, jak by bylo žádoucí. Podívejte se se mnou na materiál, který můžete nalézt v originále na internetové adrese 

https://thovtovamoudrost.webgarden.cz/rubriky/egypt/z-uceni-ptahhotepova-3     

Tyto informace jsou přeloženy ze starých egypských textů z doby před několika tisíci lety a píše se tam o mnohém, co má co říci /a samozřejmě nic neříká/ i dnešnímu člověku. Proberme si to trochu a když dovolíte, doplním to svými poznámkami pro snazší pochopení. 

Ten tisíce let starý starý text v překladu je tady:

Všechno, co se objevilo v tomto poznatelném světě, vypadlo z jediného bodu vesmíru, který se stal pak svým vlastním středem. Tak vznikla hmota. Teď už to nejde nazpět, protože vrátit se do božské jednoty nedovolí hmotě její vlastní odpor.

Návrat do rajské, božské jednoty – k Bohu – je možný jen tím, když bude hmota zduchovněna. To jest transformací hmoty v ducha!

Avšak hmota by se nikdy nemohla stát duchem bez duchovní pomoci, z vlastní síly a schopnosti.

A proto sestupuje jeden aspekt Boha do hmoty, odívá se do hmoty, přijímá její vlastnosti, oživuje ji jako Já, aby zduchovnění, osvobození bylo umožněno…

Nejvyšší bytost na Zemi je člověk. Jeho úkolem je dokončit zduchovnění Země, na kterém spolupůsobí všechny živé bytosti v míře podle svého vlastního vývoje.

A každý člověk, který se změní z bytosti ztotožňující  se s tělem v bytost ve svém duchu znovu probuzenou, božskou, a jehož vědomí se ztotožňuje s božským Já, splnil svůj úkol.

Takový člověk zduchovnil kousek Země. O jeden krok posunul osvobození Země z hmoty.

Pak může také jako pomocník spolupůsobit při osvobození jiných bytostí. „Já“ Země, které je současně také naším „Já“, miluje Zemi se všemi jejími bytostmi a táhne celou Zemi do božské jednoty, jako ženich, který se chce sjednotit se svou nevěstou.

Moje poznámka: kolikže to je tisíciletí od dob Thowtových?.. slyšíte ta slova?.. tady je pro jistotu zopakuji: „A proto sestupuje jeden aspekt Boha do hmoty, odívá se do hmoty, přijímá její vlastnosti, oživuje ji jako Já, aby zduchovnění, osvobození bylo umožněno“… je to ono „Já“, o kterém je řeč u Krista?.. je to totéž Já, o kterém hovořím v mých textech?.. je to ona duchovní mužská energie, onen duch, který vstupuje v lidském těle do kontaktu s vědomím hmoty, těla, egem?.. jistěže je!!! takže kolik tisíciletí asi potřebuje tahle prý dneska vyspělá civilizace k tomu, abyste začali chápat to, co věděli už před tisíci let ti prý barbarští Egypťané za Thowtových dob?..

zdá se, že tohle lidstvo o tom všem ví malé „h“ velké „O“, římskou pětku, „n“ a „o“… v českém překladu prostě velké „HOVNO“!!! a je na to pyšné!!! 

Pokračujme v textu: tato vůle, toto úsilí po sjednocení, jímž se vyznačuje každá láska, projevuje se ve všem, tedy i v našem těle, jako váha. V každém tvaru přírody působí tato síla, kterou nazýváme váha a když stavíme, musíme počítat a pracovat s ní a ne proti ní. Jestliže s ní pracujeme, pak nám pomáhá udržet naše budovy na dlouhé časy.

Protože pramen všeho vědění, všech jevů, věčné bytí – Bůh – stojí v neprojeveném mimo prostor a čas a pouze promítá své projevy do rozměrových světů, musíme začít u Boha, abychom těmto zákonům správně porozuměli.

Mluvit o Bohu nám však stále brání obtíž, že Bůh stojí mimo poznatelný svět a každá živá bytost může porozumět a pochopit Boha jen do té míry, nakolik je schopná Boha vědomě zažívat, projevovat a uskutečňovat.

To jest: až do jakého stupně dokáže být sami Bohem. Ve všem žije Bůh a vše žije v Bohu, přesto mu zcela může rozumět ve své vlastní dokonalé bytosti jen ten, kdo se sám stal Bohem – nebo nikdy z Něho nevypadl. Chápat Boha může jen Bůh sám!

Moje poznámka: vzpomínáte si na Kristu připisovaný výrok „já jsem“?.. o kom to mluví?.. kým je?..  on totiž již ve své vlastní dokonalé bytosti porozuměj /jak je řešeno výše/ tomu, kým je… chápat Boha může jen Bůh sám!..

Skutečnost, že i nejprimitivnější pračlověk má svůj pojem Boha, dokazuje, že je v něm božské vědomí přesto, že je na nejnižším stupni a ještě ve stavu zamlženém.

Ale stát se vědomým v Bohu, Boha plně chápat, být Bohem, znamená být úplně zajedno se svým vlastním božským Já, v nitru sídlícím Bohem.

Snadno se to řekne, ale těžko udělá! Neboť tím, že člověk vypadl ze svého božského vědomí, může si Boha představit jen v míře své osobní vnímavosti.

Jak má vědět, co je skutečně živé božství ve své dokonalosti, když jeho představivost odpovídá jenom osobnímu stupni odděleného od jednoty, konečného a padlého?

Jak by mohlo konečné chápat nekonečné, jak časové pochopit věčné, smrtelné nesmrtelné. Jak může pochopit zdánlivá bytost tu bytost věčnou?..  Jak může imaginární bytí chápat, zažívat a dokonce se ztotožňovat s věčným, pravým Bytím – s Bohem?

Moje poznámka: ale může pochopit… existuje cesta, jak v sobě najít onu božskou jiskru ve svém srdci a láskou skrze vědomé působení vlastní duše přivést vlastní ego, tu Thowtem inzerovanou nebožskou část sebe sama, ono ego, ženskou energii Matky Země, zpět do božských vibrací… existuje totiž síla, která to dokáže… a tou je Kristem vzpomínaná bezpodmínečná láska k sobě samému, tedy ducha k egu či chcete-li, vnitřního muže k vnitřní ženě... a tu sílu v sobě můžete probudit… teď… tady a teď… kdykoli… ale tohle se, jak správně je výše uvedeno, nedá /rozumem/ pochopit ve stavu oddělenosti od Boha… to je nutno prožít!!! tedy nikoli pochopit a promyslet vědomím dvojice ego-přední mozek, kteroužto část vás samotných tyhle dnešní školy usilovně vzdělávají, jen aby ve vás potlačili vědomí o možné aktivitě dvojice duch-zadní mozek… protože jedině ta to umí a ti manipulátoři s lidským vědomím vám kdysi prostřednicvím cíkve a dnes pomocí škol a maistreamu k tomu nedovolují přístup… mají hrůzu z toho, že když pozvednete v sobě vzájemnou láskou obě tyto samostatné bytosti do společných vibrací /no řekněte, jak vibrují vědomí dvou lidí kteří se milují?/, pak vy jako dvojice vědomí duše-mezimozek zažijete stav čistého bytí, stav jednoty s Bohem…

Pokračujme v textu: a přece musí člověk Boha dosáhnout! Věčné přání, neutuchající touha mu pomáhá a žene ho do směru jeho božského Já.  Přes zdánlivě nepřeklenutelnou propast mezi osobně smrtelným a neosobně věčným staví rozum – největší a nejnebezpečnější dar Boží – most.

Rozumem se dostal do pokušení svým vědomím vypadnout z jednoty, ale právě tak mu dává rozum možnost vrátit se do jednoty s plným sebeuvědoměním. Prostřednictvím rozumu je schopen porozumět pravdám a když porozuměl, bude hledat a stále zkoušet, až se mu jednoho krásného dne podaří najít tu jedinou cestu, uskutečnění svého Já.

Uskutečnění znamená něčím být. Neboť dokud člověk o něčem přemýšlí nebo hovoří, není tím. Může přemýšlet o kočce nebo o lvu, to zdaleka ještě neznamená, dosahuje uskutečnění, že se stáváš kočkou nebo lvem.

Podobně může přemýšlet o sobě, aniž je svým božským tvůrčím Já. O něčem přemýšlet znamená být oddělen od toho. Neboť jestliže vyšle jen jedinou myšlenku, on – myslitel – je spojen přemýšlením s předmětem svých myšlenek.

Je s ním spojen, ale není s ním totožný. Co je v jeho rozumu, to není on.  Rozum patří člověku, je to obdivuhodný nástroj, zrcadlo, ve kterém může všechno promítat a všechno poznat, ale rozum není on! Rozum je mimo jeho Já, čili co může udělat svým rozumem, není on, není to uskutečnění.

Moje poznámka: ano, prostřednictvím rozumu je schopen člověk – duše – porozumět pravdám a když porozumí, bude hledat a stále zkoušet, až se mu jednoho krásného dne podaří najít tu jedinou cestu, uskutečnění svého Já v sobě… a může a musí ho najít v sobě… proč v sobě?.. protože, píše se v Thowtově textu už před tisíci lety: při hledání venku nemůže člověk nikdy Boha najít!.. pamatujete na znění Kristova výroku o široké a úzké cestě k Bohu?.. mezi Thowtem, Kristem a mými texty dnesuplynula celá tisíciletí… ale pravda o tom co je pro vás podstatné, co je cílem vašich životů zde, je jedna jediná… nakolik se jí dnešní lidstvo přiblížilo?.. podle všeho ani o prd… ale čert vem lidstvo, vy jste vy a je to mezi vámi a Bohem ve vás, jak nakonec dopadnete… zda v sobě rozvinete spolupráci těch dvou nebo vaše nepoučené padlé ego onu božskou jiskru ve vás udusí?… 

Satan neboli Zákon hmoty

Existuje jen jeden živý tvor, který může vědomě oba zákony ztělesnit: člověk. Tvoří spojovací článek mezi duchovním a materiálním světem. Je schopen žít současně podle zákona obou světů. Jeho myšlenky, jeho slova, jeho činy mohou vyzařovat nesobeckost a universální lásku, mohou být dáváním. Jeho tělo však patří hmotnému světu a uskutečňuje hmotné zákony. Každý zákon, pokud je na svém vlastním místě a ve správném čase, je božský, je-li to obráceně, je satanický.

Bez odporu hmoty by stvoření bylo nemožné. V neprojeveném Božství spočívají všechny tvůrčí síly ještě v jednotě, v dokonalé rovnováze, ve stavu klidu, jen jako schopnost, jen jako možnosti síly. Stvoření začíná tím, že z jednoty se uvolní síla, která se Stvořiteli postaví na odpor. To je ,prvorozený syn‘ boží, duch odporu, kterého otec vysílá, aby po eóny a eóny času Jemu tvořil druhý a negativní pól, – aby frekvence tvoření byla únosná a schopná obstát, aby tvoření se stalo vůbec možným. Tento duch odporu, který tvoří protipól zjevujícího se aspektu Boha, je příčinou, že díky jeho stahujícímu, tvrdnutí vyvolávajícímu působení vzniká zhuštění, hmota. Tento duch působí jako zákon ochlazování, stahování a tuhnutí, obsažený ve hmotě.

Kupříkladu kámen; síla, která z této věci udělá kámen a drží jej pohromadě jako hmotu, je ochlazování, stahování a tuhnutí působící zákon odporu. Dokud se tento zákon projevuje ve hmotě jako hmota, působí zákon na svém místě, tudíž božsky. Z mrtvé hmoty se však stane oživená hmota, jestliže božský duch – Já – se vtělí do hmoty a stává se živou bytostí. Já, život, pronikne mrtvou hmotu a ze zákona hmoty vznikne živý duch: zrcadlový obraz božského Já. Tento zrcadlový obraz je satan a mohl se stát živým duchem jen tím, že Bůh, jakožto Já živých tvorů, vdechl svůj vlastní život hmotě. Satan je tedy zákon hmoty, který byl oživen božským duchem. Satan leží mrtvý ve hmotě jako její zákon do doby, kdy ho božský duch oživí svým vlastním životem. Jestliže vědomí se ztotožní se zákonem hmoty a jestliže myšlení, slova a činy neslouží božskému zákonu, ale zákonům hmoty, pak člověk oživí satana: tím se člověk sám stane satanickým. Bez člověka nemůže satan existovat, neboť bez lidského Já je satan jen nevědomou silou, nutným přírodním zákonem hmoty.

Satan se může stát živým jen ve vědomí toho člověka, který v duchu projevuje zákon hmoty, zákon těla, který ztotožňuje svoje vědomí se svojí osobou, se svojí nízkou přirozeností, s pudy přebývajícími v těle, s pudy rozmnožovacími sebezáchovy a projevuje stahovací a tvrdnutí působící sílu hmoty jako duchovní vlastnosti, jako chtivost, závist, ješitnost, duševní tvrdost a sobectví. Satana samotného nepotkal ještě žádný živý tvor, neboť bez člověka neexistuje ani satan. Bez člověka je satan pouze zákonem hmoty. Jen v člověku lze potkat živého satana, jen v lidské tváři lze poznat satana jako výraz této tváře.

Když se Já uvolní při smrti z těla takového člověka, zůstane satan opět jako zákon hmoty v mrtvole. Stal se satanem skrze oživující sílu jáství ve vědomí. Avšak vědomí člověka, který se ztotožnil se zákonem hmoty a tím se stal satanickým, zemře se satanem a po smrti se stane nevědomým. Satan ho táhne – svého otroka – do mrtvé hmoty, do temnoty, do nevědomí, k sobě.

LIDI, KURVA, TAK TO OPRAVDU JE… NEBĚHÁ VÁM Z TOHO MRÁZ PO ZÁDECH?.. ALE TAK DOPADNOUT NEMUSÍTE?.. JEN JE TŘEBA CHTÍT… CHTĚJTE!!! 

Možná vás v této chvíli zaujme i tenhle oroginální text starý tisíce let. Zkuste se přesvědčit, nakolik s těmito informacemi souzníte a nakolik jsou vám proti srsti. A tak zase se dovíte o sobě něco více.

Rozprava o bozích a nesmrtelnosti

Thovtovy hermetické texty

(Zde počíná tajná rozprava Thovta neboli Herma Trismegista s jeho synem Tatem o nejskrytějších pravdách, totiž jak bohové dosahují nesmrtelnosti.)

I. Otče Džehuti, poté, co jsi mi vysvětlil fungování světa, pověz mi, jak dosáhnout dokonalé moudrosti!

Můj synu, povím ti vše, tak jak mi to bylo pověděno bohy a jak je tradicí po věky předáváno. Tato zem není pravá zem a tvé tělo není tvé pravé já, neboť podléhají zkáze. Z prachu se tělo rodí a po ukončení vtělení duše se v prach rozpadá. Tvá duše pochází z hvězd a zde je uvězněna a držena pod vládou Seta, pána očistce. Anup stráží tento svět a jeho podsvětí, aby duše z něj neutekly, taková je povaha tohoto světa, jak již víš.

Ano, Džehuti dvakrát veliký! Pověz, jak mohu duši osvobodit!

Synu, musíš překonat nástrahy Seta, kterými on člověka spoutal jako provazy a řetězy. Těmi provazy je smyslnost a řetězy žádostivost. On rozsekal tělo Zářivého na dvanáct dílů a uvrhl je do močálu, kde je sežraly ryby. Ty díly, to je tělo Osirise, který byl zabit. Ty ryby, to jsou stíny lidí.

Co jsou to stíny lidí, Otče?

To jsou duše lidí, kteří propadli tělu, a jejich záře pohasla. Nyní bloudí v Hádu neznajíce cestu. Jsou mrtví, tak jako všechno, co dělají. Co číní, nemá smyslu, a udržuje je v podsvětí, jsou v moci Seta. Ptal ses mě však na moudrost a já ti odpovím. Věz, že moudrý je ten, kdo prohlédne iluzi světa a navrátí se do božského, k věčnému bohu tím, že se sám stane bohem. To je také skutečný cíl našeho náboženství a obřadů, známý však jen zasvěcencům. Nenech se zmást tím, že máme mnoho bohů, ve skutečnosti je jediný Bůh, má jen mnoho podob.

Pověz, Veliký, jaký je ten, kdo vše řídí?

Ten, kdo vše stvořil, je ten, kdo určuje osud věcí a pohybuje jimi směrem k naplnění božského záměru. Je to neobyčejně silný duch a jeho podstata je věčné bytí. Nemá sobě podobného, ani nikým nebyl stvořen, nýbrž existuje od věčnosti. Je to Re a to je nejvyšší světlo. Pohleď, ty, milující pravdu, jak se jeho podoba vynořuje ze všech věcí a z každého člověka! Říká se, že člověk a slunce jsou jeho podobě nejbližší. Slunce jelikož je to dokonalý zářivý kotouč, člověk jakožto podoba, kterou si stvořitel pro sebe zvolil v pomíjivém světě a učinil ji jako svoji. Nikdo jiný si, můj synu, nezaslouží více chvály a úcty než tento svrchovaný stvořitel.

[…] Navrátíš se tím, že se rozpomeneš. Chlapče, pěstuj moudrost, aby tě dovedla k rozpomenutí na tvůj božský původ. Ty skutečně pocházíš z hvězd!

Džehuti Dvojnásobný, ostražitě tě poslouchám, ale nejsem si jistý, zda rozumím tvým slovům.

Já vím, milovaný, toto je totiž největší mystérium a pochopíš jej, až přijde čas. Dovol mi, abych ti ještě jednou pověděl příběh o Osiridovi, trochu však jinak, neboť obecnému lidu se vypráví v hádankách, aby skutečný význam zůstal skryt, a porozuměl jen člověk připravený. Osiris totiž je člověk, který vstoupil z nebeských výšin do hmotného těla, totiž do dřevěné rakve, jíž Set uzavřel mnoha hřeby. Rakev odplula vodami a dosáhla pevniny, kde ukotvila. Ta pevnina je naše země, Egypt, a v ní je Osiris uvězněný, poté co byl rozřezán a spolknut. Od té doby se Isis snaží ty části spojit a vzkřísit svého otce k životu, a to je náplň našich obřadů. Milý Tate, ty části jsou ukryty v lidech. Proto je to rozpomínání, jež vede k uvědomění. Uvědomění vede ke vzkříšení. Vzkříšením se znovurodí bůh. Bůh sebestvořitel sám sebe uvádí v zapomnění, aby se znovustvořil, Tate.

Otče, děkuji ti! Rozumím tomu a myslím, že vnímám cosi jako světlo v mé mysli. Co je to?

Výborně, synu! Při Reovi a jeho moci, děláš velké pokroky, věru. To, co vnímáš jako světlo ve tvé mysli, je Horovo oko, jež se rozsvítilo poté, co jsi poznal sám sebe a rozpomenul se na své božské dědictví Osirise. To světlo tě jako Sokol dovede spolu s moudrostí, jíž ti předávám, až k trůnu onoho boha a věř, že budeš moci předstoupit před něj s mnoha květy a oběťmi a daruješ mu život.

Co to znamená?

To znamená vzkříšení a věčný život […]

[…]

[…] ve hvězdách je sídlo bohů a tam poputuje tvá duše, když dosáhne nesmrtelnosti. Ti však, kdo věří, že jsou tělem, zůstanou s tělem v den smrti, Tate.

Přemoudrý, to je děsivé.

Tak jest. Duše takových propadá smrti a řadí se mezi stíny neznaje místa východu. Je uvězněna v koloběhu převtělování a věčného zapomínání.

[…]

[III.]

[…]

Otče, opravdu jsou lidé pěstováni?

Ba ano, totiž jejich duše. Neslyšel jsi nikdy o tom že se svět skládá ze čtyř prvků? Do země jsou vsazována semena. Vodou jsou zalévána, aby měla výživu a sílu k růstu. Vzduch poskytuje rostlince prostor k růstu, aby mohla volně dýchat a rozvíjet se. Oheň jako slunce dodává rostlince sílu a usměrňuje její vývin. Všechny prvky jsou důležité. Egypt je velkým polem! A bohové jsou jeho zahradníci, Tate.

Sklízejí úrodu neustále nebo jednou za čas?

Úroda se rodí neustále, ale sklizena je vždy v čase žní. Po něm přijde záplava, jak víš, a je zaseto znova. Úroda se pak třídí a každému bohu připadá jemu určená obětina […]

[…]

Tak se střídají dny a noci, kdy bůh podstupuje smrt a vstupuje do pomíjivého stvoření, aby se pak opět stvořil a obnovil svou vládu a vyšel jako nové slunce. Proto je zobrazován jako skarabeus […]

Kdy se tak stane, božský Džehuti?

Až se dvanáct částí boha spojí. Pak, až bude vycházet Re na východě, ti, kdo přebývají ve svatém Amenti, budou s bohem v den jeho velké slavnosti, a to je druhé vzkříšení. Můj synu, předal jsem ti velkou moudrost, opatruj ji a drž ji v tajnosti.

Ano, Dvakrát veliký.

Převzato z https://www.facebook.com/thovtovamoudrost